Teď tady velím já! - zpět na článek

I z těch dávek platí třeba DPH.

Šmarjá, životní úroveň nestoupá díky přerozdělování. Životní úroveň stoupá díky výrobě. Peníze jsou dnes už jen zúčtovací jednotkou, do důsledku vzato pořád jede směna zboží za zboží a spotřebovat se může jen tolik, kolik se vyrobí.
Proto jsou třeba Ukrajině prd platné vagony potištěného papíru (i když Zelenský by rád ještě víc), když ty kvéry a patrony nemá kdo vyrobit.

Není. Peníze můžu tisknout neomezeně, ale pokud je tempo výroby vyšší než výkon rotaček, ceny půjdou dolů. Úspory ovšem budou relativně znehodnoceny. Čili i v podmínkách inflace mohou ceny klesat.
To, že mainstream vydává růst cen za inflaci, je opět jen vytváření mlhy – pak se to dá svést na Putina, Trumpa, Čínu, arabské šejky, počasí, cokoliv si vzpomenete. Přitom jediným viníkem inflace je emitent peněz.

Já nevím, píšu snad čínsky? Poptávka je nekonečná, všichni by chtěli všechno. Jiná věc je ovšem koupěschopná poptávka. Jsem pekař, upeču 4 chleby a 3 z nich bych chtěl vyměnit za husu. Vedle je sedlák s husami, který má zájem o chleba. Proběhne obchod a věc je vyřízená. Pokud ovšem ty chleby nemám, můžu slintat nad husami, jak chci a je mi to prd platné.
Pak nastane situace, že vláda zavede povinnost platit za husy a za chleby výhradně potištěným papírem (fiat money). OK, v předchozím případě vyměním 3 chleby za potištěný papír, ten dám sedlákovi, vezmu husu a sedlák si za ten kus papíru pořídí 3 chleby. Potud vše v pořádku.
Problém ovšem nastane, když mi vláda ve své dobrotivosti dá potištěný papír, aniž by za něj vyžadovala ony 3 chleby. Já jej vezmu, pořídím u sedláka husu a dám mu ten papír. Sedlák má ovšem v ten moment smůlu, protože papíru se nenažere a chleby nejsou…

A není snad? Od pradávna lidé chtějí pořád víc a víc, žít v čím dál větším dostatku. Na tom přece stojí veškerý pokrok. Nikdo nepracuje jen pro radost z práce, to by mohl přehazovat hromadu písku sem a tam. Lidi produkují, aby mohli svůj produkt nabídnout ostatním a pořídit to, co momentálně chtějí. Já myslel, že tohle je každému soudnému člověku jasné. Tohle už asi před 150 lety rozpoznal jistý Francouz, nějaký Jean Baptiste Say – každá nabídka současně vytváří poptávku.
Náš problém je v tom, že existuje fůra lidí, kteří poptávají a nic nenabízejí, říká se jim paraziti. Odtud pak i chronický růst cen.

Dobrá, k lepšímu pochopení to tedy přeformuluji – lidé se chtějí mít stále lépe. Přičemž ono „lépe“ je čistě individuální a subjektivní. Nicméně je to základní axiom – každé jednotlivé rozhodnutí (i třeba jít se vysrat) dělají lidé za účelem vylepšení své momentální situace. To ovšem neznamená, že se občas nerozhodnou blbě a situaci si zhorší. Ale účelem je vždy zlepšení.
No a proto je poptávka po produktech, službách, zážitcích atd. nekonečná, omezená pouze zdroji, které jsou k dispozici.

Já ale nepíšu o elektronice, po bryčkách třeba taky není zrovna obrovská poptávka. Já píšu o tom, že lidé neustále něco poptávají, já nevím, třeba holiče, lyžování, výlet do Thajska, cigára, chlast, hovězí svíčkovou místo bůčku, když se přežerou svíčkové, tak zase bůček, atd. atd. atd. Lidé pracují, aby si pak za výdělek mohli něco pořídit. To, že lidé mají momentálně v nějaké oblasti zájem o něco jiného, než jim výrobci nabízí, na věci nic nemění. To by měl právě srovnat cenový mechanismus volného trhu. Čili je potřeba rozlišovat koupěschopnou poptávku, omezenou zdroji, a poptávku jako sumu zbožných přání.

Teď tedy opravdu nerozumím. Co se nehodí a tedy neexistuje?

Ach jo. Odkážu na Miltona Friedmana, případně taky třeba Murray Rothbard: Inflace je peněžní jev, růst cen je důsledkem inflace.

Inflaci definovali jako růst cen keynesiánci, protože to odpovídá jejich zmateným teoriím. Normální ekonomové, kteří se chtějí něčeho dobrat, CPI a inflaci nesměšují.
Nazývat třeba Friedmana, von Misese, von Hayeka, Rothbarda… anarchokapitalistickými šašky mi přijde dost odvážné, vesměs jsou to nobelisté.
Inflace je růst peněžní zásoby, ceny mohou růst nebo klesat z tisíce jiných příčin.

To je to, o čem píšu pořád dokola – „když v novinách čtete, že je inflace 10%, fakt to neznemá, že se natisklo o 10% víc fiatu, ale že – zjednodušeně – spotřební koš zdrahnul o 10%“. Čili pohyb CPI se vydává za inflaci, přitom měnová báze mohla zůstat stejná a zdražení má úplně jiné příčiny.
Striktně řečeno, inflace je znehodnocení peněz. Je mi známo, že mainstreamová ekonomie se drží onoho zvýšení spotřebitelských cen, ale nepokládám to za správné a jsem přesvědčen, že je to důsledek všeobecné akceptace keynesiánství. Kdy jsou najednou chronické deficity a obírání obyvatelstva o úspory něčím od přírody daným a dokonce chvályhodným.

No a všechno jmenované je důsledek činnosti státu. Přičemž stát může tuto činnost vykonávat, protože si k jejímu financování natiskne libovolné množství peněz. Těžko by někdo blbnul v Bruselu v rámci čestné funkce.

No vždyť to tady furt píšu – NAPŘED jsou peníze znehodnoceny, NÁSLEDNĚ, se zpožděním, se to projeví v cenách. Příčina a následek.

No, já se držím klasiků: „the term „inflation“ started to appear as a direct reference to the currency depreciation that occurred as the quantity of redeemable banknotes outstripped the quantity of metal available for their redemption. At that time, the term inflation referred to the devaluation of the currency, and not to a rise in the price of goods.“
Ale to je jedno, v terminologii se neshodneme, nicméně, „růže nazvána lejnem, voněla by stejně“, princip je tedy zřejmý.
K inflaci a deflaci – patrně je nesporné, že lidé si v podstatě mezi sebou vyměňují naturální statky, tato směna je usnadněna penězi jako všeobecným ekvivalentem. Historicky se jako obecně přijímaný ekvivalent etablovalo zlato, případně stříbro.
Představme si, že mám třeba 5 g zlata a chci koupit třeba notebook. Výrobce notebooků je ochoten mi jej za 5 g zlata prodat, pro něj má oněch 5 g zlata větší hodnotu než ten ntb, pro mě je zase ntb cennější než 5 g zlata.
Pak výrobce zefektivní výrobu a už 3 g zlata pro něj mají větší hodnotu než ntb. A já si najednou můžu za 5 g zlata koupit nejen ntb, ale k němu i tiskárnu. Nikdo není poškozen, všichni vydělali, win-win situace.
Pak ale přijde stát a nařídí směnu jen za papíry. Já mám místo 5 g zlata třeba 10.000,- Kč a za ně ten notebook koupím. Výrobce opět zefektivní výrobu, ale mezitím stát natiskl další papíry, rozdal je mezi lidi a výrobce zjišťuje, že ntb nemůže prodávat za 6.000,- Kč, protože by se na všechny nedostalo. Zůstane tedy na 10.000,- Kč a výrobce tiskáren má smůlu. To je ostatně mechanismus, který vede k tzv. cyklické ekonomice, kdy jsou období konjunktury střídána obdobími krize. Je to ale smrtící spirála, krize se natahují a konjunktury zkracují. Jednou ta hora dluhů a nekrytých peněz krachne komplet a opět se navrátíme k nějaké formě komoditního standardu. Stejně, jako k tomu bylo nuceno Německo ve 20. letech. Tehdy zavedli, tuším, „žitnou marku“, aby si vůbec nějak poradili s hyperinflací.

Ale tohle je téma na pořádně dlouhej článek, ne na diskusi. Jen bych ještě poznamenal, že dle mého názoru byl prapříčinou krize 30. let vznik FEDu a následně evropských centrálních bank jako „věřitelů poslední instance“.

Já nepíšu, že se zlatým standardem se to nemůže stát. Nakonec, i v roce 1929 byl zlatý standard. Jenže taky bankovnictví částečných rezerv. V obou případech byla příčinou měnová expanze, před rokem 1873 v USA především emise dluhopisů železničních společností.
Příčinou dlouhé krize nebyl zlatý standard, nýbrž splašené vlády, které pod tlakem začaly zvyšovat cla, vměšovat se do ekonomiky, znárodňovat železnice atd. atd.

Jistěže. O tom píšu furt dokola. Všeobecný růst cen může mít fůru příčin:
-znehodnocení peněz
-válka
-přírodní katastrofa
-Green Deal
-umělé omezování výroby
-…………..
Pokud to všechno shrneme do jednoho hrnce pod názvem inflace, těžko se dobereme řešení. Inflace peněz je jednou z příčin růstu cen.
Krásně to bylo vidět za koronáče. Podle mainstreamu by stejná úroková míra měla vést k +- stejnému růstu cen v daném měnovém teritoriu (jako výsledek tzv. „boje s inflací“). Když se ale podíváme na statistiky CPI v jednotlivých zemích Eurozóny v letech 2022-2023, zjistíme, že při totožné úrokové míře lítal meziroční CPI mezi 3% a 20%.
Proč to? No protože měnová politika centrálních bank má na všeobecný růst cen v dnešních podmínkách velice omezený vliv. Korelace mezi úrokovou mírou a CPI už prakticky neexistuje.

nejsem miv, ale pochopil jsem to jako zkratku, to jsou holt ty debaty na omezeném prostoru internetu. Množství peněz pochopitelně průběžně dosahuje ekvivalence s množstvím statků prostřednictvím cen. Viz třeba Fisherova kvantitativní rovnice peněz: M*V=P*Q, kde M je množství peněz, V je rychlost jejich oběhu, P je cenová hladina a Q je množství zboží (v praxi HDP). Přičemž rychlost oběhu je možno nebrat v úvahu, považuje se za víceméně konstantní.

On to byl nejen Fisher , před ním Alfred Marshall, po něm Keynes, Friedman… Nezavrhoval bych to, ve zjednodušeném tvaru (bez rychlosti obrátky) nemám problém rovnici akceptovat :-) Tu rychlost oběhu tam klasikové zamontovali, protože brali v úvahu peněžní zásobu ležící „ladem“ v bezpečnostních schránkách, slamnících, truhlách atd. Což mělo možná význam v dobách zlatého standardu, kdy peníze byly všeobecné přijímaným zbožím a tato depozita byla v podstatě stažena z oběhu. V době nekrytých peněz je ovšem vliv „mrtvých“ peněz zanedbatelný.