| Už několikrát padla na tomto serveru myšlenka založit politickou stranu (a vyhrát volby a tak dále). Myšlenka to zajisté není špatná a proto se nad ní pojďme zamyslet. |
Předně bych si dovolil upozornit na skutečnost, že jsem dočasně německá podstatná jména začal psát gramaticky správně, tedy se členem a velkou inicálou. Činím tak, neboť mi mnoho lidí vytýkalo, že se z mé němčiny už i Karl Hermann Frank otáčí v hrobě ve vyšších pracovních otáčkách, než turbína v Temelíně, což by vzhledem k jeho skleněnému oku nemuselo být pro okolí právě bezpečné.
Každá politická strana primárně sestává ze dvou základních elementů – tím prvním je politický program dotyčné strany (ten nemusí být vždy totožný s jejím volebním programem, už proto, že reálná politika je uměním možného a tak je volební program jen průmětem politického programu do stávající reálné politické situace) a tím druhým pak lidé, kteří v dotyčné straně působí a tento politický program naplňují. Bez programu a lidí politická strana být a fungovat nemůže. Politický program strany musí být trvalý a v podstatě neměnný (změnou politického progamu není pochopitelně myšleno přizpůsobení programu kupříkladu vědeckotechnickému rozvoji), musí být tím, na čem strana stojí. K reálnému fungování strany pak je vhodné ještě sekundárně disponovat nějakými prostředky (finančnímí, sdělovacími, komunikačními apod.), které straně umožňují oslovovat voliče. Bez prostředků strana sice fungovat může, ale její možnosti jsou omezené.
Obecně o politickém a volebním programu
Předně, chceme-li zakládat stranu, je nutné najít průnik názorů všech (nebo alespoň) zúčastněných a shodnout se na něčem, co je pro všechny akceptovatelné. Zapřáhneme-li za každou stranu vozu jednoho koně a necháme-li je táhnout (každého na jinou stranu), nestane se, kromě možné destrukce vozu samotného a dalších druhotných škod, vůbec nic. Zapřáhneme-li tyto dva koně vedle sebe tak, aby se úhly působení vektorů jejich sil lišily o nějakých cca. 10°, pak výslednice sil bude téměř součtem sil, kterými na vůz působí. Stejně tak členové jedné politické strany by neměli táhnout každý na jinou stranu, ale všichni když už ne stejným, tak alespoň podobným směrem. Nelze na jedné straně chtít velkou míru ekonomických svobod a na straně druhé vysokou míru státem vynucené solidarity.
Politický a volební program není jen tak. Může to být krátké a výstižné heslo, například Einigkeit und Recht und Freiheit, stovky stránek textu se spoustou sena okolo, jako druhý díl Mein Kampf, nebo také velmi obsáhlý soubor dokumentů, jako je třeba Modrá šance ODS.
Důležité je si uvědomit, že narozdíl od politického programu, volební program je zboží a toto zboží je před volbami nezbytné voličům prodat. Volební program strany, která chce uspět, musí být akceptovatelný pro větší množství voličů. Tím se liší od politického programu – tím však není řečeno, že volební program musí popírat politický program strany, naopak, musí s ním být v souladu, byť neprosazuje naplno vše, co politický program obsahuje, ale jen to, co je v daných volbách politicky průchozí. Je to samozřejmě obvyklý konflikt mezi účelem a principem, nicméně zde dočasně, pro konečné vítězství principu, musí v tomto případě dostat přednost účel.
Lidé
Lidé jsou pro politickou stranu stejně důležití, jako její program. Pustíme-li se do analýzy rizik, zjistíme, že lidský faktor je tím nejrizikovějším, co můžete potkat – a praxe současných stran to potvrzuje. Zatímco KSČM nebo ČSSD by měly být pro slušného člověka nevolitelné pro jejich špatný program, ODS je pro mnoho lidí nevolitelná kvůli svým členům a představitelům, paradoxně v řadě případů i kvůli těm, kteří již v ODS dávno nepůsobí.
Tento web má celou sekci, zabývající se fenoménem zazmrdování nějaké organizace a bojem proti němu. Politická strana je pro zazmrdování stejně dobrým, možná i ještě lepším cílem, než komerční organizace. Pokud někdo myslí projekt politické strany vážně, je nezbytné vymyslet mechanismy, které zazmrdování této strany zabrání. Se zazmrdováním jde pochopitelně ruku v ruce korupce, zneužívání pravomocí zvolených zástupců a další na české i slovenské politické scéně tak známé a obvyklé jevy.
Stejně jako zavohnoutování, je nezbytné se bránit i zaichtylování, které samo o sobě sice není tak nebezpečné, jako zazmrdování, ale kombinace obého je ničivá. Na druhou stranu, politická strana potřebuje konkrétní resortní odborníky, zejména kvůli nezbytnosti zabývat se jednotlivými konkrétními problémy (i kdyby to mělo být jenom prohlášení dotyčného resortního odborníka, že jakýkoli státní zásah do dotyčného resortu by resortu jen ublížil). Je tedy nezbytné posoudit, nakolik ke dotyčný odborník nejen specialistou ve svém oboru, ale jaký má i všeobecný přehled a nakolik chápe i méně zjevné mechanismy fungování lidské společnosti.
Takových lidí je ovšem nedostatek. A je-li nedostatek prostředků, bude nedostatek jakýchkoli lidí, včetně těch zmrdů a ichtylů. České vohnoutské „co já bych se“ je téměř celospolečenskou normou. Takže se celý projekt může dostat do paradoxní situace, kdy nebude dostatek ani těch nekvalitních lidí – což je problém drtivé většiny neparlamentních stran.
Rootův volební program
Tuto část článku uvádím pouze jako bonus. Můžeme o tom diskutovat, ale mějme na paměti, že v daném okamžiku můj volební program uveden pouze pro představu, nikoli jako skutečný volební program skutečné politické strany. Dovedu si živě představit, že největší diskusní bitva se strhne právě kolem jednotlivých bodů tohoto volebního programu, což samozřejmě nelze považovat za špatné, ale za stěžejní považujte předchozí dva body a chci požádat čtenáře, aby teto fakt zohlednili i v případné diskusi. Děkuji.
Rootův politický program je celkem jasný – výhledově dosáhnout minimálního státu, jehož pravomocemi jsou obrana, vnitřní bezpečnost a spravedlnost. Rootův případný volební program na období 2006 – 2010 je pochopitelně poněkud odlišný. Uvádím jej zde proto jako námět možného volebního programu oné zamýšlené politické strany (začneme od nejméně sporných resortů), pojmem „varianta“ je myšleno řešení, které bude prosazováno jako náhradní v případě, že primární řešení z nějakých důvodů (např. nedostatek politické vůle v parlamentu) nebude možné prosadit:
Informatika a telekomunikace – ministerstvo informatiky bez náhrady zrušit, Český telekomunikační úřad nebude zatěžovat soukromé společnosti požadavky na vyplňování výkazů a dotazníků a bude se zabývat tím, čím má, tedy přidělováním telefonních čísel, rádiových frekvencí a regulací dominantního operátora. K dalšímu podnikání v oblasti telekomunikací není potřeba licence. Varianta: přešlapování na místě
Poštovní služby – zrušení monopolu České pošty s.p. na všechny služby, transformace na akciovou společnost, privatizace formou vstupu na burzu.
Obrana a zahraniční politika – patrně jediné obory, kde bych až na výrazné omezení vysílání vojenských jednotek do zahraničí nic zásadního neměnil. Ukončení poskytování těch typů „humanitární pomoci“, které vyvolávají hospodářskou závislost na této pomoci, výuka namísto přímé materiální pomoci. Varianta: další mírné zeštíhlení armády.
Silniční doprava – privatizace dálnic podle mého návrhu. Zrušení povinností používat bezpečnostní pásy, dětské sedačky, zrušení povinných technických kontrol. Zrušení plošně stanovené nejvyšší povolené rychlosti na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla, na silnicích mimo obec a v obci v době od 23:00 do 5:00 (faktický návrat do stavu v roce 1975), stávající rychlostní limity se mění v rychlosti doporučené. Novela zákona o povinném smluvním pojištění odpovědnosti za škodu tak, že pojišťovna v případě, že vozidlo nebylo v patřičném technickém stavu nebo nebylo použito všech dostupných prvků pasivní bezpečnosti nebo vozidlo v době bezprostředně předcházející dopravní nehodě jelo rychlostí převyšující rychlost v daném místě doporučenou, může omezit nebo zcela vyloučit pojistné plnění. Možnost samopojištění v případě, že majitel vozidla prokáže finanční způsobilost ve výši trojnásobku mediánu pojistného plnění, možnost uzavření smlouvy o povinném ručení se spoluúčastí viníka nehody. Varianta: pokračování v současné výstavbě dálnic (s akcentem na dostavbu D8 přes České středohoří, D3 na území Jihočeského kraje, R1 mezi Slivencem a D1, D35 v úseku Hradec Králové – Mohelnice a D47 Lipník – Bohumín), zavedení elektronického mýtného na české státní dálniční síti
Železniční doprava – privatizace méně významných železničních tratí, transformace SŽDC na akciovou společnost.
Ostatní druhy dopravy – vstup České správy letišť na burzu. V leteckém prostoru tříd E a G mimo CTR, TMA a prostoru se zakázaným či omezeným leteckým provozem letecký provoz bez ohlašování ŘLP, jen podle stávajících leteckých předpisů (pokud vás zajímá význam uvedených terminů, podívejte se sem nebo sem), tak, jak to platilo až do vstupu ČR do EU. Pod záminkou boje proti terorismu nesmí dojít k likvidaci malých klubových letišť, tím pochopitelně není myšleno, že by tato letiště byla jakkoli subvencována státem. Vodní doprava beze změn, potrubní též.
Průmysl a obchod – okamžité zrušení investičních pobídek pro zahraniční investory (bez účinků na již uzavřené právní vztahy) na území ČR s výjimkou Ústeckého a Moravskoslezského kraje, kde budou investiční pobídky zrušeny k 1.1.2009. Zamezení výstavby dalších tepelných elektráren, namísto toho podpora soukromého investora při přípravě výstavby další jaderné elektrárny. Ukončení politiky cenového zvýhodňování elektrické energie z obnovitelných zdrojů kromě vodních elektráren. Varianta: postupné plošné omezování investičních pobídek.
Kultura a sport – okamžité ukončení subvencování kultury a sportu ze státního rozpočtu. Privatizace České televize a Českého rozhlasu, zrušení koncesionářských poplatků. Snížení množství památkově chráněných nemovitostí pouze na skutečně historicky hodnotné jedinečné stavby. Varianta: postupné snižování subvencí do tohoto resortu.
Školství – zavedení školného na státních vysokých školách, jako kompenzace statní garance za úvěry na vzdělání. Nahrazení povinné školní docházky povinným vzděláním. Systém certifikace kvality soukromých i státních škol.
Věda – pokračování započaté transformace Akademie věd. Stanovení oborů, v nichž je česká věda na světové špičce, do těchto oborů zvýšit objem finančních toků, v ostatních oborech útlum subvencí a grantů. Vytvořit systém, motivující soukromé společnosti ke spolupráci s vědeckými pracovišti a financování jejich výzkumu.
Spravedlnost – privatizace obchodního rejstříku a rejstříku trestů. Motivace soudů a soudců k rychlému vyřizování případů. Vytvoření právního rámce pro vznik soukromých věznic, kam mohou být odsouzení (nikoli nejtěžší vězni) přemístěni na vlastní žádost. Varianta: rozvoj alternativních trestů.
Zemědělství – tlak na EU na zrušení dotací do zemědělství, privatizace všech zemědělských a lesních pozemků v majetku státu. Vstup Lesů České Republiky a.s. na burzu.
Bydlení – deregulace nájmů, eliminace legislativních zásahů do smluvních vztahů mezi pronajímatelem a nájemcem. zrušení státní podpory stavebního spoření. Ukončení členění půdy na zemědělské a stavební parcely (toto rozlišování způsobuje velkou korupci na úrovni jednotlivých obcí, zvyšuje ceny stavebních pozemků a tak bydlení výrazně zdražuje). Varianta: zrušení DPH na stavby určené pro bydlení a na stavební pozemky.
Životní prostředí – stát stanovuje jednoduchá a jasná pravidla a vymáhá jejich dodržování. Tečka.
Vnitřní bezpečnost – přímá volba velitelů městské policie občany dotyčné obce. Státní policie – na prvním místě je služba veřejnosti, teprve na druhém místě plnění vnitřních předpisů (policista se nemůže vymluvit, že má pokutovat špatné parkování, když se na něj občan obrátí s prosbou o pomoc).
Živnostenská politika – obchodovat, tedy uzavírat ujednání za účelem zisku, považuji za přirozené lidské právo, které nelze omezovat licencemi, regulacemi, oprávněními a nařízeními nad rámec nezbytné ochrany společnosti (obchod nebezpečnými látkami, vojenským materiálem apod.). Živnostenské listy se ruší, stejně jako skutková podstata trestného činu neoprávněného podnikání.
Finančnictví – euro se stává platným a plnohodnotným platidlem na území ČR od 1.7.2006, česká koruna však zůstává v platnosti i nadále bez omezení. Subjekt s bankovní licencí je oprávněn vydávat vlastní měnu. O tom, kdo bude akceptovat které měny a v jakém kursu, si rozhoduje každý sám. Stát akceptuje české koruny, eura a zlato podle kursu stanoveného pro daný den ČNB.
Pracovní politika – tady už jsem toho měl napsáno hodně, ale ve vohnoutistánu bych s tím byl asi nevolitelný
Zdravotnictví – dtto
Sociální politika – a tady už tuplem
Daňová politika – takže tento bod přenechávám raději veřejné diskusi
Veřejná správa – a tenhle taky
.
Prostředky
Financování a zajišťování provozu politických stran je další veselé téma. Lájos Bács, Rádžív Singha, Václav Klaus a možná i Standa Gross a Radovan Krejčíř o tom vědí svoje a proto si jej raději necháme na jindy.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)