V tomto článku záměrně semelu všechno dohromady. Například fialobabišimus, produktivitu práce, Formuli 1 a další zdánlivě nesouvisející věci. Ale je to tak nutné, protože řešíme komplexní problém.
V České republice se často řeší otázka produktivity práce. Řečeno zjednodušeně, lidé dřou jak koně, ale nevydělávají úměrně tomu. Je to poznat, když přijede nějaká delegace našinců do Německa nebo Rakouska, tak si po čase všimnou, že tam ti lidé tak debilně nedřou. Zvláště v případě Rakouska je to poměrně palčivé, protože to je zemědělská země, které jsme ještě do nějakých 60. nebo 70. let minulého století strčili do kapsy. Nyní se hovoří o tom, že nás naopak strčí do kapsy Polsko.
Podíváme se na čísla. Kdo má čísla, je king, všichni ostatní jsou jen loseři s názorem. Vezmeme data Eurostatu z roku 2023. Pokud v roce 2015 měla Česká republika produktivitu na jednu zaměstnanou osobu vyjádřenou číslem 100, bylo to v roce 2022 109,3. Za sedm let si polepšila o 10%, což je něco jako 1% ročně. V německém chalifátu je to 102, ve Francii 100 a ve Švédsku 106. Pak tu máme Polsko se 124, Maďarsko 113 a Slovinsko se 111.
Musíme přitom brát v úvahu, že třeba v automobilovém průmyslu se pokládá za zcela normální nárůst produktivity o nějakých 5% za rok. Číslo 100 tak znamená, že fakticky došlo ke stagnaci. Všimněme si, že beru relativní hodnoty, nikoli absolutní, řešíme vývoj produktivity práce, ne její absolutní hodnotu.
Obecně má tato situace dvě příčiny. Buď ty jsme produktivní, ale vyprodukované hodnoty někam mizí, nebo jsme neproduktivní. Musíme financovat nějaké zcela zbytečné agendy, stavět rozhledny v údolí, budovat cyklostezky, aby se voliči mohli projíždět na kole, mít ve firmách ESG experty a podobně. Svoji roli hraje i politika, kdy politici z kuriózních fakticky neexistujících stran obdivují různé ty gigafactory na baterky, což je nejčistší forma tzv. montovny s malou přidanou hodnotou a obrovskými externími náklady, které nese celá společnost.
To je všechno do nějaké míry pravda, ale skutečný důvod se jmenuje fialobabišismus.
Malý historický exkurz.
Ačkoli si to mnoho lidí odmítá připustit, vládní garnitury Fialy a Babiše fungují téměř identicky. Jejich jediný cíl je uchvátit moc většinovým způsobem tak, aby si s ní mohli čtyři roky dělat co chtějí. V rámci tohoto procesu sahají po všech možných technokratických pákách, jako třeba manipulace, extenzivní politický marketing nebo korespondenční volby.
Jak Fiala, tak Babiš jsou frontmany obskurních politických hnutí. V případě Babiše je to Aktiv Nespokojených Občanů alias ANO. V případě Fialy se jedná o umělý účelový mocenský slepenec marginálních politických stran s názvem SPOLU. Všechny tyto subjekty, s vědomím určitých malých rozdílů mezi nimi, jsou jen takové prázdné skořápky, cizím slovem se tomu říká vehikl. Vehikl je účelový technický konstrukt, který má provézt jeho provozovatele k nějakému cíli. Tyto cíle jsou různé, například dojení peněz ze státního rozpočtu a zatahování země do války EU s Ruskem.
ANO i SPOLU jsou pouze volební vehikly a jejich představitelé se tím netají. SPOLU vyhrálo v koalici s dalším vehiklem STAN a fakticky neexistující stranou Piráti volby, přičemž zcela otevřeně a bez jakéhokoli studu říkali voličům, že vehikl mají pouze proto, aby s ním přejeli Babiše s jeho vehiklem. Tohle pojetí je taky důvodem k tomu, proč vehikly nemají politické programy (Babiš), nebo je mají, ale v den voleb se na něj vykašlou (Fiala). Program by jim k ničemu nebyl, programem vehiklu je být vehikl. Smysl vehiklu je jen v tom, že existuje.
Jedněm operátorům vehiklu se podařilo nakecat lidem, že mají volit je, aby se tam nedostal ten druhý. Druhým se podařilo nakecat lidem, že je mají volit, aby se tam nedostali ten první. Dokonalý deadlock, a lidé jim ho žerou. To je neuvěřitelné. Všechny uvažující bytosti by to měly odmítnout.
Zde se vrátíme na stromy a řekneme si, k čemu jsou politické strany. Kdysi dávno, ještě dávno předtím, než se Marku Prchalovi vyvinul bičík, to bylo tak, že se sešli ctihodní pánové, kteří měli podobné myšlenky a byli přesvědčeni, že tyto myšlenky, pokud by byly prosazeny na úrovni celé společnosti, by někomu pomohly, tedy minimálně jim samotným. Shodli se na nějakém nedělitelném společném základě a tomu začali říkat program. Pak se ten nejvýmluvnější z nich postavil a řekl, že odteď jsme tady my, politická strana, máme svůj program a komu se to líbí, ať se k nám přidá nebo nás volí.
Ideologie je nám prezentována jako zlo. Může za to apolitický havlismus, což je něco jako punk komunismus light. Ideologie je ve skutečnost fajn. Potřebujeme víc ideologie. Je to nějaký myšlenkový rámec, který nám všem umožňuje vůbec chápat něčí záměry a zařadit do do správné škatulky, jakmile otevře hubu. Volební vehikly tento framework nemají.
U nás máme ještě několik málo politických stran, které mají myšlenky a mají představitele, kteří jsou schopni tyto myšlenky zformulovat. Ti zbývající, třeba uslintaný brněnský profesor, kterému jde o všechno nebo dotační zloděj, který se dosud nenaučil česky, jsou jen hovnaři, mocenští technokrati a operátoři vehiklů, ve kterých tahají za různé páky a doufají, že se jim to nerozsype pod rukama.
Když se vrátím ke statistice citované výše, vyšší růst produktivity vykazují země ovládané politickými stranami. Nižší nárůst vykazují země ovládané mocenskými vehikly. V České republice převzaly vehikly kontrolu nad společností v roce 2017 a od té doby se jí nevzdaly. Vehikly fungují uzurpátorským způsobem, v podstatě podle hesla „nyní je tahle země naše“. Hodně to bylo vidět na Fialově pětikoalici, která měla pohodlnou parlamentní většinu a v podstatě naznala, že nemusí na nikoho brát ohled, tedy ani na občany a na sliby, které jim dali.
Voličům to nepřipadá divné. Už si na to zvykli. Řada z nich si myslí, že je to tak správně a že to tak má být, tedy že ten, kdo je u koryta, si taky může dělat co chce, dokud ho někdo od toho koryta neodstaví, ale když ho odstaví, tak si zase může dělat, co chce.
Pro operátory politického vehiklu jsou největší problém všichni lidé s názorem. Je to pro ně ohromné riziko. Představte si ten průser, kdyby se našel někdo, kdo má nějakou vizi. za kterou by lidé šli, a umí jí také sdělit. Zmařilo by to jejich investice.
Každý vehikl se proto snaží budovat mechanismy, kterými znemožňují, šikanují a dehonestují všechny, kdo mají nějaký názor a nebojí se ho vyslovit. Tím spíše nesouhlasný názor. Ale obecně je problém jakýkoli názor. Usilují o náhradu nekontrolovaného kontrolovaným a tak vznikají různé ty taxonomie, což jsou seznamy toho, co je v pořádku a o čem se smí mluvit, a vyrábějí se narativy, což jsou v podstatě uměle vyrobené pohádky, kterými se veřejnosti říká, co si mají myslet o různých událostech.
A zde je ten největší problém. Politické vehikly umlčují svobodnou diskusi ve společnosti a tím také limitují jakýkoli budoucí společenský, ekonomický, vzdělanostní a kdovíjaký ještě vývoj.
Co tím myslím? Nyní ta formule 1.
Moje dcera Jájinka je magor do formule 1. Původně jsem myslel, že jí jde jen o ty metrosexuální ikony, co těmi krámy jezdí, ale pak se ukázalo, že o to má hlubší zájem. Věty jako „měli to předělat na medium“ nebo „sleduj Leclerka, je v zatáčkách o hodně rychlejší než Hamilton“ jsou v našem obýváku normální součásti víkendu. Loni se jel nějaký závod v setrvalém dešti, možná to bylo v Sao Paulu. Ptal jsem se Jájinky, jak to dopadne, abych se nemusel dívat. Jájinka řekla, že šance mají Verstappen, Gasly, Leclerc, možná ještě Russel a Tsunoda, a to je celý. Zbytek bude rád, že nějak dojede. To jsem nečekal. Verstappen budiž, ale stáj Alpine? A Tsunoda, který většinou jezdí poslední? Jája na to, že déšť vymaže rozdíly v autech a týmové taktice, a zbude jen to, kdo je jaký jezdec. Jája nějak odpozorovala, kdo jak řídí a má talent to rozeznat, tak odhadla výsledky. Měl jsem si vsadit.
Formule musejí zastavovat v boxech kvůli výměně pneumatik, protože gumy nevydrží celý závod. Někdy je výměna pneumatik dokonce předepsaná, jako třeba v Monaku. Na některých tratích se nedá moc předjíždět, jako třeba opět v Monaku, takže zastávky v boxech a jejich trvání často rozhoduje závod. Jak mi Jája vysvětlila, dobrá zastávka v boxech je kolem 2,5 sekundy. 2,0 je skvělý čas. Cokoli nad 4 sekundy je průser.
Za 2 až 3 sekundy musejí vyměnit všechna čtyři kola, což obnáší nadzvednout vozidlo, povolit stará kola, sejmout stará kola, přistavit nová kola, nasadit nová kola, odklidit stará kola, spustit vozidlo na zem, zkontrolovat okolí vozidla a dát pokyn jezdci, že může pokračovat. Kola jsou připevněna centrální matkou, ta se povoluje i utahuje pneumatickým šroubovákem.
Na první pohled byste řekli, to je nemožné. Ale jak je možné mnohokrát za jeden závod vidět, jde to. Je to věc organizace práce. V podstatě jde o práci za čas, takže je to věc produktivity.
Nyní si představte, že právě vy máte vymyslet, jak vyměnit 4 kola závodního monopostu za 2 sekundy. Jak byste na to šli?
Je zřejmé, že to nejde vymyslet od stolu v kanceláři. Tomu říkám „česká cesta“. Někdo si myslí, že je geniální a prostě to vymyslí sám, aniž by o tom cokoli věděl a měl nějaká data. Jsou dvě možnosti. Buď se mu to povede (1% pravděpodobnost) nebo z toho vyjde nějaký příšerný zprasek (ten zbytek %), jako že kola budou měnit 20 sekund, popletou přední a zadní a ještě se u toho vzájemně pošlapou a zmrzačí, načež se vzájemně pohádají, kdo to vlastně posral.
Pak je tady čínská cesta. To znamená najít někoho, kdo už to umí a nějakým trikem to z něj vydolovat. Třeba ho podplatit nebo vydírat. I to má poměrně malou šanci na úspěch, protože je to zjevně týmová činnost a poměrně komplexní operace a bylo by třeba zkorumpovat mnoho lidí.
Také je tu japonská cesta, tedy sebrat všechny videozáznamy povedených a nepovedených výměn kola za posledních deset let, pustit je padesáti brýlatým inženýrům a nechat je, aby vyvinuli proces podle toho, co viděli. Zde je nevýhoda v tom, že zkopírují pozitivní i negativní věci, protože je neumějí rozeznat od sebe, takže z toho vyjde něco, co není dobře ani špatně.
Když tedy vyčerpáme možnosti všech ojebů a zkratek, seznáme, že to budeme muset vymyslet.
Na pit stopu se podílí kolem 20 lidí, každý má nějaký názor na to, jak to udělat, tak by bylo nejlepší je sezvat a zeptat se jich na to. Projeví se různé přístupy a objeví se různé nápady. Vohnouti řeknou, že bude lepší se na to celý vysrat a jít si dát pivíčko, protože těch šedesát kol ty gumy dají. Zmrdi řeknou, že se gumy vymění, ale jen jako, protože většina jezdců stav pneumatik stejně podhodnocuje. Ichylové řeknou, že by se postavilo takové jako dělo na brambory, jen místo brambor by vystřelovalo kolo a to kolo by se vystřelilo na monopost za jízdy. Lidi od IT by řekli, že nejlepší bude gumy outsourcovat, aby se instalovaly z cloudu. Keynote speaker Petr Ludwig by uskutečnil přednášku na téma ej áj, která brzy udělá pneumatiky nadbytečnými. Ale objevily by se i názory, že nejlepší by asi bylo pro každé kolo vyčlenit tři týpky, z nichž jeden odmontuje staré kolo, druhý nasadí nové kolo a jeden bude obsluhovat šroubovák.
Bez ohledu na konkrétní řešení, výsledek hledání řešení tohoto problému je závislý na…
…na…
diskusi.
Ano. Bude to diskuse, co umožní hledat nejlepší variantu a oddělit použitelná a životaschopná řešení od sraček.
Kdo by na to chtěl jít opravdu chytře, ten by najal člověka (= moderátora), který by diskusi ještě stimuloval a je školen na to, jak dostat ze schopných lidí to nejlepší a naopak upozadit až odstavit různé Kulveity a Ludwigy a Bartoše a Stanjury a všechna tahle neužitečná individua, která by těm opravdu schopným mohla třeba vařit kafe nebo provádět nějaké pomocné administrativní práce.
Vrátíme se k formuli 1.
Ve skutečnosti to funguje tak, že týmy pořád dokola trénují výměny kol, natáčejí to a rozebírají všechny povedené i méně povedené akce. Asi netřeba zdlouhavě přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby nemohli nebo nesměli během těchto review diskutovat. Optimalizace celého procesu zacházejí velmi daleko, včetně fyzické přípravy jednotlivých členů týmu.
Politické vehikly však staví na plošném umrtvování jakékoli diskuse a plošné implementaci přístupu, že kapitán vehiklu ví všechno nejlépe a vy ostatní držte huby, protože my teď potřebujeme klid na práci.
Kdo tedy velebí politické vehikly s jejich účelovostí a ideologickým deficitem, ten také říká, že si nepřeje proces diskuse a tříbení názorů, který pohání společnost vpřed.
Politické vehikly jsou také zkompromitované. To je důsledek toho, že potlačují diskusi nejen ve společnosti, ale také ve vlastní straně. Lidé, kteří mají co říct, se politickým vehiklům raději vyhýbají. Politické vehikly tak přitahují druhořadé hochštaplery, podvodníky a obchodníky s leštěnými prdy. To má za následek něco jako řetězovou reakci. Čím více zmrdů politické vehikly naberou na palubu, tím víc slušných lidí se jim vyhýbá. Víte, kdo prý povede kandidátku za ANO v šestikoalici v jižních Čechách? Adam Vojtěch, neúspěšný ministr zdravotnictví, kovidistická loutka a zpěvák z boybandu, rovněž neúspěšný. Je to loser, hňup a zoufalec. Vážně se najde někdo soudný, kdo o své vlastní vůli bude někoho takového volit? Nebo podporovat?
Pak se všichni hrozně diví, když se provalí, že úředníci na ministerstvu spravedlnosti financují svoje odměny z výnosů z prodeje bitcoinů nějakého kriminálníka. To je přece zcela absurdní a nepřijatelné a někdo to měl říci ještě dávno předtím, než si ministerstvo spravedlnosti začalo přivydělávat legalizací výnosů z trestné činnosti. Jenže diskuse nebyla přípustná. Tohle je taky jeden z mnoha důsledků provozování Fialova politického vehiklu.
Absence diskuse byla příčinou úpadku i toho minulého socialismu. Systém minulé verze socialistických dobroserů zkolaboval, protože se ve jménu boje s třídním nepřítelem a nadvládu proletariátu úplně zamotal do své byrokracie a nesmyslných rituálů, které si nikdo netroufal kritizovat nebo nějak racionálně zhodnotit, protože by měl oplétačky. Do téhož bodu směřuje i bábofialový eurosocialismus, který dopadne úplně stejně.
Politické vehikly jsou hlavní překážka prosperity, protože šíří společností atmosféru pasivity, strachu, demotivace a nezájmu. Kdo chce být chudý a kdo chce, aby jeho děti byly ještě chudší, ten nevolí politické strany, volí zásadně Bábofialu.
01.06.2025 D-FENS
(376x známkováno, průměr: 1,27 z 5)