Jsem umírněný nacista

Featured Image

Vyznávám nacismus, který kvůli zaslepenosti a nenávisti mnohých Evropanů zakouší nesmyslnou kritiku ze všech stran. Nacismus není pouhá ideologie, ale náboženství: věřím, že Můj boj je poselství od germánského panteonu, které proroku Hitlerovi přinášeli do vězeňské cely Ódinovi havrani v podobě motáků.

Kdo čte Můj boj jako výzvu k násilí a válečné expanzi, toho musím hned opravit: toto je falešná interpretace. Nacismus je náboženství míru. Vyhlazení židů je jen metafora, která znamená boj s nedokonalostmi uvnitř každého z nás. Tuto metaforu nepochopili jen extrémisté a šílenci, od kterých se distancuji.

Zvěrstva druhé světové války jsou dílem jednotlivců, pomatených fanatiků. Navíc je ostatní provokovali. Chaplin si oholil stejný knír jako prorok Hitler, i když mé náboženství takové rouhání přísně zakazuje, proto mi přijde naprosto fér zplynovat mu rodinu do třetího kolene. Kdo nedokáže projevit trochu úcty, ten dostane nabančíno – i papež přece říkal, že když si budete dělat srandu z jeho mámy, jedna vám přilítne. Z některých věcí se legrace nedělá.

Nacistický stát, takzvaná Třetí říše, vůbec neodpovídal mírumilovnému duchu nacismu a s nacismem vlastně nemá nic společného. Náboženství je abstraktní a nelze jej z ničeho vinit. Chybu udělali jednotliví vojáci na frontě i v zázemí, že ubližovali nenacistům, kteří odmítli dobrovolně konvertovat k nacismu. Byli to vesměs rozhněvaní mladí muži z rozpadlých nebo neúplných rodin, kterým státem vyplácené dávky nestačily na pohodlný život v zahálce. Divíte se jejich frustraci? Problémem není nacismus, ale společnost. Jak se může mladý nacista zařadit, když v jeho městě jsou samé židovské továrny, ve kterých se mu nechce pracovat, a všichni kolem mluví v jidiš, které se mu nechce učit? Stáhne se do ghetta, kde z nudy a frustrace tropí neplechu. Ale jen trošičku. Pouze v extrémních případech se to vymkne.

Být nacista není jen tak. Germánský panteon má své požadavky. Například musím 88krát denně zvednou pravici, tomu je třeba upravit mou pracovní rutinu. Dále mě pobuřuje pohled na Davidovu hvězdu, židovské nosy, křížené psy a konzervy se šouletem. Máme-li spolu žít v míru, všechny tyto symboly dekadence by měly z veřejnosti zmizet. Nikdo vám přece nebrání si zajít na plastiku. Když žena konvertuje k nacismu, ráda si u pana doktora nos dobrovolně srovná a nechá si rovnou nastřelit i blond vlasy. Kdo říká, že naše ženy k plastickému chirurgovi vodíme násilím, ten lže a nechápe naši kulturu a je xenofob.

Plošné odsuzování nacismu vede pouze k nenávisti. Nacista není jen fundamentalistický SSman, ale i jeho milující matka nebo jeho otec, který pracuje, platí daně a je přínosem pro celou společnost. S nacisty je třeba vést dialog, porozumět jim – a třeba se od nich i něco přiučit. Vaše západní pluralistická společnost je totiž v mnohém nedokonalá. Lidé podléhají konzumnímu stylu života a nemají žádné duchovní hodnoty. My nacisté máme Můj boj, který je božsky dokonalý, neměnný a obsahuje základ práva (toho nejspravedlivějšího) i společenských vztahů. Kdyby se všichni řídili podle Mého boje, na světě by byla pohoda. Nakonec to tak stejně bude, protože je psáno, že na soumraku věků budou všichni buď nacisté, nebo mýdlo…

Nebuďte náckofobové. Nešiřte nenávist k lidem, co se prostě narodili v nacistických rodinách. Budou-li nacisté v Evropě vystaveni pouze nenávisti, povede je to k radikalizaci a holocaustu. To přece nechcete, ne? Raději mezináboženský dialog. Třeba s Halíkem. Doufám, že po něm bude následovat raut na účet nějaké státem placené neziskovky.

Jsem umírněný nacista.
Tolerujte mě.


Doufám, že každému čtenáři je jasné, že se v článku jedná o ironii a o lekci zavádějících nebo zcela falešných argumentů používaných na obhajobu islámu. Kdyby někdo s vážnou tváří tímto způsobem bránil „nacistické hodnoty“ před kritikou české a západní společnosti, neobstál by. Pravděpodobně by se dokonce dostal do konfliktu se zákonem, nebo by jej alespoň poplivala blogerská obec a „osobnosti veřejného života“ jako nahnědlého provokatéra. Některé ideologie se zkrátka ukázaly jako nekompatibilní s otevřenou společností a přes údajnou svobodu slova se nesmějí hájit, ani se k nim nikdo nesmí hlásit.

Proč jsou však jiné ideologie (kterým se nadneseně říká náboženství, aby se tím zdůraznila jejich nedotknutelnost, a jejichž učení se také jen obtížně snese se západními hodnotami), hájeny stejně absurdními argumenty? Lze donekonečna svalovat vinu na extrémisty, pomatené jedince, společenské vlivy a chybnou interpretaci „posvátných“ textů?

Není správné volat po zákazech, deportacích a lynčování. Západní hodnotou číslo jedna je, že každý si může dělat, co chce, dokud neohrožuje majetek nebo život jiného. Nechme muslimy muslimákovat. Ale musejí si zvyknout na to, že místní lidé budou z recese malovat nactiutrhačné karikatury, že nikdo nebude přizpůsobovat pracovní dobu jejich obřadům, nikdo nebude z veřejného života odstraňovat elementy, které jim vadí, nikdo jim nebude platit sociální výpalné, aby nezlobili, a hlavně že každý bude moci beztrestně zavést diskusi na téma, že islám není dobrý pro život a má na svědomí mnoho zla. Oni časem pochopí, že existují jen dvě cesty: vzdát se islámu, protože je zavírá do klece a zbavuje je konkurenceschopnosti vůči zbytku společnosti, nebo nadále žít v iluzi, že jako muslimové jsou lepší lidé než ostatní, což je vzhledem k agresivní a ekonomicky neproduktivní povaze islámu zanedlouho přivede buďto do chudoby, nebo do kriminálu. Na rozdíl od souvěrců dále na východ totiž evropským muslimům chybí klíčový faktor nezbytný k financování představ o správné společnosti: ropa.


01.02.2015 Jérome

12345 (57x hodnoceno, průměr: 1,44 z 5)
2 044x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2016