Před koncem roku ubereme na vážnosti. Podělím se s vámi o příběh z benzinové pumpy.
Byl to špatný nápad, dvacátého třetího prosince využít těžce vydobyté dovolené a zajet konsolidovat auto. Zaprvé hubice vysavače na benzince byla tak zabahněná, že jsem musel doma vzít na milost autovysavač. Pak také zevnějšek, který se nemyl po dobu mrazů a při na- a vystupování se o auto člověk špinil, ať dělal co dělal. S tím bylo radno něco dělat.
Většinou jezdím do nějaké myčky na vesnici, ceny umytí tam bývají poloviční za stejnou službu, jako ve městě. Tentokrát ale bylo nutné tlakem umýt gumové koberečky, doma to nemám kde řešit, leda ve vaně, garáže nemaje.
I rozhodl jsem se využít služeb wapky. Bohužel, celé Brno se rozhodlo umývat auta, neboť předcházející měsíc bylo vždy pod nulou a umývali pouze šťastlivci v teplých garážích. To jsem koukal, kolik lidí má dovolenou…
Přede mnou byl pouze jeden mladík s bílým Swiftem nejnovějšího faceliftu. Měl rozkrok u kolen a Swifta f tuningu. Auto po deseti minutách konečně dostříkal a já už položil ruce na klíček v zapalování. Ovšem mladík hotov ještě nebyl. Auto bylo čisté, to ano, ale on zřejmě ještě nebyl spokojený. Vzal ten špinavý hadrový kartáč, co je na konci trysky a jal se Sviště kartáčovat místo vedle místa asi takovou rychlostí, jakou pojedou naši medicinmani do Německa. Když byl hotov, započalo druhé kolo. To už jsem tam stál dobrou čtvrthodinku. Mladík se k autu ohýbal a tělem ho obklopoval tak těsně, až byl celý mokrý. Uvědomil jsem si, že tu něco nehraje.
Moderní vohnoutí společnost směřuje tam, kam je jí ukázáno. Utápí se v takových životních cílech, jako nová Fábie na lízink, veselá Kráva na chleba, nová Nokyje s blůtůth. Řekněte kam a 90% národa vás bude následovat. Svoje ví Hitler i Horst Fuchs. Osobní automobil je jednou z položek absolutní společenské akceptace; nové (to je podstatné) auto je dokonalým prvkem hodnocení osobního štěstí každého člověka. Kdo má hezké nové auto, asi je šťastný, kdo nemá žádné, je břídil.
Svoje auto měl rád i dotyčný mladík. Hladil jeho lesklou kastli a mazlil se s ní. Nikdy jsem neviděl tak laskavé pohyby, bylo to něco fascinujícího – mladík svoji karoserii jednoduše miloval. Tohle už nebyla očista, tohle bylo už dávno někde jinde. V jednu chvíli to vypadalo, že ho nacpe do výfuku, ale buď k tomu nedošlo, nebo jsem si toho nevšiml.
Musím se přiznat, že i já mám auta rád, ale trošku jinak. Baví mě v nich jezdit. Mám auta dvě, přičemž to druhé je zvenku rezaté, budí odpor a mně je to fuk, protože si v něm zablbnu určitě víc, než soused v naleštěné fóbiji. Baví mě motory, baví mě technické ježdění a baví mě rallye (jen sledovat, ale kdo ví). Dá se říci, že je mi jedno, jak moje auto vypadá a téměř jedno, zda je zvenku špinavé (výjimku tvoří situace, kdy je to už nebezpečné nebo když tím mám uvést v rozpaky své přátele, kteří se o něj nechtějí zašpinit), vevnitř je vždy pečlivě vysáté, mám rád čistotu. „Venkovní“ čistota vozu se mě ale moc netýká. Vlastně i u baráku mě fasáda nezajímá, pouze pokud by případné neomítnutí mělo pokazit izolační vlastnosti. Komu se můj barák nelíbí, ať se otočí jinam.
Trauma na wapce bohužel pokračovalo a já byl samozřejmě nervózní. Po kartáčování přišel další tlakový výstřik a šampón a už to vypadalo, že bude všemu konec. Mladík otevřel kufr vozu a vyndal z něj nějakou podivnou žlutou houbu. Lapal jsem po dechu. Co s ní má v úmyslu?
Autoerotika dosáhla vrcholu. Tuner pečlivě a pomalu leštil mokrou kastli žlutou žínkou. Byl jsem z toho natolik paf, že jsem bezděčně vystoupil a šel se na to podívat zblízka. Mladík trochu znervózněl a zrychlil pohyby. Napadlo mne, proč si to nejde šudlat někam za roh, ale odpovědí mi byly činy: mladík po chvíli došudlal, odebral se k mincovníku wapky a začal do něj házet mince. Po šesté nebo sedmé desetikoruně jsem přestal počítat, otočil se, nasedl do auta a vyrazil k jiné benzince.
Ten frajer tam za tu půlhodinu nasázel tolik peněz, že mohl mít auto umyté v myčce Ultra Super programem i s voskem. Ale o to zjevně nešlo.
Dotyčný příběh pokračoval u dalších benzinek, až jsem rezignoval a pochopil, že prostě musím čekat. Toto jednání nebylo ničím zvláštním, ale pravidlem, pouze někdy o trochu kratším. Všichni se s auty laskají, až jim vlhnou kalhoty. Pozdravuji pána z wapky B&S, který umyl svoji X6 za méně než deset minut (!!!), přestože plochy měl více než jiní. Nebýt něho, nabyl bych dojmu, že jsem nenormální.
Kdo stejně jako já o divadlo nestojí, pojede pouze do myčky a do wapky jedině v noci. Buď tam mazliči nebudou, nebo na ně nebude vidět.
Do nového roku přeji vám i sobě trpělivost a úspěchy v dosahování vašich životních cílů.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)