Hned na úvod se zeptejme, co je to vlastně ten fašismus. Ano, v užším avšak nikoliv nutně přesném pojetí se jedná o politický systém, který se vyznačuje fyzickou likvidací opozice, potlačováním svobody slova a zaštiťující se navenek jakýmysi nacionalistickými idejemi.
Potud tento význam slova bezezbytku naplňuje jak Musoliniho režim v Itálii, tak Hitlerovo řádění v Německu a během jeho turné po Evropě 1939 až 1945. Jenomže já nepovažuji výše uvedený popis za úplný minimálně bez toho, aby bylo uvedo, že fašismus je především nástrojem zkonstruovaným za účelem ovládání myslí a jednání mas nemnoha sdruženími jednotlivců, chcete-li korporacemi, jež celkově ovládají vesměs opět jednotlivci. Považuji tuto definici fašismu za silně nadřazenou všem ostatním. Není tu jistá souvislost s chováním výkonných orgánů EU a análně poslušných nohsledných aparátů v členských zemích?
Odpověď většiny spořádaných voličů by byla naprosto jednoznačná – poslali by mě na vyšetření do Bohnic, případně rovnou do onoho nepříjemného místa kde končí záda. Nicméně míním v této úvaze pokračovat. Pokud je v Evropě fašismus, nehledejme konkrétní lidi, na které lze ukázat prstem. Fašismus měl dostatek času se poučit ze svých chyb. Měl také dostatek času aby využil krátké paměti národů a dostatek času na to, aby v myslích Evropanů poněkud pozměnil dějiny nebo přinejmenším jejich výklad. Nehledejme proto Musoliniho a Hitlera. Fašisté dokonce možná ani nebudou hrát na vaši vlasteneckou notu, svět se totiž od třicátých let dost změnil. Dnes v Evropě málokdo zažil nedobrovolný půst, málokdo musí pro svou obživu dřít do úmoru a málokdo si vzpomene, jaké to bylo, když nesměl veřejně vyjádřit svůj názor. Protože trávíme stále více času mimopracovními aktivitami, vracíme se během relaxace do přírody a začínáme si uvědomovat její změny, které jsme dříve neviděli. A protože jsme si zvykli na náš relativně snadný a pohodlný způsob života, máme strach z toho, že bychom jej museli z nějakého důvodu změnit. Nejúčinnějšími zbraněmi fašismu proto nejspíš bude soucit s méně šťastnými a schopnými bližními a enviromentalismus. A pokud to nebude stačit, je tu strach ze změny „západního“ životního stylu.
K čemu budou fašistickým státům tyto nástroje? Nezapomínejme, že fašismus sám je nástrojem pro kontrolu lidí. Aby bylo možno mít masy lidí pod kontrolou, je třeba je přimět dodržovat co nejpřísnější pravidla nebo zákony. Aby byla kontrola zda jsou tato pravidla dodržována, je třeba lidi sledovat pokud možno na každém kroku. A nakonec, aby byla jistota, že lidé skutečně tato pravidla začnou dodržovat, je třeba v nich vyvolat strach ze sankcí. A nejlepší bude, zvolí-li si zavedení výše zmíněného lidé sami. K tomu dobře poslouží přehnaný soucit s neschopnými, defektními a „utlačovanými“, obavy o životní prostředí a strach, který bude větší než strach ze života pod hrozbou sankcí na každém kroku, tedy například z „importovaného“ životního stylu, konkrétně se mluví o vlivu islámu. Nic z toho samozřejmě není samo o sobě špatné, ovšem nikoliv v míře v jaké se to dnes prosazuje. Co když fašismus stále využívá rasismu a xenofobie ve svůj prospěch? Co když je tak rafinovaný, že se snaží v širokém obyvatelstvu pod rouškou „pozitivní diskriminace“ a různým přístupem zákona k hodnocení občanů různé barvy pleti vyvolat nenávist a strach? Nebude pak obyvatelstvo povolnější k implementaci fízlovacích systémů do svého života už čistě jen z toho důvodu, aby se ukázalo kdo ve skutečnosti škodí společnosti v naději, že se snad politikům otevřou oči? Nemohl by i onen strach z údajné rozpínavosti muslimského světa být záměrně mediálně vyvolaný? Není snad nápadné, že prakticky žádné protesty muslimů proti nějakému (lhostejno jakému) činu „západního“ světa nemají původ v politicky relativně stabilních tradičně muslimských zemích jako jsou Saúdská Arábie, Sýrie, Tunisko, Kuvajt a podobně, ale spíše na území Evropy, případně v nějakém málo stabilním státě, který je ovšem ve stavu v jakém se z politického hlediska nachází i vinou „západního“ světa? Jak z by z nevysloveného mohl profitovat eurofašismus? Jednoduše. Strach ze změny životního stylu, zde z násilného přechodu na islám, volá po sjednocení, boji proti společnému nepříteli a další implementaci jednotných názorů a fízlovacích systémů, což je bráno jako menší zlo mající zachránit demokracii (chápu, že chceme bránit demokracii, ale že by se dala bránit za užití antidemokratických prostředků…?) a židovsko-křesťanskou tradici údajně „našeho světa“, která se ovšem ve své historii dopustila v míře větší než velké snad všech myslitelných zločinů, bezpráví a ukrutností včetně genocidy národů, o kterých muslimský svět dodnes nemá ani tušení.
Vezměte prosím tuto úvahu pouze jako předloženou hypotézu, sám nejsem přesvědčen že to tak musí být. Nabízím ji spíše jako alternativu k zde se vyskytujícím názorům. A abych předešel dohadům – ano – jsem značně protikřesťansky založený, ovšem protimuslimsky také. Tato dvě náboženství mají jedno společné – stejně jako starý judaismus ze kterého vznikla, byla vymyšlena s jediným záměrem, umožnit korporacím ovládat myšlení a jednání mas lidí…
(3x známkováno, průměr: 3,33 z 5)