Drž si židli, Sobotka jí chce!

Featured Image

V dnešní době můžeme pozorovat určitou novinku. Po sérii místních vyhlášek a totálních zákazů jednoho segmentu sázkových her, se zejména po zkušenostech z Brna, kde dříve profesionální aktivista a nyní již politik Matěj Hollan prosadil tzv. nulovou toleranci „hazardu“ začali objevovat původně fanatičtí zastánci zákazu, kteří již nyní otočili a pod tíhou nastalé reality tvrdí, že plošný zákaz skutečně nikam nevede a vše je cesta do slepé uličky.

Faktem je, že tyto do mainstreamových médií ale zatím nikdo nepustí a o jejich pohled na věc nestojí. S jejich názory se tak můžeme setkat v menších regionálních denících zabývajících se Brnem. Dnešní článek má být ale hlavně o strategii Bohuslava Sobotky a o tom že chce upřít lidem sedět.

Pokud bych měl situaci v Brně velmi stručně popsat, vypadá následovně. Velká část legálních provozovatelů heren (platících daně) přišla v krátkém časovém úseku o možnost provozovat svou legální činnost. Aktivisté a hazardní odpůrci očekávali, že se dle jejich „logiky“ přestane hrát a z Brna se stane ráj na zemi. Zatím se neví, který šotek do toho vložil ruku, každopádně ráj na zemi nezavládl. Vzniklo pouze velké množství nelegálních provozoven, s kterými si stát a město neumí poradit, neumí na ně dohlížet ani je regulovat a neumí od nich vybírat daně. Zatímco město přišlo přibližně o 200 milionů korun, negativní dopady zůstaly. Jen je není z čeho pokrýt a sanovat.

Na to, že plošný zákaz fungovat nebude, se upozorňovalo dávno před jeho přijetím. Při racionální úvaze se totiž dalo vycházet ze zkušeností jiných států (Řecko, Maďarsko), kde se plošný zákaz podařilo prosadit a následně ho pod tíhou následků a rozšíření mafie po několika letech velmi rádi opět zrušili. Dnes, když už je jasné že se vše jen zhoršilo, je ze strany aktivistů jako je Matěj Hollan, který boj proti hazardu použil úspěšně jako svůj výtah k moci, či Svatopluk Bartík reálná situace přehlížena a bagatelizována. Existence nelegálních heren je buď zcela popírána, nebo jejich počty značně podhodnocovány.

Do tohoto chaosu nyní vstupuje náš premiér.

Udělal si stejnou chybu jako já při psaní tohoto článku? Ne, ne, milý čtenáři. Náš premiér není Andrej Babiš (to je ten Slovák co se chová jako autista, mluví sprostě a za každým druhým slovem říká „Kalousek lže“), ten jím teprve bude. Ten nynější se jmenuje Bohuslav Sobotka a je to ten pán co stojí v pozadí, leskne se a zubí. Náš premiér není moc výrazná osoba, ale možná už jste jeho jméno někde v podvědomí slyšeli. Ano, je to ten muž, co se v předvolebním boji snažil nechutně nalákat fyzicky postižené voliče nošením ortopedického nákrčníku, a přiznal se k zneužívání poslaneckých náhrad, když se mu nechtělo vysvětlovat, kde vzal peníze na koupi bytu a nikdo z novinářů se ani nezabýval možností, že peníze mohly pocházet z nějakého jiného, horšího zdroje.

Vím, trochu se mu vysmívám. Není to ode mně hezké.  Tedy vysmíval sem se, až do dnešního rána než sem si přečetl část jeho návrhu boje proti hazardu a pochopil, že je to člověk pevných zásad, tvrdý a nekompromisní. Jeho vládní strategie boje proti hazardu, jeden z hlavních pilířů ČSSD v předvolebním boji, má daleko vyšší ambice než jen opět vnést do zdejšího kraje smír a rovnováhu a socky v montérkách od hracích beden nahnat do fraků a lemtání levného tuzemáku nahradit sledováním baletu a opery. Předně se mu daří rozlišit co je ve společnosti skutečně důležité, což jako volič konzervativní skutečně oceňuji. Nenechává se vykolejit drobnostmi, jako jsou miliony nelegálních migrantů pohybujících se libovolně Evropou, nebo státní dluh přes 1.5 bilionu korun. Má odstup a nadhled a ví, že kamenem všeho úrazu jsou satanovy bedýnky, které je potřeba vymýtit. On to vědět i musí, to jeho strana (ČSSD) jich minimálně polovinu bez váhání povolila a pak si na boji proti nim založila politický marketing.  A proto začal bojovat tvrdě a nemilosrdně.

Co může být drsnějším bojem, než když vám politik chce sebrat židli? Ne, skutečně jsem bezprostředně před psaním článku nefetoval. Jedním z bodů návrhu boje proti „hazardu“ je zákaz pro majitele herny, aby nemohl poskytovat hrajícím zákazníkům židle a tím jim hru znepříjemnil.

A já se ptám Bohuslave, je tento způsob motivace dostačující? Není třeba proti zmrdům, co chtějí používat své peníze podle vlastního uvážení, třeba i na kokotskou zábavu, kromě vysokého zdanění této aktivity nasadit i těžší kalibr? Jde přece o ochranu rodiny, křesťanství a evropských kulturních a sociálních hodnot jako takových, jde o občany tohoto státu. Neposloužily by lépe elektrody pod proudem zapojeny na hráčova varlata? Nerozptylovalo by ho při hře více, pokud by mu dva státní zaměstnanci prováděli při hře v pravidelných intervalech waterboarding, nebo drtili prsty v palečnici? Neošíval by se více, pokud by musel bosýma nohama poskakovat po rozžhavených uhlících? Jistěže by tato řešení vykazovala lepší výsledky. Je třeba odhodit poslední zbytky zábran a do návrhu to rychle zapracovat, než s tím přijde ten slovenský bača a slízne všechnu bryndzu.


15.11.2015 NOX

12345 (3x hodnoceno, průměr: 1,33 z 5)
309x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017