Následující cheaty využijete pravděpodobně, pokud máte narychlo zájem stát se hejtmanem.
Předpokládám, že máte vyřízené formality, tzn. bezproblémové vztahy s krajskými mafiemi, kontakt na Vaška Kočku, Frantu Mrázka nebo kontakt na toho, kdo Frantu Mrázkovi naložil ze snajprovky a takový věci, který by se daly označit za úplně triviální. Tohle bude především a hlavně o tom, jak dostat pod kontrolu faktor vohnout a být king následujících voleb, kde se předpokládá hojná účast, protože počasí stojí za vyližprdel.
1. Slogan
Základ všeho je nějaké bojové heslo. Bez toho si můžete jít pouštět draka. Dvojslovné slogany se hodí, když máte v úmyslu nějakou hurá akci, třeba chcete sestavit milici z debilů („Akce Praha“) nebo už milici z debilů máte („Pomáhat a chránit“). Na pozici hejtmana to chce předat nějaké obsáhlejší poselství a na to bývají nejlepší hesla tříslovná (Rozum-síla-odvaha). Naproti tomu více než pětislovné věty průměrný volič neudrží. To bychom měli délku, co s obsahem? Můžete být konzervativní a slíbit například každému dítěti jeho vlastní mateřskou školku jen pro něj, nebo že lékař bude pacientovi platit za ošetření, ale to by vám později mohl nějaký zapšklý demagog vyčítat jako nesplněné volební sliby. Je tu jiná cesta, platí jednoduchá poučka: Slibujte něco, co nejen že nemůžete zařídit, ale dokonce ani ovlivnit. Ideální heslo pro kadidaturu na post prvního muže kraje by tedy mohlo znít například: „Erekce, ejakulace, potence“, což se dobře pamatuje, ale zase je to mírně sexistické. Heslo ČSSD „Zastavíme zdražování“ je dobré, protože je to všechno na „z“ a taky tam nestojí dokdy. Přeměna slunce v bílého trpaslíka za zhruba miliardu a půl volebních období s jistotou plošně vyřeší problém s rostoucími cenami pivních limonád a sójových prasat, ale je dvouslovné, takže to vyvolává dojem, že to uděláte hned. „Zastavíme zákeřné zdražování“ by bylo mnohem lepší. Co třeba „Zastavím průjem?“ To je něco, co zajímá široké vrstvy, protože průjem může dostat i multimilionář, kterému je zdražování u prdele. Pokud nemáte takové ambice, tak můžete aspoň popřát voličům hezké léto nebo dlouhé prázdniny (ti důvěřivější nabydou dojmu, že to můžete zařídit).
Jinou cestou k úderným heslům je spolehnout se na béčkový poradce z Emeriky, co přítáhli před půl rokem a přivezli s sebou nadrozměrné zcela ekologické kamiony pomerančové barvy. V podstatě jde o to, kombinovat slova „naděje“, „změna“, „šance“ a „jistoty“. Kdo myslí trochu abstraktně, hulí nebo mu mrdá z new age, může ještě přihodit „víra“. Kdo je spíše přízemní, tak může operovat s argumentem „více“, ale nikdy s argumentem „méně“, protože to zní negativně. Takže třeba „naděje na jistoty“, „víra ve změnu“ apod. Výhodou těchto nekonkrétních hesel je jejich naprostá nevymahatelnost voličem, kromě toho to zní tajuplně a rozhodně lépe, než „opravím vám pár silnic“, protože vyvolávají dojem, že jste kurva vizionář jako rasistickej komunista Obama.
Podívejte se takový Jirka Zimoloj, co kandiduje za oranžový ve volbách. Na svých billboardech čumí jako vyoraná myš a slibuje zrušení poplatků ve zdravotnictví nebo dostatek mateřských škol. No jo. Jenže Zimola nemá možnost zřizovat mateřské školky a nemá žádný prostředek k tomu, aby změnil zákon o zdravotní péči. To mu ale vůbec nevadí, aby to neslíbil. Stejně se nenajde nikdo, kdo by po jeho nedejbože zvolení přišel a chtěl po něm vědět, kolik poplatků už zrušil a kolik školek postavil, protože všichni dobře chápou, že je to jen taková šaškárna, jako ty výherní karty od Reader´s Digestu, vždy „vyhrajete“, zasmějete se tomu a hodíte to do koše.
2. Program
Program jsou takový ty blbosti, co se navykládaj lidem před volbama a pak se na ně kašle. Dá to dost psaní, ale má se v našem prostoru za trochu nestoudný, kandidovat na hejtmana a nemít vůbec žádnej program. Je třeba si k tomu aspoň na chvíli sednout s nějakým píár poradcem a sepsat nějaký báchorky. Letos frčí buď spasitelskej program nebo hodnotovej program.
Ohledně programového mesiáštví, řekněte lidem, že se budete starat o něco, o co se v normálních zemích musejí starat sami. Například že se budete starat o sportovní vyžití dětí (proč by to vlastně měli dělat rodiče, ti přece musejí sedět doma a koukat na ovrz) nebo že budete chránit přírodu. Volič rád uslyší, že se někdo bude starat o stromy a květinky, zatímco on bude vypouštět vyjetej olej do kanalizace. Nebo slibte lidem, že dostanou něco zadarmo, třeba třináctý důchod po vyhraných volbách, přídavky na děti nebo na bezdětnost, to je konec konců jedno. Všude, kam přijedete, slibujte dotace. V neposlední řadě všude vykládejte, že chcete udělat pořádek, na to dobře slyší starší voliči, co pamatují Lidové milice a PSVB. Například krajský kandidát za Jižní Čechy Jiří Netík prohlašuje na svém billboardu sebevědomě, že „v našem kraji chráníme lidi a přírodu“. Úplně se po mně rozlévá teplo, když cítím, jak mě Netík chrání.
Hodnotovej program je spíš pro kandidáty s abstraktnějším myšlením, tedy takové, kteří si myslí, že pět v českých na stole skutečně znamená národnostní složení vyjednávacího týmu. Mírně snižuje náklady na výrobu billboardů, protože stačí jen měnit jedno slovo. Billboardy určené pro střední Čechy slibují tradiční středočeské hodnoty a pro jižní zase tradiční jihočeské hodnoty. Další kouzlo je v tom, že si pod tím domyslí každý co chce, takže vaši volební kampaň provádí volič sám.
Například v kraji Vysočina nabízí kandidát za ČSSD „Systémové řízení nemocnic zajišťující pořádek“. Pro začátek je to dobré. Obsahuje to správnou kombinaci státního paternalismu a tolik nutného pojmu pořádku, ale je tam málo přívlastků a chybí tam hodnotová fíčura. Takže mnohem lepší je „Systémové řízení našich nemocnic zajišťující dokonalý pořádek“. Někdy je možné sáhnout i po něčem revolučním, jako kandidátka ČSSD tamtéž: „zhodnotit výsledky slučování škol a zastavení jejich nesmyslné optimalizace„. Proč něco optimalizovat, když umíme dělat i pravý opak, že. Další častou chybu si ukážeme na větě „ČSSD jednoznačně bude trvat na tom, aby na území kraje Vysočina nedocházelo k omezování přítomnosti policejních služeben.“ Co jsme říkali o negativních výrazech? Nedocházelo. Omezování. Fuj. Správně by tam mělo být – „aby docházelo k rozšiřování přítomnosti služeben“. Spolu s nezbytnými přívlastky – „docházelo k výraznému rozšiřování přítomnosti moderních služeben“. Ale není to ještě ta pravá úřednická čeština. Takže: „aby bylo zajištěno provádění rožšiřování kontinuálního navyšování přítomnosti moderních služeben“.
Jak se to nemá dělat, ukazuje například lídr krajské kandidátky na jižní Moravě Venclík, který si na billboard napsal něco jako „rychlejší průjezd na Svitavy“. Větší diletanství si nedovedu představit. Snad jen že by tam den po volbách nechal dolepit „tak na ten si ještě dlouho počkáte“.
3. Stajl
Úsměv!
Úsměv!
Takové věci, jako odstranění vrásek a zakrytí pleše v Photoshopu jsou základ a vůbec. Sežeňte nějakou lepší fotku. I v tomto ohledu má Photoshop jisté možnosti, ale převážně to bude na vás. Otázka je, jak se vůbec tvářit. Připravil jsem katalog ksichtíků, ze kterého si můžete vybrat:
– holyvůd: Úsměv, Photoshop
– ovarian attack: Vyloudíte nějaký erotický úsměv. Naprostým průkopníkem v tomto oboru je kandidát za ODS Zahradník, který vyloudil na billboard úsměv, za který by se nestyděl žádný pedofil.
– Mirek Dušín: Pohled jako bychom chtěli voliče propálit a upřímný výraz. Pokud máte problém tuto grimasu vytvořit, představte si třeba, že říkáte tisku „já jsem deset procent z té zakázky jako provizi skutečně nevzal, to oni mi je jen tak dali“.
– hloubání: Dáte si ruku pod bradu a jeden prst (ne prostředník) na tvář a koukejte trochu nepřítomně, což by po včerejším rautu, party a chlastačce s estébákama z Czech Radar neměl být problém. Vypadá to, jako že o něčem intenzivně přemýšlíte.
– koumes: Dáte si ruku pod bradu, ale s prstem neděláte nic. Pohled směřuje na voliče. Vypadá to trochu jako diskuse s bankou o výši úroku (starej Moše to taky za víc než pětatřicet procent pé á nedá voni rozuměji pane)
Co se týče outfitu, na trhu jsou tři kolekce pro letošní senátní volby:
– vypadat kapitalisticky (často aplikuje ODS): Oblek nebo aspoň sako, kravata.
– vypadat lidově (KDU-ČSL): Košile bez kravaty trochu zmuchlaná, což navíc působí energickým a upracovaným dojmem.
– vypadat jako kokot (Jiří Zimola).
4. Zhodnocení
Vzpomněl jsem si na jednoho šaška z letošního jara, jistého Schweinara, kandidáta levice na prezidenta. Bylo ho všude plno, stejně jako teď těch ksichtů. On a jeho žena Kathy, známá předtím jako prominentní levicová intelektuálka, sehráli divadýlko, jak budou České republice pomáhat dnem i nocí. Díky komunistickým médiím jsme měli dojem, že když nebude ten otrapa zvolen, tak se tady všechno posere na kopici. Nakonec zvolen nebyl a stalo se něco? Pokud byl Švejnar přesvědčen, že chce naší zemi nezištně pomoci, protože je to správné, může tak přece činit, i když nebude prezident! Jenže čas nebyl na Švejnarově straně a ukázal, že on, Kathy a celá ta jejich banda byli jen kariéristický hajzlové, protože se po nich dnem neúspěšné volby zavřela voda. Já o něm od té doby neslyšel. S většinou krajských kandidátů to dopadne podobně.
Winston Churchill kdysi prohlásil, že ještě nikdy nedlužilo tolik lidí tak mnoho tolika málo lidem. Letošní krajské volby ukazují, že ještě nikdy nemělo tak málo lidí tu drzost předstoupit před tak mnoho lidí s tak málem a ještě chtít jejich sympatie. Lidem se nelíbil socialismus, protože všude visela debilní hesla a stát určoval, co mají dělat. Nyní visí všude debilní hesla ve všech parametrech srovnatelná s těmi komunistickými a lidi dokonce sami volají po tom, aby jim stát organizoval životy, staral se o ně a chránil je. Nechápu, v čem je výhoda té svobodné volby, když mohu volit mezi hulvátem Zahradníkem, lhářem Zimolou, který slibuje, co nemůže splnit a nějakým utrápeným lidovcem, který chce organizovat dětem sportovní vyžití. Takže si ty volby užijte, snad nejsou poslední.
(Zatím nikdo nehlasoval)