Krátce poté, co jsem si proklál dlaň ruky šedesátkou hřebíkem, odebral jsem se k televizi, aby se to lépe hojilo. Říkal jsem si, že potřebujeme nový zákon, který by mě ochránil před následky vlastní nešikovnosti.
Zákon, který zakáže lézt po čtyřech po půdě, kde koukají z podlahy hřebíky. A pak potřebujeme kontrolory, kteří prověří, zda někdo nemá na půdě položené prkýnko hřebíkem nahoru a udělí pokuty těm, kteří budou přistiženi. Potřebujeme k tomu určené soukromé firmy, co se jmenují ABL, ALB, BLA, BLB nebo tak nějak, co pravidelně jednou za dva roky zkontrolují všechny půdy.
Nebo reaguji na vlastní blbost nesprávně?
Ne, podobně reaguje na svoji blbost většina národa. Pokud jde o újmu nikoli na půdě, ale za volantem.
V televizi probíhala reality show Autoškola národa.
Po chvíli sledování mi propíchnutá ruka připadala zcela nepodstatná. Psychická újma z celého pořadu ji přemohla.
V pořadu se opakovaly tři scénáře. V prvním byly kladeny publiku – rozdělenému do skupin – otázky týkající se údajně bezpečné jízdy, na základě více nebo méně povedených animací. V druhém bloku se po Mosteckém okruhu proháněl veselý moderátor ve Fordu Focus, přičemž mu spolujezdce dělal jakýsi děděk v trenkách a neustále mu říkal, jak dělá všechno blbě. Podle mě si dummy za volantem nevedl až tak zle, ale děděk mu vždy musel něco říci, například že otáči volantem moc trhaně (jinak by mu zase řekl, že málo trhaně). Většina Dummyho neúspěchů byla zaviněna tím, že neznal parametry povrchu, po kterém jede. Asi všichni máme představu, jak brzdí naše auto na mokrém asfaltu nebo na sněhu, ale málokdo víme, jak brzdí naše auto na mokré fólii, protože po fólii nejezdíme denně. Nad touto akční vložkou jsem zlomil hool v okamžiku, kdy děděk začal test dummy nalejvat tvrdým a pak se rozhodl demonstrovat, jak dělá při řízení chyby. To už tu bylo tolikrát, že to ani nestojí za řeč. Příště by mu mohl například vypíchnout oko a pak celý překvapený „zjistit“, že mu to ovlivnilo periferní vidění.
V kecací části promlouvaly selebrity na téma bezpečnosti dopravy. Ještě než jsem od toho odešel, performoval Brzobohatý ml., který popisoval, že se kdysi bavil tím, že se úmyslně pokoušel rozjet auto se zataženou ruční brzdou, protože se mu líbilo, jak přitom nadskakuje, takže mu připomnělo lowridery amerických ganxtas. Moderátor Bosák ho vzápětí pokáral – ještě že to policajti neviděli, ti by vás už na silnici nepustili. Nerozumím. Nechápu. Nevím, co je závadného na tom, zničit si spojku. To je každého věc.
A propos policajti. Seděl tam policejní prezident Martinů, šéf dopravky Tržil. Martinů měl tolik medailí, že by Leonid Brežněv dostal mindrák. Oba tam asi měli zastupovat autoritu zákona, v mých očích vypadali jako dva tatrmani.
Od sledování pořadu jsem po 20 minutách upustil, protože mi vůbec nedával smysl. Podivoval jsem se divákům, že jsou ochotni přijmout tuto hru na sebemrskačství a posílat placené SMS s odpověďmi na otázky. Počítačové animace jsou nepřehledné, není poznat, co se tam vlastně děje, ale především, v reálu má řidič možnost přizpůsobovat jízdu okolnostem a svému vnímání, může tedy například zpomalit, otočit hlavu za značkou, měnit držení těla, aby viděl pod jiným úhlem, případně manévrovat celým vozem, aby si zjednal výhled. V televizní show tato možnost dána není. Tam sedíme v autě, které řídí někdo jiný, ale máme reagovat, jako bychom ho řídili, což nějak nejde dohromady. Je to zábavný pořad a jako takový jsem ho vnímal, ale nebavil jsem se a proto jsem ho vypnul. Problém bude pouze v tom, že média a politici budou z tohoto víceméně odbytého zábavného pořadu vyvozovat dalekosáhlé důsledky o kvalitách českých řidičů, což je dle mého názoru úplně zvrhlé. A ono také že ano. V ranních novinách stálo: Tři čtvrtiny Čechů neumí řidit.
Oprava: Tři čtvrtiny Čechů se nedokázaly sžít s řízením podle animace, což je pochopitelné.
Podivil jsem se také, že se automobilka Ford rozhodla k této mediální policejní buzeraci národa připojit a zda se neobává, že spojování jejího jména s Martinů, Tržilem a ministerstvem dopravy nebude mít negativní dopad na její dosud dobrou image, protože na rozdíl od dalších sponzorů (Kapsch, JC Decaux) musí prodávat své produkty přímo lidem a ne úředníkům.
Dnešního dne jsem si udělal test a wow! Základem testu jsou animace, při kterých řidič sedí za volantem automobilu Ford Focus. Jednalo o graficky lépe propracovaný test z autoškoly, nic víc a nic míň. Paradoxně nejvíc práce mi zabralo nikoli odpovídání na otázky, ale hlídání drobných detailů, jako blikajících šipek na palubní desce. Jiné otázky jsem zodpověděl správně jen díky tomu, že jsem mechanicky mačkal „zpomalit“. Státní doktrína přece zní, že „pomalu je správně áááno“.
Zde je výsledek mého testu.
Otázka s nájezdem na dálnici: Vidíme značku „dej přednost v jízdě“ a pod ní je dodatková tabulka. Vzhledem k rozlišení běžné televize nebo monitoru není pravděpodobné, že by někdo obsah dodatkové tabulky přečetl. Dodatková tabulka navíc nemá velikost obvyklé dodatkové tabulky a značka STOP, která má být 100-150m od ní, je velká asi dva pixely. Co to je? Zkouška ostrosti zraku?
Příště, až budou dávat Autoškolu národa, zahrajte si na počítači nějakou pěknou závodní hru. Je to mnohem realističtější a neprudí u toho policajti.
V civilu pak jezdětě, jak vám zobák narost. Nedejte na TV show, nedejte na „dopravní experty“ vyráběné z recyklovaných policajtů, oni vaše auto neřídí, oni za nic odpovědnost nenesou. Obsahem i smyslem jejich práce je sdělovat polomoudra a mlátit veledůležitě hubou. Výsledek jejich práce je žalostný a jeho součástí je i tato Autoškola národa.
Máme jiné věci na práci.
Dojet v pořádku.
O tom „Autoškola národa“ není.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)