Zdravotnictví včera, dnes a zítra - zpět na článek

Myslím, že nepadla. Opravdu šikovný automechanik, vybavený moderní diagnostikou na kdeco, je doslova zavalený prací. Mám svého automechanika asi 500m od baráku, často tam chodím, když opravuju nějaký echt zevnitř zasraný aparát a potřebuju to vyfoukat deseti atmosférama. Je šikovný, navíc pracovitý a nemá problém zvednout telefon i v neděli, nastartovat Jimny a jít někoho se zesranou Fábkou odtáhnout.
Maká, na běžnější práce má „učně“, kterého platí tolik, aby mu neutek a má prachů jako šlupek. Pořád je to prestižní džob a dlouho ještě bude.

Myslím, že alfonz19 se spíš snažil naznačit, že na tyhle „drobnosti“ prostě dneska neseženeš člověka, protože zedníci mají kupodivu práce pořád dost a ještě si mohou vybírat, co jim voní a co nevoní.
Níže popisovaný, různý zákroky na elektronice i na silařině samozřejmě taky dělám „netto“ a vylož si to, jak chceš.
Na tý elektronice nechávám nějaký prostor tomu, kdo mi ten kšeft dohodil, tj. zpravidla nějaký profi-elektrikář, který buď průser s deskou sám způsobil přehmatem, nebo prostě byl přivolán na opravu a zjistil závadu v elektronice, se kterou sám nehne.
A tu drobnou silařinu – kdybych to dělal „brutto“ se vším všudy, tak ta mamina na to prostě nebude mít.
A mně by asi bylo nějak divně stydno, říct si za 1,5h jebačku s opravou a za novou zásuvku v koupelně dva litry+.
Kór, když ten můj papír je té mamině zhola nanic. SBD jí to spolehlivě neproplatí, protože zásuvka se prostě bere jako spotřebák, jako žárovka třeba – přestože je pevnou součástí instalace bytu, jako třeba splachovač.
Ale tak jasně, že všetci živnostníci kradnú, baže..

Jištění nuláku je pozůstatek po soustavě 120V s nezemněnou nulou, s ochranou lokálním zemněním. Protože nulový vodič nebyl zemněný a mohlo se tam v případě výpadku fázové pojistky objevit plné napětí proti zemi, bylo předepsáno jistit i nulu, což bylo při soustavě 120V naprosto správně.
Chybu a to zásadní, naopak udělali ti socialističtí fachmani, kteří pak instalace 120V předělávali na soustavu 220V se zemněnou nulou a předpisově ty pojistky z nuláku nevyřadili.
Na prvorepulikové fachmany tu nic kurva neházejte, ti udělali všechno naprosto správně. Tehdy se svítilo 40W žárovkami a největším žroutem byla supermoderní žehlička se 400W, kterou i 1,5mm2 měď v pohodě ustála.
Ano, ve stropních rozvodech pro světelné spotřebiče se používal vodič BGC 1mm2 /pocínovaná měď v gumě, plus voskovaná, nebo karbolovaná bavlněná punčocha nahoře. Při odběru luxusního prvorepublikového lustru dejme tomu 100W, ten 1mm2 měděný drát bohatě stačil. I ty tzv. Kroutilovy svorky byly velmi spolehlivé, pokud byly zatočené takzvaně „předpisově“. Je na to drobný, téměř neviditelný fígl, který ještě dneska někteří znají a který spolehlivě zajistí, že je tento, napohled nekomplikovaný spoj, ovšem výhradně na mědi, takzvaně samoutahovací. Jeden fígl, mimo jiné dva, tkví v tom silném a kvalitním pocínování tehdejších měděných vodičů. Kvůli izolaci žil gumou, kvůli rozkladu/oxidaci mědi zbytkovými produkty vulkanizace gumy, musela být měď pod gumu vždy pocínovaná – lze to pozorovat ještě dneska ve šňůrách s gumovou izolací žil.
Ani v kabelech tehdy neexistovaly jiné žíly, než měděné a izolované gumou, tedy též pocínované.
Někdy, až bude lepší příležitost, to mohu vysvětlit dopodrobna, neboť mě tohle a ještě mnohem víc, jeden z těch starých fachmanů z 1. republiky, naučil.
Na hliníku se používat nesměl – že to socialističtí elektrikáři dělali a dokonce stáčeli i měď s hliníkem, není chyba těch prvorepublikových fachmanů.
Ti totiž ručili přímo svou pověstí za to, že ten systém v továrníkově vile, nebo činžáku pro jeho zaměstnance, bude bezporuchově fungovat a také fungoval. U Vás přes 80 let. V tomhle ti staří fachmani fakt nejedou, že si na 80 let starou zásuvkovou instalaci z 1,5mm2 mědi, připojíte třeba 2kW rychlovarku a k tomu ještě 1kW žehličku. To fakt ne.

Co se týče hliníku – hliník je výhradně a nouzovou záležitostí socialismu. Hliník si tehdejší Elektrotechnická Společnost Česká /ESČ/ vůbec nedokázala v rozvodech představit, při dobré znalosti vlastností hliníku jako takového. Měli hrůzu dokonce i z toho, pokud někdo ve velkém rozvaděči nahradil měděné/mosazné sběrnice z úsporných důvodů hliníkovými, musela na to být extra výjimka s upozorněním na rizika. Hliník byl až asi do r. 1950-1952 považován za elektrotechnicky podřadný, chováním nevyzpytatelný kov a jeho používání pro vodiče, nebylo všeobecně doporučeno.
To mohu snadno dokázat skenem Elektrotechnické ročenky ESČ z roku 1949, která vznikala už od roku 1947, ročenka v r. 1948 bohužel nevyšla, kvůli nejasné situaci ESČ, kteréžto společenství bylo původně výhradně na soukromé a dobrovolné bázi. Ještě v r. 1949 bylo toto doporučení ohledně hliníku stále aktuální.