Před časem přinesl český nezávislý tisk informace o zakázkách pro “bývalou” firmu ministra Kamila Jankovského (VV) Phar service. Že jde opět převážně o investice do černé díry zdravotnictví, tedy ve “veřejném zájmu” už není nic překvapujícího.
Jestli si chcete udělat obrázek o české politicko-novinářské kultuře (podle mě jsou to všichni jedna stejná pakáž), pošťourejte Google news jménem Kamil Jankovský. Zjistíte, že kolem 24.1.2011 se na českých zpravodajských serverech okolo ministra Jankovského vyrojilo kolem 100 článků – na téma připravované novely zákona o veřejných zakázkách. Hned 26.1. se ale objevují články na jiné téma – přidělování veřejných zakázek jeho rodinné firmě, jíž také dělal ředitele až do nástupu do funkce. Celkový objem zakázek se prý má pohybovat někde kolem 200 mil. CZK. Ministr Jankovský se samozřejmě brání, že s firmou již nemá nic společného, řídí jí jeho syn a vůbec, platí přece obchodní tajemství. Článků na tohle téma bylo stejně jenom zhruba kolem 20, koncem ledna a hlavně začátkem února se pak po ministru Jankovském na českém internetu slehla zem. Jako by se nic nestalo. Objevily se zřejmě nové, zajímavější kauzy, navíc ministr co dostane od státních nemocnic zakázky za 200 mega nezajímá běžného občana stejně jako doktůrek vedle z bytu, co si jezdí ve čtyřiceti do práce Oktávkou nahlínách a stěžuje si, že má málo peněz, zatímco běžný pracující občan jezdil 5 let po škole do práce MHD.
Jen o pár set kilometrů dál (asi tak daleko jako je to z Prahy do Ostravy) se zhruba v té samé době provalila vpodstatě stejně velká korupční aféra. Zásadní chybu udělal zemský ministr školství spolkové země Brandenburg Holger Rupprecht, když si na celých 18 dní zadarmo půjčil drahé luxusní BMW od jednoho berlínského autosalónu (to drahé luxusní není můj výmysl, takhle to psali v de) na “zkušební jízdu” a odjel s ním na lyže. Tímto měl neoprávněně přijmout benefit ve výši fiktivních cca 5000 EUR, které by zaplatil, pokud by si vozidlo řádně pronajal. Podle zpráv, které jsem četl bylo vyšetřování pro podezření z braní úplatků proti dnes již bývalému ministrovi zastaveno poté, co zaplatil pokutu, vyšetřování řidiče pana exministra za napomáhání k úplatku a vyšetřování autosalónu, který zapůjčení vozidla zdarma ministrovi nabídl zatím snad probíhá. Počet článků, které k tomu v DE vyšly se nedá srovnávat s ČR zejména pro prťavost naší zemičky, nicméně i celostátní mediální pokrytí této aféry bylo jistě výraznější než pokrytí čehokoli, co ministr předtím kdy udělal.
V čem je ten rozdíl? Proč se v Čechách politici můžou spolehnout na to, že korupční aféra prostě přejde, peníze jim zůstanou a jim se prakticky nic nestane? A jak to, že v Německu se takováhle (i z našeho lajdáckého pohledu, jsme asi zvyklí na ledasco) prkotina, kterou by v ČR vůbec nikdo neřešil probírá jako jedna z největších afér začátku roku? Hlavně mi přijde, že je to u nás čím dál tím horší. Standa Gross ve svých maskáčích je krásným případem toho, že z politiky se dá pohádkově zbohatnout a taky mu nikdo nic neudělal, přestože se to řešilo hodně dlouho, nejvíc peněz měl asi někde ulitých a oficiálně je získal až poté, co se spokojen na politiku vykašlal. Ten asi odejít prostě musel. Ministr za Unii Svobody Pavel Němec prý snad ani na ministerstvu nepobýval, pokud nemusel řešit “právní problém” někoho z “kamarádů”, ale toho už nikdo neodvolal, přestože se o něm psalo skoro pořád v souvislosti s různými kauzami. O Řebíčkovi se toho taky ještě docela dost napsalo, i když ten už si z toho nedělal vůbec nic. Dneska je přidělování státních zakázek firmám ministrům pro média tématem na 3-4 dny, pak se zájem novinářů i veřejnosti odvrací někam do nižších pater, nejlépe někam, kde je možno dobře závidět. Komunální politici se podle mě už dneska můžou spolehnout, že pokud něco ukradnou, a udělají to tak aby nikdo zúčastněný kromě eráru nebyl škodný tak o tom nikdo psát nebude, protože to nikoho nezajímá. Když si nějaký ten šolich domluví ministr, bude se o tom psát maximálně týden – v pár plátcích.
Neodpustím si vsuvku k Miloslavu Ludvíkovi, socanovi s vysokou fistulí, vyžraným břichem a naprosto nesympatickým arogantním vyjadřováním. Na jeho zveřejněném projevu je vidět, jak je to tady s prominutím nahovno. Každý, kdo se někam dostane, snaží se nahrabat si pod sebe co nejvíc, to je to jeho soutěžení firem A nebo B nebo C a nebo D. O těch výběrových řízeních rozhodují většinou předem primáři společně s vedením nemocnice. Není to tak, že by lékaři byli svatí nebo zásadoví nebo cokoli podobného – naopak, jsou stejní jako všichni ostatní kolem, jsou mezi nima normální lidi, jsou mezi nima svině a jsou mezi nima ultrasvině. Zároveň bych, být prostým laikem po shlédnutí toho videa ztratil ideál, že primářem nebo přednostou je vždy ten medicínsky nejpovolanější nebo nejšikovnější – i ve státní medicíně, kde se výsledky výkonů nebo léčby nikde neshromažďují a nekontrolují a neporovnávají o kariéře nerozhodují medicínské, ale zejména ty “jiné” schopnosti.
(Zatím nikdo nehlasoval)