Tak státní maturita z matyky prý byla moc těžká. Tak to prostě bývá, když je něco státní. Když je něco státní, tak to nikdy není v pořádku. Když něco řídí stát, tak nebere ohled na reálné potřeby trhu, například trhu s informacemi, trhu se vzděláním, pracovního nebo trhu s trhu vejci, ale organizuje to podle nejlepšího vědomí a svědomí svých úředníků. A toto nejlepší vědomí a svědomí je tak dobré nebo špatné, jako jsou dobří nebo špatní úředníci. Výsledek je většinou k ničemu.
Byly doby, kdy si školy samy stanovovaly maturitní otázky. Činily tak s ohledem na průměrnou úroveň znalostí žáků svých škol a na specifika vyučování tam. Veřejná vůle ale chtěla tomu, aby to dělal stát a na všechny vzal stejný metr. Výsledek se dostavil. Je to stejné jako všechno. Byly doby, kdy stát například řídil výrobu a prodej různých věcí. Automobilů, pepře, kondomů a banánů. Projevovalo se tím, že neustále byl něčeho nadbytek (a muselo se to prodat se ztrátou nebo rovnou zahodit) anebo nedostatek. Tohle je ten samý problém. Jeden rok budou maturity příliš jednoduché a druhý rok zase příliš těžké.
Nedávno jsem byl s autem v servisu, aby mi provedli emisní test. Je to normální moderní auto, žádný dieselový krám, který se potácí na hraně emisních norem, už když vyjede z prodejny. Samozřejmě prošlo, protože systém řízení emisí v autě má mnohé kontrolní funkce a vlastní diagnostiku, která by řidiče upozornila nebo dokonce poslala do servisu, kdyby systém selhal. Takhle to má 99% nově vyrobených aut, ale přesto musíme každé dva roky jezdit na emisní testy a platit emisní testy, protože to stát požaduje.
Jenže mechanici neprováděli emisní testy. Oba starší pánové seděli nad nějakým papírem a dohadovali se o ceně balónků. Prováděli úplně jiné testy. Řešili písemku z matematiky, kterou patrně (ne)absolvovala vnučka jednoho z nich na základní škole. Součastí testu byla tato slovní úloha:
„Tři stejné balónky jsou o dvanáct korun dražší než jeden balónek. Kolik stojí jeden balónek?“
Odehrál se následující dialog:
D-F: Šest?
M1: To my víme, že šest. Dosazovali jsme tam tak dlouho, až to vyšlo. Musí tam bejt znát postup řešení a ten potřebujem nějak dodělat.
D-F: ??? Já nevím. Já prostě odečet jeden balónek. Když tři balónky jsou o dvanáct korun dražší než jeden balónek, pak dva balónky stojí o dvanáct korun víc než žádnej balónek. Takovej postup podle mě dostačuje. I dosazování dostačuje. Hlavní je výsledek, za ten se platí.
M1: Má se sestavit rovnice.
D-F: Tak to taky nějak dáme dohromady. 3x balónek – 12 = balónek?
M2: To není rovnice, rovnice musí být iks krát něco se rovná něco, ne? (nejistota)
D-F: No tak 3x – 12 = x a x je jeden balónek
M1: To by šlo. Dík. Tak další, dokud vás tu máme. Jedna strana trojúhelníka…
Byla to základní škola. Základní škola je taková, že se tam děti naučí základní počty. Například tak, že kdyby už žádné další vzdělání nezískali, aby se dovedli zorientovat v běžných počtech, například v cenách balónků.
Nikdo nikdy na této planetě dosud neřešil v hračkářství úlohu, že tři balónky jsou o dvanáct korun dražší než jeden balónek. To se vymyká běžné praxi při nakupování balónků. Jejich cena je přece většinou předem známa a pokud majitel hračkářství není nerd nebo nějaký zneuznaný absolvent matfyzu, uvede ji na zboží jako reálné číslo. Chápal bych úlohy typu:
Balónek stojí 6 Kč. Kolik balónků dostanu za 20 Kč?
Jeden balónek stojí 6 Kč. Dnes je 20% sleva. Kolik bude stát 10 balónků?
Balónek stojí 6 Kč. Každý pátý balónek je zdarma. Kolik zaplatím za 21 balónků?
Balónek stojí 6 Kč. Každý pátý balónek je zdarma. Kolik balónků dostanu za 40 Kč?
Nechápu však úlohu, ve které cena balónků figuruje na pozici neznámé. To se v praxi a v případě jejich prodeje nikdy nestává. Možná se to stává někde v controlligu v továrně na balónky, a tam zase nesedí lidé se základním vzděláním.
Slovní úloha:
Jak moc neschopný, profesionálně zaslepený a obyčejně lidsky hloupý je učitel, který dětem takovou otázku položil?
(17x známkováno, průměr: 4,53 z 5)