Inflace – podivné slovíčko; v některých vyvolává děs a hrůzu, na druhou stranu někteří (zejména politici, odboráři a další podobná pakáž) se nad ním doslova rozplývají blahem. Podívejme se tedy ve zkratce, co to inflace vlastně je, jak a proč vzniká, kdo ji způsobuje, co způsobuje, proč ji někteří nenávidí a obávají se jí a proč jiní naopak skákají a řvou nadšením.
Inflace (za všech okolností a beze zbytku) je vždy peněžním jevem. Volně přeloženo to znamená, že je způsobena vždy rychlejším růstem množství peněz než produktu; lze tedy říci, že inflace není zvýšení nebo snížení nabídky peněz – inflace je až důsledkem.
Často slýcháváme od politiků – a někteří ti pitomci opravdu věří tomu, co říkají – že inflaci (zvyšování cen) způsobují nenasytní obchodníci, podnikatelé, kteří ve své honbě za nemravným ziskem zdražují své výrobky a služby. A samozřejmě slibují nápravu, spočívající zejména v regulaci cen všeho možného a nemožného. K vyvrácení tohoto mýtu si stačí uvědomit, že cenovou úroveň určuje (kromě nabídky a poptávky) též existující množství peněz; ve vztahu k inflaci jsou tedy rozhodující změny v množství peněz a poptávka po nich. Inflaci způsobují vlády nekontrolovatelným tištěním jakýchsi barevných papírků zvaných peníze a jejich následnou distribucí. Nikoliv tedy prokletí obchodníci – ti opravdu peníze netisknou, ani neovládají, nevlastní národní banky a státní tiskárny peněz.
Proč vláda/Stát s oblibou peníze tiskne? Je třeba si uvědomit, že Stát má příjmy ze dvou zdrojů: ze zdanění a inflace. Zdanění je nucená dávka, kterou Stát pod hrozbou násilím vybírá, inflace ve své podstatě není nic jiného, než podvodné vydávání pseudopotvrzení o uložení nebo vydávání nových peněz. Škoda, kterou tak vláda/Stát způsobuje na vlastních lidech je dvojího druhu: Krade lidem jejich zdroje a majetek prostřednictvím zdanění a inflace a poté, co se díky inflaci dostaly peníze k lidem, ničí část jejich hodnoty. Aby nedošlo k mýlce, tištění peněz není oblibou pouze jedné vlády; bez rozdílu barev činí tak vlády všechny; černý komunista za Atlantikem, Evropská centrální a ostatně národní banky v jiných zemích to jenom potvrzují. Inflační politika tak slouží vládám k pohodlnému olupování svých poddaných a otroků.
Kratičká poznámka: Zkuste si doma cvičně vyrobit/vytisknout například pětikilo; přistihnou-li vás, shnijete ve vězení, tedy pokud vás rovnou nepopraví; Státy/vlády v nesrovatelném a nepředstavitelném měřítku totéž provádějí dnes a denně. Ve vašem případě se tomu říká falšování peněz (měny) a je to srovnáváno se zločinem proti lidskosti, v případě druhém se to nazývá kvantitativní uvolňování a je to moc úžasné, dobré a správné…
Popravdě řečeno, státní monopoly v oblasti správy peněz představují obrovské zlo, protože Stát není nic jiného, než odporným lupičem a falšovatelem peněz.
Stát/vláda z pochopitelných důvodů lidem nesděluje, kdo a proč vlastně inflaci způsobuje; navenek se snaží přesvědčit, že proti ní neustále bojuje. Proto zřizuje a dává obrovská privilegia institucím, jež mají inflaci údajně zabránit. V našich podmínkách budiž příkladem ČNB, tedy instituce, která má inflaci zabraňovat. Instituce, která má legální oprávnění k tisku ničím nekrytých peněz (a bohatě ho využívá), které následně způsobuje inflaci, má zároveň za úkol inflaci zabraňovat! To jsou paradoxy! Kromě tištění peněz a „boje proti inflaci“ tato instituce též direktivně stanovuje a vyhlašuje také např. výši úrokových sazeb (na svobodném trhu, pokud by tu skutečně byl, něco neuvěřitelného!) a popírá tak skutečnost, že nabídka a poptávka po kapitálu (peněz) je vyrovnávána úrokovými sazbami, což můžeme nazvat jako cena půjčeného kapitálu. Lidé jsou ale úmyslně strašeni velkými úrokovými sazbami a bohužel jim není vysvětlováno, že pokud jsou úrokové sazby drženy uměle příliš nízko, dochází přirozeně k redukci úspor, tedy půjčování; jediným výsledkem pak je, že se na jedné straně zvyšuje poptávka po kapitálu (penězích), na druhé straně se jeho reálná nabídka snižuje. A národní banka má tak důvod k tištění peněz: Nízký úrok lze udržet pouze za cenu nového přílivu peněz místo úspor; sice to vytváří iluzi většího množství kapitálu, ve skutečnosti dochází k politice trvalé inflace – na jedné straně balzám pro vlády, na druhé zbídačování obyvatelstva.
K zveřejňování výše inflace používá Stát/vláda (pro svoje fungování a existenci) další nepostradatelnou instituci – Český statistický úřad. Tento ohavný a škaredý úřad, zřízený za účelem fízlování obyvatelstva a získávání informací o všem možném a nemožném /viz např. sčítání obyvatelstva, praček, záchodových prkýnek a cikánů/, vyhlašuje jednou do roka (zpravidla v březnu) tzv. výši inflace, „informuje“ nás o výši nezaměstnanosti, výši HDP, cenových indexech (?!) a mnoha dalších nesmyslech, bez kterých se dozajista, dle jeho názoru, neobejdeme a neuživíme. Tak jako lže vláda, samozřejmě lže i statistický úřad pod její kuratelou. Sděluje-li nám cudně, že inflace je ve výši 3% (vztaženo k čemu?, vypočtené z čeho?), je vhodné soukromě si ještě nějaké to procento přidat. Vlády uměle udržují obyvatelstvo ve strachu (ostatně, je to jeden z nástrojů, který jim umožňuje přežití), na druhou stranu si uvědomují (opět z důvodu přežití), že to nesmí přehnat.
Abychom se v poznávání nebezpečí inflace posunuli dále, je nutné uvědomit si rozdíl mezi nominálním a reálným množstvím peněz. Reálné množství peněz neznamená nic jiného, než množství výrobků (služeb), které lze jest možno koupit za nominální množství peněz. (Nominální/jmenovitá hodnota je číslo, které je vytištěno na bankovkách či vyraženo na mincích). Nezáleží na absolutní výši cen, záleží pouze na relativních cenách, tudíž neexistuje žádné ekonomicky potřebné množství peněz v ekonomice, jak se černý marxista v Americe, ECB v Evropě a další vlády po celém světě snaží své obyvatelstvo přesvědčit a omluvit tak svist rotaček a tištění peněz.
Inflace znamená znehodnocení peněz; zkusíme se podívat, co inflace v našem životě skutečně způsobuje.
Vláda, pomocí své zločinecké instituce, zvané statistický úřad, vyhlásí, že inflace je 3% (a že to vůbec není strašné, ba naopak, držíme krok se světem).
Na několika málo příkladech si ukážeme dopad inflace na smrtelníky: Vládou (ČSÚ) zveřejněná informace pro r. 2012 neznamená nic jiného, než že na konci tohoto roku bude mít stokoruna (nominál) v naší peněžence reálnou hodnotu (kupní sílu) ve skutečnosti 97,87 Kč. Za další dva roky už to bude 91,51 Kč. Pro mnohé žádná katastrofa.
Víme, že vláda a její instituce lžou jako když tiskne; odhadněme tedy inflaci na 5% – tady jsou výsledky:
Na konci roku už naše nominální stokoruna bude mít reálnou hodnotu 95,23 Kč, v následujícím roce 90,70 a v dalším 86,38 Kč. Ještě pořád nic?
Každý den se valí nepřeberné množství zpráv a informací, jak se nás vlády a bdělé centrální banky pokouší zbavit nezaměstnanosti, zvyšování cen, různých krizí…blablabla, a kromě jiného také inflace; toho moru, který způsobují nezodpovědní a bezohlední obchodníci a podnikatelé a kterou vlastně způsobil „ ten neřízený“ kapitalismus. Záchrana prý spočívá v jediném: v důkladné regulaci, ve vytištění peněz a uvedení je do oběhu. Podívejme se, co inflace ve výši např. 10% (nebo např. 12%) dokáže provést s naší nominální stokorunou: V prvním roce bude její reálná hodnota 90.90 (resp. 89,28), v druhém 82,64 (79,72), ve třetím 75,13 (71,18) a tak by se dalo pokračovat. Vzhledem k faktu, že tiskárny a rotačky ve správě a pod dohledem vlád a národních bank jedou na plné pecky, scénář, který v blízké budoucnosti nastane, se nejeví až zas tak nereálný. A to už opravdu není legrace.
Tomu, kdo chce před Státem ochránit své peníze a majetek, nezbývá nic jiného než emigrovat (je-li kam)…nebo investovat.
Investice znamená, že se dnes něčeho vzdáváme, abychom něco získali v budoucnu.
Jinak řečeno: Obětujeme nějakou dnešní hodnotu za hodnotu budoucí. Zatímco dnešní hodnota je jistá, je budoucí hodnota vždy nejistá. S investováním je tedy spojen vždy čas a riziko. Abychom se vyvarovali nárazu na tvrdou zeď, nazývající se realita, je nutné při investování něco znát a umět. A o tom si povíme příště.
(Zatím nikdo nehlasoval)