Válka agentů – Pávek vs. Bureš - zpět na článek

Tak jdeme na to.

Zaprvé: právo platí jen jako celek, není možné z něj vytrhávat. Článek 43 nyní říká, že parlament (nikoli samotná vláda)
– rozhoduje o vyhlášení válečného stavu (a za jakých podmínek),
– může zrušit prostou nadpoloviční většinou senátu či sněmovny rozhodnutí vlády v těchto otázkách,
– musí souhlasit s vysláním vojsk, když to vláda chce

Naopak vládě dává pravomoc vyslat vojska atd., atd., včetně těch 60 dnů, za určených podmínek.

Návrh novely potom říká pouze to, že existující práva vlády z odst. 4 by nebyly podmíněny souhlasem parlamentu – „Bez souhlasu podle odstavce 3 tak může rozhodnout nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o …“

Zadruhé: naprosto klíčové je, jaký je právní význam „vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky“ – zda to povoluje zapojení do války.

Ústavní komentář Rychetského naznačuje, že nikoli – že zapojení do války je akt „Vyhlášení války“ dle čl. 1, a to včetně obrany spojence; ovšem „vyslání vojsk“ se dle mezinárodní ústavněprávní praxe týká naopak „při jiném užití vojenských sil, než je užití proti jinému státu“, resp. „mimo vojenskou oblast.“

Přesně totéž pak tvrdí i Důvodová zpráva vládní novely – ani slovo o boji proti jinému státu, výlučně humanitární krize a záchrana vlastních občanů z bojových zón:

vyslání ozbrojených sil ČR za účelem záchrany životů občanů ČR protiprávně zadržovaných v zahraničí nebo občanů, jejichž životy jsou v ohrožení v důsledku ozbrojených konfliktů

Přitom důvodová zpráva je závazným prizmatem, jímž Ústavní soud hledí na legalitu kontroverzní akce, již moc výkonná odůvodňuje ustanovením daného zákona. Kdyby chtěla vláda obejít Parlament, prosadit si novelu s tvrzením že je to „jen pro záchranu občanů ze zahraničí“ a pak to využít k „zapojení v zahraniční válce“, Ústavní soud by to okamžitě shodil – nehledě na to, že parlament má pořád pravomoc to vládě okamžitě zrušit prostým usnesením prosté většiny poslanců či senátorů.

Zatřetí: tato novela se navrhuje již od roku 2016 (nemá tedy nic společného s Ukrajinou, jakkoli se jí vláda ohání v důvodovce jakože „a teď už ale opravdu“), a dvakrát ji parlament hodil do koše. Není pravděpodobné, že projde potřetí. A to mimo jiné proto, že je vláda drzá jako vopice a nerespektuje „Ducha Ústavy“ ani poslání parlamentu dle Ústavy.

Totiž, v důvodovce vláda drze tvrdí, že rozhodnutí o vyslání vojsk náleží jen vládě a parlament je pouhá „moc zákonodárná“, která do toho vládě nemá co mluvit (C.2 důvodovky).

Jenže Ústavní soud jasně judikuje princip, že celá ústava musí být zasazena do „rámce parlamentní formy vlády“, kde nikdo si nemůže dělat co chce na základě z kontextu vytrženého ustanovení, ale musí se podřizovat principu, že vláda je odpovědna poslanecké sněmovně a členové vlády jsou odpovědní vládě.

Pojetí typu „parlament jen schvaluje zákony a nemá právo kecat vládě do vládnutí“ je tak proti „duchu ústavy“ přesně, ale identicky stejně, jako Baštovy výklady o pravomoci prezidenta svévolně odvolat vládu. Najednou to nejsou tak špatné principy, hm?

A proto (a protože parlament ani senát nemají zájem omezovat svou kontrolu nad vládou, leda že by se je vládě povedlo úplně zmanipulovat) si myslím, že to půjde do koše potřetí.

Začtvrté: parlament by to mohl okamžitě zrušit, a svévolné zneužití proti důvodovce a drzé obcházení souhlasu parlamentu se zapojením do války by téměř určitě zrušil. Nehledě na to, že voják AČR má povinnost neposlechnout trestněprávně nelegální rozkaz (§48 čl.3 ZoPVaZPN), a tím by zapojení do války bez vyhlášení válečného stavu jednoznačně bylo.

Zapáté: Ústava zakazuje ČR se zapojovat do války, která není buď obranná, nebo „je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.“

Jednoduše NEEXISTUJE žádný závazek o společné obraně Ukrajiny proti napadení – ne bilaterální mezi ČR a Ukrajinou, a ne mezi Ukrajinou a NATO. A je naprosté šílenství za bílého dne si myslet, že by Radou NATO prošlo členství Ukrajiny dokud je ve válce – jednak je to proti Chartě NATO a jednak by se to rovnalo třetí světové, což nikdy nedovolí Ankara, Paříž, Brusel a až paranoidně ani Bidenův Washington.