Kniha Bude hůř, ale vám bude líp je v současnosti nejnovější kniha známého autora, novátora, lektora, poradce a kouče Davida Gruba. Jeho tvorba a vlastně celá profesionální dráha začíná v roce 1984. Věnuje se zejména tématům z oblasti komunikace, koučinku, efektivního učení a obecně soft skills. (Na D-F je již jedna recenze, najdete ji zde – DF)
Když se vám kniha Bude hůř, ale vám bude líp dostane do ruky, zjistíte, že je překvapivě útlá. Je to zejména proto, že Gruber, jak sám píše, si uvědomuje to že; „stručnost a objemnost textů se jednoduše stává stále naléhavěji požadavkem dne“ (str. 10) Uvědomuje si, že čtenář nechce číst dlouhé květnaté texty, ale potřebuje rychle jasná a fungující fakta, která budou pokud možno fungovat ve všech případech a situacích, do kterých se může dostat.
Gruber se v knize prezentuje jako objevitel čtyř komunikačních faktorů, které by měly být klíčem ke všeobecnému úspěchu v oblasti komunikace v celé její šíři včetně všech důsledků z ní vyplývajících. Gruber zdůrazňuje, že komunikaci se člověk nemůže vyhnout a je na ní existenčně závislý. Může se přitom jednat o výši příjmů, úspěch při řešení problému, vyjednávání či třeba nutnosti „vyhrát“ souboj s úředníkem na přepážce. To vše a mnohem více jsou situace, kdy musíme být připraveni bránit se proti komunikačním nástrahám.
Čtyři komunikační faktory
Autor je, zcela logicky, zkušeným uživatelem psychovzorců a tak nám je dávkuje v v průběhu celé knihy již tím, že je na nás aplikuje. Již první komunikační faktor říká: „Komunikačně dobří se stávají ještě lepšími, komunikačně slabí se stávají ještě slabšími, komunikačně průměrní přešlapují na místě.“ V celé kapitole nejde vlastně o nic jiného, než o aplikaci psychovzorce S+V. Čtenáři je předkládán fakt, že bude geniální a bude skvělý, pokud se bude snažit zlepšovat v oblasti komunikace. Musím zdůraznit, že toto nijak neironizuji. Velmi dobře je uchopen a rozveden stav, kdy se komunikačně bohatí stávají ještě bohatšími a komunikačně chudí komunikačně chudšími. Dozvídáme se, že jde o přirozené vyhraňování se, které je typické pro všechny oblasti lidského života. S autorem v tomto ohledu souhlasím pouze částečně, protože dle něj může vyhraňování probíhat pouze jedním směrem, s čímž se nemohu ztotožnit.
Druhý komunikační faktor nás upozorňuje: „Pokud to nevezmete do vlastních rukou, nikdo se o vás v oblasti komunikačních dovedností dobře nepostará. Parazitů na vaší peněžence je dost. Často platí: čím větší parazit, tím vlezlejší a opakovanější reklama. Avšak skutečných pomocníků je málo.“ Zde již začíná probublávat dle mého skutečný účel knihy. Tento „komunikační faktor“ dle mého soudu vůbec není komunikačním faktorem. Autor se nám zde snaží naservírovat na stříbrném podnose talíř s bramborou, která říká, že se o sebe musíme postarat sami, protože to nikdo jiný neudělá za nás. Stříbrný podnos zde ale reprezentuje podvědomou informaci o tom, že „postarat se o sebe“ znamená vybrat kvalitního lektora a kvalitní kurz. Praktických informací jak to udělat je v této části skutečně málo a nalezneme je pouze na stranách 40 a 41. Po prostudování kritérií nám v podstatě musí vyjít, že a) při výběru lektora a kurzu nesmím šáhnout vedle, protože jinak mě všichni oškubou, proto musím hledat jen kvalitu; b) Gruber je kvalita.
Nejkvalitnějším a nejpoužitelnějším blokem knihy je třetí komunikační faktor. Ten varuje: „Včera snad bylo trénování komunikačních dovedností tak trochu koníček, pro dnešek a zítřek se však stává sebeobrannou nutností.“ Je nám předkládán scénář společnosti, ve které bují dekadence. Soudy jsou extrémně pomalé, udělat špatnost je otázkou vteřin a viníci zůstávají nepotrestáni. Mám-li dobré přátele, ale nemám kontakty, neuspěji. Být tedy komunikačně zdatný je nutnost, bez které nepřežiji. Na tomto místě přichází příběh o pozemšťanech, za kterými přiletí vesmírný cestovatel Burger (Gruber). Autor nám zevrubně vysvětluje v podstatě celou svoji nauku v jejich základních obrysech. Seznamuje nás s Beneopedií, metou FARMULTI a s několika jeho psychovzorci. Dále rozebírá různá světová díla v oblasti soft-skills, která v zásadě degraduje na brožurky o konkrétních aplikacích Gruberových pravidel.
Poslední komunikační faktor je již jen závěrečný útok. Autor syntetizuje vše, co jsme zjistili, a přidává další oblasti, které nás z jeho tvorby mají zajímat. Jsme vyzváni k tomu, abychom nekupovali tisíc různých knížek a nechodili na mnoho kurzů, ale šli na jeden pořádný.
Kniha Bude hůř, ale vám bude líp působí díky svému názvu dojmem, který možná sám autor ani nezamýšlel. Gruber vlastně již názvem podporuje skeptické úvahy v oblasti negativního vývoje společnosti zejména v mezilidské komunikaci a charakterových kvalitách a ukazuje řadu nemocí, kterými současná společnost trpí, s cílem ovlivnit čtenáře nikoliv v tom smyslu, aby se s těmito problémy dokázal lidsky vyrovnat, ale naopak nutí čtenáře začít aktivně konat ve svůj prospěch. Tím teď nemyslím vůbec pouze ekonomický zisk, nebo způsob jak v negativním smyslu přechytračit ostatní, ale mnohem spíše předat čtenáři informaci o tom, že je potřeba se proti některým tendencím ve společnosti aktivně bránit, uvědomovat si je a identifikovat je když nastanou. V podstatě se mělo jednat o knihu osobní komunikační sebeobrany. Nepodává nám ovšem kompletní výčet sebeobranných mechanizmů či detailní popis řady metod, jako např. Gruberova Zlatá kniha komunikace, chce spíše být prorokem, který má za cíl upozornit, otevřít oči a dát na uvědomění, že svět se mění a to, co platilo dříve, již neplatí. Tento cíl, který má svoji linku v celém díle ovšem pokládám spíše za vedlejší. Pocitově je pro mě kniha propagačním materiálem Gruberovy osobnosti, jeho osobní vědy a názorů a hlavním motivem se mi zdá spíše být snaha prodat co nejvíce svých knih a kurzů a poukázat na to, že ať se rozhodnete pro kohokoliv jiného v oblasti soft skills, pravděpodobně uděláte chybu, pokud to nebude zrovna Gruber. Chcete-li se učit anglicky, tak jen ve školách, kde aplikují Gruberovu metodu a platí mu za to (jiné školy, které tak učí, ale neplatí mu, máme rovnou žalovat), chcete-li být úspěšný v prezentačních dovednostech, time-managementu či efektivním čtení, opět je zde pouze pan Gruber, protože ačkoliv jsou na trhu i jiní dobří lektoři, které Gruber respektuje a váží si jich (jejich jména nám ovšem neprozradí), tak ze sta lektorů jich pravděpodobně bude 98 průměrných až špatných a předražených, jeden bude dobrý, ale my nejsme schopni ho identifikovat a jeden bude Gruber. Celý tento fakt prostupuje celou knihou. Vůbec nechci, aby to vypadalo jako negativně namířená kritika Gruberovy knihy, nebo jeho osobnosti. Vážím si ho jako člověka i jako autora a obdivuji jeho celou práci, přesto si myslím, že se občas cítí být člověkem, který přišel na nějaké obecné závazné pravidlo dříve než všichni ostatní, a bude-li toto pravidlo člověk aplikovat, pak tím stvrzuje, že žije podle Grubera. Můj názor je, že celá jeho Beneopedie je ve své postatě především velmi dobré pojmenování jakýchsi, použijme jeho termín, vzorců, podle kterých fungují lidé již od počátku svojí existence. Pokud někoho pochválím, tak bude spokojený, bychom přeci věděli i bez Grubera. Zde bych použil velmi stručné podobenství o božím desateru. Podle starozákonních textů dostal Mojžíš od Boha sadu přikázání, která mají lidé ctít a dodržovat. Nejsem křesťan, a přesto se s těmito zásadami dokážu ztotožnit Jsou to pro mě pravidla, která z hlediska vyšší morálky platí, vždy platila a platit nadále budou. Otázkou zůstává, jak s nimi naložíme. To stejné platí o Gruberových psychovzorcích, multimetodách a dalších technikách. Vůbec nezpochybňuji, že jsou kvalitně pojmenované, je v nich systém a celkově se jedná o velmi kvalitní práci. Dále zdůrazňuji, že se zcela určitě se najde velké spektrum lidí, kteří se po přečtení jeho knih včetně recenzované zlepší v oblasti komunikace, uvědomí si něco, co si neuvědomili dříve a celkově jim kniha pomůže v tom, aby pojmenované zásady uplatňovali lépe, více a v jejich hlubší šíři. Nemyslím si ovšem, že Gruber v tomto případě objevil Ameriku.
Doporučuji tuto knihu zejména všem dospělým lidem, kteří o Davidovi Gruberovi a jeho tvorbě něco slyšeli, něco viděli a někde pochytili, ale vlastně neví nic konkrétního a zároveň nemají příliš mnoho času na to, aby studovali všechny knihy postupně. Zároveň je nutné, aby jim obsažená témata byla sympatická. Stejně tak myslím, že je kniha dobrá pro kohokoliv, kdo o autorovi nikdy neslyšel. Bude-li to vaše první kniha, kterou od Grubera přečtete, po jejím přečtení budete zcela jistě vědět, jestli pro vás má nebo nemá smysl zajímat se o zbytek jeho tvorby. Nechte si ovšem patřičný nadhled, bude se hodit.
(Zatím nikdo nehlasoval)