Přemýšlel jsem tuhle, kolik lidí v ČR krade. Nemám na mysli nějaké tunely s obnovitelnými zdroji energie a komunální přikrádání politických stran na cyklostezkách a podobně, což mi spíš přijde jako specifická forma podnikání se státem, který je inherentně vystavěn na zlodějně. Mám na mysli úplně obyčejnou materiální čórku.
Mám to číslo. Půl miliónu. Tedy zhruba každý dvacátý.
Někdy na podzim přišla moje žena a povídá – ty jsi na hřbitově vykopal ty lilie? Já samozřejmě vím prd o liliích, je mi do nich kulový, natož abych je trhal. Tak říkám, že ne. No samozřejmě, kytičky někdo vydloubal ze země na hrobě, asi se mu líbily, tak si je prostě odnesl. Tři tam nechal, asi abychom neřekli. Nebo nějaká nová forma solidarity. Ty máš deset kytek, já žádnou, a to je třeba napravit, protože je to tak správně, a tak ti je seberu. To není krádež, to je narovnání poměrů.
Asi čtrnáct dnů nato se za podobné konstelace objeví žena a povídá – ty jsi na hřbitově odnesl tu keramickou misku, na které stojí lucerna? Já na to zase že ne, že ani nevím, že tam nějaká miska je. Už jsem tušil, co bude s miskou, i když je to věc asi za třicet korun a co by s tím kdo dělal? Ano, i misku ukradli.
Kdepak máme tlačítko od zvonku? Žádný strach, tlačítko máme, leží ulomené na zemi, protože se někdo pokoušel ukrást nerezový kryt, ve kterém je tlačítko zamontované. Jenže mu to nešlo, protože jsem něco takového předpokládal a kryt přidělal do sloupku šrouby s torxy, na které s sebou neměl nástavec. Zatím.
Hele kde je krytka, co byla na sloupku na plotě? Že by jí vítr shodil? No nebyl to větříček…
Nebyly na těch šroubech na kolech takový plastový špunty? Jo. Byly.
Žebřík. Koště. Lopata. Popravdě už se děsím otázek typu „Nevíš kde to je, ještě včera to tam bylo?“, protože už tuším, kam to bude spět.
Krade se tu. Furt. Jsou to takový ty drobný krádeže, kdy přijde kripl, něco zčóruje a ještě si to morálně odůvodní, jasně, vždyť on to ani nepotřebuje, stejně už je mrtvej. Nebo naopak, on bude klidně postrádat misku za třicet korun, má prachů jak šlupek. Osobně si myslím, že kdyby se na mě štěstí usmálo a já nějakého tohodle zmrda chytil, že ho samou lítostí ani nezbiju, protože to bude od pohledu slušný občan, prostě takovej nějakej zajebanej kriplík, kterýmu se to v hlavě nějak neštastně přesypalo a ve své podstatě není zlej, on je jen zkurvenej výplod této společnosti. Postkomunistickej mediální produkt, kterej sice občas trochu krade, ale jinak má plnou hubu toho, jak je třeba potrestat ty zloděje, co kradou ve velkým. K tomu volí Babiše, Okamuru nebo komunisty, což nemá moc logiky, a když má čas…
… tak hraje Účtenkovku.
Odtud těch půl miliónu.
Člověk, který je ochoten opisovat kódy z účtenek a někam je odesílat musí být taky nějak porouchanej. Já to beru asi tak, že tys mi dal svoje zboží, já ti dal svoje peníze, tím to mezi náma skončilo a účtenku si strč někam, protože je mi jedno, co s těma penězma uděláš, já už svoje dostal. Ale jsou lidé, kteří uvažují jinak. Uvědomělý účastník účtenkové loterie pracuje s předpokladem, že obchodník, u kterého nakupoval a od něhož obdržel účtenku, je potenciální zloděj. Jeho počínání by mělo být předmětem soustavné veřejné a úřední kontroly. Myslím, že takhle normální člověk neuvažuje, tohle přece nikoho samo od sebe nenapadne. Na to musíte být úchyl, extrémně podezřívavý nebo …
… být sám zloděj.
Známe přece to přísloví, co říká, že podle sebe soudím tebe. Možná je příliš zjednodušené, ale je přece součástí lidské psychiky, že si obraz o nových věcech tvoříme na základě minulých poznatků.
Nakonec i sám okamžik, kdy nějaký zmatený jedinec adoptuje myšlenku, že všichni kradou, je nějakým způsobem pozoruhodný a má hodně co dělat se sebereflexí. Já například znám spoustu lidí, co nekradou.
O výhru tady nejspíš nejde, protože z 21 025 výher, které se měsíčně rozdělují, je 20 000 výher po 100 Kč a dalších 1 000 po 1 000 Kč, takže si každý může spočítat, jakou šanci má v komunitě dalších účtenkových práskačů na to, aby vyhrál byť jen stovku a kolik je přitom jeho hodinová mzda. Nemluvě už o hlavní ceně v podobě automobilu Ford, což se spolehlivě postaralo o to, abych si nikdy nekoupil žádného Forda až do konce života a to ani v případě, že by se jim ho podařilo vyvinout a vyrobit pořádně, což se Fordu nepovedlo už asi dvacet let. Český, československý, český, československý a předtím rakouskouherský stát je dlouhodobě deficitní, pokud jde o přiměřené odměňování svých udavačů a spíše než na hmotnou stránku se spoléhá na jejich „morální“ kredit. Nevyjímaje účtenkovou loterii.
Web účtenkové loterie, familiárně nazývané státními orgány Účtenkovka, k tomu uvádí:
Účtenková loterie je doplňkovou, ale neméně důležitou součástí elektronické evidence tržeb. Nepochybujeme, že vystavování účtenek za nákup se i díky Účtenkovce stane v České republice běžným a normálním. Když si od obchodníka přebíráte účtenku, zvyšujete tím efektivitu evidence tržeb a přispíváte k řádnému výběru daní v naší zemi.
My na Ministerstvu financí věříme, že pozitivní motivace je lepší než nařizování a jeho následná nákladná a složitá kontrola. V mnoha zemích je zákazník k převzetí účtenky povinen ze zákona. V České republice můžeme díky Účtenkovce přispět k lepšímu fungování své země úplně dobrovolně, jednoduše a ještě k tomu vyhrát třeba milion korun.
Skoro by se chtělo říct „ámen“.
25.12.2017 D-FENS
(379x známkováno, průměr: 1,46 z 5)