V souvislosti se zákonem 411/2005 Sb. mě zajímalo, co je vlastně příčinou jeho vzniku. Žádný zákon, společenský proces nebo politická strana nevznikne sám od sebe, je zapotřebí, aby vznikla alespoň nějaká společenská poptávka po něm.
Míra této společenské poptávky není v Kocourkově, ale i jiných banánových republikách určována kvantitativně (=kolik lidí to chce), ale kvalitativně, tzn. jakou moc má skupina lidí, která požaduje nějakou změnu, bez ohledu na to, jak velká je to kravina.
Začal jsem zjišťovat, kdo co jsou zač 411fans. Našel jsem nějaké 411fansites. Moc jich nebylo. Nějaký omezenec sestavil petici na podporu silničního zákona v původní formě. Je z Brna. Našel jsem i skutečné rarity. Starosty na jižní Moravě znepokojuje, že cyklisté nemohou po nově zbudovaných cyklostezkách mezi vinnými sklepy jezdit nadraný a budou lobbovat za to, aby se provozu účastnil co největší počet podnapilých osob. Jinak nic moc.
Jedno zásadní fansite mi až do dneška unikalo. Je to web Strany zelených. V politickém programu této zmrdostrany najdeme v sekci doprava pozoruhodných několik odstavců, mezi nimi třeba tento:
Strana zelených pokládá nadměrný automobilismus za sociálně patologický jev. Navrhujeme mu čelit zavedením mýtného na dálnicích a postupně i státních silnicích, zpoplatňováním vjezdu do center měst, odstraněním zvýhodňování automobilové dopravy v daňových odpisech a v neposlední řadě mnohem tvrdšími postihy dopravních přestupků (například odebrání řidičského průkazu v opilosti řidiče či při výrazném překročení povolené rychlosti).
Strana zelených pokládá nadměrný automobilismus za sociálně patologický jev a neříká nám proč. Také neříká, jaký automobilismus je ještě přiměřený a jaký už je nadměrný. A co je to vlastně automobilismus? Něco jako ekoterorismus? Hovoří zvláštní řečí, nějakým meloun speakem, podobně jako Dana Kuchtová, které sice dělá problém pojmenovat či popsat funkci základních technických objektů kolem sebe, ale problematiku řízení atomového reaktoru ovládá dokonale. Meloun něco říká o patologických jevech, ale neříká proč jsou vlastně patologické. Není právě jednoduché vysvětlit proč, tím spíš pro melouna stupidního. Moderní auto totiž neprodukuje významná množství škodlivin (narozdíl od Favorita soudružky Kuchtové), jeho vnější hlučnost se přibližuje hlukové kulise okolí ve městě, z moderního auta nic neteče, co by mohlo znečišťovat životní prostředí a poslední dobou se ukazuje, že auto lze vyrobit z recyklovatelných materiálů.V neprospěch ekozmrdí argumentace hovoří další fakta. Pro ekozmrdy je srdeční záležitostí veřejná silniční doprava. Zatímco například Connex, Dopravní podnik ČB a jistě i další podniky realizují svoje transportní výkony z převážné části retro autobusy Karosa splňujícími Euro II a to ještě kdoví jestli, v nabídce skoro všech velkých výrobců tahačů jsou ucelené řady motorů s Euro IV (NOx = -30%, pevné částice = -80% vůči Euro III), kdo je hustej, může mít i Euro V s Denoxem, každopádně Euro III je standard. Ani nehovořím o tom, čím asi smrdí do vzduchu naftová trakce Českých drah. Takže životním prostředím ekosebranka agrumentovat nemůže a zřejmě ani nechce, ona totiž nehodlá argumentovat vůbec nijak, protože
auto je špatné áááno!
Jsou prostě lidé, kteří nemají rádi auta. Něco jim na nich vadí, nevím co. Možná jsou iritováni tím, že k jejich vlastnictví je třeba mít (nějaké) peníze a není je možné prostě utrhnout ze stromu nebo vypěstovat doma pod žárovkou jako konopí, možná jim vadí, že se právě auta omylem stala symbolem pokroku tradiční civilizace (proto také arabští hajzlíci – ve většině dosud nepotrestaní – zapalovali při nepokojích ve Francii v roce 2005 auta a ne třeba počítače), možná pro ně automobilový průmysl představuje příliš konkureční prostředí a rat race, který provozuje automobilový průmysl se zbytkem průmyslu a vlastně celým trhem, jim vadí (celkem právem), případně mentalita „kdo má v názvu auta všechna písmena červená, je velkej borec“ a posuzování lidí podle toho, čím jezdí, což mě sere taky. Osobně si myslím, že příčina tohoto postoje je jinde. Kryptobolševikovi vadí, že pořízením automobilu (libovolně výkonného a libovolně levného) se člověk odpoutá od sítě kryptobolševikem kontrolovaných služeb a může se přepravovat sám. Není na systému tolik závislý a tudíž tak dalece ovladatelný. Nejenže se nemusí systému doprošovat, aby mu na stanovené místo laskavě přistavil vlak nebo autobus (často mě napadá, že přes všechny investice, které systém již učinil a přes úsilí trvající desítky let nejsou polostátní a obecní dopravní společnosti s to zajistit, aby vlaky a autobusy vyjížděly a přijížděly včas a garantovat tím alespoň na minimální úrovni kvalitu poskytovaných služeb), ale může připravit kdykoli kamkoli cokoli. Může například přepravovat sám sebe do jiných míst a poznávat tam další lidi, vyměňovat si s nimi informace a názory bez přefiltrování přes média, nebo přepravovat svoje produkty/služby přímo k zákazníkům a stát se tak ekonomicky nezávislým na „sytémových službách“. Každopádně, vlastnictvím auta nebo motocyklu se člověk částečně vymkne Matrixu a stane se na něm méně závislým, což je v přímém rozporu s melounovou představou o fungování společnosti.
Provozujeme s několika přáteli takový menší systém výměnných služeb. Vzhledem k tomu, že se v něm sešli lidé různých profesí od automechanika přes nástrojaře po právníka, dovedeme si často vypomoci uvnitř tohoto uzavřeného okruhu. Jsou to lidé, kterým důvěřuji a neodmítl bych jim nikdy pomoc, přinejmenším bych se snažil najít někoho dalšího, kdo může pomoci činem či radou. Nikdo nepočítá, zda má uvnitř systému vyrovnané konto a nedal víc než dostal, funguje to zcela spontánně, neplánovaně a nepravidelně, ale dlouho. V tomto neorganizovaném přesto funkčním systému hrají auta roli prostředku, který nám umožňuje tento oběh služeb a zboží spolehlivě realizovat. Samozřejmě že stát ani velké firmy, takové, které pumpují peníze do politických stran, z naší vzájemné výpomoci nikdy neviděly ani korunu, naopak se nám podařilo je o dost korun odrbat nebo jim je aspoň nedat. Zkomplikovat individuální dopravu znamená přetnout tyto neformální vazby mezi lidmi a nahradit je vazbou na systém. Stejně tak když cestou do práce naložím na autobusové zastávce sousedku a odvezu jí do centra autem, tak jsem se sice zachoval z hlediska zdravého rozumu i ekologie racionálně, ale Dopravní podnik města ČB jsem připravil o dvanáct korun, ze kterých například mohlo padesát haléřů skončit na účtu Melounostrany jako sponzorský dar, čili vzniklo něco sociálně skutečně velmi patologického. Levici – a zelení nic jiného než levice nejsou, nemydleme si oči nějakou trojkoaliční vládou – jde vždy o maximální závislost občana na státu, z toho hlediska pohled zelené verbeže na automobil(-ismus) docela chápu, stejně jako chápu postoj levice k držení střelných zbraní, liberalizaci trhu bydlení nebo ke změně důchodového systému.
Vypovídá o kvalitě právního vědomí zelených, když chtějí bojovat proti individuální dopravě tvrdými postihy dopravních přestupků. Je to jako mluvit o koze a o voze. Jedna věc je ten jejich „nadměrný automobilismus“, beztak ve své podstatě vyvolaný nemohoucností městských a polostátních dopravních společností poskytovat rychlé a levné dopravní výkony, a druhá prasácké chování některých jedinců, ale v tom meloun nevidí rozdíl. Meloun naznačuje, že když se na silnicích zavede právo šaríja, že se výskyt individuální dopravy omezí. Pro dopravu neautomobilovou asi šaríja platit nebude.
Podle melouna je dopravní přestupek dodatečnou příležitostí k potrestání za primární hřích, totiž jízdu autem.
Co říci na melounovu snahu? Meloun jistě nemůže změnit celý systém, na to je jeho 7% od bratrů kryptokomunistů příliš nevýrazný mandát. Ja řečeno, diktatura demokracie neměří kvantitativně, takže meloun má dostatek vlivu na to, aby změnil systém zčásti – a v tom je největší riziko. Kdo asi melouní snahu odsere jako první. Až se meloun chopí kormidla a prosadí nějakou dodatečnou daň na uhlíkatá paliva nebo na zakoupení nového vozu jako v sousedním Rakousku, co se asi stane. Budu muset někde ušetřit, takže si nebudu kupovat nové auto každé čtyři roky, ale každých pět. Možná vynechám hlíny nebo metlu pyčo, protože mi stejně k ničemu nejsou. Zdravotní sestra Vomáčková, svobodná matka, vynechá pro změnu výměnu brzdových destiček nebo seřízení motoru u jejího patnáct let starého Favorita, čímž se bezpečnost a ekologie zásadně zlepší. Gratuluju, pane meloun.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)