Následuje životopis Augusta José Ramóna Pinocheta Ugarte.
1915 – narozen 25.listopadu ve Valparaisu ve středostavovské rodině. Otec byl celník.
1933 – přijat na chilskou vojenskou školu Escuela Militar do čtyřletého kurzu pro důstojníky.
1941 – Pinochet je poručíkem pěchoty
1949 – studium na vojenské akademii (Academia de Guerra). Později přednáší na Escuela Militar.
1953 – v hodnosti majora je nasazen v severní části u hranice s Peru. Podílí se na potlačení lokálních komunistických band.
1955 – jako profesor učí na vojenské akademii a současně studuje práva. Studia předčasně končí, protože je odeslán do Ekvádoru jako poradce.
1959 – Pinochet se vrací do Chile a vede pluk. Později se stává místoředitelem vojenské akademie
1968 – jmenován velitelem 6. armádní divize a povýšen na brigádního generála.
1970 – v chilských prezidentských volbách vítězí komunista Salvator Aliende. Prezident USA Nixon pověřuje CIA zamezit inaugraci Aliendeho a připravuje puč. Ruská strana naopak podporuje Aliendeho aktivity a hodlá proměnit Chile v základnu pro výcvik infiltrátorů pro další jihoamerické země.
1971 – Lidová jednota (UP) komunisty Aliendeho pokračuje v rozkladu kapitalistického systému, socializuje ekonomiku, znárodňuje, nahrazuje vedení velkých podniků dělnickými radami. Jsou uměle zvýšeny platy a sníženy ceny zboží.
1972 – Po krátkém ekonomickém vzestupu vyvolaném vzrůstem poptávky dramaticky klesá výkonnost ekonomiky a opozice proti UP sílí. Koncem roku 1972 je výsledkem hospodaření soudruha Aliendeho hyperinflace 500% a kompletní ekonomická paralýza.
1973 – parlamentní volby nevedou k rozuzlení situace. Demonstrace proti vládě jsou každodenní záležitostí. Allende jmenuje Pinocheta vrchním velitelem armády a věří, že zůstane neutrálním.
11.9.1973 – armáda pod Pinochetovým velením provede násilné svržení Aliendeho a jeho režimu. Nejednalo se o žádnou sametovou revoluci. Aliende spáchal sebevraždu, jeho 72 komunistických kamarádů je převezeno na vojenskou základnu a popraveno.
Pinochet vyhlašuje mimořádný stav, rozpouští parlament, minimalizuje vliv UP ve společenských institucích. Exponenti UP, levicoví aktivisté a agenti politické policie mizí beze stopy. Pinochet a jeho aparát, rekrutovaný převážně z armádních špiček, nekompromisně likviduje různá komunistická hnízda na univerzitách, ve sféře kultury, v odborech a ve společenských organizacích.
1974 – Pinochet se stává prezidentem.
1975 – zpravodajská služba DINA, dále zpravodajské složky Argentiny, Bolivie, Brazilie a jiných zemí spouští akci „Opration Condor“. Cílem je očistit kontinent od marxistických teroristických skupin, které byly vytvořeny v minulých letech za podpory KGB.
1978 – po stabilizaci stavu v zemi a dekomunizaci, je výjimečný stav nahrazen stavem ohrožení. Vojenské velení země organizuje referendum, ve kterém je 75% hlasů potvrzena další vláda Pinochetových lidí. Pinochet pokračuje v potírání komunistických aktivit.
1980 – Pinochet vyhlašuje novou ústavu, která mu umožňuje setrvat ve funkci do roku 1989
1982 – hospodářský růst země se zastavil, hospodářské problémy. Demonstrace proti prežimu potlačuje Pinochet za cenu vyhlášení mimořádného stavu
1986 – komunistický atentát na Pinocheta. Zabiti 4 osobní strážci
1988 – další plebiscit o další vládě v zemi. 55% voličů se vyslovilo proti pokračování Pinochetova režimu. Pinochet výsledek plebiscitu bez výhrad uznává a Pinochetův autokratický režim zaniká demokratickou cestou.
1989 – ústavní reforma. Občanské (zpravidla levicové) organizace se opět smějí účastnit veřejného života. Volby se konají 14. prosince. Demokratická aliance politických stran získává 55% hlasů a majoritu v parlamentu.
1992 – komise pro vyšetřování založená novou vládou konstatuje, že mezi lety 1973 a 1990 zmizelo nebo bylo popraveno přes 3.000 lidí.
1996 – zahraniční (španělský) soud shledává, že je v zastoupení rodin pozůstalých a postižených oprávněn rozhodovat v případě mezinárodního terorismu a genocidy páchaného Pinochetem případně dalšími jednotlivci během operace Condor a podobných. V srpnu se Pinochet vydává do Spojeného království za účelem operace zad. Na základě zatykače vystaveného ve Španělsku je Pinochet zadržen na nemocniční posteli. Soudní spor se vleče, zatímco je Pinochet zadržován ve Wentworthu. Soudy zpočátku rozhodují v Pinochetův prospěch, pak se ale cosi obrátí a britská strana je připravena požadavku na vydání vyhovět. Pinochetův tým se odvolává. Série soudních líčení se táhne do roku 1999.
2000 – státní tajemník stahuje schválení extradice poté, co lékaři shledívají Pinocheta ze zdravotních důvodů neschopným soudního řízení. Pinochet strávil v domácím vězení 503 dnů. Margaret Thatcher ve svém rozhovoru připouští, že pobyt Pinocheta v Británii měl politické pozadí a nikoli soudní.
2002 – medicínský závěr opět je přezkoumáván. V tu dobu se Pinochet nachází v domácím vězení v Chile a formálně skládá senátorskou funkci, čímž ztrácí imunitu a vydává se riziku stíhání přímo v Chile. Pinochet senátní funkci fakticky nevykonával od roku 1998. Jeho rozhodnutí, podle sdělení jeho syna, učinil jako vlastní příspěvek sociálnímu smíru v Chile.
2002 – 2004 – probíhají procesy s mnoha exponenty Pinochetova režimu, především bývalými armádními špičkami. V podstatě tak nová vláda opakuje méně drastickými prostředky již osvědčené postupy z roku 1972 a eliminuje potenciální nepřátele.
2005 – Pinochet se nachází v rezidenci Los Boldos. Jeho zdravotní stav se zhoršuje. V minulých letech byl hospitalizován kvůli mozkové mrtvici a dýchacím obtížím. Po žalobě u chilského soudu je mu opět nařízeno domácí vězení, s ohledem na jeho zdravotní stav lze tento krok vnímat jako akt na pomezí zvůle a ironie. Kromě již zmíněných skutečností je Pinochet obviněn, že jeho režim poškozoval státní finance přesuny peněz na účty v cizině.
2006 – pokračuje úsilí obvinit Pinocheta z porušování lidských práv. Stíhání pro daňový únik je rozšířeno i na jeho rodinu. Pinochetova dcera Lucia se neúspěšně pokusí o emigraci do Spojených států.
3.12.2006 – Pinochet utrpěl infarkt.
4.12.2006 – soud vyhověl žádosti o přerušení domácího vězení
10.12.2006 – Pinochet je převezen na jednotku intenzívní péče
10.12.2006 – Pinochet umírá v kruhu svých příbuzných na srdeční selhání a otok plic.
11.12.2006 – Pinochetův syn Marco si přeje zpopelnění, aby zamezil vandalismu na hrobce.
12.12.2006 – pohřeb proběhl bez státnických poct.
Česká televize informovala o celé události dne 10.12.2006 a 11.12.2006. Zejména slovník použitý ve druhé reportáži ve mně evokoval vzpomínky na podobné reportáže o poměrech v Chile vysílané komunistickou televizí v osmdesátých letech. Téměř celý vysílací čas byl vyplněn naprosto nechutnými záběry zpovykané komunistické lůzy, která oslavuje Pinochetovu smrt, aniž by byť jediným slovem byla zmíněna jakákoli životopisná fakta z Pinochetovy minulosti. Abych napravil letitý deficit na straně veřejnoprávního média v naplňování pojmu zpravodajství (=předávání informací) a naopak neobyčejnou zdatnost na ideologické rovině, napsal jsem tento článek.
Rád bych řekl – odpočívejte v pokoji, pane generále. Ale obávám se, že tomu tak nebude.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)