Dějiny někdy líně tečou a jindy se řítí divoce jak horské řeky při tání sněhu. Některé události, které by jinak patřily do popředí zájmu, upadají do zapomnění. Jako sérii výbuchů nastražených bomb v Československu v období let 1986-1989.
Když po třetí hodině ranní 28. října 1986 prořízl tichou českobudějovickou noc výbuch a tříštění skel, způsobilo to v normalizovaném Československu v bezpečnostních složkách pozdvižení. Časovaná nálož umístěná v parku mezi budovy Muzea dělnické mládeže a Krajského výboru KSČ způsobila na mladých budovách, tolik typických pro tehdejší výstavbu, škodu za 1,4 milionu Kčs. Přepočteno na dnešní koruny by se výše škody blížila devíti milionům korun. Vyšetřování ukázalo, že asi deset kilo průmyslové trhaviny bylo odpáleno časovačem sestaveným z roznětky užívané třeba lidovou armádou, běžné baterie a budíku značky PRIM.
Státní bezpečnost případ intenzivně šetřila rok, jiná její část se výbuchu snažila využít k propagandě v rámci akce ,,Aktér,” do které snad měl být v případě spuštění zapojený i agent Zifčák. Vyslechnuta byla stovka svědků a prověřovalo se šest stovek vytipovaných osob. Vytipováni byli jak lidé se vztahem k místu, tak s možným protirežimním motivem. Speciální péči pak vyšetřovatelé věnovali úsilí zjistit, odkud se nezanedbatelné množství trhaviny vzalo. Vždyť dvojnásobné množství se běžně používalo na demolici celého činžovního domu. Jenže dříve, než bezradní stbáci vyšetřování českobudějovické exploze bez výsledku přerušili, stalo se něco, co dávalo tušit, že se nejednalo o ojedinělý čin.
2. dubna 1987 totiž nalezli dělníci v Plzni v pohozených pneumatikách skoro dvacetikilovou nálož s nastaveným časovačem na nočních tři čtvrtě na tři. Jiné zdroje uvádějí, že k nalezení došlo, když jakýsi zloděj přijel krást stavební materiál, pohyboval se v místě uložení výbušniny a na přítomnost pekelného stroje upozornil anonymní telefonát. Čas výbuchu byl nastaven na stejném typu budíku, jako v jižních Čechách. Podle závěru kriminalistického ústavu byla nálož nefunkční, a to záměrně. Bomba byla nalezena u působiště krajské Státní národní bezpečnosti. Dostat do ruky neporušený pekelný stroj je snem všech vyšetřovatelů podobných případů. A tak se zkoumala použitá východoněmecká výbušnina Gelamon, původ dřevotřísky, ze které byla sestrojena bedýnka pro výbušný systém, jeho konstrukce… a taky podivné zjištění, že celý prostor, kde mělo k výbuchu dojít, byl tajně sledován. Přesto vyšetřování žádné závěry, které by vedly k odhalení pachatele nepřineslo.
Přes rok se nedělo nic. Až do úterý 13.9.1988. Ten den se lidé vydávali do Pelhřimova okukovat jinou věc než krematorium. Po druhé hodině v noci totiž explodovala nálož u sídla Okresního výboru KSČ a Okresního výboru SSM. Nálož byla umístěna pouhé tři metry od budovy. Síla výbuchu způsobila v zemi přes půl metru hluboký kráter o průměru dvou metrů a škodu v přepočtu na dnešní hodnotu peněz více než dvoumilionovou. Vyšetřovatelé mohli s velkou mírou jistoty určit, že motivem pachatele jsou pouze materiální škody a zranění či obětem na životech se chce maximálně vyhnout.
Přestože se traduje, jak sametová revoluce začala mlácením studentů na Národní třídě LP1989 v Praze a událostí, která definitivně postrčila nerozhodnost Čechoslováků svrhnout režim, který se v mnoha zemích východního bloku tou dobou již pěkných pár týdnů bortil, byla dezinformace o smrti studenta Šmída (agenta Zifčáka) zinscenovaná STB, ve skutečnosti se první zřejmé drolení režimu odehrávalo při protestech proti špatnému životnímu prostředí na severu Čech. V místech uhelné, chemické a energetické pýchy země, kde se tvorba hodnoty bankovek krytých prací československého lidu tvořila tak bezohledně, že roušky se nenosily kvůli virům, ale kvůli smogu. Místem takových protestů bylo kromě Teplic a Mostu i Ústí nad Labem.
V roce 1984 zde byl otevřen komplex budov, který sloužil Krajskému národnímu výboru, Městskému národnímu výboru (dnešními ekvivalenty krajský a městský úřad) a také jako ředitelství národních podniků zabývajících se strategickou výstavbou v kraji a jejím plánováním. Kancelářský komplex tvořil jakési atrium. Pro toho, kdo chce způsobit škody výbuchem a přitom se vyhnout ublížení lidem celkem ideální cíl.
Možná to byla prostá dedukce STB, možná znalost věcí budoucích, možná náhoda. 10.1.1989 byl na pražské centrále založen agenturní svazek Exploze a celostátní pátrací tým stejného názvu sdružující týmy STB a SNB. Tým byl sestaven mimo jiné i na krajském velitelství v Ústí. Až dosud byly jednotlivé výbuchy vyšetřovány odděleně. V každém případě 8. února 1989 u sousedů v Polsku usedla k jednacímu stolu vládnoucí Komunistická strana a konstruktivní opozice tvořená Solidaritou v čele s agentem Walesou (krycí jméno Bolek) a v Ústí nad Labem v čase 2:45 explodovala desetikilová bomba vyšetřovatelům známé konstrukce s výbušninou Gelamon a mechanismem pojištěným tentokrát hned dvěmi budíky PRIM (dokument České televize uvádí nálož odpálenou na dálku). Škoda na budovách dosáhla v dnešní hodnotě 34 milionů korun a fungování KNV, MNV i firem zde sídlících bylo na 4 dny zcela paralyzováno. Teprve pak se mohli soudružky a soudruzi vrátit do svých kanceláří.
Dosud o výbuších zdrženlivě referující cenzurovaný tisk tentokrát již 9.2. psal o teroristickém činu a přisuzoval jej individuím nenávidícím politický systém. Značné síly SNB a STB ze všech krajů byly nyní vázány vyšetřováním velikého okruhu podezřelých v prioritním případu (prověřováni byli všichni střelmistři v zemi, obsluha skladů výbušnin, manipulátoři v lomech, příslušníci zabezpečovali režimová opatřeních na vytipovaných místech možného dalšího útoku) a tak tito lidé represivních složek režimu chyběli při možném potírání ,,živlů nepřátelským režimu.” V následujících dnech tisk přinášel odsuzující texty pracovních kolektivů a organizací KSČ, které výbuch přičítaly protisocialistickým silám. Mezi tisícovkami ob
anů Ústí, kteří se na místo chodili dívat, se začalo události přezdívat ,,Ústecký Reichstag.” V jedné z březnových situačních zpráv pro Ministerstvo vnitra se uvádí: ,,Ve spojitosti s pokračujícími případy výhružných anonymních telefonátů a s nedávným výbuchem nálože v Ústí nad Labem bylo ověřeno, že předáci čs. reakční emigrace v západní Evropě inspirují exponenty “charty-77” v ČSSR v tom smyslu, že je jim podsouván spekulativní “argument”, jenž má napomoci vytvoření podmínek k pokusům o diskreditaci státních orgánů. Jde o poukazy, že se jedná “o akci někoho, kdo má zájem udělat z “charty-77” extrémistickou organizaci”. Bezprostřední odezva v nepřátelském prostředí v ČSSR je kladná s tím, “že je to všechno režírováno režimem”.
V pondělí 20. listopadu 1989, třetí den po potlačených studentských demonstracích v Praze dovedených agenty STB v čele průvodu na Národní třídu, probíhaly demonstrace proti režimu napříč republikou. Přes sto tisíc lidí se sešlo na Václavském náměstí, čtyřicet tisíc lidí protestovalo v Brně, demonstrace se odehrávaly v každém kraji. Československá společnost se dala do pohybu a dějiny začaly téct divoce jak horské řeky v době tání sněhu. Společenské změny se staly nezvratné. 21.12.1989 je celostátní řídící štáb ,,Exploze” náhle zrušen a série výbuchů pomalu upadá v zapomnění…
Co vlastně vyšetřovatelé výbuchů zjistili?
Prověřovaly se všechny osoby, které byť i hypoteticky mohly mít v přístup k trhavině Gelamon. Jednalo se o tisíce prověřovaných osob. Byly zaměstnány týmy na expertizy, hledaly se věci použité při výrobě bomb.
Prověřovaly se anonymní telefonáty s hrozbou výbuchů, které se po události v Ústí velmi množily. Vytipovaly se možná další cíle útoku, a to ve městech Tachov, Cheb, Sokolov, Klatovy, Rokycany, Česká Lípa, Děčín, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Litoměřice, Liberec, Louny, Teplice. Místa byla pod nepřetržitým dohledem.
Vyšetřování došlo k závěru, že se jednalo vždy o stejného pachatele, spíše však skupinu pachatelů. Pachatel musel mít přístup k výbušnině Gelanom (používané mimo jiné Československou lidovou armádou
i v dolech, stejně tak v bombách použité rozbušky se používaly v armádě), musel být manuálně zručný a mít zkušenosti v manipulaci s výbušninami. K dispozici musel mít vybavenou dílnu. Pohyboval se pravděpodobně červenou Škodou 105 i 120. U výbušniny v Plzni byla nalezena krev skupiny AB.
Vyšetřovatelé pátrali především po muži světlých vlasů, pravděpodobně s vousy. K výbuchům docházelo u nových, bohatě prosklených objektů sloužícím komunistické moci v zemi, vždy v nočních hodinách, kdy se v místě nenacházeli lidé. Datumy výbuchů odpovídaly novoluní. Nikdo před výbuchy nevaroval, ani se k nim nepřihlásil. Motivace pachatele byla nejasná. V místě výbuchů byl opakovaně spatřen Mercedes modré barvy registrovaný na vojenskou rozvědku. Vyšetřování tímto směrem se nevedlo. Trestný čin není dosud promlčen.
Pokud za výbuchy stála STB, co tím mohla sledovat?
Možností je mnoho. Od snahy vyvolat odpor k protisocialistické opozici, přes vázání značné kapacity SNB i STB na vyšetřování výbuchů a prověřování tehdy enormní vlně anonymních telefonátů hrozících výbuchy objektů po celé zemi po demonstraci neschopnosti komunistického státního aparátu ochránit sám sebe a pobídnout tak společnost k větší odvaze ke změně režimu. Co se podařilo v archivech odhalit o roli STB? Kolem prvního výbuchu v Českých Budějovicích chystala Státní bezpečnost pod dohledem KGB zpravodajskou hru (operace Aktér), která měla výbuch připsat zahraničním neonacistickým silám napojených na CIA. Odkaz na popis zastavené operace pod článkem.
Nejpodrobnější materiál ÚSTR mapující všechny zmíněné výbuchy
Příklad tajné denní situační zprávy MV se záznamem o šesti výhružných telefonátech – str. 2, poslední odstavec.
17.05.2020 HoMor
(218x známkováno, průměr: 1,21 z 5)