Cizincem ve vlastním městě

Featured Image

Tento článek se bude patrně trochu vymykat standardu, protože ponejvíce nic neřeší.

Vznikl – jako vždy na základě osobní zkušenosti spíš jako povzdech, než jako návod na nějaké radikální řešení věci. Připouštím, že v mnoha ohledech by radikální řešení bylo na místě, ale máme demokratůru, takže většina se plazí před menšinou ve jménu pseudohumanity, neboť  „je to tak spravne a tak to ma byt soudruzi!“.

Chci dnes psát o věci, která mne poslední dobou opakovaně zaujala. Omezím se na strohá fakta, tak jak byla zachycena a pár poznámek od mých přátel.  O co vlastně kráčí?

Mám problém být občas doma ve svojí rodné hroudě.

Co je problém ?

STUPIDNÍ, NEVYCHOVANÍ A AROGANTNÍ „TURISTI“.

Jak už jsem na sebe prásknul, pracuji ve specializovaném oboru výpočetní techniky. Žel Bohu se podobným zážitkům nemohu vyhnout, protože součástí mé profese je se pokusit vyjít i s negramoty. Není to vždy lehké a v několika vyjímečných případech se to prostě podařit nemůže, neboť:

1. Neumí česky
2. Netuší o čem je řeč ani v angličtině
3. Nemají mozek – Syndrom Zmrdítěte (viz. níže)
4. Předpokládají že EURO je univerzální řeč, která plně zastoupí vědomosti.

Pokusím se teď na příkladech předložit několik případů od nejlehčích po nestravitelné pro lepší pochopení problematiky:

Situace 1  – Německá rodinka v metru.

„Trrrudi!!?“
„Jaaa Rrrudi?“
„Schön !!!“
(skřípání zuby, smrad z alkoholických výparů a pachu zarudlých, obézních turistických těl – čas zhruba 14:00)
„Rrruuuudiii??!!“
„Jaaaa ?!!“
„Schau mal!“
„Wohin?“
„Muttiiii?“
„Ja!?“
„Was meinst du?“
„Ruuudiiii ??“
„Jaaa ?!!“

A tak dál – nemá smysl se zabývat dalším hulákáním blbostí napříč přeplněným metrem. Každopádně asi uznáte i vy – kdo vládnete němčinou jako já, tedy vůbec – že hodnota myšlenek je natolik zásadní, že se o ní stojí podělit s celým narvaným metrem.

Násobte 6ti člennou rodinou a létem – přidejte kravál jako startující Boeing a jste zhruba v obraze.

Pokud Vás stresuje Špidla, nebo nervózní soused – zkuste tohle, to se nedá srovnat.

Situace 2. –  anglický Teenager:

„HI – KrrrrK – good beer!“
„I know, may I help You ?“
(skřípání zuby, úsměv, klid – nerad bych platil čistírnu – čas: včera cca kolem 10:45)
„do´mn´stnd?“
„Sorry ?“
(Vytahuje cigáro, a opakuje dotaz. Přikývnu a připálím mu. Tahle konverzace mne moc netěší – ale co s nim.)
Hňácne to na mne ještě jednou a vydá se to skotačit doprostřed magistrály. Odcházím s povzdechem a a s vědomím, že mám odpoledne ještě práci.

Situace 3. – naši Braťja..

Tato situace byla zaznamenána mojí přítelkyní a osobně jsem u ní nebyl. Uvádím jí pouze pro úplnost a pro lepší objasnění situace.

Když má přítelkyně brigádničila načerno v jedné nejmenované restauraci, majitelé přijali z úsporných důvodů taktéž načerno ukrajinskou kuchařku. První týden to bylo docela OK, ale pak nastal zásadní obrat. Chodila do práce totálně ožralá, pokud dorazila vůbec. Za 2 měsíce dostala logicky padáka i přes výhrůžky jejich lidovou tradicí, zvaným Mafie. Majitelé přijali posléze jinou ukrajanku a situace se opakovala naprosto stejným způsobem. Podobnost pravda čistě náhodná, každopádně zhruba před týdnem jela moje přítelkyně tramvají (to v Praze není zase takovej šlágr..) a přistoupila partička Moraváků. Byli trochu  náladě, ale  pohodě a samá sranda. Na další zastávce se do tramvaje vloudil párek ukrajinských dělníků. který na tom byl o poznání hůře. Moraváci ve srandě patrně utrousili něco rusky, načež Dvojice „UKáček“ vystartovala a rusky se do nich verbálně pustila. Moraváci – značně překvapeni, protože o jejich přítomnosti neměli nejmenší tušení – jen zírali. Situaci posléze ukončil jeden z Ukrajinců, když Moraváka fyzicky napadl. Strhla se bitka, kde musím s radostí konstatovat kluci z Moravy vypráskali UKáčka docela značně. Není to však o tom, že bych jásal nad tím, že se to stalo. Otázka je, co si to ta pakáž sakra dovoluje – přiznám se, že by mne samotného v Brně, Anglii, v Rusku nebo kdekoliv jinde do někoho skákat ani nenapadlo. Asi je to tím, že i kdybych se nedejbože vykropil jak datel, pořád je mi jasné že jsem v cizím prostředí pouze hostem – a tedy se podle toho budu chovat.

To je naprosto dokonalá věc samo o sobě. Z policejních statistik, jsem se dozvěděl, že kriminalitu v ČR mani ze 42% na svědomí cizinci. Číňané, Vietnamci, Rusové. Ukrajinci, Rumuni… Sakra, kdo je sem pouští a co tady dělají ?

Situace 4. – negativní diskriminace domorodců.

Mr. B. je přistěhovalý Afroameričan. Jeho kladem je to že je docela příjemný chlapík. Není moc chytrý, moc toho nenamluví a i když je tu čtvrtým rokem, česky taky moc neumí. Ovšem ve své práci je… dokonalý květák. Jeho IQ stačí zhruba jen na to, aby zapnul PC, udělal si kafe a přečetl si noviny. když čirou náhodou někdo po něm chce nějakou práci, udělá ji pravda po termínu – jenže tím spolehlivě zaměstná další lidi, kteří ji musí opravit, dodělat a zkontrolovat. Nedávno se firma dostala do finančních potíží, neb majitel – Zmrdítě potřeboval narychlo nový Mercedes. Patrně ten poslední, půl roku starý měl umazaný od bláta – nevím. Nastalo tedy lámání chleba a propouštění. Překvapivě vyletěl špičkový statistik, programátor ze Slovenska a obchodní asistentka – samoživitelka od dvou dětí. Jejich práce padla na hlavu ostatním a Mr. B. – si nevzrušeně čte svoje noviny dál. Netřeba dodávat že všichni tři makali jak fretky – zaplatiti jim přesčasy by patrně majitele stálo ten meďák. Vykopnout toho vohnouta je samozřejmě nemyslitelné. I když nic nedělá, přece je to Američan a navíc černoch, jejda, ještě by se mohlo stát že budeme rasisti, tak mu radši dáme prémie.

Abychom se z té tolerance jednou neposrali, přátelé.

Situace 5. – Zmrdítě

Dostávám se k již výše zmíněnému jevu. Zmrdítě je potomek bohatého zmrda, které k druhým narozeninám dostane byt na Bertramce, k patnáctinám auto a k osmnáctinám konto i s vlastní firmou. Je nad slunce jasnější, že jeho tvrdý život, sestávajivší se především z pěstování ega, kvalitního opálení a tenisu má negativní dopad – bohužel především na jeho okolí. O jednom tomto klasickém Zmrdítěti je teď momentálně řeč.

Jedna česká pobočka renomované firmy přebývala na trhu celkem spokojeně. Její zisk nebyl nijak závratný, ale na sebe si vydělat dokázala a ještě poslat něco svým americkým tatíkům.

Až onoho dne přijelo Zmrdítě.

Synek jednoho z akcionářů dostal místo ředitele. Přikodrcal ze země zaslíbené a začal naplňovat své vize. Díky své maximálně diplomatické a vstřícné taktice „všichni jste debilové,já všechno vím nejlíp“ si získal celkem rychle značný věhlas. Pobočka, která se držela v konkurenčním prostředí jen tak tak díky tomuhle volovi šla tedy rychle ke dnu. Kdo za to může ? Pochopitelně zaměstnanci. Takže jich polovinu vyházel a přijal další Zmrdy, pěstitele análního alpinismu. Firma tedy za krátkou dobu dosáhla zazmrdovanosti stupně 3. a těch pár posledních co čistky přežili měli kromě práce navíc, ještě peklo na zemi. Jediný způsob, jak přimět ono Zmrdítě něco nezkurvit byl ho úplně odstřihnout, což se dařilo jen zčásti. Zmrdítě, spokojeno vývojem situace usoudilo, že si může připsat 200%tní prémie, protože i když česká pobočka zaznamenala hluboký propad, celosvětově firma vydělává a tedy proč ne. Při komunikaci s ostatními pobočkami vyšlo najevo, že podobně situace probíhala (rozuměj – firma vydělává – převezme ji Zmrdítě – firma jde ke dnu) předtím už naprosto stejně v Rakousku a Polsku. Do Čech bylo Zmrdítě vykopnuto až tehdy, když jeho styl vedení přivedlo pobočky úplně na buben.
 
Nahlíženo z jiného úhlu pohledu je třeba říct že svým způsobem má na tohle právo – koneckonců je to částečně jeho firma a tedy je na něm, co s ní udělá.
V současné době tenhle výlupek naplňuje dál svůj marketingový záměr – tedy jezdí po Praze taxíkem, utrácí neskutečné peníze za chlast a svoje kamarády také Zmrděti, což si nechává proplácet jako náklady. Ke svému platu (cca 254 000 měsíčně) má tedy k dispozici ještě dalších zhruba 150 000 měsíčně a je strašně udiven, že to pobočku nějak zatěžuje. Předpokládám, že až pobočka padne úplně ke dnu, bude vykopnut do Ukrajiny, kde se situace bude opakovat. Je to svým způsobem neřešitelný problém. Jako potomek akcionáře nemůže být poskok, ale jen direktor. Osobně obdivuji nervy těch, kteří v této firmě stále zůstávají.

Situace 67. – která mne přivedla k napsání tohoto článku.

Jdu do práce a tradičně jen polovnímám. Něco mne jemně zachytí za rukáv a já zaostřím, co to je.

Americký misionář.

Přesně to jediné co po ránu potřebuji. Lámanou češtinou se mne ptá jestli nemám čas, nechci si s ním popovídat o cestě k Bohu a rovnou nadhodil téma. Proběhla mi hlavou úvaha, proč bych s amíkem debatoval (v půl osmé ráno) o židovské představě mentálně nevyrovnaného Božstva, které se na každé straně knihy chová jinak, načež se nasere a aby demonstroval svojí dobrotu, nechá všechny utopit pod velkou vodou. Asi amík ví o čem mluví – kromě Stalina jeho národ poslal na osobní exkurzi k výše zmíněnému nejvíc lidí ze všech.

Tohle si tedy neodpustím – je zbytečné mluvit o Iráku, teroristech a spol. Každému je jasné že teroristická pakáž patří ke zdi. Nepochopím, jak někdo technicky i lidsky může bojovat za svobodu svého národa tím, že vyhodí do luftu 120 nevinných lidí včetně sebe v úplně cizí zemi.

Jenom mě skutečně drtí, že má plnou hubu keců o humanismu národ, který založil svojí existenci na tom že vystřílel indiány, překoval demokracii na policejní stát a povznesl pseudohumanitu nad zákon (viz. pozitivní diskriminace.).

Takže zpět.

Moje mluvidla, se zmohla jen na konstatování: „Bohužel, ani čas, ani náladu. Díky“ a odešel jsem směrem k práci.

A pak mi to došlo v nezkalené skutečnosti. Národ, který svoji svébytnost může stěží datovat od 19.tého století posílá k NÁM, do Evropy misionáře, aby NÁM vysvětlil co je křesťanství. To považuji za neskutečnou drzost a konečný důkaz o tom, že zmíněný produkt americké kultury a životního stylu byl buď :

a) Fakt magor
b) Totální bezmozek
c) Skutečně pravý Američan.

Krátce jsem zapřemýšlel na téma navázání na nejlepší husitské tradice a v rámci nich mu předvést českou variantu Křesťanské misie – podobně jako to vysvětlil Žižka křižákům u Domažlic – ale pak jsem za ním v myšlence plivnul a šel si po svých.

Shrnuto tedy – národ bez historie k nám posílá misionáře, protože předpokládá že jsme všichni méně než senegalský negr a ve své veklodušnosti nám posílá normy, jak má vypadat křesťanství. Křesťanství o které jsme se mimochodem jako národ poměrně dost krvavě bili více, než čtyři století.

Jsem zaujatý – a budu klidně první, kdo to přizná – ale v tuto chvíli a na základě osobních skušeností je pro mne termín Američan jiným zvukem slova debil. Možná že v budoucnu potkám někoho z USA, kdo můj názor změní, ale zatím se tak nestalo.

Je nesmírně zajímavé, že podobné scénky jsou k vidění především od příslušníků států, které mají ve vývozu hovad, či dobytka určitou tradici. Možná že chodím špatným kusem města (centrum), možná jen mám smůlu na ojedinělé vzorky které v průměru celého národa jsou vlastně jen statistickou chybou. Nevím. Každopádně v životě jsem neviděl, že by Japonec na Karlově mostě házel flašky na sochy, Nory řvát přes celé metro, nebo se Vietnamce tvářit stylem “všichni jste tu jenom póvl“.

Tady si také neodpustím malou poznámku. Moc se mi „líbí“ různé plešerské a v poslední době i cikánské organizace pokřikující, jak jim šikmoočka berou práci. Osobně bych skutečně rád viděl kteroukoliv bosou hlavu makat 12 hodin denně, sedm dní v týdnu. Každý den koukat na kyselé ksichty vohnoutů, kteří s výrazem: „Máš žlutou barvu, prodáváš póvl, tudíž sám jsi póvl, ale tak dobře udělám tu ti tu milost a to mlíko od tebe koupím, protože jsi lacinější, než Vokurková, protože s tou nepromluvím za to, co řekla o našem Kájovi.“

O pracovitosti námi opečovávané menšiny „Nike & gold rings, Brown edition“, tedy o cikánech tu bylo řečeno už dost a tudíž to raději nebudu opakovat.

Bohužel zase nenápaditě končím u konstatování, že na prasata platí jenom vypráskat je zpátky do ohradníku. vohnouta zapřáhnout do pluhu ať konečně dělá něco užitečného a Zmrdítěti vytunelovat konto, aby pro změnu poznalo, co je práce. Jenže to se děje pouze v pohádkách a proto nezbývá, než brát věci jak jsou. Ale zaplať Pámbů, že jsou pohádky jako Shrek.


01.08.2004 Sinnister

12345 (2x hodnoceno, průměr: 3,00 z 5)
104x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!