Bearovo vítězství

Featured Image

Poslechl jsem si rozhovor s exzáchránářem Samkem. Já ho vždy rád slyším, některé ty jeho komentáře se mi líbí, ale tentokrát jsem s ním nebyl zajedno.

Musím říct, že už mi skutečně leze na nervy, jak část záchranářské komunity neustále plísní obyvatelstvo, že volají rychlou záchrannou službu zbytečně. Rovněž nechápu ten tón, kterým se záchranářská obec pošklebuje a vysmívá lidem, kteří při poskytování první pomoci dělají nějaké stupidní akce. To je kurva kontraproduktivní zábava.

Lidi jsou veskrze ignoranti a nechají klidně na ulici někoho ležet nebo odjedou od nehody, protože nechtějí mít problémy. Způsobuje to celá řada příčin majících skoro vždy příčinu ve stavu společnosti a zákonů. Zbývá nějaká část populace, která přesto všechno ještě není úplně lhostejná a je ochotná pro přítele v nouzi něco udělat. Jsme to my. Laici. Nemáme školení, vzdělání, za sebou dispečink a nemáme sanitku napěchovanou vybavením a matrošem za pár miliónů. Ale zase máme něco, co i některým profesionálním (od toho, že to mají jako povolání) záchranářům chybí. Neztratili jsme zájem a jsme ochotni něco podniknout, když to někdo potřebuje. Dá se jistě očekávat, že budeme dosahovat imperfektních výsledků, a to jak po stránce vyhodnocení situace, tak po stránce jejího řešení. Je velmi pravděpodobné, že my laici uděláme něco, co se z hlediska profesionála bude jevit jako směšná chyba, to bezpochyby. To je tím, že jsme laici.

My máme zase jiná povolání a v nich nejsme tak přezíraví a povýšení, jak někdy předvádíte vy. V nich bohužel nefasujeme tak hezké barevné uniformy, ale také máme mnoho příležitostí potlemovat se různým amatérům, kterými tentokrát můžete být vy. Školkovné dá odečíst od základu daně. Věděli jste to? Ne? To ví přece každej blbec! Co je to za chlapa, když neumí za půl hodiny vymontovat poloosu a vyměnit homokinetický kloub? Jen naprostej ignorant si neumí napsat malej skriptík v Pythonu, aby spočítal, kolik si má objednat uhlí na zimu. A tak dále. Možná tedy nemáme tak prestižní profese, nezachraňujeme lidi, nemáme moc nad jejich životy, ale zase máme většinou dostatek pokory k tomu, abychom ocenili dobře míněnou snahu jiných osob fušovat nám v nouzi do řemesla. Ani v případě, že podají skutečně tristní výkon, se jim zbytečně nepotlemujeme, protože se může snadno stát, že se oni vytlemí za chvíli zase nám.

Víc pokory by vám neškodilo.

Existuje jeden rozdíl mezi nafoukaným daňovým poradcem, automechanikem, ajťákem a podobně na straně jedné a nafoukaným záchranářem na straně druhé. Nafoukanej automechanik a spol. mohou v nejhorším někoho pekelně nasrat, v nejlepším případě někoho motivovat, aby začal dělat jeho práci sám a shrábnul jeho prachy. Já bych se nikdy nenaučil opravovat auta, kdyby mě tak pekelně nesrali ty namyšlený kokoti v servisech na začátku devadesátek. Dá se tedy říci, že jsem jejich enormní zmrdismus nakonec přetavil v něco pozitivního.

To ale neplatí pro vás. Vy to máte opačně. Máte velkou odpovědnost. Nikoli jen za nějakýho chudáka, kterýho trefilo na ulici nebo si uřízl prsty na cirkulárce a teď pobíhá po dvorku a hledá, kam mu odletěly. Máte také odpovědnost za to, že nás dosud nelhostejných laiků nebude zbytečně ubývat. To je důležité mimojiné proto, aby dále nepropagovalo sobectví a nezájem, které je pro současnou společnost symptomatické.

Jelikož jsem v té situaci několikrát byl, vím, že laický poskytovatel první pomoci čelí nejrůznějším obavám. Nedělám něco blbě? Nezpůsobím nějaké další škody? Nechytnu přitom nějakou infekci? Nepřijdu já sám k úrazu? A k tomu chcete připsat ještě jednu. Nebude ze mě nějaká záchranářská primadona pak dělat veřejně pitomce?

Zkusím nastínit takovou jednu situaci. Představme si laika, bábu, která celý život bydlela s dědkem v paneláku a pracovala někde na úřadě, například projednávala přestupky a její jediná životní praxe spočívá v buzerování obyvatelstva. Její kontakt s realitou byl velmi omezený, většinu života prožila v bublině, kde se o ní starali ostatní. Jednoho dne se stane, že se dědek zraní, například si prokleje hnát kuchyňským nožem při pokusu nakrájet si prasečí kůži a sádlo s kořením vytvarované do válce, které se prodává pod komerčním názvem „klobása od Krahulíka“. To je pro ní zcela nová věc, protože nevídá zraněné dvakrát denně. Nedovede poznat, co je vážné zranění a co je jen nějaká lapálie, má jen celou kuchyni upatlanou od krve a dědka, který křiví obličej bolestí. Nicméně bába nerezignuje, nenechá dědka jen tak tiše krvácet a chce mu nějak pomoct. Bohužel se ale dosud nenašel ani jediný výmluvný záchranář v retroreflexním hacafraku, aby jí dostatečně sugestivně sdělil, že za účelem dočasného zastavení krvácení bude postačovat třeba ručník, utěrka nebo svazek kapesníků, protože není kurva v džungli a dovolat se pomoci je otázka maximálně desítek minut. Zato se našel vyvoněnej fejkovej survivalista Bear Grylls, který si mezi pojídáním brouků a výrobou kajaku z hadích předkožek našel čas na bábu zapůsobit a dokázal být sugestivní natolik, aby bábě do hlavy uložil naprosto nepodstatnou informaci, že optimální prostředek k zastavení krvácení reprezentuje mletý pepř. To je Bearovo vítězství. A vaše prohra.

Naše prohra.

Není na tom nic veselého, je to ostuda.

 


12.01.2019 D-FENS

12345 (356x hodnoceno, průměr: 1,18 z 5)
23 338x přečteno
Updatováno: 12.1.2020 — 22:06

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!