Možná jste nedávno zaznamenali další historický úspěch Kocourkovského práva a spravedlnosti. Řidič tramvaje, která se 11. dubna 2008 srazila na jednokolejné trati v Ostravě s jinou tramvají, byl odsouzen ke třem letům vězení. Při nehodě zahynuli tři lidé, desítky dalších byly zraněny.
Fakt si myslíme, že v tomto případě splnila spravedlnosti svoji roli? Že ten pán skutečně za vzniklou situaci mohl?
Koho zajímají detaily o trati Ostrava-Poruba – Kyjovice-Budišovice, nechť si přečte tento článek na Wikipedii. Kromě technických detailů se v něm dozvídáme, že:
1. Zabezpečení trati je tak primitivní, že primitivnější už nemůže být. V podstatě je založeno na tom, že ve stanici Vřesina, kde je vyhýbna, musí řidič jedné tramvaje počkat, až přijede tramvaj z protisměru. Pak může teprve na trať vyjet. Když se ale rozhodne vyjet dříve, nic mu v tom nebrání. Provoz na trati řídí pouze lidský faktor.
2. Nehody se na této trati stávaly už předtím, jen se obešly bez natolik tragických následů. Kromě nehod se stávaly i mimořádné události, kdy tramvaje sice vyjely proti sobě, ale nějakou shodou náhod se je podařilo zastavit.
Vzhledem k tomu, že lidský faktor vykazuje určitou chybovost, která je ještě násobena únavou a provozní rutinou, byla nehoda v podstatě předprogramována. Za takové okolnosti bylo jedno, zda v tramvaji sedí řidič Hroch nebo někdo jiný, protože by se stejně stala. Podařilo se najít viníka de iure, ale faktického viníka je třeba hledat někde jinde. Za konstrukční řešení a zabezpečení tratě někdo odpovídal. Ten někdo je dopravní podnik. Jeho odpovědnost je ještě násobena tím, že o nedostatcích v zabezpečení věděl, ale nejednal. Úředníci byli mazaní alibisté a spočítali si, že i kdyby se něco vážného stalo, tak budou z obliga. Z právního hlediska vždy půjde hodit na řidiče tramvaje, protože je mu dána povinnost vyjíždět až v případě, že přijede odshora tramvaj. A zde se dozvídáme další zajímavou věc. Drážní inspekce vyměřila dopravnímu podniku pokutu, protože mimořádné události v minulosti ututlal a nepřijal nápravná opatření. Podstatou této argumentace je, že tramvaje sice proti sobě vyjely, ale podařilo se je zastavit ještě ve výhybně, ale ne na trati, takže k mimořádné události ve smyslu zákona nedošlo. Na základě toho ministerstvo dopravy pokutu zrušilo. Bez ohledu na to, jaký bude právní výklad celé záležitosti, odmítám brát na vědomí, že řidič tramvaje nese vinu za celkovou situaci, která tam vznikla. Pan primátor ovšem žádnou odpovědnost necítí.
Radniční firmy v organizování dopravy naprosto excelují nejen v tramvajové dopravě. Protože dopravní podniky patří magistrátům a agendu dopravních přestupků provozují také magistráty, je příkladů, kdy dostal řidič autobusu pokutu za přestupek jak šafránu. Skutečná silniční šlechta. V Českých Budějovicích jezdí autobusy s oblibou na červenou a jejich řidiči ještě přitom hážou na ostatní řidiče finger. Beztrestnost je fajn a na tom bychom si měli připít. Řidič linkového autobusu směřujícího s dětmi do Náchoda popíjel pivko za jízdy. Jiný autobus uvízl na železničním přejezdu, protože s ním manévroval opilý řidič. Téměř profesionální výkon odvedl i řidič autobusu na trase Brno – Jihlava, který zvládl i tankování za letu. Další příklady si najděte sami.
Zajímavých výkonů na poli dopravy dosahuje i Policie ČR. Poslechněte si tento dialog, získáte dojem, že Pat a Mat rezignovali na DIY a dali se na „Pomáhat a chránit“. Výsledkem profesionální a především precizní, věcně i místopisně správné komunikace policisty, operátora policejní linky a výpravčího státních Českých drah nebylo nic menšího, než vykolejení vlaku. A hlavně – mají to na počítači celej průjezd! Paradoxem této situace je, že za vykolejení byl odsouzen výpravčí, kterému policista-primitiv nprop. Richter s inteligencí brouka nedovedl popsat, kde k nehodě došlo. Proč mají tratě čísla? A proč mají silnice čísla? Výpravčí se tak dostal do situace známé z románu Hlava XXII a podobně jako řidič tramvaje Hroch byl do průseru „navezen“. Také si nemyslím, že by za něco mohl, protože při tak tristní úrovni komunikace nebylo možné odpovědět správně.
Dyť tam nemoch ject vlak!
Nedávno došlo k zajímavé události na železničním přejezdu poblíž Hluboké n./Vlt., kousek od dvora Vondrov, na trati Plzeň-České Budějovice. Moc se o tom nepíše. Řidička Opelu dostala na zledovatělé vozovce smyk a zůstala stát kolejích vedle železničního přejezdu. S autem nebylo možné odjet. Řidička zavolala policii a nahlásila to policii. Za čtyři minuty přijel motorový vůz řady 810 a do auta narazil. Prý se ho už nepodařilo zastavit. Další významnou vlastností policie a státní správy je, že se naprosto nedovede poučit z minulých nezdarů.
Komu by to nestačilo, může si vychutnat problematiku kolem zabezpečovacího zařízení AŽD a vlaků, které chvíli vidět jsou a pak zase nejsou. Zapatláno přímo ministerstvem.
Pokládám to za symptomatické. Zatímco se města a obce vyžívají v šikanování řidičů pomocí radarů (např. 7 stacionárních radarových stanovišť v Ostravě) a botiček, jejich vlastní aktivita na tomtéž poli je tristní a nesnese porovnání s jakýmkoli kritériem, které je aplikováno na dopravu individuální. Vhodná slova by snad byla – alibismus, bordel, diletantství, zamlčování, lhaní, neschopnost.
Takže – na co státní případně regionální správa sáhne, to přímo vzkvétá. Patrně podle hesla Jistoty-Bezpečí-Prosperita. Vaše bezpečnost je v dobrých rukou. Vzpomeňte na to, až budou policisté a úředníci apelovat na vaše zodpovědné chování.
(7x známkováno, průměr: 4,43 z 5)