Co vlastně může člověka inspirovat k tomu, aby napsal takovýto článek? Vše inicioval tento článek.
U našich lehce východnějších kolegů nyní nastal dramatický zvrat.
Rasy považované za takzvané „bojová plemena“ např. pitbul a bandog budou nebo po vydání tohoto článku již budou zakázány. Tedy jejich chov. To že jde nesmysl snad nemusím ani říkat. Statisticky je napadení pitbulem nebo bandogem na tak nevýznamné úrovni, že mi trochu připadá, že jde o účelový zákaz, nebo-li „najít hůl“.
Rád bych okomentoval ze svého úhlu pohledu, čímž je myšleno názor člověka co má rád psi. Psa vlastní a to dokonce nedej bože pitbula (oficiální zkratka plemene je APBT).
Nicméně se nepovažuji díky volbě plemene za klasického pejskaře. Ať už na základě faktu, že jsem mezi pejskaři vylučován právě pro onu volbu rasy, tak i pro fakt, že nechci být součástí skupiny lidí, co venčí své nevychované smetáky podél paneláků a ani neumí svého psa umravnit, když přijde na krajní situaci (obtěžování lidí apod.), a nebo nedej bože po svém psovi uklidit.
Vzhledem ke zkušenostmi ohledně pitbulů (správně Americký pitbul(l)teriér) jsem se rozhodl podělit se o svůj postoj k mediální prezentaci této rasy, jak lidi tuto masáž berou a také ujistit případné čtenáře o faktu, že tomu vskutku není tak, jak je nám často řečeno a APBT si svou pověst rozhodně nezaslouží, ba naopak. A případný zákaz i u nás je nesmysl.
Podíval jsem se do minulosti a dal jsem si vyhledat napadení pitbulem do nejchytřejšího nástroje „google“, neboť ten ví vždy vše… A co jsem nenašel.
Jak jistě všichni dobře víme, vše co řeknou v televizi (nejvíce asi Hovna a Príma) je VŽDY pravda. Taky co napíšou Blbinky.cz a lžiDnes je pravda ještě víc. Zvlášť když oba portály nezávisle na sobě tvrdí, že jsou nejčtenější. Ale lžiDnes to s pravdou dotahují ještě kus dál, neváhají otáčet fakta, v rámci všeobecného blaha prohazovat postiženého s viníkem, nebo i dokonce vykonstruovat situaci…
A tak se můžeme dočíst pravdu.
– že pitbul vás napadne bez důvodu
http://praha.idnes.cz/dve-zeny-pokousal-v-celakovicich-pitbul-obe-skoncily-v-nemocnici-ph2-/praha-zpravy.aspx?c=A110613_164124_praha-zpravy_ab
– že kdo má pitbula je zmetek, bít po hlavě, protože odmítá zodpovědnost za svého psa
http://zpravy.idnes.cz/ctyrletou-divku-v-brne-pokousal-pitbul-majitel-i-se-psem-utekl-p7m-/krimi.aspx?c=A110817_154310_brno-zpravy_bor
– že Vám pes ukousne hlavu raz dva
http://zpravy.idnes.cz/na-zahrade-u-chaty-lezel-mrtvy-muz-zrejme-ho-napadl-jeho-pitbul-p7a-/krimi.aspx?c=A120116_160834_usti-zpravy_oks
Všechny články mají společný prvek… V textu strašlivé obraty, jak od Kinga, hrůzu nahánějící popis útoku krvelačné bestie. Doprovodná „ilustrační“ fotografie… Rozzuřený pes, vyceněné tesáky, pro většinu článků ještě stejná.
Článků jsem viděl hodně. Když to tak počítám, dohromady se točí asi 3 fotografie zuřivce a to včetně zahraničních novin.
Pak se lidi prostě bojí, říkají si, nechci potkat venku pitbula. Přiběhne, ukousne mi makovici a slupne jí jako malinu. A tak asi i vzniká společenská poptávka po zákazu bojových plemen. A kdo by se divil. Na všechno je prostě potřeba najít viníka a i mezi psi je potřeba najít toho nejhoršího. Vše v rámci spokojených ovčanů, co se nemusí bát, že na ulici potkají pita co se jim okamžitě zakousne do zadnice.
O kolika napadení německým ovčákem se dočtete? O žádném? Nikdy? Já vím o dvou, na rozdíl od napadení pitbulem, kdy nevím o žádném, tedy kromě těch o kterých píšou a tam bůh ví, jak to bylo, v jaké kondici byl pes, co na to pán. Aha, ale NO není mediálně zajímavý, tak není potřeba to psát do srač… plát… promiňte novin.
Ono co taky psát do článku o tom, jak po dětech vystartoval německý ovčák a rodič dětí vzal milého psa po palici lopatou a následně s tím samým nástrojem milému psovi vykopal krásný hrobeček na zahradě. Jde o život, jde… Ale to spíš se dočtete „Muž brutálně ubil svého psa“, než cokoliv jiného.
Zpět však k tomu, o čemž jsem psal…
Díky negativní medializaci je pit zakázán například v Anglii, některých státech USA, Novém Zélandu… Podobné „prospěšné“ regulace chovu se už týkají i našich sousedů a můžeme tedy očekávat, že od nich naši zákonodárci něco okopírují, udělají z toho paskvil a posléze vydají, jak je tomu v Čechách poslední dobou dobrý zvykem. Přeci jen o zákazu některých bojových plemen se již několikrát mluvilo a právě pit byl na vrcholu tohoto seznamu. Naštěstí momentálně je poptávka po jiných bombastických omezeních, takže to s tím voláním není tak horké, ale co není může být.
Možná to znáte, možná nikoliv. Jdete po ulici plné lidí. Pes vám jde klidně u nohy, nezajímá se o okolí. Proti vám rodinka s dětmi, znáte je od vidění a oni přesně stejně znají Vás i vašeho psa. Děti jsou prostě ze psů odvařené a tak se ptají, zda si ho mohou pohladit. Piťák vypadá, jako mazlík, co by nedokázal ublížit ani mouše. Smutný oči. Punťovský pohled typu „neumím počítat ani do jedné“… Nicméně je stejně potřeba být na pozoru. Zdání v tomto směru „mírně klame“. Ono i ten vzhled je dost sporný, protože mohutné svalstvo a široká tlama dávají tušit cosi víc.
Ale znáte svého psa, víte jak reaguje, takže pokud jej máte jako služebního psa, cvičíte především obrany a pes je zvyklý nevěřit cizím lidem, hlazení rozhodně nedovolíte. V mém případě, pokud jej máte jako super společníka, dovolíte, protože víte jak zareaguje v jaké situaci a že zde není naprosto žádné riziko. Pes si stoupne důstojně a nechá se hladit, drbat. Je spokojený a vděčný za pozornost, protože malé děti miluje, vrtí ocasem, i když je stále malinko obezřetný, přece jen jde o cizí lidi. Nechá si líbit zatahání za ocas, uši a spokojeně se na děti „směje“.
Chvilku se takto bavíte a pak po spoustě „ten je krásný“ a „ten je hodný“ se někdo z rodičů zeptá na tu otázku: „co to je za psa, tuhle rasu neznám, to víte ve psech se moc nevyznám,“ … což je jasné, většinou známe ovčáka, jezevce, yorka, možná se někomu vybaví ještě kokr, pudl, labrador, dalmatin a co je dál, poznají jen lidi co se psům věnují více.
Na odpověď „je to pitbul“, reagují spěšným poděkováním a odchodem s odtažením dětí pomalu za vlasy a to vše v totální panice. Toto je popis situace, která se stala, žádný výmysl ani montáž. Tito lidé se nám do odstěhování vyhýbali obloukem. Některé situace byly až komické. Jako „rádoby zapomenuté“ věci v autě a podobě. Prostě psina. Doslova.
Co to vlastně znamená?
Lidi pitbula neznají, neví pomalu ani jak vypadá. Postavíte vedle sebe ovčáka, rotwika, pita, dobrmana, mastifa, argentinskou dogu, boxera,bBuldoka a další rasy středních a větších plemen, které řadíme (ač někdy nesmyslně) mezi „bojové psy“ a nikdo kdo nerozumí věci nevybere jako nejnebezpečnějšího právě pita. To spíš opticky zhodnotí mezi top argentinskou dogu a mastifa, možná ještě dobra.
Tedy přesně do té doby, než jim řeknete, jaká rasa je která. Pak bude pitbul nejnebezpečnější bestie ze všech, i když do té doby jste ho hladili a říkali jak je krásný a hodný.
Tomu říkám síla masáže. Potřeba najít cíl, veřejného nepřítele č. 1 v každém spektru života. Ať už jde o buzeraci motoristů (respektive
generování pirátů z lidí, co jezdí 53 km/h v obci), nedej bože motorkářů, nebo jde právě o psa. Hůře o Vašeho psa.8
Takový pes pak leží lidem ve Vašem okolí těžce v žaludku. Přicházejí pak stížnosti, naschvály a v tom nejhorším možném případě toto končí úmyslnou otravou Vašeho psa, a tedy a teď to ani trochu nepřeháním, ztrátou milovaného člena rodiny (také existující případ). Ale o tom už se v novinách také nedočtete.
Pitbul jako zvíře
Abychom vše spojili jak se patří dohromady a pochopili, proč je to co noviny hlásají totální blbost, je nutné si něco říct o tomto plemeni samotném. Je nutné vědět, co je pitbul vlastně zač. To že pes, stejně jako vlk, či hyena patří do skupiny „psovitých šelem“ a co to znamená, zde snad nemusím rozepisovat. Předpokládám, že každý čtenář utrpěl vyšší než základní vzdělání a tak je těmito vědomostmi vybaven.
Dále předpokládám, že každý už někdy psa viděl. Celou lidskou éru nás psi doprovází a vždy byli, jsou a pokud vše půjde jak má, tak i budou šlechtěni k potřebám chovatelů a tedy ke schopnosti plnění toho, co se od nich očekává. V historii se chovali psi pro ochranu před divokými zvířaty a to jak majetku, tak lidí. Jako lovecká či honácká zvířata, váleční/bojový psi, ale i jako společníci, či jako dekorace.
No a jako každý jiný pes i pitbul byl šlechtěn pro nějaký účel. V tomto případě šlo o bojového psa, určeného k zápasu s jinými psi. Tedy rozhodně nešlo o chov psa – zabijáka lidí. Zápasy samotné pravděpodobně vznikly kvůli blbé soutěživé povaze lidí, kterou vídáte v každém spektru života, na silnicích, v obchoďácích, v hospodě a všemožně jinde… Sklenka dala sklenku a bylo tu: „můj pes, je lepší, než tvůj pes“, tedy našroubování psa jako nástavec na přirození.
Většinou „zdroje“ uvádějí, že zápasy se psi cvičili v bojovnosti, aby byli lepší hlídači, nicméně to mi přijde jako nesmysl, k čemu je napadání jiných psů, když ochrana v době, kdy tento „sport“ vzniknul byla nejvíce vyžadována právě proti lidem. A pes, který by napadl jiného psa okamžitě a bez váhání, se na člověka nesměl zle ani podívat.
Nebudu hodnotit jak moc špatné toto bylo, prostě to patří do naší historie, takže došlo ke křížení na americký kontinent přivezených bulldogů, teriérů, ale i třeba špetka mastifa támhle, špetka jiného „bull“ psa jinde a byl tu pit. I přes to, že patřil mezi spíše menší bojové psi vynikal v zápasech a brzy již žádný jiný typ psa nezápasil.
Důvodů je několik:
1. Vztah k člověku – díky faktu, že byli po generace z chovů vyřazování psi s nevhodnými vlastnostmi a především ti, kteří projevili jakoukoliv agresivitu vůči člověku, je pit vůči vlastní smečce (rozuměno pánovi) velice společenský a oddaný, zatímco vůči cizím lidem neutrální pes (záleží na výchově). Během psích zápasů bylo normální, že pán psa přímo vstupoval do zápasů samotných a (!!!!) sahal i a na psa soupeře, stejně jako před zápasem samotným psa soupeře umyl. Proto musel pes reagovat dobře i během těžkého fyzického i psychického vypětí… tedy „nezkratovat“ a nevrhnout se po ruce, která jej odtahuje ve chvíli kdy měl jiného psa zakouslého do krku.
2. Vynikající fyzické vlastnosti a jejich ideální vyvážení – tedy kombinace síly a obratnosti a úplně neuvěřitelné kondice spolu s odolností. Tedy snášení bolesti a fyzické zátěže. Ač pit vypadá zavalitě, nevěřili byste, jak rychlý je.
3. Ničivý stisk – i když existuje několik psů se silnějším stiskem, a i když taková hyena překoná pita sílou stisku asi tak dvojnásobně, stále patří pit mezi špičku mezi psy, a když kousne, tak je to znát. Dospělý pit přežvýkne mokrou větev o průměru 3cm jako nic.
4. Vynikající mentální vlastnosti a jejich vyvážení – vysoká inteligence, díky které je pro zkušeného chovatele, který umí správně motivovat, velice snadné psa cvičit, ale především pak mentální odolnost (stabilita nervové soustavy) a tudíž téměř absence „zkratů“ z důvodů nečekaných podnětů. Nebojácnost, odvaha, pocit nadřazenosti. Ale také sem patří vyrovnanost. Také schopnost rozpoznat nebezpečí, což má za následek fakt, že pes po nocích neštěká, stejně jako neatakuje lidi za plotem, co jdou jen okolo.
5. GAME – je těžké tuto vlastnost správně přeložit do českého jazyka, ale znamená to nezdolnost, neústupnost, odhodlání a je to to, co vidíte v televizi v akčních filmech a to co na akčních hrdinech obdivujete. Pit raději zemře, než by ustoupil. Prostě boj srdcem. U lidí téměř neexistující kvalita, u pita stěžejní vlastnost.
Dalo by se téměř říct, že pit byl a je takový super pes, že to co se povedlo vyšlechtit je unikátní a společenský i služebně výborné plemeno. A ono tomu tak skutečně je. Jeho potenciál je obrovský, což je důvod, proč vyniká téměř ve všech psích sportech. Obrazně je to takový Nissan Skyline na závodišti. Taky za model (rasu) automaticky dostává negativní body, aby ostatní měli šanci (což je fakt). V některých sportech je jeho účast dokonce zakázána a důvodem rozhodně není agresivita vůči ostatním psům.
Vyniká jak ve výškovém skoku na peška, kdy vyskočí přes 2m do výšky i netrénovaný pes, tak v obranách, kdy sundá 100kg chlapa s rukávem ze stolu jako nic, tak v agility (psí parkur), kdy bezchybně zvládá všechny překážky, tedy předpoklad dobře vycvičitelného psa, aportu apod. Úplně nepřekonatelný je v tahu, dokonce už dnes ani jiní psi téměř v tahu nesoupeří, protože výsledek je počítán na poměr váhy psa a váhy taženého břemene a cca 30 kg těžký pes je schopný rozhýbat více než 400kg těžký vagon, což je neuvěřitelné.
Mrkněte na videa na „tytrubko“ (youtube). Zde najdete amerického pita, co roztáhne náklaďák. Je to opravdu impozantní podívaná.
Pokud však máte tak vynikajícího a zdatného psa a je-li špatně vychován, je jeho enormní potencionál směřován velice špatným směrem a následky mohou být drastické a dost často bývají. Ale otázkou je zda by za chyby pánů měl být zakázána celá rasa psa.
Pit není pes pro každého
Což je informace, kterou je potřeba tak brát… Je to fakt. Neexistuje universální návod na to, kdo by měl o pitovi přemýšlet a kdo ne, ale samozřejmě pita by si měl pořídit člověk, který už nějakého psa někdy měl a co si dokáže udržet psovu pozornost a autoritu. Ale viděl jsem i pita v rodině, kde to byl první pes vůbec a byl skutečně příkladně vychovaný.
Podmínkou pro úspěšnou výchovu a vlastnění psa (tuplem pita) je tedy:
– dostatek času (především) a chuť jej psovi věnovat a to následujících X let (kde X>10)
– důslednost při výchově
– umět psa správně motivovat
– udržet si autoritu
– vymyslet pro psa tu správnou „zábavu“ nebo psí sport, cvičení, případně zahradu, procházky apod.
Je zde nutnost psa vycvičit minimálně v základní poslušnosti (odvolání/přivolání/chůze na vodítku), dobře psa socializovat (zvyknout na lidi a jiná zvířata, což je velice důležité a naučit psa na košík, klec (pokud je vám klec/kotec proti srsti, pit není pes pro vás, protože je alespoň na začátku budete potřebovat) a to vše co nejdříve (do půl roku).
Dále by měl každý pán umět svého psa potrestat (ano i to je třeba) bez bití a křiku (vytřást za obojek, odeslat na místo, ubírání potravy a vracení formou odměny za věci, které udělá správně, pohled do očí, zklamaná gesta, přetočení na záda a jejich kombinace). Je velice důležité, aby vás pes poslechnul a akceptoval. Pokud v rodině vládne pes, nebo pokud si dělá co chce, jde o potencionálně nebezpečnou situaci a je jen otázka času, kdy se pes rozhodne převzít velení. Na rozdíl od jiných psů, toto je u pitbula ještě umocněno pocitem nadřazenosti, sebedůvěrou a vysokou úrovní dominantnosti, samozřejmě záleží na konkrétním jedinci.
Ale hlavně, ne každý člověk by měl mít pita, resp. psa vůbec. Prostě existuje typ lidí, který by neměl mít s živými tvory všeobecně nic společného. Tyto lidi bohužel klasifikujeme jako „nestabilní hovado“. Pokud si narušený, nevyrovnaný, nebo agresivní člověk pořídí psa, nedej bože pita (bohužel právě takové typy lidí si pita volí nejčastěji, aneb „pyčo mam pita“), je na průser zaděláno. Bohužel pak takový jedinci psa lidově řečeno „zkurví“ a tak se následně mohou podílet na zhoršování pověsti rasy, která zde není viníkem. Viníkem je vždy jen člověk – rozuměno psův pán.
Proporce pitbula
Jen pro shrnutí, pokud by někoho zajímalo. pitbul není velký pes, proto se dá v pohodě zvládat v bytě (nutné procházky). Není tolik náročný na množství krmiva (asi 400-600g granulí denně dle typu) a není náročný na údržbu srsti. Naproti tomu po fyzické i mentální stránce pravděpodobně překoná veškerá očekávání a to i v porovnání právě s velkými psi.
Využití / druh: služební plemeno / teriér
Zařazení dle velikosti: střední plemeno
FCI: neuznáno
ADBA: uznáno
Výška: 46-56 cm
Váha: pes 18-30 kg, fena 13-25 kg – pes nad 25 a fena na 20 kg jsou považováni za „těžké váhy“.
Srst: krátká, tvrdá, lesklá
Zbarvení: jakékoliv
Popis: kvadratická stavba těla, mírně vyvýšený hřbet, postupné klesání zádi až po kořen ocasu, tělo svalnaté – vyrýsované, na poměr výšky mohutné, široký krk, hlava v poměru k tělu, hranatá, nejširší mezi ušima, široký nos, výrazné čelisti – nůžkový stisk, výrazné nozdry, uši kupírované nakrátko či nekupírované, ocas pevný postupně se zužující se, směřujíce k zemi. Pevný postoj vyzařující sílu a odhodlání.
Váhu a výšku bych nebral moc vážně, protože můj pit ji poměrně výrazně překračuje a není to až taková výjimka. „Těžké váhy“ existují naprosto běžně.
Exteriérové rozdíly můžou být výrazné… tudíž můžete narazit na 40kg těžkého a přesto jen 40cm nízkého „bully“ neboli „boudaře“, který je širší než vyšší, stejně jako 60cm vysokého štíhlého, atletického psa s váhou 25kg.
Pitbul je výborný společník
Je těžké rozepsat, jaký pit je vlastně společník, ale je jednoduché říci, že bude přesně takový, jakým jej uděláte. Budu opakovat, ale základem je samozřejmě čas. Pokud na psa nemám čas, nemám psa. Nicméně dá se říci, že pit může dělat cokoliv co chcete, můžete s ním chodit stejně tak plavat, jako jezdit na kole, chodit běhat a nebo jen v klidu na procházky. V zimně zapřáhnout za sáňky, opravdu cokoliv. Pes bude rád, že je s vámi a že dělá něco co vám dělá radost.
Někteří lidé naleznou seberealizaci právě v psích sportech, kdy jsou na své miláčky patřičně pyšní a u pitbulů bude na co, protože jsou prostě skvělý ve všem, co je fyzicky náročnější. Nevím, osobně provozujeme minimum těchto akcí a nějak si z toho vrásky neděláme, ale zase na druhou stranu je lepší, psa zaměstnat a toto může být cesta.
Pokud se pes bude nudit, stane se z něj brzo demoliční četa, toto ale neplatí jen o pitbulech, ale celkově o všech psech. Pitbul je opravdu velice společenské plemeno a společenskost v tomto směru znamená, že pes je rád s vámi. Je tedy nutné naučit psa být sám. Tenhle výcvik probíhá tak jako u každého jiného psa. Odejdete, počkáte až přestane vyvádět, vrátíte se psa pochválíte. Posléze začnete odcházet doopravdy, nejdříve na krátký čas, později, na delší. Vždy když přijdete a vše bude v pořádku, psa pochválíte, odměníte.
Co se týče přístupu k dospělým, nebývá problém, tedy pokud se pes ve smečce považuje za podřízeného. Říká se, že pes je jediný tvor na světe, který vás bude mít radši, než sebe sama. Co se týče přístupu k mladším členům rodiny, je to stejné. Nikdy není dobré nechat psa samotného běhat s dětmi (může je nechtěně porazit), ale neumím si vůbec představit, že by dobře vychovaný pit napadnul dítě a to i v případě, že je škádlen / trápen.
Děti našich známých můžou našemu pitovi dělat téměř cokoliv. Samozřejmě, že se tomu člověk snaží bránit, ale nejde to vždycky. Ale díky tomu, jakou má pit povahu se neožene, ani když ho malý tahá za uši až tak, že si kníkne. Nebo jej dloubne do oka, zatáhne za ocas a podobně.
Kde jaký jiný pes už by startoval, vrčel, nebo nějak reagoval. pit nikoliv. Dál leží a nechá si vše líbit. I tak je potřeba dávat pozor při pohybu psa. Pes je vždy kontaktní a i když je naučený neskákat, tak se umí opřít. Vy to ustojíte, malé dítě, co sotva stojí nikoliv. Nedojde k žádnému vážnému zranění, ale to víte, maminy si své miláčky hlídají jako oko v hlavě a kvůli drobnému poražení bez jakýchkoliv následků jsou schopné dělat scénu. Bohužel držení fyzického kontaktu psa neodnaučíte. Nebo nevím jak na to, což se naprosto nestydím napsat.
Pitbul jako obranář
Někdo tvrdí „že to mají v sobě“ někdo tvrdí, že nikoliv, že se k tomu musí vést. Nicméně většina pitů má silný obranářský reflex. Náš pit má obranu v krvi až enormně. Už od mala se vrhal na hadr s takovou vážností, že se nedalo nesmát. Vždy po pár minutách odpadl a prospal třeba celý den. A to protože do toho hloupého hadru vybušil všechnu energii najednou. I hru prostě bral vážně.
Ale nyní už to tak vtipné není, protože si vede opravdu výborně, a to i v porovnání i s většími a zkušenějšími psi.
Nicméně je nutné o této kvalitě (protože je to kvalita) vědět a je nutné se takto jako pán takového psa chovat, stejně jako se k vám s takovým psem musí umět chovat i Vaše okolí. Vidíte kamaráda, řítíte se jej pozdravit poplácáním, ale on má psa a ten i s košíkem může být nebezpečný (sražení, drápy). Pes zareaguje instinktivně, vidí jak se řítíte a připraví se bránit (pokud vás dobře nezná a i tady bych si nebyl jistý).
Toto není chyba psa, je to jeho normální chování a je to důvod proč psa vlastně měli lidé už od počátku.. Jakýkoliv jiný pes, než pit to udělá také (ok, jakýkoliv ne, ale normální pes ano). Akorát, když po vás skočí Bígl, nebo York, tak je to celkem fuk. V případě pita to fuk rozhodně není.
Je nutné počítat s tím, že pitbul za vás klidně položí život a tak každou situaci, kdy se domnívá, že jde o vaši bezpečnost bere smrtelně vážně. Já nevím, jak vy, ale já toto považuji za správné a je to kromě společnosti druhý důvod proč psa mám.
Medializace pitbula
Po zkušenostech a po té, co jsem viděl, co pes všechno dokáže, co snese, co si k němu může i cizí člověk beztrestně dovolit a jakým je výborným společníkem, mohu jen nesouhlasit s tím, co se snaží média z pita udělat. A hlavně případ ukousnuté hlavy. Fyzicky není možné, nakonec i majitelka sama vyvrátila celé tvrzení a agresivitě psa. Ti, kteří psa odchytávali také upozorňovali na to, že byl klidný, přátelský a že s nimi pes bez problémů šel. Na netu se i objevilo video právě onoho konkrétního psa (jménem „Odin“), jak si hraje a válí se, mazlí se. Prostě typický zabiják.
Co bylo v pozadí, asi už nikdo nezjistí. Jestli vliv zvenčí, nebo prostě blbost, nebo snaha uzavřít případ a nemuset si dále špinit ruce… Kdo neví, Odin je již u dalšího chovatele, taky se z toho hned udělal článek, jako bejk (Pes zabiják….)… to víte, to se musí. Ale článek už byl uveřejněn a špatná pověst pitům zůstává. Tak jako zůstává motorkářům, i když za své chyby, ale mnohem častěji za chyby ostatních platí v drtivé většině případů sami, tak jako zůstává špatné pověst jakékoliv jiné pozitivně diskriminované skupině po uveřejnění nekompletních či dokonce lživých článků s účelem klamat a udělat bombu z něčeho, co bomba prostě není… Pro potřebu vytáhnout něco, po čem se zvýší poptávka po utahování šroubu, po čem ovčané poděkují za další regulace, za další zákazy, za další….
Slovo závěrem
No a tak to jednoho dne taky přijde. V zájmu většího bezpečí se i u nás rasa pitbul se škrtne ze seznamu, zakáže se chov a tak jedno z nejlepších pracovně společenských plemen všech dob a jeden z nejlepších úspěchů lidských chovatelů psů zmizí. Díky Bohu, ulice jsou zase bezpečné. Matky s dětmi můžou chodit beze strachu po ulicích.
Děkujeme. Máme co jsme chtěli.
Já pokud to bude jen trochu možné budu řvát „ne“ co mi hlasivky budou stačit. I když to možná bude zbytečné, ale i tak. Svět bez tohoto skvělého plemene by mi připadal chudší. Podstatně.
Víte nebylo to pro nic za nic, že byl pitbul ve „staré Americe“ symbol síly a odvahy. Například na fotografii pro podporu nasazení v druhé světové válce je pitbul s vlajkou v zádech. Ale síla a odvaha je dnes nežádoucí produkt, radši místo toho falešný pocit bezpečí, jehož zdrojem jsou státem ovládané složky. Nevím jak vy, ale já si rozhodně v přítomnosti pánů cajtů rozhodně nepřipadám v bezpečí, spíš naopak.
Dále je dobrou otázkou, proč se pes vodí nalevo již od pradávna. Pes byl doprovod svobodného člověka, který se pro vlastní ochranu ozbrojil a pravá ruka byla volná – připravena sáhnout po zbrani. A svoboda a zbraň dnes také nejsou zrovna in. Spousta lidí má kopřivku, jen tato slova slyší.
(1x známkováno, průměr: 4,00 z 5)