Zítra se kocourkovská veřejnost probudí do zvláštní situace. Každému z nás, kdo provozuje nějaké vozidlo vznikne přes noc nová povinnost, která je popsána takto:
“(3) Provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.”.
Je to uvedeno v § 10 zákona o provozu na pozemních komunikacích ve znění platném od 19.1.2013. Co to znamená? Pokud jste provozovatelem vozidla, tedy osobou zapsanou jako provozovatel ve velkém technickém průkazu, jste zodpovědný za to, že s vaším vozidlem kdokoli poruší dopravní předpisy. Pokud na to dojde, spácháte správní delikt popsaný v témže zákoně takto
„Právnická nebo fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“
Za tento správní delikt odpovídáte v případě, že porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání, porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona a porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu
Ve všech ostatních případech se bude jednat o přestupek tak, jak jsme byli zvyklí, tedy odpovědnost za toto jednání nese jeho pachatel.
Podle dosavadních informací budou správní orgány postupovat takto:
– provozovatele vozidla obešlou výzvou, která obsahově poněkud připomíná platební příkaz, ale neplyne z ní žádný závazek. Provozovatel může do 15 dnů zaplatit nebo nedělat nic
– pak učiní správní orgán „nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku“, představte si pod tím co chcete, může to být například předvolání k podání vysvětlení. Pokud totožnost pachatele domnělého přestupku zjistí, pokračuje přestupkové řízení
– pokud nezjistí pachatele přestupku, zahájí správní řízení s provozovatelem vozidla pro správní delikt.
Provozovatel také získává evropsky unikátní možnost udat řidiče vozidla, pokud jeho totožnost zná, a to formou písemného sdělení poté, co neuhradí poplatek za nepodání vysvětlení, pardon, pokutu za správní delikt. Tento postup zakotvuje odst. 6 § 125 h zákona. Pokud tedy chcete například pozlobit neoblíbeného souseda, pedagoga, politika, tchyni nebo jinou osobu, která se na vašem žebříčku popularity nachází nízko, hurá do toho. Bude proti němu zahájeno přestupkové řízení. Bude muset na úřad podat vysvětlení a dokonce bude existovat něco jako důkaz ve formě vašeho prohlášení, takže to nebude mít úplně snadné. Pokud bude dementní, tak ho na to nejspíš usmažej.
Za správní delikt provozovatele vozidla se uloží pokuta. Pro určení výše pokuty se použije rozmezí pokuty pro přestupek, jehož znaky porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje; pokuta však nepřevýší 10 000 Kč. Za správní delikt nejsou udělovány trestné body v evidenci řidičů. Více správních deliktů u jednoho správního orgánu se projedná ve společném řízení.
Nebudu v tomto článku rozebírat, jak se s tím vypořádat (to jsme udělali jinde), zaměřím se na poněkud jiné souvislosti této legislativní změny.
Tato změna zákona je řečí médií tzv. „skoncování s osobou blízkou“, „zatočení s osobou blízkou“, „odstranění problému osoby blízké“, které nám přinesla legislativní aktivita strany Věci veřejné a jejího tehdejšího poslance Humla. Celý návrh je poměrně odfláknutý a jeho aplikace do praxe nebude snadná. Autoři návrhu vycházeli z předpokladu, že tato zákonná konstrukce v podstatě umožní posílat lidem za určité delikty složenky, jejichž zaplacení bude bonifikováno neudělením trestných bodů. Nepochybuji, že 90% pitomců zaplatí a dobře jim tak.
Jde tedy hlavně o peníze. Musíme si uvědomit, že dopravní buzerace představuje regulérní byznys za 2,5 miliardy ročně s potenciálem růstu.
Skutečná funkce tohoto zákonného ustanovení je zpoplatnění nepodání vysvětlení. Jak jsem říkal mnohokrát a jak s oblibou opakuji, neexistuje žádná osoba blízká, existuje ústavou dané právo nevypovídat proti sobě a lidem, kterým by výpověď uškodila. Nazývat užití tohoto práva „fintou“ je lidskoprávní masochismus a hrubé ignorantství – nabízí se analogie s „fintou s obhájcem“ u soudu, kdy za peníze najatý člověk v roli obhájce činí kroky, které nakonec mohou vést k nepotrestání pachatele, kterého policie pracně usvědčila a státní zástupce pracně obvinil a jako výraz respektu k oběma státním složkám by se „finta s obhájcem“ měla „odbourat“, aby v naší zemi bylo spravedlivěji.
Právo nevypovídat prošlo staletým historickým vývojem, na jehož konci stál poznatek, že udávat své blízké je společensky mnohem závadnější než nepotrestat delikt, který k nepodání vysvětlení vedl. Toto právo přežilo v nedotčené podobě čtyřicet let socialismu a neustálo až dnešní dobu, přičemž jsem opravdu fascinován lehkostí, s jakou jsme se ho v tomto specifickém případě vzdali. Humlův zákon zavádí nikoli odstranění, ale zpoplatnění tohoto práva. Stejně dobře může být příště například zpoplatněno právo vycestovat nebo přijímat informace. OK, chceš číst státem necertifikovaný, pravděpodobně závadný blog? Zaplať pokutu za přestupek, pardon, za správní delikt majitele počítače, který nezajistil, aby na jeho přístroji nebyly zobrazeny závadné stránky.
Můžete se tedy rozhodnout, že nebudete vypovídat, ale provozovateli vozidla tak přivodíte odpovědnost za správní delikt.
Co je správní delikt? Jiný správní delikt je věc, která se předkladatelům zákona hodila do krámu. Je to specifická forma trestného jednání, při kterém se nezkoumá, kdo něco zavinil, stačí, že se to stalo. Tato kategorie deliktů, něco jako zobecněný přestupek, se používá v případech, kdy by nebylo účelné zkoumat, kdo se dopustil jakého jednání, protože pro vznik odpovědnosti postačí, že se něco stalo. Některé známé příklady správních delikty fyzických osob:
– Správní delikt ředitele nebo zařízení odpovědného za ústavní nebo ochrannou výchovu (§ 35 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb.)
– Porušení některých povinností v souvislosti s prováděním sbírek (§ 25 odst. 3 zákona č. 117/2001 Sb.)
– Nesplnění některých povinností stanovených k obraně státu (§ 64 zákona č. 222/1999 Sb.)
Jak vás asi napadá, aplikace tohoto pojmu do dopravní problematiky je účelová a stalo se tak proto, aby bylo možné obejít principy materiální pravdy a presumpce neviny. Jinak řečeno, aby pachatele nebylo třeba usvědčit. Takový postup lze těžko označit za charakteristický pro právní stát. Když to domyslíte do těchto detailů, dojde vám, že žijeme v pořádných sračkách.
Ptáte se možná, jak se máte vypořádat s povinností provozovatele zajistit, aby jeho vozidlo bylo používáno v souladu se zákony? A to přesto, že ve vozidle nesedíte, nejste ani nikde poblíž, ani neexistuje žádná jiná cesta, jak byste mohli přímo nebo nepřímo chování řidiče ovlivnit. Tuto povinnost máte kdykoli: ať jste v posteli, na záchodě, v kómatu nebo na druhém konci světa, s jedinou výjimkou: že řídíte sami. Popravdě, není možnost, jak byste mohli v praxi této povinnosti dostát. Zákon zde ukládá povinnost, která je nesplnitelná. Nabízí se analogie s obchodním právem, kde od počátku nesplnitelné podmínky typu „dám vám dceru, až koště rozkvete“ nejsou platné a mohou mít za následek neplatnost celého právního úkonu. Jenže naši zákonodárci si takovou otázku vůbec nekladli; uvedená povinnost je v zákoně pouze z formálních důvodů, protože sankci lze uložit pouze za porušení povinnosti a od toho tam právě ta povinnost je. Jinak řečeno, je to účelově vytvořená skutková podstata, aby bylo zač trestat.
Běžného provozovatele staví tato novela do nevýhodné pozice ještě z jiného důvodu. Zatímco právní úprava přestupku je celkem jasná (zákon č. 200/1990 Sb.), procesní náležitosti různých správních deliktů jsou popsány v příslušných zákonech (např. již zmíněný zákon o ochraně spotřebitele) a obecně se na ně vztahuje správní řád. V případě Humlova zpraseného zákona vzniká mnoho nejasností, neboť esenbák a jeho partička nedomysleli všechny alternativy. Trochu to připomíná zákon o prezidentské volbě.
Pro začátek:
Víte nebo našli jste v tom zpraseném zákoně, jak se zachovat, pokud výzva podle § 125h bude protiprávní?
A to není vše. Předkladatelé zákona věřili, že jim konstrukt v podobě „správního deliktu“ umožní posílat složenky a hrabat prachy, aniž by se museli utápět v přestupkové agendě a trapném dokazování, že dané jednání bylo dostatečně prokázáno a že bylo skutečně škodlivé, což je k smrti znepokojuje. Bohužel, mám pro ně špatnou zprávu.
Při dokazování, které správní orgány provádějí, jim sice odpadá subjektivní stránka, ale zbytek zůstává. A tak například zákon případně judikatura říká o správním deliktu, že jednání pachatele musí být projevem jeho vůle (což pro provozovatele, který nemá vliv na bezprostřední chování řidiče tak docela neplatí, protože k porušení pravidel došlo zcela mimo jeho vůli), spáchaný skutek musí být protiprávní, musí být škodlivý, přičemž mezi škodlivostí a daným jednáním musí být příčinná souvislost, čili musí plnit stejné podmínky trestnosti jako přestupek. Zde zákonodárce pod vlivem své praxe u SNB předpokládal, částečně správně, že běžný občan se o zákony nezajímá a raději zaplatí, než by se poradil s právníkem.
A navíc v důsledku své vlastní kreativity vestavěl soudruh Huml a jeho team z MDČR do zákona fíčury, za které mu úředníci jistě poděkují:
– Ustanovení o společném deliktu. Dovedu si například představit situaci, kdy provozovatel různými cestami prodlužuje řízení o správním deliktu (např. udáním totožnosti fiktivní osoby, která jeho auto řídila, kterou budou muset „odstíhat“ pro přestupek, ačkoli mu to nakonec nepřišijí) a někdy zhruba po půl roce řekne – OK, já tady mám další správní delikt, trvám na společném řízení – a zase to bude protahovat – až nakonec, téměř po roce, oznámí správnímu orgánu, že se tedy doznává, protože vozidlo v prvním případě řídil on. Tím pádem neplatí, že by nebylo koho stíhat, takže není splněna podmínka pro správní delikt FO a jedná se o přestupek, který ale už nelze potrestat (prekluze).
– Definice „automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích“, neboť neexistuje žádný předpis, který by určoval, jaká zařízení jsou automatizovaná (IMHO všechna, protože ve všech se samočinně odehrají nějaké akce, které nakonec vedou ke změření rychlosti nebo zaznamenání jízdy na červenou), jaká jsou používána bez obsluhy (IMHO žádná, protože je minimálně někdo musel zapnout a jednou za rok ověřit, což jejich používání bez lidské obsluhy vylučuje) a zda se tak děje při dohledu na bezpečnost provozu (IMHO tohle musí někdo doložit, a to v každém jednotlivém případě, což nebude právě snadné).
Pokud tedy preferujete manévrový boj s aparátem, kupte Humlovi bonboniéru. Další postřehy Dr. Berana k Humlově zprasku naleznete zde.
Touto zákonnou změnou také stát rezignuje na bodový systém. Pro řidiče, i pro toho, který nemá zájem o nějaký konflikt s aparátem, je lepší se nechat stíhat a potrestat za správní delikt, protože žádné body nedostane. Protože většina bodů je udělena za bagatelní přestupky, mnohdy zjištěné právě kamerami nebo radary, poklesne počet řidičů, kteří dostanou body. Tím pádem je v ohrožení podnikatelský záměr všech těch stoupenců systému silniční buzerace, kteří do něj investovali své peníze, a mám nyní na mysli zejména to různé nakupování bodových odpustků formou „škol bezpečné jízdy“, kde jim moroni jako svazarmovec Patera vkládají do hlavy řidičské zlozvyky výměnou za peníze. Budou si to asi muset s Humlem nějak vyřídit, jinak jim pramen hojnosti vyschne.
Myslím, že následující týdny budou celkem zajímavé. Zejména mne budou zajímat postoje „mlčící většiny“, která defacto umožnila odhlasování toho svinstva, až jim přijde papír, že mají buď poslat peníze nebo udat manželku, dítě, automechanika. Aby brzy nevznikla poptávka po „vyřešení problému s řešením problému osoby blízké“. Předpokládám, že dominantní strategie správních orgánů pro další týdny bude ve znamení masivního snižování pokut navržených „na první pokus“ obsažených ve výzvě spolu s masivní mediální kampaní. Bude nám vysvětleno, že nechat se usvědčit ze správního deliktu, tedy v rámci té účelové právní konstrukce, je vlastně výhodné, protože pokuta je nižší a nejsou za to body. Média se budou rozplývat nad tím, jaké částky „vybraly obecní rozpočty od pirátů“ a co se za ně vše podařilo zvelebit. Ten, kdo se postaví tomuto záměru a bude postupy úřadů v souvislosti s výběrem poplatku za nepodání vysvětlení klást odpor, bude veřejnosti předkládán jako zlý, zlý, ošklivý pirát, který chce prostému lidu sebrat ten výhodný správní delikt a slevu na pokuty.
Nehodlám hrát tuhle hru a jak jsem zmínil, mým cílem je dostat ty sračky k ústavnímu soudu. Ne snad přímo pro věc samotnou, ale pro princip. Není přece možné, aby se obcházely základní principy práva tímto způsobem. To je pro budoucnost velmi nebezpečné, protože to mohou využívat i jinde mimo poměrně speciální oblast dopravy. Už jsem také učinil nějaké kroky k tomu, aby se to tam dostalo a bylo to tam fest, a nedočkavě čekám, jaká se ustálí se praxe správních orgánů. Nedělám si iluze v tom, jak asi bude ústavní soud pod vedením soudruha Rychetského rozhodovat a určitě se neobávám, že by se jednalo o ústavní fundamentalismus, protože pro Ústavní soud není nejvyšší hodnotou ústava, ale stát. Ústavní soud nepochybně sáhne po takové argumentaci, jako že „je třeba zvážit zájem společnosti na potrestání přestupku“ nebo „tím, že pan X. někomu půjčil auto, vzal na sebe dobrovolně riziko, že může být stíhán pro správní delikt“ apod. a celou akci jsme naplánovali s ohledem na tyto potenciální pseudoargumenty.
Dosavadní FSM, tedy návod na nespolupráci s úřady, nasměroval systém dopravní buzerace do celkem slušné defenzívy. Dokonce si policejní zmrdi stěžovali na parlamentní půdě, že „návody na nepodání vysvětlení visí na internetu“. Rozumějme, na internetu visí návod, jak má občan využívat svá práva, jaká to hrůza, hlavně z pozice policisty. Ale myslím si, že tentokrát je zlo více strukturované a my musíme být důslednější a potřebujeme networking. Potřebujeme informace, jakým způsobem jednotlivé správní orgány pracují s Humlovým prasozákonem a jak reagují na různá podání a způsoby obhajoby, protože jen tak může být protiúder efektivní.
Pokud tedy máte zájem přiložit polínko pod kotel, ve kterém se povaří soudruh Huml, neváhejte se se mnou podělit o vaše kauzy. Jména a data můžete vyčernit, zajímají mě postupy a chyby v nich.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)