Protože můj předchozí článek vybudil mnohé vášně,rozhodl jsem se napsat pokračování na téma life on the street hi tech. Předem se omlouvám za kvalitu slohu, nejsem zkušený a studovaný jayzkozpytec.
Nikomu svoje názory na život na sílu necpu, ani nečekám, že budu následován, ostatně to není ani cílem mého psaní. Je mi 36 let, nějak jsem pocítil potřebu se svěřit a tento web zdá se mi vhodným místem. Předem podotýkám, že všechny věci napsané v předchozím jsou jednouše dokazatelné rozsudky a podobně, já nemám potřebu někoho tahat za nohu tak jak to system dělá se svými poddanými v kotlině české.
Jsem tedy homeless na jaké je evropa velmi bohatá. Z Česka používám to, co jest dobré pro mne a moji rodinu,tedy levné pojištení aut a sociální dávky rodinného charakteru.
Teď se budu věnovat jiné problematice a to jest velmi často zmiňované v komentářích k mému předchozímu článku a to jest péče o malé dítě v podmínkách nonstop on the road.
Jak jsem již psal, dítě jest pojištěno ze zákona českého a k tomu máme ještě pojištění soukromé. Ani jeden z nás dospělých takové nadstandardní nemá, nejsme tak bohatí,ale o dítě musí být postaráno především. spousta lidí mi vytýkala například nezodpovědnost. Dítě přišlo na svět plánované a to v době kdy většina lidí nechce o potomcích ani slyšet. Nejsem ani fabulátor ani kancelářská krysa a někdy musím vykonávat i práce, které by ani ukrajinský dělník nedělal, ale o rodinu se postarat umím. Dítě má 24 hodin denně při sobě matku, nějaká návštěva jeslí nebo podobného systému kde mi ze syna udělá nějaká frustrovaná vychovatelka s papírem další vofci nepřichází v úvahu ani před návštěvou školy.
Pravděpodobně bude muset absolvovat nějakou školu, aby z něj nevyrostl pologramotný idiot, ale zcela jisté jsem přesvědčen, že to nebude škola česká a velmi budu přemýšlet, jestli to bude škola státní. Ono to školné na soukromých školách není zase taková rána pro rodinný rozpočet a například v Itálii, kde nejvíce žijeme, se v pohodě vejdu do 5 tisíc euro ročně komplet i s vybavením literaturou. Takže tolik k synkovi a tedna jiné téma.
Moje umístění do věznice v dávných dobách těsně po sametu bylo zapříčiněno nadměrnou konzumací alkoholu pubertálním 15letým klukem-mnou-a stalo se co se stalo. Jeden ze spolukonzumentů měl blbé řeči, dostal do držky a to dost. Já za tento skutek byť jako mladistvý s poloviční sazbou byl jsem odměněn trestem v horní hranici trestní sazby to jest 4 roky. Těžké ublížení spojené se zmrzačením dotyčného. K trestu byl jsem umístěn do věznice pro mladistvé kde jsem si doufal v klidu odsedět trest mi stanovený a odejít s novým vzděláním a čistý do života. Po dokončení školy byl jsem však přeložen do ghetto prison Bělušice u Mostu a jako jeden ze tří bílých na stodesetičlenném oddělení jsem měl býti děvkou pro všechno. Jelikož se mi takové jednání cikánského bosse nelíbilo ani trochu upravil jsem mu hruď a břišní dutinu takovým směrem, že tento přežil jen šťastnou shodou náhod a s vývodem střeva do pytlíku se dožije smrti. Bylo mi tedy přidáno dalších pět let a byl jsem k tomuto výkonu převezen do normální věznice ve Valdicích, odkud jsem byl necelý rok před koncem trestu propuštěn na podmínku. Tato věznice mi umožnila další vzdělávání se, takže mám celkem dva výuční listy a ještě kursy počítače, jazykový kurs angličtiny, svářečské zkoušky a elektrozkoušky sice již neplatné, nicméně v době propuštění aktuální.
Vybaven tedy touto kvalifikací byl jsem vyhozen do běžného života a po pár měsících, kdy to prostě jinak nešlo byl jsem víceméně okolnostmi nucen volit mezi životem na ulici nebo zachováním si alespoň minimálního standardu za cenu páchání trestné činnosti majetkového charakteru.
Moje dluhy dané za výkon trestu dosahovaly v té době neřešitelnou částku se sedmi místy a v tom jest skryto jednak dluhy za výkon trestu jednak dluhy za advokáty, soudy, znalecké posudky a odškodnění poškozených.
Ono ani vydělávání peněz sběrem surovin nebylo tak harmonické, jen se člověk musí naučit v tom chodit. Jasně, za plech v té době bylo od 600 do 1000 korun za tunu, ale ono nešlo jen o železný plech. Ten se bral jen když byla krize nebo nebylo nic jiného,takže jak hmotnostně tak finančně se dá říct, že ani o ten plech vlastně nešlo. Specializoval jsem se na motory, převodovky, chladiče a plech jsem bral jenom proto, aby chlapi neměli bordel na dvoře. Celkem jsem byl odběratelem šrotu z více jak stovky servisů, vrakovišť a bazarů. Také jsem velmi využíval neznalosti lidí. Například katalyzátor běžný obsahuje porcelánovou hmotu a v té jsou drahé kovy, v té době byla tato hmota vykupována pouze jedním podnikem z Vestce u Prahy za cenu 250-300 za kilo. Tak jsem se dostal například k elektroodpadu, který jsem za pár piv týdně vozil do téhož podniku ze sběrného dvora v Modřanech, kde mi vrátný nechal volné pole působnosti výměnou za láhev čehokoliv k pití s obsahem alkoholu alespoň 40 procent.
Wartburg měl jsem speciálně upraven odejmutím zadních tlumičů a vyplněním prostoru v pružinách gumou ze silentbloku, což sice vozidlu poněkud ubralo komfort, ale zato i při nákladu 700-800 kilo nebyla zátěž vidět. Jednou mi vystřelila pružina směrem dolu, nechal jsem tedy misky vyztužit plátovinou a bylo vymalováno. Ale to jest již historie, k tomu se již nevrátím, teď normálně pracuji-nepracuji po firmách, kam mne pošle agentura a nebo co si sám najdu. Daří se mi tedy držet rodinu nad vodou dostatečně vysoko. Náklady na samotné bydlení máme na nějakých 50 eurech měsíčně za náplně do WC a plyn. Ale zase jsme relativně v teple, máme výhled z okna podle toho jak si otočíme auto, strávíme 3-4 měsíce v roce někde u moře. . . prostě normálka.
Nedávno nás překvapilo sněžení, nestalo se tu tak přibližné 25 let. Co se týká mého hrabání se v kontejnerech, jest to činnost,při které se jednak projdu, jednak poznám město trochu jinak a taky si udělám obrázek o lidech podle toho co vyhazují. Třeba když jsem byl na Slovensku, tam lidi nejvíc ze všeho vyhazujou slupky od brambor a krabice od mléka, proto jsou tam tedy holky štíhlé, nemají co do huby. Zato jsem tam nacházel nejlepší oblečení z celé Evropy, Slovákům tedy záleží na tom, aby na venek dobŕe vypadali a přitom nemají ani na kus masa z tesca. To v němcích zase žranici mají kvalitní na hadry serou.
Teď už chodím jen k supermarketu, protože mi kvalitní salám napoli nebo jiný trvanlivý výrobek byť po záruce přijde kvalitnější než strava většiny českých domácností založená na mouce nebo levné potravě made in hypersuperlevné pilinopárky nebo kuřata kulturisti nadopovaná hormony. Schválně kolik z vás čte obsah potravin přímo v obchodě. Pro syna kupuji potraviny čerstvé, zejména z venkova přímo od producenta. Dokonce i mléko, chemických náhražek používáme jen nejde-li to jinak. A to se rozpočet mojí karavan family pohybuje na pouhých 2000-2300 eur měsíčně. takže jak vidíte,nic není tak drahé jak na první pohled vypadá.
Teď něco pro velmi nevěřící čtenáře. Je mi sice fuk ,jestli mi někdo věří nebo ne, ale pro obzvláště nasrané vohnouty mohu vytvořit návod, jak se stát homeless nomado traveller nebo jak chcete nazvat, hodně se člověk naučí na vlastních chybách a taky se naučí mít na svět jiný pohled než přes peněženku, protože o prachy v životě sice jde, ale nesmějí se stát božstvem, pro které člověk ztratí svobodu a lidskost. Čím méně jest člověk vydíratelný systémem, tím jest svobodnější.
A vo tom to přece kurva celý je. . . . .
(Zatím nikdo nehlasoval)