Za časů pradávných, v dobách, kdy se světem proháněli velcí i malí bohové se udál příběh tak typický pro dobu svou. Pojďte a poslyšte, jak klání rekovné o zdroje mnohé se událo.
Vládl tehdy mocný pán a bůh Bureš Penězovodný, svazků informačních i svitků konspiračních vládce, vládl sám a samojediný v paláci Straků ze Zlodějova, podporovaný suitou bohů menších, kteří se kořili před žlutým majestátem a tyli na daních bědného lidu svého.
Každý z těchto menších bohů sídlil ve vlastním paláci a u Straků scházeli se jen, aby oslavovali moudro Bureše Pěnezovodného, jeho chválili a v pochlebování soutěžili. Těmto palácům říkalo se Žumpy a přidávalo se jim přízvisko dle toho, čemu ten který malý bůh vládnul.
Náš příběh započíná se v Žumpě zvané přepravní, za panování mocného bůžka klamu a žertu, zvaného Ťoki Menší. Ve sféře působnosti této Žumpy byla také tajuplná, okultní, přesilná a převeliká organizace, řečená Silnic a dál nic Ředitelna. Vždy s nástupem nového menšího boha do Žumpy přepravní odehrávaly se líté boje a krutost neznala hranic při dobývání vůdcovského trůnu tohoto okultního mystéria, oplývajícího zlatem, stříbrem, množstvím drahých kamenů, kožešin, šperků, cizokrajných koření i jiných vzácných pokladů, neboť každý z vůdců jako kroužící sup sobě a svým blízkým chtěl notný díl z dělení této kořisti zajistiti.
Každý pak uznával zásluhu svého chlebodárce o svou instalaci na trůn organizace a pravidelné desátky odváděné bohům Žumpy byly vždy jistotou. Jednoho dne však snad nedopatřením, či únavou boha Ťokiho Menšího byl na vůdcovský trůn povznesen a vyzdvižen udatný rek a vojevůdce, bojovník s hydrami, Křupa Nejmocnější. Ten však po své instalaci pravil:
„Dosti tomu! Ni více již zlata supům, ni více již sádla vlkům, však nových cest, silnic, mostů a úvozů jest třeba tak budou stavěny!“
A jak řekl, tak i konal. Sezval k sobě šik neohrožených bohatýrů a jal se čistit tento Augiášův chlév, kterým až do té doby Silnic a dál nic Ředitelna byla. Ryk strašlivý a panika v řadách těch, jež až doposud z Ředitelny kořistili, byl nezměrný. Dodavatelé a kupčíci, lační snadno dostupného zlata byli zděšeni, že snad Ředitelna bude požadovat za své vynakládané poklady skutečné protihodnoty!
Ku své pravici do šiku povolal též reka udatného z lesů teplických, zmužilého Nepejchala Datového a určil mu voj zbrojných pacholků, sešikovaný v zádveří Ředitelny. Jednotka tato zvláštního určení pod tajuplnými písmeny ICT (Informační CemenTárna) starala se o nejstrašnější čarodějná mystéria vnitřního kruhu, kterých bylo mnoho, včetně čárů nejmocnějších, známých pod přízvisky AD, TCP/IP, FC, TSM, LAN/WAN a jinými, ještě strašlivějšími formulemi. Nepejchal Datový a jeho nevelká falanga vyvolala nelíčené hrůzy, noční můry a utrpení neskonalá jak mezi různými mocenskými strukturami uvnitř samotné Ředitelny, což bylo až do té doby neslýchané, tak především mezi náhončími junáky kupeckých klanů, kterým vskutku bezpracně plynulo zlato i jiné poklady za věci, jichž Ředitelně třeba nebylo a nikoliv za předměty užitečné pro Ředitelnu. Byly však vysloveny i tvrdší tresty a slova. Klan ZápisníkCS byl zcela potupně odvrhnut a jeho členům byl mu zakázán jakýkoliv přístup do všech prostor Ředitelny. Zdrcen ztrátou několika smluv, vůdce klanu SystémTvůj řval na své podřízené jako protržená přehrada a dštil síru a oheň do všech stran, neboť se mu tak lehce zkomplikovala dostavba jeho letního zámečku na ostrovech Bahamských. Rádcové moudří z rady starších Blejttea, kteří navrhovali kroků mnohých pro obohacení Ředitelny, ale především pak svých spřízněnců z Fuj!Spindžitsu, byli odvrhnuti a zapuzeni. Největší díl hořkosti ve svém kalichu pak spolykala šílená sekta MARS, sídlící v obydlené spojnici kupeckých cest mezi Cajzlovem a Blavou a !Otravou! a Wienerschnitzelbergem. Této sektě Nepejchal Datový velmi nepěkně pošlapal její bábovky, které si hňácala v Bance Dat Silniční a taková potupa se prostě neodpouští a nezapomíná.
Nový vládce ICT totiž za poskytované obolusy počal vyžadovati dodávky stejné hodnoty, na což vskutku nebyli kupčíci zvyklí a zařízení, neboť to až doposud byli oni, kdo rozhodoval o tom, co Ředitelna a její ICT chce a dostane. Stav, kdy se vysávaný nejen, že brání, ale dokonce ví, co chce, byl zcela nepřijatelný.
Navíc, když stejný postoj zaujal i Křupa Největší na svém trůnu vůči dodavatelům a stavitelům, byla panika zcela dokonána. Mnoho a mnoho, nyní již bývalých, tyjících si potichoučku chodilo pobrekávat k Burešovi Penězovodnému, že strádají, břicha že se jim hlady přilepila až k zádům, až nakonec sám usoudil, že koneckonců takový proud zlaťáků by byl velkým přínosem a požehnáním i pro jeho vlastní Informačně CemenTovou divizi AkroČert. Jako na potvoru však skrytí jeho nohsledi nedokázali nic vyčmuchat, ni podplatit Křupu či Nepejchala se jim nepodařilo. Více štěstí se na ně usmálo v případě bůžka Ťokiho, neboť na něj se nakonec páčka našla.
Stačil jen malý, nepatrný pokyn ze sousední Žumpy Vnitřní, určený jízdním pochopům, bezuzdně se prohánějícím po hlavních vozových cestách na svých passátních ořích s octovkovou zálivkou, kteří na těchto cestách zdařile nahrazovali lapky a kořistili tam ze všech. Ten pokyn byl tak pranepatrný, že si jej nikdo ani nevšiml.
Za jidášský peníz pak tito pochopové vykonali přesně to, co by jinak vykonali i zadarmo. V čase té nejhorší chumelenice, kdy jejich povinností bylo pořádat neukázněné vozky a formany s přetíženými žebřiňáky a řídit jejich pohyb po úvozové cestě, zůstali raději v blízkosti svých táborových ohňů, nevyjeli a nechali zlovolné přetížené povozy zatarasit cestu a způsobit škodu strašlivou, značného rozsahu na lidech i majetku.
Tuto zradu, přicházející z jiné Žumpy Ťoki neustál a se slovy, že se jde vykašlat do Valhally, se zdejchnul jako smrad ze Žumpy. Bryskně na to na uvolněné místo vůdce Žumpy Přepravní Bureš Penězovodný ihned jmenoval věrného svého leštiče státního žaludu JUDr (Jeho Ústy Dorici) Kremroleta.
Ten, věda komu je povinován a čím, se začal ihned starat, aby se proudy zlata opět roztekly těm správným chlapcům, co spolu mluví. A tak pro onu zimní roztržku, způsobenou rebelií jízdních lapků – err, pochopů ze zákona – byl prakticky ihned zlikvidován Křupa Nejmocnější. Nahrazen na vládcovském trůnu Ředitelny zmr. Kopáčikem Čobolným, rozloučil se s trpkými úsměvy, že si již musí odpočinouti, neboť boje s hydrami ho fatálně vyčerpaly a údajně i smrtelně zranily.I to však bylo řadě kupčíků, kteří kořistili hlavně v odpustcích pro ICT, málo, stále se jich mnoho cítilo ukřivděno. V čele těchto sešikovaných pak stanuli zástupci oné strašlivé sekty MARS, kteří nyní konečně cítili šanci na odplatu a pomstu. Vyzbrojení kyblíčky s mýdlovou vodou, několika kostkami mýdla s jelenem na hlavu a obludným množstvím lubrikantu pro rektální praktiky začali v Nepejchalově předpokoji mydlit podlahu a dožadovat se u zmr. Kopáčika Čobolného, mistra dýky a pláště, kterého po jmenování již nikdo následně na Ředitelně neviděl, nápravy strašných skutků, které na nich byly vykonány. Orodovali, slibovali doly i hory, aby jim byla již navždy odstraněna z cesty překážka největší, Nepejchal Datový, magistr optických učení a velmistr řádu MPLS. Zmr. Kopáčik Čobolný u vidiny tučného a žírného kanálku neodolal a Nepejchala Datového sťal z hodiny na hodinu.
Tu velký jásot zavládl v řadách kupčíků, slouhů, podržtašků, pučmidrátů a dalších pičmundů nejen v MARSu, ale i jiných sektách a klanech, vín šumivých stovky a stovky pohárů pozdviženy a obětovány a boj slavný ukončen tak byl. Rovnováha byla obnovena a řízení věcí vnitřních opět přešlo ze Silnic a dál nic Ředitelny do stavu původní, klidné a vyrovnané Dodavatelské Cochcárny.
Pokud se snad někdo ze čtoucích domnívá, že to v jiných Žumpách a Ředitelnách chodí jinak, měl by sobě vyjmouti svůj květák, opatřený ušima, z lůna vlastního rekta a zamyslet se, v opačném případě mu přeji, ať mu ta ubohá naivita vydrží co nejdéle.
09.06.2019 ApoCalypseCZ
(143x známkováno, průměr: 3,14 z 5)