Sobotní příloha Mladé fronty Dnes obsahuje hodnotný vložený titul s názvem Kavárna.
Jedná se o slintavé intelektuální čtení a většinou mi nestojí za to, abych mu věnoval pozornost. Sice se několikrát stalo, že tam otiskli Pečinku, ale ani to zoufale vysoké politicky-korektní skóre tohoto hajzlplátku nezvýšilo nad úroveň, která by bránila v jeho pravidelném odložení do koše.
Hned na titulní stránce přílohy z minulé soboty se nachází úvodník zformovaný do dvou sloupců, tvarově přiomínajících zaniklé věže WTC. Přečetl jsem a bylo mi šoufl.
Teroristický útok změnil dějiny Spojených států severoamerických, konstatuje autor. Svět už nikdy nebude takový, jako byl. Ze severní věže článku se v podstatě nedozvíme nic nového, snad jen to, že bychom měli Spojené státy jako velmoc politovat a podpořit v jejím neutuchajícím boji za světový mír (v rámci kterého tato země napadla pod různými záminkami jiné dvě suverénní země, instalovala do nich proamerickou vládu, nechala zabít přes dva tisíce vlastních vojáků, zabíjela civilisty a mučila vězně – pozn. D-F).
Zato druhá část článku vepsaná v jižní věži, to je hustey intelektuální brainwash. Cituji:
„Vychytralé bázlivé troškaření by mohl zarazit snad jedině hlas některého z českých politických kulturtrégrů.“
Co je to kurva za češtinu? Goebbels spricht wieder?
Jsme Čecháčkové, chce nám říci autor. Jak to, že nechceme americkou protiraketovou základnu. Jak je to možné??? Nechceme protiraketový deštník, který by nás ochránil před íránskými nebo severokorejskými raketami. USA jsme ochotni podporovat kulturně a společensky, káže autor, ale pokud jde o podporu vojenskou, jsme tak malicherní a vypočítaví. Promarnili jsme velkou šanci, kárá nás velký intoš, nejsme ochotni dostát závazkům, které pro nás vyplynuly z integrace do západoevropských bezpečnostních struktur. A tak peklo s náma.
V podstatě celá jižní věž je o tom, že jsme Češi, národ malicherný, velkého bratra nehodný, jehož intelektuální elita, politická reprezentace i občan sám opětovně kapitulují před výzvami, které před ně klade mezinárodní situace. Je nám připomínána heydrichiáda, poprava Milady Horákové a pomocí nich nám slintavý intelektuál dokazuje, že jako národ stojíme za úplné hovno.
V jednom jediném má autor pravdu. Konstatuje, že v Čechách se v posledních letech žádný teroristický útok velkého rozsahu neodehrál a že tudíž zcela nechápeme logiku „boje proti terorismu“. Dovolil bych si jeho myšlenky extrapolovat ještě dále. V posledních dvou stech letech nevedl náš národ žádný konflikt za svou identitu nebo svobodu. V posledních sedmdesáti letech jsme byli třikrát (1938, 1945, 1968) obsazeni sousedními zeměmi a byl nám vnucen jejich komunistický nebo nacistický režim, aniž by se proti tomu významná část národa postavila se zbraní v ruce. Nemuseli jsme nikdy otevřeně čelit rozpínavosti jiných zemí, protože politická reprezentace, novináři, armáda a diplomaté vždy sklopili ocásek a někteří ještě k tomu s radostí. Hodnoty jako mír nebo bezpečí jsou tu vnímány jako samozřejmost, které si lze udržet za cenu různých ústupků na straně ekonomické nebo názorové svobody. Kdyby byli všichni navyklí brát se za svobodu, pravdu a svá práva, nemohli by intelektuální nadutci jako autor tak dalece ohlupovat lidi.
Logika článku je, vyjádřeno pomocí symboliky, zhruba následující:
(USA = svoboda, svoboda = mír, mír = bezpečí) => (bezpečí = USA)
NOT (podpora USA) = být zbabělec, NOT (podpora USA) = být Čech, => být zabelěc = být Čech
Zdá se, že se rodí nový fenomén. Po sv. Holocaustu vzniká další celosvětové polytrauma. Intelektuální elita, ve skutečnosti demagogická sebranka, se nás všechny pokouší učinit spoluzodpovědnými, tu za teroristický útok, tu za semdesát let starou nacistickou genocidu ideologického nepřítele. Sice s tím nikdo z nás neměl naprosto nic do činění, ale to nevadí. Od příště tedy neseme všichni vinu a jsme povinni se z ní vykoupit každodenním ohýbáním se v pase. Aspoň já se po přečtění článku cítil, jako by to byla moje chyba, že teroristé zaútočili na Spojené státy, snad jako bych v tom letadle sám seděl, a začínal jsem litovat, že nemáme pět až šest Ground Zero přímo tady v naší zemi, nebo ze nemůžu vystavět takovou malou základničku vlastníma rukama a Spojeným státům ji předat.
Takže poslouchejte, pane Marjano…
Možná jste zvyklý na projevy kývavého souhlasu, bohužel, radost vám neudělám.
V zásadě s vámi nesouhlasím. Nesouhlasím s tím, aby mě kdejaký novinářský dobytek přezíravě použitím první osoby množného čísla házel do jednoho pytle s voliči Paroubka, Grebeníčka nebo Bursíka jen proto, že jsem Čech. Už mám těchhle nikdy nekončících generalizujících analýz naší národní povahy pokrk, protože končí vždy stejně. Nejsme žádný národ chrapounů, jak se tady snažíte hýkat.
Teroristé napadli USA. A co z toho pro mě plyne? Proč nenapadli třeba Rwandu? Protože Rwanda mocensky nezasahuje do jejich přirozeného národního prostředí. Jako občan České republiky nemám žádné povinnosti k USA. V roce 1938 nám západní spojenci nepomohli a obětovali naši zemi ve prospěch Německa, Polska a Sovětského svazu. V roce 1945 se americké jednotky zastavily na demarkační linii, aby umožnily Sovětskému svazu realizovat ve střední Evropě předem dohodnuté mocenské dělení, opět se na naše zájmy nikdo neptal. V roce 1948 strpěl západní svět komunistický puč. V roce 1968 západní svět okupaci Československa Sovětským svazem v podstatě ignoroval jako interní záležitost uvnitř východního bloku. S mojí podporou v jejich security issues Spojené státy skutečně nemohou počítat, protože se jim necítím ničím zavázán.
Až někdo napadne naši zem zvenčí nebo zevnitř a vy, pane Marjanoviči, povedete domobranu proti našemu nepříteli, pak počítejte s tím, že budu tam někde tam za váma s qérem v ruce. Rád vás přitom podpořím. Nemyslím si však, že by na to došlo, protože až někdo napadne naši zemi, bude celá redakce Respektu sedět zamčená na toaletách a připosraný hrůzou přemýšlet, jak se vlísat do přízně nového páníššška. V zastrkování vaši novinářské anální sondy do cizích zadnic vás však nepodporuji a je mi jedno, do jakého praporu jste tu sondu právě nyní zabalil.
Jistě vás zaujme článek pana Marjanoviče na serveru kluci.cz.
Já a základna
Abychom se v diskusi vyhnuli rozborům vypracovaným psychology amatéry, tak se přiznám bez mučení, se s umístěním americké základny na našem území souhlasím. Nikoli však kvůli základně samotné, ale kvůli tomu, že musíme plnit naše závazky. Jednou jsme členy NATO, zavázali jsme se vojensky spolupracovat (bez referenda) a tak bychom měli držet hubu a krok. Jakýkoli jiný přístup diskredituje Českou republiku jako partnera pro jednání. Když se to někomu nelíbí, může vyvíjet tlak na své politiky, aby příště nerozhodovali bez něho.
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)