Všechno je jednou poprvé. A tak jsem se i já rozhodl vydat se do jámy lvové a předložit veleváženému publiku tohoto webu svůj výplod.
Vedl mě k tomu poslední článek Tydlifona „Když to nejde po dobrým..“, na kterém mi vadila hlavně snaha řešit předložené problémy, některé velice složité povahy, jednoduchými represivními opatřeními. Položil jsem si otázku, zda bych já byl schopen k některým z nich formulovat řešení, která jsou dle mého soudu funkčnější. A jako téma jsem si vybral „Regulované nájemné“.
My, co nepožíváme výhod regulovaného nájemného se určitě shodneme, že je nemravné. Jak k tomu přijdeme, my, co platíme fondy oprav v družstevních bytech, co splácíme hypotéky, investujeme veškeré své volné finanční prostředky do bydlení, aby si kdejaký ksindl, socka, případně kombinace obého v podobě politika bydlel ve velkých krásných bytech a skoro zadarmo? Zrušme regulované nájemné! Nechme to na neviditelné ruce trhu!
Pak tu máme pláč majitelů domů. Od nich zaznívá: „My chudáci, co si nevyděláme ani na slanou vodu, o skývě chleba nemluvě, jak my nebozí k tomu přijdeme? Máme na zádech břemeno, pod kterým úpíme, doplácíme na vlastnictví činžovních domů a ty peníze ze zvýšeného nájemného nutně potřebujeme, abychom pro naše nájemníky zajistili opravené fasády, vyměnili topné okruhy, okna, zrekonstruovali jim výtahy, sklepy, i na dvorek houpačku pro děti bychom jim dali!“.
A z další strany se ozývá křik lidí, kteří v bytech s regulovaným nájemným bydlí. Co my, staroušci chudí, nemohoucí, rodiny s dětmi, co my si počneme? Kde hlavu složíme, když nám zlý majitel zvedne nájem na trojnásobek, desetinásobek, ba i stonásobek ?
No a pak tu máme pár čísel. V ČR je cca 3,5 milionů bytových jednotek. Z toho nájemní byty tvoří cca 1 milion. Odhadem 12 % těchto nájemních bytů je ve vlastnictví soukromých majitelů, 88 % pak ve vlastnictví obcí. To jsou čísla z roku 2002, zdroj články na iDnes, které se odkazují na informace z ministerstva pro místní rozvoj. Odhady z roku 2004 říkají, že počet nájemních bytů s regulovaným nájemným poklesl na 750 000.
Co z toho podle mě plyne? Že řešení situace ohledně regulovaného nájemného existuje. Minimálně pro obce. Bez ohledu na regulaci či neregulaci se totiž obce chovají racionálně. Nemáme na údržbu bytového fondu ? Pak co nejvíc bytů privatizujme, zbavme se jich, prodejme je za laciný peníz stávajícím nájemníkům. Nájemníci starejte se. Je to vaše, tak si plaťte opravy, neste tržní náklady s bydlením spojené. A to je řešení. Obce by měly vytipovat nutný počet bytů pro sociální případy, případně postavit levné holobyty. Zde držet nájemné v přiměřených mezích. Zbytek bytů prodat, privatizovat, umožnit lepší fungování trhu s byty.
I když je toto řešení relativně nespravedlivé. Protože za levný peníz prodávám byty stávajícím nájemníkům, kteří je obratem mohou prodat za peníz drahý. Diskriminuje to lidi, co byt za komunistů nedostali, a teď na něj musí vydělávat. Inu spravedlivé řešení neexistuje. I Václav II. Sebestředný vzal za své hlášku z filmu „Hoří má panenko“, a sice kdo si nic neukradl, jako by nevyhrál. I já osobně jsem nevyhrál, přijde mě to nespravedlivé, přesto v privatizaci bytového fondu vidím řešení, které je funkční, povede ke posílení tržních principů bydlení a řeší problém s regulovaným nájmem.
Neřeší ho jako celek, namítnete. Proč by měl soukromý majitel privatizovat svůj činžák? Souhlasím. Nicméně řeč čísel nám pomůže problém kvantifikovat. Na 120 000 bytů vlastněných soukromými majiteli jsou byty s nájmem regulovaným. Tedy 3,5 % všech bytových jednotek. To podle mého staví situaci do zcela jiného světla. Protože nejvíce křičí soukromí majitelé domů. Ale ti reprezentují jenom zlomek celkového problému s bydlením. Jsem pro deregulaci nájemného, ale zdá se mi, že toto téma není tak žhavé, jak je často presentováno.
Závěrem k tématu: „Jak na regulované nájemné“ . Privatizovat všechny byty, které obce nutně nepotřebují pro realizaci své sociální politiky. Regulované nájemné postupně uvolnit, zachovat jistou ochranu pro stávající nájemníky formulací v zákoně typu, že tržní nájemné se stanoví jako náklady na údržbu a obnovu majetku + maximálně xy % ziskové marže. Prostě jakékoliv opatření, které zajistí, že nájemníci oněch 120 000 bytů neskončí na ulici a následně nezatíží státní sociální systém. Tuto regulaci ponechat v zákoně na cca 10 let – do té doby má každý čas najít levnější bydlení, zajistit si lepší životní úroveň, popřípadě umřít.
Těmito opatřeními by se zajistilo rozumné fungování trhu s byty, stát potažmo obce omezí své výdaje na údržbu bytového fondu, obce vylepší své rozpočty a koneckonců i ti vykukové, co mají tři byty a na jejich prodeji vydělají pár set tisíc, či milionů, i tito lidé ty peníze utratí za nákupy domů, drahých aut, investují je, prostě pustí do oběhu, zvýšenou spotřebou zajistí růst ekonomiky a ze spotřebních daní a daně z DPH poplynou prostředky do státního rozpočtu. Není to čisté, není to dokonalé, ale fungovat by to mohlo. A nejlepší na tom je, že to tak už v podstatě funguje. Na základě zdravých principů selského rozumu.
(Zatím nikdo nehlasoval)