Byl vlahý letní večer 27.července 1990 a my jsme s bratrem, bratrancem a dvěma kamarádkami navštívili v bratrově autě hudební vesnickou zábavu ve nejmenované obci ve východních Čechách.
Mě coby 16-ti letému chlapci stačilo, že můžu udělat frajera a semtam nějakou kost pozvat na drink v podobě piva, které jsem také hojně konzumoval v představě, že jsem ale k..va frajer. Požil jsem nějakých ..no dost kousků a proloživ je ještě zelenou, byl jsem již notně zlomen, když se to stalo.Vlastně si toho moc nepamatuju, jen vím,že jsem hodil popelníkem, pak jsem ještě jiný použil jako boxera. Pak zase střih a sedím na chlapovi a tluču ho popelníkem nejvíc do hlavy. Střih. Sedím v žigulu, celý od krve a někam mně vezou. Střih. Sedím u výslechu, všechno mě bolí, jsem zacákaný od krve a chci domů. Střízlivím. Střih. Odvážejí mne k soudci aby řekl, jestli bude vazba nebo ne. Vzhledem k střízlivosti už mi dochází, že mám asi průser, ale nějak mi nedochází, proč že má být ta vazba. Tak dostávám vazbu, protože prý jsem násilník, nějak zjistili, že se ve škole občas poperu a tak bych prý mohl pokračovat v trestné činnosti. Odvezen do Hradecké věznice, tehdy ještě Ústavu pro výkon vazby, jsem svlečen z mých krvavých hadrů a oblečen do slušivých asi o deset čísel větších tepláků a umístěn k podobně postiženým.
Vazba probíhá normálně, to znamená, že párkrát přijeli policajti, aby zjistili něco nového, když jsem jim postopadesáté říkal, že si vlastně nic nepamatuju a nemám tedy co říct, povolávají na mne psychiatry. Přijde jeden, normálně si povídáme, přijde druhý, proběhne to samé.
Pak ještě otec, ten jezdí každé dva týdny, vozí mi cigarety, kafe a nějaké peníze, čekáme na soud, advokát utěšuje, že bude dělat co půjde. Potom přichází památný den, kdy jsem oblečen do slavnostního obleku a pak eskortován k soudu, kde mi podle advokáta zase tak moc nehrozí, takže bez obav a vcelku rád, že změním prostředí. Soudem defilují různí lidé, čtou tam různé listiny a po hodině pauzy přichází ortel. Čtyři roky nepodmíněně do věznice pro mladistvé. Jak to, ptám se advokáta, když to mám k..va do čtyř let a jsem prvně u soudu??? Prý abych byl v klidu, že u odvolacího soudu mi sníží trest, že je to běžná praxe. No dobře.
K odvolacímu soudu jsem se dostatečně oholil, ani vlasy jsem nešetřil, a doufal,že tedy bude normální a že snad pochopí,že jsem nechtěl nikoho zmrzačit,že jsem jen na chvilku podlehl mému nutkání dělat věci pořádně.
U odvolacího soudu ten děda vypráví něco o evidentně kriminálnickém vzhledu a odvolání zamítá, slibuji tedy advokátovi újmu na zdraví vážného charakteru a odvádějí mne k výkonu trestu kam jsem přivezen někdy v listopadu.
Bývalá ženská basa ve Všehrdech u Chomutova, říkám si bude pohoda a taky byla. Na přijímacím oddělení jsem si prošel nutnou přivítačkou jako bylo vyzvání na férovku, rozkradení všech cigaret a jiné srandy, které jsem neznal do té doby ani z vyprávění.
Ale co, říkám si, bude dobře.Vychovatelé mi nabídli dodělání si vzdělání ve zdejší škole, tak proč ne, budu se učit, v létě pojedeme na brigádu do JZD a vydělám nějaký love na život, rýsovala se mi internátní škola typu ÚVTOSM Všehrdy. Ale ouha, všechno probíhalo v pohodě jen do doby kdy jsem dosáhl 18 let. Nu což alespoň ten výuční list jsem si dodělal a říkal si že snad budu moci pokračovat ve vzdělávání i v jiné base, když už tu musím být, ať z toho taky něco mám.
Byl jsem tedy normálním soudním postupem převeden do 1. nápravně výchovné a odvezen do nedaleké věznice Bělušice, kde jsem měl vykonat zbytek trestu. Pamatuji si jako dnes ten pocit, když jsem tam vystoupil z eskortního autobusu a na pletivu viselo asi sto cikánů, hladové pohledy směřovaly směrem k nám, nově příchozím a myslel jsem si, že jsem v ZOO.
Strávil jsem tam poměrně krátkou dobu, zvykl jsem si na bramborovou pomazanku, sojové řízky a jiné pochoutky, které jsem do té doby neznal.
Největší problémy jsem měl se spoluvězni, kteří se chovali asi jako doma. Hráli karty u stolu a do velké pětilitrové sklenice si udělali čaj ke kartám. Když se sklenice vyprázdnila, neměl jeden problém se do té sklenice se i vymočit, protože na záchod přes celou chodbu to bylo moooc daleko. Jo, ale ráno do toho zase dělali čaj. Fuj,hrůza. Denně jsem chodil za bachařem, ať mne odvezou jinam, že ten zvěřinec nevydržím. Jeden cikán si mě vybral, že budu jeho služkou, prát věci a tak.No, ostatní dva bílí to dělali pro jiné menšinové jedince, tak jsem to bral jako kolorit, ale nedělal jsem to rád a už vůbec s potěšením. Jednou jsem se nevyspal dobře a říkám milému bubovi, že ho jednou zabiju, když mě bude dál srát, stálo mě to zub a monokl. O několik dnů později sedím u stolu a jím, přišel negroidní boss a zezadu mi dal pohlavek.V klidu jsem se postavil, došel do své skříňky a uchopil nástroj, o kterém jsem doufal, že ho nikdy nepoužiju a se slovem Sbohem jsem ho dvakrát bodnul, sednul zpět ke stolu a dojedl oběd. Pak přiběhli bachaři, ostatní spolubydlící seděli na postelích a ani nedýchali, já jsem stačil jen říct, že dostal,co zasloužil a už jem ležel na zemi, spoutali mě, odnesli do samotky a tím byl můj problém vyřešen. Byl jsem naprosto v klidu a počítal s tím, že dostanu sice deset let navíc, ale budu sedět jinde, kde bude klid. A skutečně. Byl jsem nejbližší eskortou převezen na Pankrác a poté do Bohnic, kde mě měli psychiatři opět posoudit, což jim trvao dva měsíce, ale nakonec se zdařilo. Teď už jen počkat na rozsudek a bylo vymalováno. Po prvním stání se zdálo, že pokus vraždy bude překvalifikován na mírnější paragraf, ale nebylo tomu tak nakonec, byl jsem odsouzen na dalších 5 let vzhledem k okolnostem skutku,kde bylo konstatováno, že jsem jednal ve stadiu obrany proti útoku.
Umístěn ke zbytku trestu jsem byl do věznice Valdice, takže mezi vrahy, takže ideálně. V té době ještě daly se na celách nalézt i květinové stěny a vůbec to tam vypadalo nějak civilizovaněji než v těch Bělušicích. Napřed jsem byl umístěn na třetím oddělení,kde bylo asi 150 lidí, pak jsem byl na vlastní žádost přeložen do ŠVS, což je škola a dělal jsem si v pořadí už druhý výuční list s perspektivou maturity, když mne dřív nepropustí na podmínku. Mimoto jsem dostal možnost udělat si svářečský průkaz a díky k brigádám v kuchyni jsem měl i zdravotní průkaz. Svářečák musel jsem si zaplatit ze svého, stejně jako knihy k maturitnímu studiu. No, původně jsem chtěl požádat o podmínku dříve, no, propustili mne na podmínku až necelý rok před řádným koncem trestu 22.9.1998 dostal jsem zkušební dobu 7 let.
Po propuštění jsem zjistil, že mi všechny uniformy v base lhaly, protože není důležité jaké má kdo vzdělání a zkušenosti, ale nejdůležitější papír v této zemi jest výpis z rejstříku trestů. Za těch osum let jsem celkem 25 měsíců pracoval v různých pozicích, byl jsem 117krát kázeňsky odměněn a 36krát kázeňsky trestán. Dostal jsem dvě přerušení trestu, než to zakázali z generálního.
Z výkonu trestu jsem si donesl účty za advokátní péči ve výši 122.200 CZK, 5.400 CZK soudní náklady, 46.280 CZK náhradu škody prvnímu poškozenému, 12.036 CZK náhradu škody druhému poškozenému, 1800 CZK za vazbu, 67.077 korun za výkon trestu. Navíc mi byla stanovena povinnost zasílat prvnímu poškozenému měsíčně částku 350 CZK. To byla pasiva. Při propuštění jsem do ruky dostal 2.000 CZK jako sumu z úložného, protože jsem pracoval, další 1.000CZK mi vyplatil kurátor. To byla aktiva.
Takže výsledek jest jasný. Jsem homeless international a je mi takhle dobře.
Mezitím mi dluhy ještě narostly o povinné pojištění o které jsem se neprosil, o penále z těchto dluhů a hlavně to penále jest dnes již vyšší než samotný dluh. Když mi zemřel otec, řešil jsem, jak s dědictvím, aby mi na něj nějak nešáhli, tak jsem se ho vzdal, dostala ho sestra a se mnou se vyrovnala cash mimo protokol. Takže to jest moje vyrovnání se s minulostí.
Pokračování příště.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)