Posílám tento svůj další článek, který jsem napsal částečně jako reakci na některé komentáře u mého předchozího článku. Ony komentáře mi totiž připadaly neuvěřitelně podobné, jako jsem psal já, ještě tak před dvěma lety. Vím, že většina místních čtenářů má slušný všeobecný přehled a tak se nedá vyloučit, že by některé mohlo zajímat, proč se člověk „pomátne“ natolik, že přestane jíst „konvenčně“.
Jsem upřímně zvědav na místní hodnocení i když vzhledem k tématu jsou už někteří možná dole na stránce a rovnou klikají, ne? :)
Úvod
Nejíst maso jsem se rozhodl až po 30 letech „normálního“ života.
Pokusím se být co nejstručnější, ale občas možná malinko odbočím k tématům souvisejícím. Zdůrazňuji, že nemám v plánu nikoho o ničem přesvědčovat a fakta o výhodách se pokusím omezit jen na ta, která ode mne byla nejdále. Pokud to někoho zaujme, tak je faktů všude dost a Ti, co neumí nebo jsou líní hledat, mohou začít třeba na Wikipedii:)
Raná léta
Byl jsem vychovaný na vesnici s cca 3000 obyvateli, jako příslušník „střední třídy“. O naší konkrétní rodině by šlo trochu s nadsázkou říci, že pokud maso nebylo součástí jídla, tak šlo pouze o přílohu. Snídaně a večeře sice maso obsahovat nemusela, ale mnohdy tomu tak bylo.
V době mých dětských let bylo maso často domácí od strýčků, prarodičů a známých, ale postupem času a s příchodem velkých řetězců a výhodných nabídek, stále častěji z těchto zdrojů.
Štítky na potravinách jsem nečetl nebo četl výjimečně a spíše jen pro zajímavost. Věřil jsem, že náš moderní a dokonalý systém nedopustí, aby bylo v prodeji něco vysloveně škodlivého.
Někdy v době, kdy jsem se osamostatnil, jsem začal více pátrat po tom co jím a co to obsahuje. Ani jako „puberťák“ jsem kouřit nezačal, ale zato často žvýkal žvýkačky. Je sice možné, že to anonymně doporučí 4 z 5 zubních lékařů, ale jak jsem později i na sobě zjistil tak negativa bohužel převažují. Špatné Éčka v nich například způsobují alergie a průjmy.
V tom zdánlivě nepřeberném množství značek žvýkaček na našem trhu je velká většina vyrobena jedním výrobcem a tak jsem například, v době hledání alternativ na trhu, nenašel žvýkačku neobsahující E951 – Aspartam.
Díky tomu jsem však oklikou zjistil, že mnohé potraviny a nápoje obsahují spoustu látek přímo způsobující alergie, které mne tou dobou začaly trochu trápit.
Nápoje s tzv. nulovým obsahem cukru a masné výrobky jsou asi nejhorší.
Zmíním, že před vstupem do EU byly v ČR tzv. cyklamáty zakázány, protože mimo jiné prokazatelně způsobují rakovinu močového měchýře, ale soudruzi za nás nevyjednali výjimku, takže si na nich můžete pochutnat například v nápojích typu Coca Cola ZERO a Light. E952 – Cyklamáty.
V mé dříve oblíbené paštice Májce pak máme (mimo jiné) další silné a rozšířené alergeny: E250 – Dusitan sodný & E621 – L-glutaman sodný. Dusitan sodný je snad v 99% všech salámů, šunce a většině masných výrobků.
E621 je tzv. univerzální „dochucovadlo“. Osobně jej nesnáším už podle pachuti, které jsem se nemohl vždycky zbavit i když jsem dlouho nevěděl, co tu pachuť způsobuje. Přišel jsem na to až s příchodem „ochucených brambůrků“ na náš trh. Pár let poté, to jednou ve firemní vývařovně s touto přísadou zřejmě trochu přehnali v jídle nazvaném „Cigánská pečeně“ a já zjistil, že bez této složky tam „vařit“ neumí. Že totiž nevaří, ale vycházejí ze značkových preparátů typu Maggi a Vitana. To byl konec mého firemního stravování.
Začalo mé období důsledného shánění toho nejkvalitnějšího masa, následované brzkým zjištěním, že moc masa „moderní“ masové výrobky neobsahují. Krom toho mají společnou vlastnost, že původ masa je prakticky nedohledatelný.
Kniha na cestu
Jeden sečtělý kolega mi občas půjčí něco ke čtení. Zpravidla je to docela zajímavé, ale když mi půjčil k přečtení knihu Vegetariánství, tak jsem ji už z principu považoval za extrém a poměrně dlouho jsem ji nečetl. Nicméně vzal jsem si ji jako takové tematické čtení do letadla na mou první pracovní cestu do Indie, o které jsem dříve slyšel, že je tam vegetariánů hodně. Konec konců to jsou všichni ti vychrtlí, ne?
Tou dobou jsem už pár let jedl ve velkém ryby a jiné druhy masa jen občas – připravené doma nebo v dobrých restauracích ve formě steaku, krevet nebo humra. Na svatební cestě po Irsku jsem deset dní jedl každý den ráno pravidelně Irskou snídani – mimo jiné: slanina, vejce, párky, černý puding (ekvivalent jelita). Byla vždycky v ceně ubytování, nasytí a měl jsem jí tuze rád. O vegetariánství jsem ani v nejmenším neuvažoval. Vegetariáni pro mne byli lidi, co to zřejmě nemají v hlavě v pořádku. Něco jim musí chybět, a proto jsou takoví vyhublí. Holky bych chápal, štíhlé jsou pěkné, ale chlap prostě jíst maso musí, tak to bylo vždycky a hotovo.
Nabídnout vegetariánovi maso by mi v té době asi ani nebylo blbé z toho důvodu, protože bych měl pocit, že bych mu konečně trochu přilepšil.
Cestující v letadle do Indie vedle mne byl Ind, který na vegetariána nevypadal. Byl to pořádný řízek. Využívaje možnosti upravit si názor na knihu, kterou jsem právě četl, jsem se ho jako silněji tvarovaného zeptal, co si o vegetariánství myslí a on mne překvapil tím, že mi tvrdil, že on maso nikdy nejedl. Silnější člověk-vegetarián od narození, přímo vedle mne, se poněkud neslučoval s mou pravdou o vychrtlých troskách.
Násobní mistři v kulturistice a jiní sportovci později tento můj sen rozfoukali jako mlhu.
Té knize jsem možná vlastně ani moc nevěřil. Jevilo se to pro mne až příliš jednoznačně opačným směrem než jsem byl zvyklý, ale jako takový malý experiment, jsem si řekl, že tu dobu v Indii budu jíst pouze vegetariánskou stravu a to hlavně ze dvou důvodů:
1. Abych zjistil, že to (ne)jde, aniž bych měl hlad.
2. Na základě své úvahy, že je v takovém procentu vegetariánů docela velká pravděpodobnost, že masový pokrm bude připravovat, skladovat, či jinak s ním nakládat vegetarián, který z logiky věci přece nemůže vědět, jak jde maso pokazit.
Některé možná potěší, že moje předsevzetí se mi nepodařilo dodržet.
Asi po dvou týdnech pobytu jsem řešil nějaké drobné nesrovnalosti na hotelu a byl jsem jeden večer pozván manažerem hotelu na pivo. Ten mi pak nabídl také „pravý indický snack“. I když jsem neměl hlad, tak po přátelském naléhání a vybavení si kvalitních hotelových snídaní a dobrých dosavadní zkušenosti s místní stravou jsem souhlasil. Donesli mi misku s vybranými kousky toho nejjemnějšího kuřecího masa a menší misku se zelenou omáčkou. Žádné pečivo. Řekl jsem si: „Nejsem přece vegetarián a takto se to tady jí, tak proč to nezkusit?“. V Indii se běžně nestává, že by se nezeptali, jestli „Veg“ nebo „Non-veg“, ale občas a navíc u bělocha na jeho první cestě se to stát může. Vylučuji, že by šlo o formu pomsty, ale jednoznačně to bylo to nejhorší, co jsem tam kdy pozřel. Snědl jsem dva nebo tři kousky. Nebylo to zkažené. Zkrátka vařené maso bez výrazné chuti. Chybělo mi k tomu nějaké pečivo a navíc cáry bílého masa s nějakou zelenou břečkou se dost minuly od mé představy indické delikatesy.
Návrat do ČR
Po mém příjezdu domů jsem ještě asi měsíc jedl jako dříve, ale aktivně jsem začal pátrat po tom, jak bych se mohl stravovat plnohodnotně s omezením masa i u nás, případně občas zcela bez něj. Mnohdy následovaly rozpačité odpovědi, které byly ještě rozpačitější, když jsem na otázku, jestli jsem vegetarián odpovídal ne, ale tak nějak mě to maso neláká všude a ve všem.
Trochu jsem si připadal jako (lehce zmatená) autorka knihy „Jak jíst slušně“.
Já začal nacházet víc alternativ a jídla, které jsem v životě při „vyvážené masové dietě“ ani nezkusil i když jsou třeba z mého kraje. Mimochodem, když mi má milá v době, když jsme se poznali, osmažila v trojobalu cuketu, tak jsem se divil, co je to za divnou okurku a proč je tam místo řízku.
Vlastní matka, která mne od malička krmila masem, které prošlo tou nejdomáčtější přípravou, poznala z mých občasných návštěv, kam to spěje dřív, než jsem to viděl já sám a při plánování velké letní rodinné oslavy už to řešila se sestrou slovy: „A co nachystáme pro toho našeho vegetariána?“. I když jsem tehdy ještě maso jedl (v době oslavy už ne). Když se má starší sestra rozhodla být v době studií vegetariánkou, mamča pro ni po tomto jejím prohlášení, připravila na její nedělní návštěvu výbornou bezmasou alternativu k jejím vyhlášeným řízkům, které byly pro ostatní. Tu neděli už zase moje sestra maso jedla :)
Kdy to vážně začalo?
Já na bezmasou stravu jsem přešel tak plynule, že si ani nevybavuji přesný den kdy tomu tak bylo. Pamatuji si jen takové útržky. Například když jsem si dal v mezidobí v restauraci česnekovou polévku, kterou jsme už pár let doma vařili a jedli bez masa tak mne přítomnost klobás a mastnoty celkově natahovala ke zvracení.
Teď už maso za jídlo nepovažuji. To, že jej jedí ostatní lidi mi nevadí. Lidi dělají a jedí různé věci. Já žiju prací a sportem (samozřejmě láskou taky;)). Kondičku mám jako nikdy dříve a stále se zlepšuje. Prášky na alergii jsem přestal brát asi po půl roce od svého návratu z Indie. Už je nepotřebuji. Ze známých vegetariánů si pamatuji „Einsteina a Teslu a ty za hloupé nepovažuji. Z žijících vegetariánů si cením všech, kteří se tím netají.
V mém okolí praktikuje vegetariánství několik sportovně založených lidí i celých rodin o kterých jsem to dříve ani nevěděl. Obzvlášť mne však potěšilo, když jsem zjistil, že bezmasou stravu preferuje i člověk, kterému se díky poctivé práci daří tak, že si zvládl vydělat na první Teslu Model S v širokém okolí. To považuji za slušný důkaz toho, že se vegetariánstvím „nehloupne“ :)
Slyšel jsem, že prý občas vyjde článek, jak matky vegetariánky škodí svým současným i budoucím dětem, což samozřejmě není pravda, protože správná matka umí zajistit správné potraviny, navíc v dnešní době, kdy je pro většinu pracujících Evropanů všechno tak úžasně lehce dostupné – od informací po potraviny. Mně se dnes bohužel žádný takový článek najít nepodařilo, ale to mohou mít na svědomí (krvežíznivé) vegetariánské a veganské skupiny, které údajně tráví čas vyhledáváním a vyvracením takových článků a požadováním uvedením věcí na pravou míru.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)