V druhé části studie o zmrdech bych rád stručně rekapituloval minulý díl. Řekli jsme si, kdo je zmrd, jak se chová, jak jej můžeme přivést do úzkých, jak se proti němu bránit a konečně popsali pár případů zmrdů. Hlavním mottem boje se zmrdy musí být: Zmrd by raději porodil ježka, než by utrpěl porážku.
Ještě před vlastní statí malá osobní vsuvka : často bývám tázán, jak jsem k těm hovadinám o zmrdech přišel. Základy klasické zmrdologie jsem nastudoval na vysoké škole. Vysoké školy obecně jsou něco jako pětiletá tréninková soustředění pro zmrdy. Naučí se tam základní praktiky, jako například lízání řiti, prázdné tlachání nebo vykrádání myšlenek, které pak přenesou do praktického života. Mým duchovním vůdcem byl nadaný zmrdozpytec Pavel P. Nemůžu prozradit celou jeho identitu, protože Pavel pracuje a bojuje se zmrdy přímo v jejich Mekce, t.j. v Praze. Pavel disponuje výbornou schopností rozeznat zmrda a zaujímá k nim vyhraněný postoj. V dobách našeho studia sice disponoval určitými mezerami v názvosloví, například neznal vůbec pojem zmrd. Tituloval je máslo, vokurka, heliovar (to není ovar z vrtulníku, ale obchodní značka samotmavících brýlových skel) nebo prostě jen idiot.
Tehdy, když jsem byl mladý a blbý, jsem si myslel, že zmrda lze poznat podle jejich zvyků a obyčejů. Vytvořil jsem proto disciplínu zvanou kognitivní zmrdozpyt. Zabýval jsem se některými vnějšími ukazateli chování a jednání zmrdů s cílem rychle identifikovat zmrda. Považoval jsem to za důležité, protože zmrda je nutno demaskovat ještě dříve, než se plně rozvine. Bohužel, po čas jsem musel konstatovat, že tato teorie není 100% účinná a že může vést k tomu, že zařadíme mezi zmrdy i člověka, který vůbec zmrdem není. Je to asi takto : pokud řekneme, že co Čech, to muzikant, pak to neznamená, že všichni muzikanti jsou taky Češi. Mezi zmrdy prostě neplatí zákon ekvivalence a nelze prohlásit, že když jeden zmrd vykazuje nějaké vnější znaky, že jiný člověk se stejnými znaky je v důsledku toho zmrd. Byl jsem tedy nucen toto učení přepracovat na „pravděpodobnostní kognitivní zmrdologii“, která vychází z toho, že mezi zmrdy je zvýšená pravděpodobnost výskytu nějakého vnějšího znaku. Jinak řečeno, pokud na někom zaznamenáme výskyt nějakého vnějšího znaku typického pro zmrdy, je větší pravděpodobnost, že je to taky zmrd. A zde již ekvivalence platí.
A nyní již k rozboru nejčastějších rituálů zmrdů :
Zmrdova image
Zmrd, jak již bylo řečeno, dá hodně na svoji image. Špičkoví zmrdi dovedou měnit masky jako herec kabuki. Během jednoho dne je zmrd uhlazeným manažerem v nažehlených kalhotách a s výraznou kravatou, sportovcem v teplákové soupravě nebo třeba hráčem golfu v kostkaté čepici. Z oblečení tedy nelze odvodit nic. Znám sice několik zmrdů, kteří chodí v obleku a kravatě i na očkování proti tetanu, protože žijí představou, že tam potkají svého šéfa a udělají na něj dobrý dojem
Poměrně dost se dá vydedukovat z jiných detailů. V začátku mobilní komunikace nosili zmrdi velmi viditelně mobilní telefony, aby každý poznal, jak jsou nepostradatelní. Tato móda už poněkud ustoupila do pozadí, jednak proto, že mobily již nejsou velké jak cihla, takže nejsou tolik vidět, ale také proto, že dnes má i naprostý sociální případ nejméně jeden mobil. Zvonění mobilu v plné restauraci nebo v jakémkoli kolektivu je pro zmrda rajskou hudbou, protože do něj může okamžitě začít důležitě žvanit. Hodně zmrdů nyní opouští svá auta s hands-free na hlavě, aby nám ukázalo, že je ani v autě je nenechají na pokoji. Když to potkáte někde na záchodku, myslíte si, že Keanu Reeves si z Matrixu odskočil na malou a hned zase půjde zpátky.
Hodně zmrdů doplnilo svoji domácnost o psa. Čím větší, tím lepší. Pro zmrda má pes význam jako demonstrátor zmrdovy vlastní agrese. Zmrd si tedy nepořídí bernardýna nebo kólii, protože tito psi vypadají nanejvýš mírumilovně. U zmrda v boudě spí pitbull nebo nějaké podobné psí prase a zmrd se rád chlubí tím, že jeho zvířátko je „ostrý“. Druhotnou službou, kterou poskytuje zmrdovi němá tvář, je psova podlézavost k člověku a to taky dělá zmrdovu egu sakra dobře.
Zmrd se baví
Další součástí mých studií bylo, jak zmrdi tráví volný čas. Zde se dalo dopracovat k poměrně jednoznačným závěrům.
Podstatná skupina zmrdů provozuje kolektivní sporty nebo sporty velkou mírou agrese, tedy třeba hokej, fotbal, dále třeba taek-won-do nebo kickbox. Děje se tak bezpochyby proto, že při kolektivním sportu se zmrd může schopných hráčům schovávat za zády a částečně profitovat z jejich způsobu hry, u té druhé agresívní skupiny je v pozadí potřeba zmrda dobíjet si baterky a dodávat si sebevědomí mlácením do jiného zmrda. Změkčilejší zmrdi sáhnou po tenisu nebo golfu, protože je to otázka prestiže. Na golf a tenis se nechala aplikovat kognitivní teorie i bez pravděpodobnostní nadstavby. Sport je zmrdům vlastní a v logice mnohých sportů se zpravidla nacházejí. Na druhé straně, existují sporty, kterým se zmrdi vyhýbají – většinou jsou to sporty, kde je úspěch a neúspěch poznat. Pokud by zmrd při skoku do výšky shodil laťku, tak to neokecá. Nemůže říct, že mu jiný zmrd špatně přihrál nebo že má špatnou formu. Prostě tyčku shodil a jiný to skočil a zmrd tím pádem okusí kyselé ovoce neúspěchu. Pak také existují sporty a záliby, které vyžadují neustálé sebezdokonalování nejen po stránce fyzické, ale také třeba manuální, inteligenční nebo morální, a to není nic pro zmrdy.
Profesionální sportovci jsou v mnoha případech také vrcholovými zmrdy. Vzpomeňme na řadu dopinkových afér (do kterých se vehnali zmrdi sami v jejich slepé snaze dosáhnout za každou cenu vrcholu), korupci a propojení vrcholového sportu s organizovaným zločinem nebo na příklad extrazmrda jednoho druhdy úspěšného cyklokrosaře, který hulvátskou jízdou způsobil tragédii a nedovedl se k ní postavit lidsky přijatelným způsobem.
Zmrd za volantem
Díky zálibě v autech jsem detailně a dlouho analyzoval, čím a jak zmrdi jezdí. I zde platí pravidlo nonekvivalence. Pokud tedy zmrdí jezdí častěji nějakou značkou, neznamená to, že všichni majitelé takového auta jsou zmrdi.
Pro zmrda je auto velmi důležité. Pro mnohé zmrdy je pořízení luxusního vozu první metou jejich slizkého života. Zmrd si často vybírá auto, které vyjadřuje jistou dominanci. Tedy například off-road s masívním rámem vpředu nebo větší osobní vozy. Značné obliby se u zmrdů těší Škoda Octavia, zřejmě pro svůj dynamický design a to, že kdysi byla symbolem společenské prestiže. Kdo Octavii zná, ví, že se jedná o uvnitř nevhodně řešené a podmotorované auto, které se v Německu těší oblibě mezi důchodci právě díky nevýrazným jízdním vlastnostem. Kdo chce se dobře povozit, musí volit vyšší verze s vyšším obsahem, což ale zase převyšuje finanční možnosti mladých zmrdů, kteří potom musejí zkoušet dominovat feliciím, favoritům a celé kolonii starých aut v sociálních modelech 1,4. Další stálice zmrdského autosalonu jsou Audi A6 a VW Passat, protože automobilka Volkswagen vytrvale přikrmuje fámu, že se jedná o vozy určené pro manažery. Sociálně slabší zmrdi pak sáhnou po BMW trojkové řady o stáří kolem deseti let. Zmrd je ochoten se pro pořízení vysněného vozíku značně zadlužit. Znám zmrdy, kteří sice ve svých fárech vypadají velice cool, ale leasingové splátky budou splácet až do dalšího průletu Haileyovy komety.
Zmrdi jezdí jako prasata. Pokud vidíte auto jet na červenou, ignorovat přednost v jízdě nebo předjíždět přes dvě čáry, tak si buďte jisti, že za volantem sedí zmrd. Zmrd ve své velké káře pohlíží na bezpečnostní opatření a předpisy silně svrchu a ignoruje je doufaje, že ho pětapadesát koní jeho jako tank těžké oktávky spolu s neořesitelným egem z toho vždy nějak dostane, nebo že ostatní uhnou. Někdy to neklapne a zmrda pak musejí vystříhat hasiči. Škoda je, že zmrdský způsob jízdy často ovlivní osudy nevinných lidí, kteří se bohužel nacházeli v nevhodnou dobu na nevhodném místě.
Největší pohroma je koupit si ojeté auto po zmrdovi. Zmrd nemá k ničemu respekt a tak se ani k autu nedovede chovat přiměřeně. Již po několikaměsíčním používání auta zmrdem je v tak bídném stavu, že je třeba jej znovu vyrobit.
Zmrd si hledá místo
Paní učitelka : Máničko, čím bys chtěla být?
Mánička : Kadeřnicí.
Paní učitelka : A ty, Pepíčku ?
Pepíček : Automechanikem.
Paní učitelka : A co ty, Lukášku ?
Lukášek : Sím, paní učitelko, já bych chtěl být zmrd.
Bohužel to takhle většinou nebývá. Zmrd dostává od rodičů, často taky zmrdů, jakousi redukovanou sadu instrukcí, jak se v životě chovat, aby nemusel nic dělat, nést žádnou zodpovědnost a aby měl za to velké peníze. Poměrně často mu také rodiče prošlapou cestu do nějakého místa, na které je požadován „mladý dynamický zmrd“.
Zmrdi vyhledávají ty pozice, kde je ztížená kontrola výsledků jejich práce. Jak jsme si již řekli, zmrd neunese neúspěch a zároveň nedovede nic udělat pořádně. Jedinou šancí pro něho je, najít si místo takové, kde nelze stanovit objektivní kritéria pro jeho hodnocení. Výsledky práce lékaře, pilota, kadeřnice nebo mechanika lze jednoznačně hodnotit v reálném čase, zatímco výsledky práce státního úředníka, prodejce nebo konzultanta jen stěží. S velkým výskytem zmrdů jsem se setkal v následujících oblastech :
Oblast výpočetní techniky. Zde zmrdi jednoznačně hřeší na neznalost problematiky počítačů a zpracování dat širokou veřejností. Pokud přijde nějaká tetka koupit počítač do krámu ke zmrdům, vsaďte se, že ji začnou obš’tastňovat moudry jako : „Celeron osmistovka je sice lepší než áemdéčko na stejných herzích, ale zase..“ namísto aby se jí zeptali, nač to vlastně potřebuje a definovali pro ni nejvýhodnější řešení. Z toho plyne další poučka, totiž že zrmd rád vypadá chytře. Ale pomněte : vy jakožto uživatel nejste povinnen znát princip počítače ani jeho jednotlivé komponenty. Naopak, prodavač je povinen vám to vysvětlit, protože je to jeho práce. Navíc, zkompletovat jakýkoli počítač a nainstalovat do něho software není v dnešní době nijak těžké a zvládne to každý, kdo má jen trochu zájem a křížový šroubovák. Zmrdi v prodejnách s počítači nebo v různých IT odděleních nejsou tedy posly světla, ale trapnou bandou vejtahů.
Prodej mobilních telefonů. Dynamicky se rozbíhající „mobilizace“ přinesla zmrdům nové perspektivy. Opět je to tak, že v mobilech se spousta lidí nevyzná. Zmrdi je ale rádi poučují poloanglickými výrazy a dělají z nich úplné kretény. Hází po běžném spotřebiteli spousty termínů a ten pak nakonec odchází z obchodu s telefony s nějakým krámem, kterými na západ od nás podkládají kratší nohu u stolu, a smlouvou s telekomunikační společností na dva roky. Zde platí úplně to samé, co v IT oblasti : nejste povinen se v tom vyznat. Ruku na srdce : viděli jste někdy v obchodu s mobily prodávat staršího člověka? Ne. Je to tam samej mladej zmrd. Mobilní operátoři se nepochybně nacházejí ve stádiu ovládnutí zmrdy stupně tři, tzn. zmrdi zaměstnávají další zmrdy a okupují celé firmy. Produktem zmrdů jsou také imbecilní reklamy na mobilní telefony, které jsou hyperaktivností a jásavostí deprimují většinu populace ještě více než reklamy na vložky. Zdá se, že mobilní operátoři už ani nepředpokládají, že by jejich produkty nakupoval někdo jiný, než zase zmrdi, a chovají se podle toho. Pro mne je jakýkoli styk s mým mobilním operátorem nanejvýš protivný a raději bych si nechal vyšetřovat oční pozadí, než bych šel do příslušného obchodu.
Obchod a servis aut. Aniž to víme, nové auto kupujeme také často od zmrdů. Pořád je to o tom samém : roste počet lidí, kterým zkratky ABS, ESP, MPi a dalších zbývajících dvěstědvacetosm podobných neříkají vůbec nic. Pokud se někde otevře takováto mezera, vleze do ní zmrd. Některé autosalóny jsou už zcela pod kontrolou zmrdů. Přijdu takhle jednou do autosalónu jedné významné firmy, kterou založil před válkou Ferdinand Porsche a který se teď musí obracet v hrobě. Chtěl jsem součástku na mé německé auto v hodnotě asi tisíce korun českých a dva zmrdi se mnou vymetli tak, že jsem se nestačil divit. Nostalgicky jsem přitom uvažoval nad tím, že možná právě když jsem dělal autoškolu, oni zrovna protekli trubkama, a také o tom, že coby pracovník automobilového průmyslu vím o autech ještě o dost víc než oni oba dohromady, a vy si to říkejte taky, protože oni o tom skutečně nemají vůbec ponětí a nedozvíte se od nich nic víc, než si přečtete v létáku. Součástku jsem samozřejmě nedostal. Když si jdete koupit ke zmrdům auto, počítejte s tím, že vám vnutí něco, co nikdy nebudete potřebovat a ještě z vás udělají idota. Doba zaběhaných fachmanů je nenávratně pryč.
Zmrdi vám taky rádi auto opraví. Zmrdi v autoopravárenství jsou mimořádně zákeřní a rovněž hřeší na to, že nemůžete ohodnotit kvalitu jejich práce. Existují pořád ještě určité oázy klidu, kde vás neoškubou. Pak jsou taky místa, kde ze začátku sondují, jak moc se v autech vyznáte a podle toho zvolí strategii oškubávání. Těchto míst je většina – naučte se nějaké zmrdí moudro, ze začátku jim ho řekněte a ušetříte. Nakonec jsou místa, kde vám oškubou bez varování – to bývají většinou firemní autosalóny. Když si přijdete auto vyzvednout, zmrdi automechanici na vás vyvalí mrak automobilních mouder, kterým nerozumíte, seberou vaše prachy, vrazí vám klíče do ruky a tradá.
Rájem méně vzdělaných zmrdů, kteří se nedostali do tréninkových táborů alias vysokých škol, jsou zmrdi obchodující s ojetými vozy. Jedná se o tzv. zmrdy divoké, kteří žijou poněkud zpustlejším životem než zmrdi kariérní. Osobně jsem se přesvědčil, že ve čtyřech autobazarech z pěti vládnou pevnou rukou skupinky třech až šesti mladých prachatých zmrdů. Že z vás udělají idiota, je asi to nejmenší, co se vám může stát. Většinou od nich odcházíte jako hlupák, bez peněz a s nějakým krámem, jehož původ vzbuzuje skoro stejně otazníků jako jeho technický stav.
Zde je na místě se zmínit o přístupu zmrdů k porušování zákonů. V autobazarech přímo kvetou nezákonné kšefty – kradená auta, kradené součástky, podvody na kupujících i prodávajících. Kdybyste přišli za zmrdem a řekli mu, ty jsi zloděj, tak se urazí až do morku kostí. On je pouze obchodník a zprostředkovatel, že jste si koupil mizerný auto, to je vaše věc. Pokud ojeté auto kupujete, sepíšou s vámi zmrdi smlouvu, ve jejíž přílohou je doložka o technickém stavu. A podle té je vaše nové auto úplný šrot. Když pak chcete vůz proti autobazaru reklamovat, vytáhnou ji ven a řeknou – ale vždyť jsme vám to říkali! Zmrd podvádí často a rád, protože nemá svoje zásady, ale pouze svoje zájmy.
Zmrd v politice
Uvedené tři příklady semenišť zmrdů nejsou zdaleka vyčerpávající. Pokud se zmrd chce uchytit v nějakém z výše uvedených oborů, musí mít aspoň určité technické minimum. Zmrdi, kteří nejsou tohoto schopni, se zpravidla dávají k těmto institucím :
– státní úřady
– média jsou ve své většině hlásnými troubami zmrdů
– občanské iniciativy, neziskové organizace, ekologické spolky.
Ne nepodstatná část zmrdů zamíří do politiky. Sféra vrcholové politiky je něco jako Top Gun zmrdů, tam se dostanou jen ty nejlepší z nejlepších. Protože zde se jich v pozicích různých tiskových mluvčích a asistentů mnoho neuživí, hodně nadějných zmrdských talentů v současné době mrhá svými schopnostmi na lokální úrovni. Dá se říct, že česká politická scéna, bez ohledu na stranickou příslušnost, se nachází v pokročilé fázi třetího stádia – tedy že zmrdi začínají požírat jiné zmrdy. V posledních měsících se stupňuje tlak mladých zmrdů v regionech na staré zmrdy v Praze, aby uvolnili hráz přílivu mladých zmrdů. Staří zmrdi tak nechtějí učinit, protože by prolomení jejich obrany proti mladým zmrdům znamenalo jejich zkázu. Sociálnědemokratičtí zmrdi se zkoušeli jeden čas bránit tím, že mezi skupinku starých zmrdů umístili dva nebo tři mladé, čímž věkový průměr celé bandy poněkud klesl a mladí zmrdi z nižších úrovní a zmrdi v médiích ztratili hlavní argument, což bylo poměrně obratné. Nyní obracejí mladí zmrdi své lačné pohledy k blížícím se volbám ve snaze konečně urvat větší kus koláče. Předpokládám, že další vláda nebude již vládou „moudrých a zkušených“, ale „mladých a dynamických“.
Sám jeden zmrd v politice nic neznamená, proto je nutné najít vhodnou politickou stranu. Politická strana je skupina zmrdů fungující na principu hry letadlo. Zakládající členové prodávají své vize níže postaveným členům a ty je zase postupují na další doufaje, že se budou moci postavit do jejich čela. Hraje se na několika paralelních větvích, kterým se říká frakce. Pokud počet účastníků této pyramidové hry včetně voličů dosáhne určitého počtu, vstoupí do hry řada soukromých a polosoukromých subjektů, kteří koupí ideje i osoby zmrdů na špičce a tomu se pak říká lobování a děje se to tu pořád. Do hry také vstoupí stát a nemálo na to přispěje. Typické pro tuto hru, stejně jako pro letadlo je, že ti úplně dole z toho kromě planého očekávání a účtenek za členské poplatky nemají vůbec nic.
Většina zmrdů své šlépěje zpočátku směřovala ke straně, která si říká ODS. Věty jejího lídra, jako třeba „peníze jsou až na prvním místě“, „neznám špinavé peníze“ a mnoho podobných musely znít zmrdům jako rajská hudba. ODS silně propagovala „schopné silné a dynamické osobnosti“, které dnes již dílem sedí v kriminálu za zcela konkrétní delikty, nebo je proti nim vedeno trestní stíhání. Stavěla zájmy jednotlivce proti zájmům společnosti, což je zmrdům rovněž vlastní. Morálka, spravedlnost nebo vlastenectví měly pro ODS cenu použitého toaletního papíru a to zmrdi tvrdí také. Bohužel, pánové Ruml a Pilip vyhnali armádu zmrdů z ráje, když stranu rozdělili vedví (stačilo k tomu, když její proslulý lídr opustil tuto republiku na dovolenou, klasická to ukázka přezmrdování jako finálního stádia třetí fáze). Poselství, které nám po této pro tolik zmrdů idylické době zůstalo, nehodlám dlouze komentovat, ale modrý pták při svém poletování po zemi české roznesl příliš mnoho hoven a ještě zdaleka nejsou všechna odklizena. Skutečně mistrovským dílem zmrdů se stala kupónová privatizace. Na kupónovou privatizaci se můžeme dívat jako na zdařilý ambiciózní pokus zmrdů o rozdělení národního majetku mezi sebe samotné za spolupráce slušných lidí. Mimochodem, Klausova věta „to je hluboké, ale opravdu hluboké neodrozumění“ je přímo jasnou ukázkou mlžení z minulé úvahy.
Od tehdy až doposud nejde nalézt stranu, ke které by zmrdi výrazněji tíhli. Difundují tedy do všech čtyřech hlavních stran a čekají, co z toho bude. I v tomto mezičase dosáhli mnoha úspěchů. Jedním z nejvýznamnějších je vytvoření schizofrenního pojmu „státotvorná opozice“, aplikací kteréhož se jim podařilo vyloučit z veřejného života strany nacházející se obou krajních křídlech pravice a levice. Je zde opět patrný odpor zmrdů k jakýmkoli vyhraněným názorům a naopak náklonnost ke všemu rozplizlému, jako například slovo „pravostředová“. Podobné myšlenkové modely vedly i k pojmu „opoziční smlouva“.
Zmrdi, kteří nemají na to, aby působili v politice (říkají, že na to nemají žaludek. Já vám říkám – ti mají žaludek na všechno!), působí ve všelijakých nezávislých spolcích, občanských iniciativách a podobných bandách. Navenek to působí dojmem, že to dělají zadarmo, ale zdání klame. V těchto spolcích nacházíme často takzvané zmrdy idealisty, tzn. zmrdy, kteří doufají ve spojení realizace vlastních vizí, dobrého byznysu a mocenského vlivu.
Média jsou něco jako nervová síť celé komunity zmrdů. Zmrdi v médiích obvykle úzce kooperují se zmrdy v politice s cílem dosáhnout vhodného formování veřejného mínění. Zmrdi stačili povýšit mediální působení na mnohem vyšší úroveň : dnes již vám média jen neříkají, co se právě událo, ale rovnou vám podsunou, zda je to dobré nebo špatné. A o tom, co je dobré a co špatné, rozhodují samozřejmě zmrdi, takže s každou informací, kterou k vám vyšlou, vymazávají kousíček vašeho vlastného já a na jeho místo dosazují kousek zmrda.
To by bylo asi všechno ke zmrdím rituálům. Pomněte, že existence některých vnějších znaků není ještě důkazem, že máme před sebou zmrda, a naopak, že pokud máte před sebou zmrda, že se u něj budou vyskytovat popsané symptomy. Jsou to prostě zmrdi a jsou nevyspytatelní.
Na závěr seznam nejproslulejších vynálezů zmrdů použitých pro oblbování slušných lidí :
1940 : krabička poslední záchrany
1948 : diktatura proletariátu
1960 : popmusic
1967 : pozitivní diskriminace
1985 : Windows
1990 : kupónová privatizace
1991 : Hnutí Duha
1992 : trvale udržitelný rozvoj
1995 : Windows 95
1997 : čtyřkoalice
2000 : Vitacal
(42x známkováno, průměr: 2,69 z 5)