Co mě vlastně přimělo k nákupu Corvette C6 Victory Edition? Hmmm… No, asi ten kámoš, co si koupil Ferrari 430 Spider.
Po té, co mě svezl, tak měl ke mně památný proslov – hele, od 19ti jezdíš na mašinách, sám jsi mě do jedný dokopal, přesvědčil jsi mě, že je blbost kupovat mašinu pod litr objemu, i když je to moje první motorka, když jsem spadnul do příkopu, tak jsi mi vysvětlil, že to se stane každýmu, a že teď už to bude jenom lepší, naštěstí mi toho Fazera ukradli z garáže… a já ti říkám, koukej si koupit pořádný auto, než bude pozdě. To, že už nemáš koule na mašinu znamená jediný – jsi na nejlepší cestě posadit se do mercedesa S klasse, s ventilovanejma sedákama, chrochtavým dieselem a poslouchat tam Michala Davida z dvaceti repráků. Podívej se, já vím, že tohle ferrari nikdy pořádně nevyužiju, ale je to prostě paráda…… – — – -co jsem na to měl říct? – třeba pravdu – hele, ale já prostě na Ferrari nemám… No, tak kup něco jinýho, co jede 300, vole ?
Měl pravdu, po 12ti motorkách jsem jednoho dne na dálnici ve 250 km/h usoudil, že tohle je moje poslední jízda, že se prostě už nesoustředím, že starosti s firmou a další blbosti mi ta jízda nedokáže z hlavy vytěsnit, a že si říkám o průšvih, a pořádnej. Ono to moje vykloubené rameno, zlomená klíční kost, otřesy mozku, zlámané prsty na noze a na kost sedřená kolena, jsou docela legrace proti tomu, když se na motorce něco opravdu nepovede a přesně k tomu jsem právě směřoval.
V garáži mi stál BMW Z4 2,5i a Honda S 2000, svým způsobem skvělá auta, ale Ferrari, je Ferrari. A tak jsem začal hledat, co bych si za milion korun, které bych asi dokázal dát do kupy díky prodeji Z4, mohl pořídit. Hooodně jetý ferrari ? Nebo lambo? Lotus už jsem měl, v podobě opelovské reminiscence – Opel Speedster Turbo. Ne, nechci nic krutě jetého, kde se určitě vysype to nejdražší a já budu chodit jíst do parku na Vyšehrad rohlíky a mlíko, jako když jsem šetřil v devatenácti na první motorku. Nakonec to přišlo tak nějak samo – psal se rok 2008 kurz dolaru byl extrémně nízko a mě napadla Corvetta, vlastně za to mohla manželka, jeli jsme kolem červené nablýskané placky a ona – hele, Ferrari – no, a byla to Corvette C6.
Na Tipcars se na mě smála C6 Victory Edition s textem přibližného znění – evropská verze, lepší brzdy, pevnější podvozek, manuál, evropská navigace a tachometr, cena 1 280 000 kč, najeto 28 000, rok výroby 12/2007 – takže rok staré auto v záruce. Na internetu jsem našel tento krásný článek – na prodej byla černá. Majiteli jsem zavolal s tím, že mám k dispozici milion, a ani korunu navíc. Za 14 dní mi volal zpátky, že mou nabídku přijímá. Sešli jsme se u automechanika Kupce, který mi nehorázně vynadal, co to kupuju za „děsnej americkej sráč“. Mám li dál citovat – ty vole, motor z náklaďáku s dvouventilovou technikou zabudujou do rámu z roku 1970, ze kterého pocházej i ty listový péra, na to nahoděj papundeklovou karoserii, přidělaj držáky na pití a prodávaj to jako supersport… Nicméně auto nebylo bourané, stav odpovídal kilometrům a majitel souhlasil i s tím, že spolu pojedeme k Charouzovi, kde bylo do té doby auto servisováno a on zaplatí všechno, co se bude muset měnit – například čelní sklo, které bylo ťuklé od kamínku. Pak jsem absolvoval zkušební jízdu, kdy řídil majitel. Musím říci, že jsem se málem poblil. Fakt. Ta ukrutná šířka auta, to zrychlení, brzdy…dá se říci, že pán měl auto sakra v ruce.
U Charouze mi bylo řečeno, že majitel udělal tu chybu, že vzal Corvette na okruh, i když mu mělo být jasné, že modely C nejsou určeny na okruhové ježdění, prý to až modely Z. Díky tomu mu shořely brzdy a teplo, které vzniklo, způsobilo i popraskání manžet na předních poloosách, které by se měly vyměnit. Dost jsem se divil tomu, že auto, které vypadá, že bylo vyrobeno pro okruhové ježdění je ve skutečnosti cruiser. No, neměl jsem v úmyslu trávit víkendy na okruzích, a tak jsem se s tím smířil.
První seznamování bylo děsné. Ta ukrutná šířka auta, pohled dopředu přes vyklenuté blatníky, kdy prostě netušíte, kde je šípovitý čumák, to bylo asi nejmenší. Dlooouhá dráha plynu a spojka zabírající na centimetru. Když jste to s plynem přehnali a nechali spojku klouznout, to byl opravdu nechutný smrad z obložení spojky. Na přeřazení bylo zapotřebí pořádné síly, navíc řadit se studeným olejem, to prostě byl očistec. Když jsem nechal spadnout otáčky vinou dlouhé dráhy řazení, tak jsem málem vylétl předním oknem. Co si budeme povídat, jízda po Praze moc nepřipadala v úvahu – kanály, rozjíždění, šířka auta, dlažební kostky…
A nyní tedy bodově:
1. Řízení – gumové. Při parkování v garáži jsem měl pocit, že cítím zpoždění mezi reakcí volantu a kol – asi než se natlakovalo servo a pootočilo těmi salámy. Ukrutně malý rejd. Navíc ten volant fakt nebyl příjemný do ruky- hubený, plastový s lacinou kůží. O tom, že byste věděli, co se děje s předními koly nemohla být moc řeč.
2. Podvozek – takový dvojaký – při nízké rychlosti měkce houpavý. C6 byla v této edici vybavena tlumiči, které se přizpůsobovaly otáčkám a rychlosti – snad se to jmenuje magnetoreologický tlumič. Při palbě v zatáčkách se auto ani nehnulo, žádné naklánění, houpání, nic, prostě pořádný sporťák tvrdý jak prkno se sklonem k odskokům při nerovnostech. Nevím jak to popsat, ale když se jelo po dálnici tak se auto tak zvláštně houpalo – manželka říkala, že to není houpání nahoru a dolů, ale zleva doprava. Je možné, že přesně kopírovala každou vyjetou kolej, ale rozhodně to nebylo nic příjemného a dost lidem se dělalo špatně. Ale to bylo asi i díky řidiči ? V zatáčkách dokázala generovat přetížení 1 G, ale na běžné silnici jsem tento údaj moc často na head up displayi neviděl.
3. Brzdy – jedovaté. Při zahřátých gumách bylo neuvěřitelné, na jak krátkém úseku dokázalo auto zabrzdit, opravdu jsem měl otlačený pruh od pásu na rameni. Nepoznal jsem, že by měly sklon k vadnutí. Ale nevzal jsem ji na okruh.
4. Motor – 6,0 V8 – 400 koní, a především krouťák 560 Nm. No, jednička moc nešla použít, na dvojku se protočily gumy čistě prací s plynem, a při razantním přeřazení na trojku si ještě hvízdly. Byla to moje první zkušenost s motorem takového objemu a já poznával, co dokáže krouťák. Auto absolutně nemělo smysl nějak hnát do otáček, krouťák udělal svou práci kdykoli, v jakékoli zařazené rychlosti. Zvuk byl krásný, bublání V8 na malé otáčky, při vysokých, divoký, vzteklý řev.
5. Interiér – rozporuplný. Sedačky, které měly nafukovací bočnice podržely v zatáčkách, ale jinak byly udělané na, řekněme, americké rozměry. Laciné plasty a imitace karbonu. Slícování dveří a palubky bylo úsměvné – na jedné straně mezera na prst, na druhé na půl druhého. Targa střecha intenzivně vrzala při projíždění nerovností a nepomohlo ani intenzivní mazání třecích ploch. Vrzala, i když byla uložena v kufru ?
6. Vlastní jízda – pokud by člověk jezdil v Corvette denně, asi by uzpůsobil své vnímání rychlosti a předpokládal lépe reakce auta, ale jako víkendovka to bolo dost děsivé. Rozjezd, dvojka, pak hned čtyřka, a šestka, auto si spokojeně bublá ve 3 000 otáčkách a vy jedete 200 km/h. Jako nic, easy cake. Absolutně nechápu, jak se dají dodržovat americké rychlostní limity. Detektor radaru byl v neustálé pohotovosti, a musím zaklepat, v tomto autě jsem nepřišel o jediný bod z řidičáku. Auto bylo ideální na rychlé dálniční přemisťování – 200 km/h s prstem v nose, na požádání 250 km/h a když jste opravdu chtěli, 300 nebyl problém – otáčky 5 700, ale auto už tak jako divně vibrovalo, navíc při stažené střeše to opravdu nebyla lahůdka. Na okreskách bylo fajn předjíždění, kdy se prostě stihlo všechno – na trojku. Ale jinak byla dost limitující šířka a přilnavost pneumatik, které když najely na jehličí, prach, nebo třeba i dělící čáru, tak stabilizace měla co dělat. Jízda ve městě byla peklo – do interiéru se přenášelo teplo od středového tunelu a práce se spojkou chtěla lýtko atleta.
7. Gizmos and bazmegs – sem počítám stabilizaci, head up display, stereo, navigaci, měřič tlaku v pneu. Stabilizace – dokonalá pojistka před krchovem. Zjistíte, že při sjezdu z dálnice jste se nějak zakecali se spolujezdkyní, na budíku 180 a vy v utahující se zatáčce, ano, uděláte píčovinu, a jdete na brzdy. Auto se zavlní, rozsvítí se nápis AUTO HANDLING ACTIVE a cítíte, jak se rozděluje brzdná síla, a auto se stabilizuje. Jedete do kopce za pomalým náklaďákem, dáte dvojku, šlápnete na plyn a hnete volantem, abyste vyjeli ze zákrytu náklaďáku. Cítíte, jak se zadek auta sune stranou, rozsvítí se další nápis a auto se srovná, aniž byste dostali parádní hodiny. Jo, prázdné letiště, vypnutá stabilizace a gumy určené k dodělání – tomu říkám adekvátní náhrada nafukovacího gumového hradu na Matějské pouti. Smyk a točení se na místě s loktem z okna. Takže za mne – totální obdiv dávným jezdcům s přemotorovanými bestiemi, kdy jediná stabilizace a ABS byly ruce, nohy a zatraceně velké koule. Tolik ke stabilizaci. Head up display – možnost nastavení několika módů zobrazení, ukazatel otáček, rychlosti, tlaku oleje a bočního přetížení – hezká věcička, zvláště vzhledem k rychlostním limitům. Vůz měl stereo Bose, od kterého jsem očekával hodně a byl zatraceně zklamaný. Plastový zvuk, neschopnost hrát MP3, nuda, nuda. Navigace – předpotopní a dost složitá na ovládání. Měřič tlaku v pneu – neustálé problémy. Přejeli jste nerovnost a citlivý tlakoměr zaznamenal změnu, a na displayi se objevilo hlášení, že je poškozená guma a že se má rychlost snížit na 96 km/h. A to se dělo skoro každou jízdu. Klima a vytápění + vyhřívaní sedaček – v mezích normy.
8. Spotřeba – dost neuvěřitelná. S mou Oktávií RS jezdím za 11,5 a Corvette dlabala 13,5 a víc ani ťuk. Určitě je to tím, že jsem auto netrápil po Praze, na dálnici dal šestku hned na začátku a vyřadil u sjezdu
9. Náklady – hnus. Ačkoli na autě neodešlo nic zásadního, tak mě servisování vyšlo za 4 roky provozu na 180 000 kč – gumy, oleje, poloosy, baterie, brzdy, seřizování geometrie,… Vlastně už se ani nepamatuju, za co všechno jsem panu Charouzovi přispěl na jeho luxusní život v zajetí hýčkajících modelek
10. Status a masírka – hodně zajímavá záležitost, zvláště v ČR. Černá placka s agresivním čumákem ve zpětném zrcátku donutí i dehtové interceptory s černými foliemi na sklech zajet do pravého pruhu na dálnici. Ve městě a na okreskách se mi stávalo, že auto zastavilo, nechalo mne předjet a pak se drželo za mnou. Zřejmě řidiče vzrušoval pohled na 4 sexy výfuky. Pravdou je, že 80% lidí a 98% žen (v parku bylo 7 lidí, 3 psi a nějaký ženský ? )nevidí rozdíl mezi Corvette, Ferrari a Lambem, takže se automaticky přesunujete mezi ukrutné vataře, potažmo zloděje a mafiány. V žebříčku zlatokopek jste ceněn jako vysoce hodnotná trofej. Zároveň s tím, ale roste chuť každého fízla zkontrolovat vám lékárničku a hloubku vzorku na zadních gumách.
11. Fast and furious – 1. Mercedes AMG – po 250 km/h měla Corvette navrch 2. Audi RS6 – ani ve 300 km/h jsem ji nedal 3. Myšák Evo na okresce – Corvette vinou řidiče s malýma koulema – jo, to jsem já – poražena na hlavu 4. Dehtové formule jedoucí z tuning srazu – půl tuna sazí, syčení blow off ventilů…a howno z toho 5. Ferrari 430 – důstojný soupeř, relativně vyrovnané výkony a hezké pokoukání
12. Nejlepší jízda – sobota brzo ráno, prázdné vlnité okresky, sundaná střecha, stažená okna a plná troka, plné brzdy, žádný kvílící spolujezdec, lepivé gumy.
Proč jsem se jí vlastně zbavil? Přestala pro mne dávat smysl. Tečka. I při poklidné jízdě na 50 procent možnosti auta jste jednou nohou v krimu, takže nutnost neustálého rentgenování každého křoví a výjezdu z vesnice, o dálničních stíhačkách VW nemluvě. Nejsem úplným nadšencem toho, že jsem středem pozornosti, nenávisti a závisti. Prostě jsem si uvědomil to, že supersport opravdu moc nedává smysl, když chcete jezdit a využívat schopnosti jinde, než na okruhu, a právě na okruh nebyla C6 dle Charouze určená. Navíc, okruh – nové destičky, gumy, kotouče, kardan, spojka… – no, není nějaká hezká 14ti denní dovolená na jachtě hezčí, než hoďka ve zpocené sedačce na okruhu? Asi podle věku ? Na druhou stranu splnila svůj účel – měl jsem supersport a užil jsem si to. Proto si myslím, že by si corvette zasloužil každý, komu voní benzín. Ano, svezete se 300, užijete si přetížení v zatáčkách a při brždění, zažijete brutální zrychlení, uslyšíte nádherný zvuk, ucítíte ten železný ingot, co hýbe celým autem, to všechno ve vás zůstane jako vzpomínka na první rvačku, nebo pocit, když jste se konečně dostal dostatečně vysoko pod sukni – prostě to, co z vás dělá svým způsobem chlapa. Všem tedy přeji, aby si svoji Corvette, nebo cokoli, co „jede woe 300“ ? náležitě užili, přežili a aby jim krásné vzpomínky nezakalil nějaký fízl, nehoda, či nehorázné náklady na údržbu.
(5x známkováno, průměr: 2,20 z 5)