Hemží se to tady recenzemi na všechno. Od koní (ne těch pod kapotou) až po sráče z Koreje, s oklikou přeš špičková auta z Itálie, ke kterým výrobce za příplatek dává haubnu zvlášť, aby se zbytečně nevochodil její zámek, a k ní dává sadu silentbloků, náhradní hever a polní lehátko na kolečkách. Ale nic proti nim samozřejmě, jsou to bomba auta.
Já si takhle kdysi pořídil Jawu 500 OHC z vosumapadesátýho, takže vim, co to jsou špinavý ruce od voleje, jen mi není jasný, proč musej bejt špinavý 3 roky potom, co ten vergl sjel z pásu, a ne po pětadvaceti letech jako ta Jawa. No nic, zřejmě existuje důvod, proč si koupit italskej krám, a ne Dacii Logan, ačkoliv ta vydrží dýl.
A pak tady máme auta, o který si každej otře svojí automotive vzdělanou hubu, ačkoliv s nimi nikdy nejezdil a tedy ví… nic. Mluvím o Fordech, potažmo o rčení Fordem tam a pěšky zpátky. No jo, dobrá, jenže já jezdim Fordama od sedumasedumdesátýho a zpátky jsem pěšky ještě nešel. Asi chyba v hlavě. Tady čtu ty tirády, ale očima vidím něco jinýho. A když jsem si přečetl tu poslední, zlomilo mne to, a tady to máte.
U nás v rodině se auta od Forda vyskytují, co mi paměť sahá. Jedinou chybu udělal otec, když v roce 1972 koupil škodu MB 1000 DeLuxe, kterou po rozvodu vítězně zrušil v jednom lese na Plzeňsku. Já sám jsem měl prvního Forda v roce 1977. Byl to Ford Taunus, druhá generace z roku 1960, který se tu vzal bůhví odkud. Koupili jsme si ho s kamarádem na půl a strávili jsme na něm spoustu času, ježto u předchozího majitele stál v podstatě na poli. Nicméně jsme z něj udělali auto, ve kterém já jsem ještě před vojnou přišel o noty a kamarád ho krátce potom zrušil o strom. Samozřejmě, bylo to auto pro lidi se špinavýma rukama, ale jezdilo jako drak. To v tehdejších poměrech v ČSSR znamenalo přes 140. To tady snad jezdily jen Tatry 603. Pak jsem strávil delší čas jen na motocyklech a k autům jsem se vrátil až v osmdesátém šestém, kdy jsem schrastil Ford Escort z roku 1976. Najeto měl až po staříčkovo, ale sloužil mi až do roku 92, kdy měl nalítáno, podle střízlivého odhadu spolužáka automechanika, 400–500 tis. km. Zlobila elektrika, bo byly shnilé dráty, z převodovky vyskakovaly kvalty, protože kulisy byly minulostí, při poslední výměně tlumičů se musely převařovat hefty, ale nenechal mne nikde. Zesnul tiše, oplakáván dlouho.
Následovaly služební auta. Formana v provedení VAN pominu, neohřál se dlouho, ukradli ho. Taky mi to bylo divný. Následoval v roce 95 Ford Escort, rovněž VAN, 1,8 fdechtu. Jedinej dýzl, co jsem v něm kdy jezdil. Spotřeba jak Zil, páč jsem ten slabej motor (ředitel chtěl ušetřit) honil jak nadmutou kozu. Vzadu to mělo svislou plochu a dvoje dveře s oknama bez stěračů. Od té doby ignoruji zpětné zrcátko v kabině. Ale najel bez závad jen se mnou 150 tisíc km, a pak jsem ho předal dalšímu a co já vím, jezdil až do roku 2005 a najel kolem půl milionu.
Mezitím kolem mne u firmy jezdila přehršel Transitů ve dvaapůl a třílitrech, a snad i dva Fordy Tourneo. Ty Tranzity na závady netrpěly (a že se točily jak vrtule a naložený po střechu), ovšem u Tournea se kdoví proč prvních 20 tisíc km zadíralo olejové čerpadlo. Nemohu nevzpomenout jednoho mého kolegu, který koupil od firmy jetou jedničkovou Oktu, a na Velikonoce ráno chtěl jeho syn někam odvézt. Kolega si na to nevzal tu Oktávku, ale funglovýho Tranzita ve třílitru a na jižní spojce ho hodil dvakrát přes boudu a přes svodidla. V krvi 2,4 promile. Zajímavé na tom bylo to, že ten tranzit dojel do servisu po vlastních a kolegu pak nemohli vyhodit, neb musel splatit šest set tisíc škody (500 auto a 100 svodidla a hasiči) a pojišťovna kvůli chlastu nedala ani fufník.
Následoval první typ Fordu Focus. Šéfa šetření nepřešlo, a tak koupil kombíka s 1,4 l benzínem. Tím pádem mi spotřeba neklesla a trasu na Slovensko jel s průměrem 13,5 l na sto kilometrů, protože jsem odmítal jízdní průměr 105 km/hod. Nezažil jsem závadu a předal jsem ho až v roce 2004. Co já vím, tak ještě jezdí a bez problémů. Pak jsem si soukromě koupil Focus, pětidvéřovej hatch po prvním faceliftu. To byl mazec – bylo to ještě před katovánim khostů – ceník 580 kolíků, po slevě 518, motor 1,6 VTCI, 118 koní, vyhřívané sedačky, volant a čelní sklo, rádio ovládané na volantu a v zatáčkách seděl jako kdyby jel po kolejích. Nejpovedenější auto, co Ford kdy v této třídě udělal. Ovšem, zažil jsem v něm první závadu. Praskla mi hadice od hydrauliky. Přijel servisák, vlezl pod to, vyměnil hadici, napumpoval olej a jel jsem. Krom toho jsem v roce 2007 dceři pořídil Ford Fusion 1,4 l – benzín. Jeden den to dovezli a druhej den jeli s manželem do Chorvatska. Nikdy nezapomenu na scénu s jejím manželem, kterej mocí mermo chtěl o 50 tisíc dražší Fabii, menší a se slabším motorem, protože mu u škodofky slíbili lepší sedačky.
Následovalo Mondeo ve dvoulitru (zase benzín), ovšem neohřálo se dlouho. Začali jsme přestavovat dům a peníze za auto se hodily, tak jsme na dotahání od dcery koupili zpět ten Fusion 1,4 l z roku 2007. Měl najeto devadesát, dali jsme jí za něj 70 tisíc a poslední nabídka, co na něj mám teď, je za stodvacet a to má tolik i najeto. To vozítko NIKDY nemělo poruchu. Jak na něj dáte inzerát, lidi Vám urvou ruce. Držák jako blázen, ve sto tisících se měnily rozvody (předepsáno výrobcem), a jezdí to jak z praku vystřelený. Dcera si koupila Chjundé a litovala hned měsíc potom, i když byl ještě v atmosférický 1,6 l. Ještě víc litovala, když se připletla do hromadný havárky. Oplu, o který se zastavila, upadl nárazník a šel našroubovat zpátky a majitel s ním odjel, zatímco u Hyundai přemejšleli, jestli to nebude na totálku, protože ta přední příčka, na který jsou navěšený chladiče a výměník, k sobě stáhla podběhy, když se prohnula. Oprava trvala šest týdnů.
Není tedy divu, že moje další auto bude zase Ford, a to sice C-Max Grand (postavený je to na Focusu kombi) s 1,5 l oturbenym benzínem o výkonu 160 koní. Stejný motor montují i do Mondea a do S-Maxu, ovšem tam je na něm automatická převodovka a to nepochopím. Slíbili mi vypnout všechny ty píčoviny, jako je start-stop, bonzkrabička a podobně. Nechci to proto, že je to MPV a že v tom potřebuju vozit koně nastojato, ale manželce se blbě nastupuje, když je sedačka 15 cm nad vozovkou a tohle je vysoký.
Nuže závěrem: lze říci, že jsem Fordů viděl a ojezdil požehnaně a kromě Taunusu (a jednou u toho jetýho Esortu), jsem nikdy pod žádným neležel, natož abych bádal, jestli je tam futro u silentbloku na H7 nebo na H-fest a jak moc se liší šroubky na levý a pravý straně a u kterého Itala to je. Takže až zas tady někdo bude pět oslavný pajány a zároveň vysvětlovat, co se kdy má vyměnit, při jaký teplotě se to má dělat, jakej výrobce to musí bejt a jestli je v cajku, když je to o pět tisícin kratší, vzpomeňte si.
Fordem tam a Fordem zpátky.
Yanek.
(171x známkováno, průměr: 2,24 z 5)