Při pohledu na tuto větu mi hned bylo jasný, kolik uhodilo.
Koordinací naplňování komunikační strategie České republiky před vstupem do Evropské unie bylo pověřeno MZV ČR. Cílem komunikační strategie (KS) je informovat veřejnost o Evropské unii a objektivně vysvětlit přednosti integrace ČR do EU spolu s eventuálními úskalími tak, aby se všichni občané mohli na základě těchto informací kvalifikovaně rozhodnout o vstupu do EU.
Tato věta pochází z dokumentu, který stanovuje komunikační strategii vlády ohledně vstupu do EU. Už z pohledu na logo, nehledě na text, kde jsou nevýhody zmíněny na druhém místě a ještě označeny za eventuální, mi jako zmrdologovi okamžitě bliklo. Už zase něco chystaj… Kampaň pro vstup do EU, která nyní v ČR běží, vedou lidé, kteří již nyní splňují kritéria. Ne pro vstup do unie, ale pro zařazení mezi zmrdy.
Eurozmrd je tu
Když jsem psal o zmrdech, zmínil jsem, že zmrd se povyšuje nad ostatní, v podstatě lidmi kolem sebe pohrdá, nerespektuje jejich vlastní názory a manipuluje jimi za svými cíli. Psal jsem, že zmrd lže, tlachá a ohýbá realitu tak, aby se mu to hodilo.
Co dělají eurozmrdi? Nic jiného. Neustále spouštějí všelijaké „vysvětlovací kampaně„, nechávají zapojovat „vysvětlovací telefonní linky„, zakládají „komunikační centra„, tlachají v televizi, rádiu, novinách a po Internetu. Všechno vědí nejlíp, každého poučují, všude už byli třikrát a bylo to tam skvělé.
Produkt eurozmrda
Zatímco obyčejní zmrdi obvykle produkují leštěné prdy, je produktem eurozmrdů europrd – tzn. prd přebarvený na modro se žlutými hvězdičkami. Europrd je multifunkčním produktem a v podstatě existují dva typy europrdů :
– virtuální europrd : mívá podobu informace. V našich podmínkách jsou virtuální europrdy obvykle spojovány do řetězců a tyto polymerované europrdy se pak nazývají informační kampaně. V zemích, kde již eurozmrdi uspěli, jsou europrdy implementovány v podobě norem, směrnic a nařízení, týkajících se třeba maximálního možného prohnutí banánů a tvaru panáčka na semaforech pro chodce.
– reálný europrd je hmatatelným produktem eurozmrda. Existují dva druhy reálných europrdů :
Prvním je tzv. indukovaný reálný europrd (IREP), který vzniká uplatněním virtuálního europrdu do praxe. Například měna Euro je jasným příkladem IREP. Veškeré IREP mívají shodné znaky :
– IREP spotřebovává daleko více zdrojů než produkt zdravého rozumu (PZM) – je dražší, složitější a musí se na něj dávat více pozor
– IREP se obvykle dá použít jen s potížemi, za cenu zásahů zvnějšku a nebo vůbec ne. Proto mnoho IREP existuje pouze na papíře a dál se místo nich používají PZM.
– počet úředníků nutných k evidenci a kontrole IREP je řádově vyšší, než by to bylo třeba pro PZM
– na IREP se nesmí nadávat. Pokud se tak děje, jsou v souladu s předchozím bodem zaměstnáni mediální specialisté, kteří do IREP investují další IREP, aby tak zlepšili jeho image.
Dále existuje ještě tzv. kopírovaný reálný europrd (KREP). KREP nevzniká z nuly jako IREP, ale tak, že se sebere nějaký funkční PZM a prohlásí se direktivně za europrd. Například existují ještě nějaké obce, které nemají dluhy, vypadají hezky a turisté tam rádi jezdí. Přijdou eurozmrdi a prohlásí je za Euroregion, tedy jednoznačně KREP.
*) Vysvětlivka ke schématu
Dále lze europrdy dělit na euromakroprd (postihuje systémově širší oblasti – tedy třeba zavedení euro) a euromikroprd (vyskytuje se jen lokálně – třeba šipky na křižovatkách). EU je právě typická tím, že z mikroprdů dovede vytvářet makroprdy, v čemž je její hlavní kouzlo přitažlivosti.
Polymerovaný europrd
Momentálně jsou pro nás zásadní hlavně informační a vysvětlovací kampaně, spadající jednoznačně do produktové rodiny virtuálních polymerovaných europrdů. Jak již bylo řečeno, jsou výrazem volání eurozmrdů po veřejné podpoře. Veškerá produkce eurozmrdů vykazuje určité společné znaky nezávislé na tom, jaké technické prostředky k tomu eurozmrdi použijí.
– s přesvědčovaným se během informačních kampaní komunikuje jako s mentálně retardovaným dítětem. Protože se eurozmrd nedovede snížit k podlidem neeurozmrdům kolem sebe a uznat, že jsou přinejmenším na stejné mentální úrovni jako on, nakládá s nimi / s námi jako s dementy.
– při „vysvětlování“ bývá použit bipolární model problému. Ve stěžejním díle zmrdologie, Zasvěcení, jsem psal o tom, že zmrd myslí černobíle a neuznává nerozhodné výsledky. Eurozmrd se chová navlas stejně. Zatímco vstup do EU je objektivně vzato změnou rámcových podmínek, za jakých se bude naše země dále vyvíjet, která je směsící jakýchsi pozitiv a negativ, ne vždy dost dobře odseparovatelných. Prostě bude to jiné, ale mnohdy nemůžeme ještě říci, zda taková nebo taková konkrétní věc bude pozitivní nebo negativní. Eurozmrdi podsouvají už porcovaná „negativa“ a „pozitiva“, hezky zabalená v balíčkách jako maso na krámě. Z pohledu do mrazícího boxu v supermarketu si určitě jen málokdo dovede vybavit celé prase nebo krávu a zde je právě skryto jádro té manipulace : eurozmrdi nám problematiku EU předkousali a částečně natrávili.
– o negativech, ani o těch takto vyseparovaných, pořady od Eurozmrd Entertainment nemluví. Když ano, tak velmi málo a jakýmsi bagatelizujícím tónem.
– odpůrci eurozmdů jsou veřejně prohlášování za hlupáky. Guru eurozmrdů a bývalý český prezident spolu s vývojářským týmem polosenilních a býložravých levicových intelektuálů za tím účelem sestrojili strašáka zvaného „česká malost“. Tato zbraň proti národnímu cítění se v různých alternativách („čecháčkovství“, „upachtěnost“) začala sériově vyrábět v různých eurozmrdích korporacích (Lidové noviny, Česká televize…) a byla masově použita proti českému národu. Výsledek? Klinická smrt. Nikdo si nedovolí klást eurozmrdům odpor, aniž by se necítil provinile. Kdo klade odpor, je automaticky označen nějakou nálepkou. Pojmy jako vlastenectví a národ byly přisouzeny skinheadům a rasistům.
– vytvořila se vedoucí úloha eurozmrdů. Podobně jako komouši, kteří se prohlásili za předvoj dělníků, rolníků a pracující inteligence a nainstalovali se do čela společnosti, se eurozmrdi de facto chopili vesla a ujali se pozice poslů světla, kteří vedou stádo nechutných pomatených hovniválů tlačících svoje hroudičky v jejich stopách k světlým zítřkům. Výsledek? Při pohledu na současnou vládnoucí garnituru se těžko hledá někdo, kdo by nebyl eurozmrd. Individua, která nejsou eurozmrdy, jsou pro změnu obyčejnými zmrdy.
Přitom všem se ale nedá říci, že by na vysvětlování čehokoli bylo cokoli špatného. Špatné je takové vysvětlování, jaké dělají eurozmrdi : prefabrikovaná černobíle vykreslená nebo spíš zkreslená fakta… A obávám se, že to není všechno, čeho se od eurozmrdů můžeme ještě dočkat, protože zatím pouze vysvětlují. Až se do toho pustí naostro a začnou produkovat první skvělé IREP a KREP… zatím totiž tvoří jen pohádky. Až přejdou do stádia realizace virtuálních europrdů, budeme se mít na co těšit.
Pohádka první: o chudém pocestném
Jednou, za devatero řekami a devatero horami, stál na kopci krásný zámek. Chudý pocestný se belhal se svým báglem (německy der Rucksack **)). Chudák měl jednu nohu dřevěnou (německy : Holzfuß), tuberkulózu a hlavně trochu váhal, zda má vůbec k zámku jít. Pak se odvážil a po chvíli postávání přede dveřmi konečně zazvonil. Přišel brýlatý lokaj s klotovými rukávy a jmenovkou Verheugen a vpustil chudáka dovnitř. Chudák byl okouzlen (německy : begeistert). Svítilo tam krásné světlo, bylo tam příjemně teplo a poletovali tam pečení holubi. V dalším střihu vidíme našeho pocestného, uzdraveného a fit, jak s ostatními pocestnými různých národností a barev pleti hoduje u velkého stolu za zvuku polticky korektní hudby (německy : Karl Gott).
**) Vysvětlivka k německým překladům
Tohle je první, ta veselejší pohádka od eurozmrdů. Je to pohádka určená pro vohnouty, kteří uvěřili, že existuje něco zadarmo. Nebo že nám dokonce někdo něco zadarmo dá. V praxi obvykle existují obchody postavené na bázi výměny něčeho za něco, přičemž před námi zmrdi systematicky zatajují jednu z těchto dvou položek.
Pohádka druhá: o zemi, kolem které natáhli dráty
Tahle pohádka je druhá a méně optimistická. Co do lživosti je na tom zhruba stejně jako ta první.
Maličkočecháčkové ztratili rozum a odmítli Velkoevropu. Jejich země se propadla do strašné izolace. Okolní země na ně zanevřely a oni zase na ně, prostě se pohádali a kolem hranic natruc natáhli dráty. Přestali spolu komunikovat a obchodovat, vydali se všichni svými nedefinovatelnými cestami. Protože ale Velkoevropa byla silnější a Maličkočechy malinké, začaly Maličkočechy skomírat. Je zde zjevná inspirace Šípkovou Růženkou nebo finální scénou ze Sněhurky, obojí ovšem bez příjezdu prince.
Opět neuvěřitelné. Nejme žádná malá bohapustá zemička, která by se musela krčit pod křídly nějakého Sojuzu nebo Unie. Máme vlastní potenciál a právě se učíme jej využívat. Hlavně ale není důvod se domnívat, že když řekneme NE, že se tím odsoudíme k zaostávání, odsoudíme se tím pouze k vlastní cestě. To, zda taková cesta bude lepší nebo horší než EU model, je otázka nyní nezodpověditelná, pokud nepovoláme Sybillu nebo Nostradama.
Vnější vztahy jsou politické a obchodní. Politické jsou formalita a obchodní realita : a obchod se nezastaví. My totiž máme co nabídnout. Stačí se podívat na zřejmé choutky Evropy skoupit českou zemědělskou půdu, která není ještě natolik vyčerpaná intenzívním hospodařením jako jejich vlastní.
Kde se berou eurozmrdi
Mám za to, že existují dvě skupiny.
Eurozmrdi idealisté jsou osoby, které na funkčnost evropského modelu věří. Jsou o něm tak hluboce přesvědčeni, že opruzují druhé a tlačí jim to do hlav. Nepochybně jim to dělá dobře, protože se v tu chvíli cítí být něčím více. Někteří z nich se k takovým poznatků dopracovali myšlením, jiní zase jen tím, že uvěřili na první a druhou pohádku.
Eurozmrdi z prospěchu jsou podstatně materiálnějšího ražení. Očekávají zcela konkrétní prospěch z toho, že bude v naší země instalován EU systém. Například
– posílení pravomocí v důsledku posílení státní správy
– neodvolatelnost z úřednické nebo politické funkce
– možnost participovat na centrálním přerozdělovacím systému
– přechod na EU systém bude znamenat strukturální změny, strukturální změny budou znamenat investice, investice znamenají veřejné zakázky, veřejné zakázky jsou pro drogách a prostituci třetí nejlepší kšeft
– vzhledem k tomu, že politická orientace jádra EU je středolevá, je instalace EU primárním zájmem levičáků, kteří si tím posílí pozici
– a tak dáááále.
Stává se ovšem, že někdo dojde k závěru o prospěšnosti Unie na základě vlastních rozumových a poznávacích schopností, stojí si za touto myšlenkou a nikoho o ní násilím nepřesvědčuje. To je stanovisko slušného člověka. Nerad bych, aby celý tento článek vyzněl, že kdo souhlasí s EU, je eurozmrd!!!
Je možnost je porazit?
Nepochybně ano. Zde je několik tipů :
Rozlišovat. EU není totéž co eurozmrdi. EU je společenství národů fungující na nějakých principech, které možná časem dosáhne vyšší efektivity než by dosáhly národní státy samostatně. Eurozmrdi jsou bastardi, kteří manipulují slušnými lidmi za eurozmrdími sobeckými cíli.
Vzpomenout si na Josepha Goebbelse. Nejproslulejší demagog postavil svůj zvrácený úspěch na zásadě, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Víme všichni, k čemu to vedlo a co všechno tím dovedl obhájit.
Realismus. Lidstvo pracuje s omezenými zdroji, proto nic není zadarmo. To je jediný a nejúčinnější prostředek na eurozmrdí sliby. EU není humanitární instituce a sama o sobě žádné peníze na rozdávání nemá. Pokud do něčeho investuje jedno euro, očekává se, že se minimálně jedno euro zase vrátí. Jediné, co nám eurozmrdi mohou nabídnout, je přerozdělování (když vám stovku seberou, sedmdesát korun si nechají a třicet dají sousedovi) a sociální politika (to zase když vám stovku seberou, sedmdesát si nechají a třicet vám vrátí). Vždyť přece co je pozitivem například pro lékaře (vydělá si víc) je negativem pro pacienta (zaplatí víc).
Když před Vánocemi běžela diskuse o tom, kolik nám EU „nasype“ před vstupem, připadalo 80 Mrd. Kč kdekomu málo. Já jsem naopak chtěl zakřičet : Nic nám nedávejte!
(1) My si přece musíme umět pomoci sami, bez injekcí z unie.
(2) Co budeme muset zaplatit protihnodnotou za těch 80 Mrd.?
Dívat se kolem sebe. Eurozmrdi nám budou povídat, jak je v zemích EU krásně. Jak se žije italskému dělníkovi, německému hajnému nebo francouzskému zemědělci. To je všechno ukázka virtuálních europrdů. Lidé v zemích kolem nás žijí s úplně stejnými problémy jako my. Někteří mají více peněz a většinou mají i vyšší náklady, ale v celkovém součtu jsou jejich životy až na detaily stejné a to, že mají normu na banány a na okurky, jim v reálném životě k ničemu není. Naše babičky shrnuly obsah tohoto odstavce do přísloví „všude je chleba o dvou kůrkách„. Není v silách žádné unie, aby zajistila chleba o kůrkách třech nebo jen jedné.
Vidět reálná pozitiva. I když trhání reality na pozitiva a negativa celkem odmítám, vykazuje politika EU rysy, které jsou sympatické. Například důraz na investice do vzdělání nebo do životního prostředí. Jedná se o nástroje dlouhodobého růstu. Nicméně EU na ně nemá patent a byli bychom určitě schopni pracovat s nimi také jako národní stát.
Odmítnout moderní sociální stát. Tento bod může být syntézou všech předchozích. EU totiž reprezentuje to, co se nazývá moderní sociální stát, tedy systém postavený na domněnce, že deficitní hospodaření je v pořádku, když ho odhlasuje nadpoloviční většina. Se vstupem do EU souvisí zachování či spíše rozšíření přerozdělovacího systému. Není třeba být jasnovidnej, aby člověk pochopil, kam to vede.
D-FENSův osobní komentář na závěr
Jak asi už dávno vyplynulo z obsahu mých stránek, já osobně EU odmítám. Jsem zastáncem národního státu Čechů a „vlastní cesty“, protože to podle mého názoru může fungovat – vlastně to na mikroúrovni už dávno funguje. Možná se jedná o cestu zdlouhavější a namáhavější, ale náš potenciál během ní poroste a u každého patníku na naší cestě budeme silnějšími než v bodě výchozím. Možná – když nás opět neovládnou fašisti nebo komunisti (zde by bývalo asi pro zkrácení stačilo napsat zmrdi…) – to jednou světu ukážeme. Ale taky se možná utopíme ve vlastních sporech.
Zároveň ale nepochybuji o tom, že červnové referendum vyzní pro vstup do Unie. Bohužel myšlení většiny lidí je příliš povrchní na to, aby hledalo ve své hlavě argumenty, proč ANO nebo proč NE. Většina lidí podlehne tak či onak „vysvětlující“ kampani, onomu polymerovanému europrdu, a bude volit správně. Ani tak si nemyslím, že by to byla cesta do pekel, protože vstoupit do EU je pro mne varianta horší než nevstoupit, ale zase ne úplně špatná. Také bychom se třeba mohli paktovat s Rusáky třeba.
Také se domnívám, že i když do EU vstoupíme, jejím plnohodnotným členem nikdy nebudeme. Z počátku nebudeme ani členem plnoprávným a to se s námi od začátku potáhne. Postupně zanevře „mlčící většina“ na EU a, kterou si odhlasovala, bude brblat do půllitru u piva a vymýšlet na administrativu EU drobné podrazy. Například bude ilegálně vyrábět rum a taky ho tak označovat. Situace se vyvine do podoby, jakou známe z let socialismu. Odstup mezi proevropskou politickou reprezentací a skrytě protievropskou mlčící většinou se opět dále prohloubí. Budou to zase „ti nahoře“ a „ti v tom Bruselu“. EU se stane předmětem politických vtipů, jako kdysi Kreml. Strávíme desítky let tomto nepříliš produktivním vohnoutím modelu, než s tím začneme něco dělat.
V podstatě jde tedy o to, co přijde dřív :
– buď se Čechům rozsvítí, že participují na něčem, co nechtěli (jako už se mnohokráte v minulosti stalo) a něco s tím udělají
– nebo se moderní evropský sociální multistát udaní až k ekonomické smrti a rozpadne se sám
Nevidím to tedy nijak vesele.
Jak jsem napsal, vždy je něco za něco.
*) Protože v každém článku o EU bývá alespoň jedno schéma se šipkama, nemohl jsem zůstat pozadu.
**) Protože zahraniční politka EU se bude dělat v Berlíně a vůbec není zatěžko pochopit, kdo to v EU povede, pokládal jsem za nezbytné obohatit stránky o určité pedagogické minimum z německého jazyka.
15.2.2003 D-FENS
(35x známkováno, průměr: 1,46 z 5)