Jsem prostý občan, který je zaměstnán na průměrné pozici v průměrné firmě. Nejsem osobně ani jinak zainteresován v žádné organizaci, zabývající se přepravou osob jekéhokoliv druhu.
Kolo mám pro čistě rekreační účely.
V tomto článku se dopustím úvahy ohledně cyklostezek. Nebudu mluvit o cyklotrasách, kteréžto se od cyklostezek značně liší. Zatímco pojem cyklostrasa je víceméně jednoznačný, má svou historii a dle mého prostého názoru i svůj praktický účel, pojem cyklostezka je těžko definovatelný, nejednoznačný, v současné podobě vznikl relativně nedávno a dle mého prostého názoru jde o pojem, kterému se dává zbytečně velká důležitost. Pro získání základního know how v oblasti těchto pojmů a hlavně o rozdílu mezi nimi, doporučuji tento dokument.
Dále budu hovořit ve dvou rovinách. Cyklistika v rovině čistě rekreační a z hlediska praktické dopravy.
V diskusi o cyklostezkách, kterou můžete vidět pod článkem o finanční krizi, došlo na poměrně zásadní otázky ohledně cyklostezek. Cyklostezky jsou trendem dnešní doby, to je víc než zjevné. Za sebe prohlašuji, že určitě přišly s boomem cyklistiky na přelomu století. Alespoň v ČR. Jistě se stavěly už dřív a na kole se jezdilo ještě mnohem dříve, ale dle mého odhadu lze považovat za boom cyklistiky právě zmíněný přelom století, plus mínus mikrobus. Odhaduji to na základě osobního pozorování, kolik se každou sezónu vyrojilo cyklistů, obchodů s cyklistickými doplňky a koly, článků na téma cyklistika apod. V posledních letech se stále častěji mluví o potřebách cyklistů, o jejich právech a o škodlivosti současného lídra v dopravě, spalovacího motoru (přítomní zelení se laskavě pokřižují). Jako vždy v takovém případě, čím větší objem lidí se motá kolem jednoho tématu, tím větší podíl blbců se ozývá a tím více zjevných nesmyslů se k danému tématu objeví. Pomalu se začíná na auto pohlížet jako na něco ďábelského, či zastaralého, hnusného a na kolo jako na důstojného nástupce. Radikální cyklisté se sdružují v různých nátlakových organizacích a požadují více prostoru pro svou zábavu, a to na úkor konvenčních druhů přepravy.
Jak jsem řekl v úvodu, problematika cyklostezek má dvě roviny. Začněme tou praktickou částí, tedy přepravou osob, zvířat a zboží.
Praktická stránka věci
Oproti jiným druhům dopravy má zástupce současné konvenční silniční přepravy, tedy automobil, největší podíl, největší objemy přepraveného zboží a osob a troufám si tvrdit, že jakýkoliv pokus o omezení tohoto druhu přepravy má dost tvrdý dopad na ekonomiku, ať už v místním nebo globálním měřítku. Radikálové a běžní pošuci z řad cykloloby se odvažují tvrdit, že kolo snadno tento druh dopravy nahradí. Myšlena je zřejmě light verze této dopravy, tedy osobní.
Poznámka: Osobní doprava znamená přepravu osob, malých domestikovaných zvířat jako třeba manželka nebo pes a drobných předmětů osobní spotřeby jako kilo levného koňského z Lidlu; to jen na okraj.
Tento blud je dokonce tak rozšířen a zřejmě i velmi často citován, že se objevují ichtylové z řad common dumbass community, kteří se jím zaštiťují jako mantrou. A tak se zfleku dozvíte, že bývalá přítelkyně cykloichtyla jezdila do práce, do školy a na vesnický bál na kole naprosto běžně. A tak je přeci všem naprosto jasné, že kolo snadno nahradí auto.
Srovnejme tedy praktické aspekty dopravy na kole a v autě.
Rychlost
Průměrná rychlost podle rychloměru na mém kole na sto ujetých kilometrů je mezi 15-20 kmph. To je ovšem silně zavádějící údaj, neboť mám horské kolo a jezdím výhradně za účelem dát své tělesné schránce řádně na prdel, aby si nemyslela, že se může jenom válet. Terén, který používám, je také odlišný od běžných městských cyklostezek. Nevím jak u trekových, či silničních kol na zpevněném, asfaltovém povrchu, ale troufnu si střelit od boku. 30 kmph skrz město, vzhledem k různorodé zástavbě, dopravním omezením a dalším okolnostem. A to jen když pořádně kopnu do vrtule.
Autem dosahuji rychlostí podstatně vyšších. Pokud volím nějaký hlavní tah (in da city), dosáhnu tam i 150 kmph. Ale dejme tomu, že vezmeme jako míru 70-80 kmph. Oproti kolu je to poměrně výrazný rozdíl. A tedy i výrazný rozdíl v době dojezdu, která se pak může lišit i o desítky minut.
Praktický příklad. Pokud bych jel na kole z domova do své práce, tedy z Modřan do Malešic, musel bych volit různé obskurní trasy. Buď standardní síť ulic, smíchanou s rádoby cyklostezkami přes Nusle, nebo jet zelenou cestou, přes Krčský les, Chodov, Hostivař, Strašnice a Malešice, zhusta skrz různé parky a lesoparky, či sídliště. Naproti tomu autem najedu v Krči na Jižní spojku a v Hostivaři sjedu.
Doba dojezdu autem 10-20 minut, doba dojezdu na kole cca 90 minut. Rozdíl 70-80 minut.
Tedy rychlost, auto x kolo, 1:0.
Dojezd
Podle mého názoru má kolo účinný dojezd zhruba 10 km. Tedy vzdálenost, u které se dá ještě vzhledem k době jízdy mluvit o efektivitě.
Ve zmíněné diskuzi jsem viděl názor jednoho ichtyla, že většina lidí beztak nejezdí do práce dál než těch deset kiláků. Jo jo, krásný to čas naivity a malin nezralých. Pokud se bavíme o vesnici, tak od chlupy ke hnoji je to asi pár kroků, ale pak nemusíme mluvit ani o cyklostezkách. Pokud se však bavíme o městech, pak nechápu tu potřebu husté sítě MHD, obzvláště metra v Praze. Cyklostezky to přece krejou, no ne?
Naproti tomu auto má dojezd omezený jen okolními oceány.
Praktický příklad. Kamarádova práce spočívá v objíždění zákazníků a řešení jejich problémů. Bydlí v Praze. Jednoho zákazníka má v Brně, druhého v Plzni, třetího v Liberci. Z toho důvodu musí být takzvaně mobilní, a to 24 hodin denně. Napadlo mě, že by si tedy měl pořídit kolo. Kolo snadno nahradí auto a do toho Brna to nějak došlápne.
Jiná kamarádka dělá reprezentantku, jezdí severní Čechy. Někdy jede z firmy, jindy rovnou z domova. Občas se odpoledne staví na firmě, jindy jede přímo domů. Na kole brnkačka, že.
Tedy dojezd, auto x kolo, 2:0.
Náklad
Pokud efektivně náklad rozložíme, můžeme na kole uvést třeba i 50 kilo navrch. Hraniční je jednak nosnost kola, která zas tak převratná nebývá, druhak stabilita, třeťak fyzická kondice. Je to hranice, kdy se z osobního dopravního prostředku stává nákladní dopravní prostředek, tlačený jednou osobou. Dále je značně omezující typ a rozměry nákladu.
Naproti tomu do auta (osobního) narvu náklad, který směle může sáhnout na hranici půl tuny.
Co se týče rozměrů, tam jsme také jinde. Typicky, do Felicie naložím horské kolo. Na horské kolo naložím leda tak volant z Felicie.
Praktický příklad. Jeden kamarád pracuje jako technik. Neustále s sebou vozí hromady nářadí a různé kusy hardware. Často toho má plný kufr. Při zkoumání možností kola mě v jeho případě napadá jen název jednoho filmu: Mission Impossible.
Tedy náklad, auto x kolo, 3:0.
Další osoby
Bavíme se o osobní dopravě, avšak počet osob nebyl stanoven. Na kole se sveze standardně jeden východoněmecký soudruh. S dalšími přídavnými záležitostmi lze na(při)ložit i jednoho půl-, resp. čtvrtsoudruha.
Do auta, naproti tomu, narvu soudruhů pět, někdy i osm. Efekt dopravy autem je pak samozřejmě úplně jinde.
Praktický příklad. Jeden kamarád má tři děti a ženu na mateřské. Mám pokračovat?
Tedy další osoby, auto x kolo, 4:0.
Náklady
Zde jednoznačně vede kolo. Kromě pořizovacích nákladů a nákladů na údržbu, které jsou marginální, jsou zde ještě náklady na zvýšenou potřebu kvalitní stravy. Zvýšený přísun kvalitních proteinů v podobě bifteku je navýsost aktuální.
Oproti tomu auto chlastá. Chlastá leckdy ukrutně, přičemž OPEC je v roli barmana, co dělá čárky.
Praktický příklad. Když budu mít práci kousek od domu, vyplatí se mi jednoznačně jezdit na kole, než autem.
No, spíš pěšky, ale o tom bude řeč později.
Tedy náklady, auto x kolo, 4:1.
Společenské normy
Co si budeme povídat. Cyklisté smrdí. A jsou upocení. Jejich oblíbený argument sice zní, že auta smrdí taky a víc, ale faktem je, že auto si neberu ani do kanceláře, ani do divadla, ani do restaurace. Nechávám ho hezky smrdět na parkovišti, nebo v garáži mezi svými. A já osobně neznám větší humus, než být celý den v kanceláři s upoceným smraďochem.
Pokud tedy dojíždím za nějakým účelem na kole, potřebuji na cílovém místě sprchu, šatnu a věci na převlečení, abych byl společensky přijatelný i pro ostatní lidi kolem mě. Což mi zabere dalších cca 15 minut, tedy další zdržení. To samozřejmě neplatí pro různé solitéry a lidi, pracující na městské skládce. Tam je to pak asi jedno.
Naproti tomu, když jedu autem, osprchuji a společensky se obleču doma. Dnešní auta už mají klimatizaci, takže ani v největším parnu nehrozí, že přijedu upocený.
Praktický příklad. Ze všech firem, ve kterých jsem dělal, mám jen v té současné k dispozici šatnu a sprchu. Nikde jinde jsem to neviděl. Tedy společenské normy, auto x kolo 5:1.
***
Dále už tady máme subjektivní hlediska, jako zdravotní hledisko, nebo otázka pohodlí, kterážto s vaším laskavým dovolením pominu jako nepodstatná.
Pokud se tedy podíváme na celkové hodnocení, auto jednoznačně vede. Je rychlejší, má delší dojezd, víc se do něj naloží, a to včetně osob. Kolo pro praktické využítí z obecného hlediska prostě není. Pro blbce znovu opakuji, z obecného hlediska. Fakt, že nějaká Mařena na něm jezdí do práce, do školy, nebo do kurzů šití není objektivní a nelze to považovat za víc než výjimku z uvedeného pravidla.
Oproti pěší chůzi má kolo skutečně minimální výhody. Je o něco rychlejší. Ovšem pokud někdo pracuje blízko domova, je fakt jedno, jestli jede do práce na kole, nebo jde pěšky. Dělal jsem na Chodově a do práce jsem chodil pěšky. Chodil jsem přes Krčský les a ta cesta mi zabrala asi hodinku. Kdybych jel na kole, byl bych tam možná o dvacet minut dřív. Ale kolo bych neměl kde bezpečně zaparkovat, sprchu jsem tam neměl, o možnosti převlečení ani nemluvě.
Skutečně je v reálném životě málo možností kdy se kolo stabilně, bez větších problémů dá prakticky používat.
Přes všechny tyto nevýhody převažuje mezi cykloradikály názor, že kolo je více než vhodné k osobní dopravě. Na základě této pomýlené teorie staví svou nosnou myšlenku, že lidé chtějí jezdit na kole. Do práce, do školy, na nákupy, do divadla, do kina, na koncert, do restaurace atd. A proto potřebují odpovídající infrastrukturu, protože jim překáží auta. Fakt, že v těch autech sedí právě ti lidé, co údajně chtějí jezdit na kole, není asi podstatný. Podstatné je, že auta překážejí a proto je potřeba kolům vytvořit novou, kompletní infrastrukturu.
Řekněme si to narovinu. Máme zde silnice a přidružené chodníky. Máme zde železnici. Máme zde poměrně hustou síť MHD. To je stávající infrastruktura pro majortitní kategorie osobní dopravy, po které se denně jen v ČR přepraví desítka milionů osob různými směry a za různým účelem. Tyto infrastruktury zajišťují dopravu na krátkou, střední i velkou vzdálenost. Zajišťují dopravu rychlou i pomalou. Jsou zavedeny doslova všude a jsou dostatečně variabilní. Avšak to cykloradikálům nestačí. Je jim to málo. A proto kvůli pár tisícům magorům budeme stavět další infrastrukturu, v podstatě analogickou k již stávající, za velmi dlouhé peníze.
Nerozumím tomu. Může mi někdo vysvětlit, proč je potřeba z peněz daňových poplatníků stavět husou síť cyklostezek, která nejenže bude oproti té stávající minimálně využívána, ale zároveň je budována i na její úkor? Aby bylo možno postavit cyklopruh v husté zástavbě, je nutno ubrat z pruhu silničního, nebo z chodníku. V druhém případě se to občas (v některých místech) dá ještě skousnout, ale v tom prvním už člověk jen musí nevěřícně kroutit hlavou, když auta stojí v koloně, protože jeden pruh silnice je vyhrazen pro bycikly, takže řidiči koukají nasraně na pět bukvic, které si vezou vyšponované prdelky v prázdném pruhu. Ztrácí se efektivita dopravy a ta samozřejmě kolabuje. Kolabuje tím víc, čím víc zájmových skupin si nárokuje kecat do stávající silniční infrastruktury a omezovat dopravu. Ať už to jsou cykloradikálové, nebo hnutí za bezpečné přechody, které si vydupe jeden retardér na deset metrů ulice, či semafor na každý přechod. Omezovat automobilovou dopravu v době jejího kritického nárůstu může opravdu jen imbecil.
Představme si situaci, kdy ulice budou ucpané a na cyklostezkách se budou motat cyklisté s inlinisty. Inlinistům začne vadit hustota dopravy na cyklostezkách, založí nátlakovou skupinu a můžeme začít hledat, kde se dá ještě ukrojit kus prostoru pro naplnění nezpochybnitelného práva této skupiny na osobní a osobitou dopravu do práce na bruslích.
Mimochodem, v Číně ještě poměrně nedávno kolo používal k praktické dopravě v podstatě každý. Měli tam dokonce velmi hustou síť cyklostezek a na kole jezdili všichni. Může mi někdo vysvětlit, proč v tak rozvinuté a ekologicky založené zemi začali pouštět na cyklostezky auta?
Dobrá, ponechme teď stranou praktickou stránku cyklostezek a zaměřme se na tu rekreační část.
Rekreační stránka věci
Rekreační cyklování je jako jakékoliv jiné sportovní vyžití. Plavání, závody aut, motorek, běhání, veslování, posilování atd. Člověk to nedělá kvůli nikomu jinému než kvůli sám sobě.
Stávající cyklotrasy, silnice, lesoparky a další jsou pro takové blbnutí dostatečné. Je jich spousta a není tedy IMO třeba stavět extra cyklostezky o délce několika málo kilometrů s pevným, asfaltovým povrchem, za dlouhé daňové peníze. Pro skutečné sportování nemají efekt, neboť jsou úzké a krátké. Stejně tak ty cyklostezky v husté městské zástavbě, vytvořené z jednoho silničního pruhu, nebo kusu chodníku, nemají pro sport valný význam. Kdo by chtěl sportovat v lokalitách jako třeba zmíněné Nusle, podél kolony smradlavých aut.
Z hlediska sportovního vyžití tedy opravdu není třeba vyhazovat ukrutné prachy za výstavbu nových cyklostezek. V nejhorším případě postačí prosté oddělení pěšího a jízdního pruhu v různých cyklisty oblíbených lokalitách, neboť není nic horšího, než stokilové hovado, řítící se třicítkou skrz park, plný lidí s dětmi a psy. Když pak takové hovado ještě řve na pěší, proč mají psa/dítě na volno, nebo dokonce proč psa/dítě vůbec mají (tyto výjevy jsem zažil v různých variantách osobně jak se psy, tak s dětmi), nezbývá, než sebrat nebližší šutr a dlouhým hodem zmrda vyřadit z provozu, než se stane tragédie. Na takto exponovaných místech tedy není od věci nakreslit na zem pruh, na jednu půlku cesty nakreslit panáčka a na druhou kolo, popřípadě určit, zda je to cesta jen pro pěší, nebo pro kola.
Výstavba cyklostezek při současné hustotě různých rekreačních turistických tras, silnic, parků a lesoparků mi těžce zavání lobbyingem. Je to trend. V celé EU, což je argument, kterým se cykloradikálové rádi ohánějí… Hele v Německu, nebo Holancku maj taky cyklostezky a je to tam normální, woe…
Vůbec mě tenhle styl argumentace udivuje. Argumentovat zeměmi, které mají stejné politické a ekonomické prostředí jako my a tedy i dávají stejný prostor různým nátlakovým skupinám je přinejmenším úsměvné. Asi jako když kdysi komunisti argumentovali, jak v SSSR ty státní kolchozy jedou a proč je tedy potřeba je znárodnit i tady…
Můj názor je, že vzhledem k narůstajícímu zadlužení, nemáme tolik peněz, abychom vyhodili za pár kilometrů asfaltky kvůli občasnému rekreačnímu ježdění na kole pro pár tisícovek lidí několik desítek nebo stovek milionů, druhak to opravdu není ani třeba, vzhledem ke stávající infrastruktuře.
Finanční stránka věci
Finanční stránku jsem na začátku nezmínil, ale byla významným argumentem ve zmíněné diskusi. Můj názor je, že jako všechno jiné, i cyklostezky by měly být nějak zvlášť zpoplatněné. Pokud se podíváme na zmíněný dokument, je tam jednoznačně vidět, že cyklostezky lze považovat za součást silniční infrastruktury, stejně jako chodníky, parkoviště a další. Pokud se tedy vrátíme k té praktické stránce užívání, tedy dopravě osob, můžeme mluvit o standardním využívání silniční infrastruktury. Ovšem zatímco provozem automobilu přispívám na výstavbu, rozvoj i údržbu této infrastruktury, provozem kola nepřispívám na nic. Jen parazituji. Pokud tedy cykloradikálové požadují rozšiřování silniční infrastruktury o prvek cyklostezek, který chtějí užívat zadarmo, není to nic jiného, než obyčejný parazitismus. Cykloradikálové jsou tedy parazité. Parazité na úkor majitelů aut.
První námitka, která padne je to, že většina těch cyklistů jsou zároveň i majitelé automobilu, tudíž nějakým způsobem přispívají také. Ovšem to není pravda. Ne každý cyklista vlastní auto, zhusta se jedná o studentíky (to jsou ti, co platí nejmíň, ale jsou zpravidla nejvíc slyšet). A pak, na silniční infrastrukturu se nejvíc přispívá právě provozem auta, tedy nákupem benzínu a jeho spalováním, nikoliv tím, že auto hnije v garáži. Ve chvíli, kdy cyklista přesedlá na kolo, přestane přispívat na silniční infrastrukturu a stává se parazitem.
Druhá námitka, která padne je ta o chodnících. Chodník je přeci také součástí silniční infrastruktury a přesto si chodci nic neplatí. Toto má zase dvě roviny. V první rovině máme praktické využití chodníku jako doplňek silnice, protože každý řidič, či cestující musí čas od času z vozu vystoupit a kus dojít. Druhá rovina je spíše filozofická a zahrnuje fakt, že lidé primárně chodí, neboť mají nohy. Kdyby měli kola, jezdili by. Tudíž historicky vznikaly v prvé řadě chodníky a až pak doplňkové části jako silnice nebo parkoviště. Chodník má tedy z hlediska společenského přínosu mnohem větší váhu než cyklostezka. Vyjádřeno řečí top managementu nějaké firmy, chodník je need to have, zatímco cyklostezka je jen nice to have. A kategorie nice to have značí věci, které se pořizují pouze když je hromada nadbytečného času a peněz ve firemním budgetu.
Rekreační stránka užívání vzhledem k financování je pak ještě zajímavější. Pokud chci sportovat a potřebuji k tomu vybudovat nějakou extra infrastrukturu či stavbu, musím pak za užívání zaplatit. Když si chci jít zaplavat do bazénu, musím zaplatit. Když si chci jít zajezdit závody na okruh, musím zaplatit. Když si chci jít zacvičit do posilovny, musím zaplatit. Jít si zahrát fotbal na hřiště, musím zaplatit. Tenis, squash, bowling, střelba z pistole,… ve všech případech potřebuji extra infrastrukturu = musím zaplatit. Tak proč na cyklostezkách platit nemusím, obzvlášť pokud jsou určeny hlavně pro rekreační užívání a jen pro kola, tedy nemají žádné další praktické využití?
Mimochodem, v té diskusi zazněla komická poznámka, že kdosi za vodácké sjezdy řeky neplatí, protože to je zadarmo. Já nevěděl, že pro vodáky se dělají extra řeky.
Je mi jedno jestli se bavíme o soukromém vlastnictví, nebo o státním; jsem všemi deseti pro zpoplatnění. Možností je mnoho. Extra zdanění kol a cyklodoplňků, oplocené areály se vstupným, elektronické mýtné, cykloznámky (obdoba dálničních známek)…
***
Takže sumasumárum, v posledních letech tady vznikla nátlaková skupina parazitů, kteří chtějí po ostatních něco, co nemá valný praktický význam, co stojí nemalé peníze, chtějí to zadarmo a v konečném důsledku z toho bude mít užitek minimum lidí. Ale taková je holt dneska doba. Kdekdo se chce přiživit na penězovodech, kterými jedním směrem tečou daně a jiným směrem prebendy.
(4x známkováno, průměr: 1,25 z 5)