Na D-F jsem zavítal všehovšudy asi třikrát za život. Vzhledem k délce těch zastávek si momentálně kladu otázku, proč tak málo, páč jsem se vždycky pobaveně kousnul. Publikuju poprvé (tedy pokud to čtete). Tolik vlezdořiťská s křidélky na úvod.
Ale k věci. Vzhledem ke své střelecké povaze mám dost pestrý život plný vlastních pravd a několika úletů. Jeden z těch úletů je orámován dvojkou na začátku, což by zas tak velký problém nebyl, těch následujících šest nul už z toho problém vyrobilo střelhbitě. Vzhledem k tomu, že mi víly do vínku daly dost pitomě nepřekročitelný smysl pro spravedlivost a poctivost doprovázený přesvědčivým výběrem té nejúžasnější partnerky, musím svůj úlet řešit v českých poměrech a z pozice zaměstnaného. Teď už je vám asi jasné, že je to běh na kurevsky dlouhou trať. Trvá to nějakých deset let a výrok z mého oblíbeného filmu „dlouhá a trudná je cesta z pekla ke světlu“ se mnou dennodenně usíná. Tyhle nudné kydy jsou pro téma článku relevantní.
A teď k opravdu k věci. Má žena je už 2 roky zaměstnaná cca 40 km od našeho bytu. I když je to ve firmě, jejíž portfolio zahrnuje 90% výrobků na export do US, Asie nebo Austrálie, samotná firma sídlí v megaprdeli, kde hromadné dopravní prostředky (mastné tyče) jezdí třikrát za den. Jednoho krásného dne (před týdnem) se definitivně rozhodla, že už ji přemlouvání kolegů a čekání na to, až dopracují, definitivně přestalo bavit. Chce auto. Vzhledem k odstavci „Ale k věci“ nejsem rozhodně v situaci, že bych ji položil otázku, kolik ji mám na to auto dát. I když je naše láska stále nebeská, máme striktně rozdělené finance (řeším svůj průser).
Já jsem celý svůj pracovněprávní život disponoval služebním autem. Jednu progresivní mimozaměstnaneckou výseč svého života jsem utratil cca 40 litrů za nákup jetého FORDU Mondeo stylem – návštěva bazaru – výběr podle vzhledu – zkušební jízda v deseti centimetrech sněhu – okamžitý podpis lízové smlouvy – kingovský příjezd domů – pár návštěv autorizovaných autoservisů (cena auta stoupla o cca 30%) – pak nastal ten průser, takže finále bylo odstavení auta na parkovišti leasingovky, kde mi týpek prozradil při přebírání vozu, že bylo bourané (toho zmrda v autobazaru, co se při nákupu dušoval o opaku jsem měl sto chutí navštívit s brokovnicí, ale měl jsem jiné starosti).
To byl ale pravěk, který jen popisuje mou odbornost při nákupu a v autech obecně. Před rokem jsem ženě sehnal od mé kamarádky Clio za nějaký ten poplateček (kamarádce stál ten šrot na parkovišti, měla služební). Do oprav jsme vrazili cca 20 litrů (reálná cena auta cca 15), než zůstalo viset v jednom bezvýznamném kopci.
Tak tedy:
Víme o autech úplné hovno. Ale také se ženou víme, že chceme Golfa. Žena disponuje momentálně cca 20ti tisícovým kešem, o mé nule píšu výše (vydělávám dost, ale 70% jde na průser). Vysvětlování ženě toho, že auto je nejhorší investice, je marnomarná (tzn. tento faktor v diskuzi vynechejte). Chceme tedy vložit oněch 20 do akontace, zbytek splátek podělíme na žena 66%, já 33%. Vlastníkem bude tedy žena, já budu mít třetinový podíl (jen taková pocitovka sounáležitosti). Nebudeme pro auto jezdit do říše ani jej nebudeme kupovat od soukromého vlastníka (málo času na prochytání). Budeme jej tedy kupovat v českém autobazaru. Deset let staré golfy stojí cca kilo, mají najeto 150k kilometrů a na oknech se jim skví nálepka Servisní knížka, Koupeno v ČR případně První majitel. Nechci spustit smršť opovržení v diskuzi, ale velmi pravděpodobně jej koupíme v Áčkách. Dnes jsme se tam byli podívat a jedinou protivariantou je Felicie za cca 25 litrů (ruská ruleta, buď bude jezdit týden, měsíc nebo rok – do servisování této felicie bychom nevložili ani pětník).
Ať už nejsem moc dlouhý, prosím tímto zdejší erudované osazenstvo o odpověď na jednoduchou otázku.
Koupili byste deset let starého Golfa za kilo na denní cestování do práce?
(Úplný trotl nejsem, nějaké info už jsem si sehnal, ale rád počkám na to vaše).
Předem vřelý dík za pomoc při rozhodování!
(Zatím nikdo nehlasoval)