Vymezení
Pojem daňová kriminalita je širokospektrální, zahrnuje celou škálu různých druhů protispolečenského jednání, svým charakterem však převážně spadá do kategorie trestné činnosti násilné. Skutkovou podstatou se daňová kriminalita z velké části překrývá s trestnými činy loupeže, krádeže, vydírání, některé rysy ji také přibližují k trestným činům násilí vůči skupině obyvatelstva a zločinného spolčení. Ve výrazné míře rovněž vykazuje shodu se skutkovou podstatou trestného činu podvodu.
Pachatelé
Pachatelem daňové trestné činnosti je v obecném smyslu neproduktivní sekce společnosti, která za účelem parazitování na sekci produktivní zřizuje organizaci násilně monopolizující výběr daní. Tato organizace (tzv. „stát“) si rovněž násilím přisvojuje monopolní právo s konečnou platností rozhodovat spory a konflikty včetně sporů a konfliktů s touto organizací samotnou.
Oběti
Primární obětí daňové trestné činnosti je produktivní skupina obyvatelstva, přičemž jako produktivního definujeme takového poskytovatele určitého statku, který se v procesu směny nedopouští iniciace násilí, který tedy ostatní účastníky ke směně nenutí. Mezi sekundární oběti dále patří ti, kteří se z objektivních důvodů (vysoký věk, nízký věk, nemoc) nemohou zapojit do ekonomické činnosti a jsou na aktivních producentech závislí. A vzhledem ke skutečnosti, že peníze z daňové trestné činnosti (hovorové označení „špinavé peníze“) jsou užívány k financování masové propagandistické indoktrinace, lze říci, že obětí daňové kriminality se stává celá populace, podvodným způsobem manipulovaná k podpoře svého vlastního ožebračení.
Společenská nebezpečnost a ohrožení veřejného zájmu
Daňová kriminalita ohrožuje veřejný zájem hned v několika oblastech.
1. Oblast obecné kriminality
Existuje veřejný zájem na co nejnižší míře užívání násilí ve vztazích mezi členy společnosti.
Prostředky, nelegitimně získané od produktivních obyvatel však slouží k vydržování násilnických monopolistických organizací, připravených šířit v zájmu parazitických tříd teror proti mírumilovné veřejnosti (armáda), nebo udržujících společnost ve strachu a poslušnosti (policie). Na daňovou kriminalitu se dále napojují další druhy trestné činnosti, zejména organizované. Patří sem přepadávání řidičů ozbrojenými bojůvkami, olupování pokojných obyvatel poplatky za nevyžádané služby, nucený odběr nevyžádaných služeb pod pohrůžkou násilí (vydírání). Vedle těchto trestných činů majetkové povahy lze uvést do příčinné souvislosti se zdaňováním i některé případy zabití (užívání pokojných občanů jako živých štítů, nedávná smrt několika lidí v tzv. alkoholové aféře). Na růst obecné kriminality má vliv i fakt, že z daní financovaná (a tedy konkurenčnímu tlaku nevystavená) policie nemá zájem vypátrat pachatele a přimět je odškodnit jejich oběti. Tato situace je naprosto zřejmá zejména v oblasti tzv. drobné kriminality.
2. Oblast ekonomická
Existuje veřejný zájem na růstu ekonomické úrovně každého jedince i společnosti jako celku. Státní daňová kriminalita vytváří překážky naplnění tohoto veřejného zájmu zejména tím, že znemožňuje správnou alokaci dostupných zdrojů a jejich efektivní využití. Podobně jako v oblasti obecné kriminality existuje i zde celá řada asociovaných trestných činů. Jde zejména o trestné činy přerozdělování, subvencování a dotování (v hovorovém jazyce „praní špinavých peněz“).
3. Oblast morální
Existuje veřejný zájem na vytvoření univerzálních, pro každého člena společnosti bez výjimky platných morálních standardů. V tomto smyslu však daňová kriminalita přispívá k vytvoření morálky „dvojího standardu“. Jeden a ten samý skutek ( loupež, vydírání, podvod ) je jedné skupině monopolně povolen a jiné zakazován. Zdaňování rovněž napomáhá šíření sociálně patologických jevů, zejména parazitických modelů chování.
Úrovně zdaňování
Daňovou trestnou činnost rozdělujeme podle stupně společenské nebezpečnosti do tří úrovní:
Zdanění loupeživé – celková míra zdanění do 10%
Zdanění predátorské – celková míra zdanění 10 – 50%
Zdanění teroristické – celková míra zdanění nad 50%
Tato kritéria lze rovněž uplatnit při posuzování jednotlivých druhů daní, kupříkladu tzv. spotřební daně spadají do kategorie daňového terorismu.
Úroveň zdaňování je rovněž důležitým kritériem při posuzování civilizační vyspělosti dané společnosti. Stupeň 1 je charakteristický pro společnosti civilizačně pokročilejší, naopak výše zdanění na úrovni 2 a3 značí civilizační zaostávání a sklony k barbarské primitivnosti.
Obrana proti daňové kriminalitě
Oběť násilné trestné činnosti má legitimní právo na obranu. V případě kriminality daňové se lze bránit dvěma způsoby:
1. Obrana částečná – využívá skutečnosti, že pachatelé netvoří jednolitou skupinu, ale jde spíše o heterogenní směs parazitických entit s různými zájmy, což má za následek značnou složitost daňové legislativy. Této složitosti lze využít ve prospěch oběti.
2. Obrana zásadní – je postavena na faktu, že daňoví zločinci tvoří zanedbatelnou menšinu a jejich trestná činnost je možná pouze s podvodně získaným souhlasem obětí. Pokud oběti svůj souhlas masově a informovaně odepřou, nemá daňový násilník možnost jejich rozhodnutí zvrátit.
Podmínkou pro informované odepření je znalost základních společenských a ekonomických zákonitostí.
Náměty pro vlastní práci
1. Na vlastivědné vycházce po okolí školy najděte příklady trestných činů dotování, s pomocí učitele specifikujte konkrétní pachatele
2. V učebnicích pro váš ročník se pokuste nalézt ukázky podvodné propagandy, ospravedlňující existenci daňové kriminality
3. Na internetu vyhledejte vhodné zdroje informací k danému tématu
(7x známkováno, průměr: 1,57 z 5)