Asi není náhodou, že se nyní kolem vánoc na tomto webu tak intenzívně zabýváme nákupními centry.
Tak třeba můj zážitek včera z Globusu. Šel jsem původně koupit skorotchánovi oříšky. Zastavil jsem se u čokolád, protože pro změnu moje přítelkyně pohledává už asi rok vánoční čokoládu Milka se skořicí, kterou jsem jí koupil náhodou loni kolem vánoc v Rakousku. Do Čech se ale nedováží, asi nějaký marketingový odborník usoudil, že tuzemský konzument preferuje klasické příchutě připomínající do placky slisované a pořádně oslazené želví lejno. No nic. U regálu s čokoládami se nacházela banda parchantů cik… pardon, skupina nezletilých Rómů, kteří se pod bdělým dozorem asi dvěstě kilo těžkých maminek bavili tím, že různě přehazovali jednotlivé čokolády v regálu z pozice na pozici, až v nich vytvořili neskutečný chaos. Maminky zíraly láskyplnými zraky, jak si deťátka hrají. Všichni byli dobře oblečení, vymydlení, bylo to až nerealisticky rozkošné, skoro jako by se tam natáčel další díl pořadu Romale na téma „Jak Déžo djéla šopink“. Původně jsem zamýšlel, že zasáhnu, ale pak jsem si to rozmyslel. Vystaven nyní tváří tvář faktu, jaké diskriminaci musejí Rómové v této zemi čelit, pojal jsem za důležité, aby tento akt zhovadilého řádění zpovykané a vykrmené diskriminované menšiny vzalo na vědomí co nejvíce lidí, třeba by pak pochopili, jak se to s tou diskriminací ve skutečnosti má. Pak by věděli, jak reagovat, když jim o ní bude vykládat nějaký samozvaný ombudsman. Jenže moje očekávání byla nejspíš marná. Lidé stoicky přecházeli kolem tlačíce svoje košíčky podobně jako hovniválové a nejevili o tento výjev zájem. Při opouštění prodejny jsem skupinu potkal ještě jednou, když nakládala kořist, doufejme že zaplacenou, do formana. Asi jsem za tru chvíli na cikánskou koulomatku udělal dobrý dojem, protože mě jen tak zbůhdarma nazvala „typíčo“. Chápal jsem to jako poklonu, protože se ženské pohlavní orgány nacházejí v rómském hodnotovém žebříčku poměrně vysoko a mají v mikroekonomice cikánské populace úlohu významného nástroje k tvorbě zisku, je tedy pro ně něčím, jako pro mě průmyslový robot. A kdyby mi někdo nadával do robota, vadilo by mi to daleko více, než píča, ani jsem netušil, že si na tuto větu budu muset vzpomenout ještě jednou. (Možná jsem tomu špatně rozuměl, možná „typíčo“ v rómštině znamená „Veselé vánoce a hodně zdraví, štěstí a úspěchů na osobní i profesionální rovině vám i vašim příbuzným, blízkým a přátelům“.)
Bude hůř.
Páteční Mladá Fronta Dnes, příloha Vánoční nákupy.
Na první straně přílohy (víc jsem jich stejně nepřečetl) najdeme článek o tom, že jistý pan Jan Saidl prodává vůně, které vyvolávají specifický účinek na lidskou psychiku. Pod fotografií pana Saidla najdeme informaci: „PENÍZE VONÍ. Jan Saidl dokáže ke každé vůni přiřadit její účinek. Vavřín otevírá mysl, afrodiziaka zase peněženky. Těmi začíná plnit i vzduch v českých obchodech“.
Sice jsem na chvilku váhal, zda pan Saidl plní obchody peněženkami nebo afrodiziaky, ale má se to takhle. Pokud vám pecunia NON olet a máte nějaký obchod, třeba takovou malou síť hypermarketků, zavoláte pana Saidla a ten vám vyvoní obchod tak, aby vaši zákazníci více utráceli. Pan Saidl je odborník a dovede udělat i malou kalkulaci. Jeden přístroj pro chemický útok na vaše zákazníky přijde na nějakých pětadvacet tisíc a měsíčně spotřebuje za sedm stovek náhradní náplně, ovšem, jak pan Saidl upozorňuje, záleží na pachové zátěži, tedy jak moc vaši zákazníci smrdí. Pokud tedy přijde Mařena, manažerka mléčné výroby z nedalekého kravína s holinkama od hnoje, aby si koupila si červený petry a ultratenké zaručeně nepropustné vložky od Libresse jak je viděla v reklamě, marketingová strategie se ocitne v troskách.
Osud pivního vohnouta s podprůměrným vnímáním a nadprůměrným stupněm rezignace na dění okolo polapeného do matrix supermarketu je díky aktivitám pana Saidla a především jeho zákazníků ještě více zpečetěn. Ne nadarmo se mi nyní do hlavy derou slova písně: „Was fühlst du? Was bist du? Doch nur ein Tier!“. Vohnout uvezněný do plynové komory vyvoněné vybranými chemikáliemi je ztracen. Na jeho zrak a sluch již zaútočili dávno, prolomili obranné linie obrovitými oranžovými veverkami a oduševnělými slogany „Nízká kvalita, vysoká cena, v Trauma-xu vždy zaručena“, ale čich měla testovací krysa ještě v pořádku. Dokud zvířátko neztratilo prostorovou orientaci a po ujetí třech kilometrů s waypointy označenými jako „pivo, mlíko, rohlíky“ našlo podle smradu spáleného oleje a propocených montérek domovskou noru s nápisem „Na růžku“ ve štítu, dalo se tvrdit, že je všechno v pořádku, ať si o tom aleff myslí, co chce. Ale nyní je přeťata jedna z posledních spojovacích linií. Matrix získal další rozměr. Narozdíl od plynových komor, které si neoficiálně patentovalo hovado jménem Heinrich Himmler, mají tyto tu výhodu, že se z nich může ven, ale prosím jen proto, aby se po čase mohlo opět dovnitř.
Díky podobným zmrdským psychopraktikám se nám brzy změní základní pojmy klasické ekonomie. Poptávka = to, co vás libovolnými metodami přimějeme koupit a nabídka = to, čeho se potřebujeme zbavit.
Logickým pokračováním nákupních plynových komor pak bude obdoba V-čipu. Kdo nemáte rád South park stejně jako já, pak vysvětlení – V čip byl v celovečerním South Parku voperován Eričkovi do mozku, aby nemluvil sprostě. Když řekl Eriček slova pejsek, Montana nebo polštář, nic se nedělo, ale když řekl koňomrd, dostal elektrický šok. Stejně tak se stalo tuším u slova „oslí čurák“. U Cartmana byla účinnost V-čipu ještě zesílena tím, že pokaždé, když dostal šok, řekl kurva a dostal šok další.
Podobně by bylo možno vyvinout S-čipy, které by se voperovaly do mozku a podporovaly správné nákupní návyky. Tím by konečně bylo dosaženo nejen vize dokonalého zákazníka, ale také dokonalého občana. Takový algoritmicky řízený humanoid by byl samozřejmě plně programovatelný a peníze, které by vydělal, by programově utrácel za požadované položky. Toto řešení by mělo řadu výhod – například by nemusely vycházet žádné noviny a nejmenovaná veřejnoprávní televize by nemusela točit žádné další výchovné seriály typu Josef a Ly, protože programování lidského mozku by probíhalo jaksi přímo bez užití vlastního operačního systému humanoida. Dokonce i takový přerod ze sociálního demokrata na příznivce ODS, který nyní nastává asi u pětiny voličské základny a je stejně stresující a bolestný jako osm let trvající porod nového stoprocentního pravičáka/levičáka, by byl daleko rychlejší a snazší, stačilo by robota přeflashovat a hotovo.
Je mi líto, že vám kazím vánoce tak depresívní vizí, ale já s tím nezačal.
(6x známkováno, průměr: 4,33 z 5)