Opět se tu mihlo výročí německé kapitulace, jež ukončila první světovou válku. V souvislosti s tím se přirozeně nabízí otázky, zda to mohlo dopadnout výrazně jinak a jak by to vypadalo. Tato otázka se týká nepřímo i nás, protože osud Rakousko-Uherska v oné válce bývá prezentován jako neoddělitelně spjatý s vývojem v Německu, což bývá i vnímáno jako jeden z hlavních důvodů, proč rozpad Rakousko-Uherska (a následný historický vývoj) byl tou lepší variantou.
Minulý text se věnoval doplnění historického kontextu do článku „Tenkrát osmadvacátého“ od Mariana Kechlibara a soustředil se na tři jím prezentované teze. Nicméně stranou zůstala jedna lehce spekulativní, ale tím atraktivnější teze zmíněná v článku.
Rád čtu články Mariana Kechlibara, oceňuji jeho výběr témat a vážím si jeho snahy o objektivitu a, pokud si někdy předplatím Echo, jeho texty budou hlavním důvodem. Přesto jsem se nad jeho nedávným článkem „Tenkrát osmadvacátého“ neubránil nutkání „povytáhnout obočí“ a podtrhávat „nesouhlasnou vlnovkou“.
Vladař je, jak píše Exupery, svorníkem. Celá loď se bez toho trámu vpředu uprostřed rozpadne a všechna prkna se k němu vztahují. Nezáleží na kvalitách vladaře, dokud alespoň trochu drží (...)
A to šetření na důchodech taky. Pfizer, resp. evropské vlády, těmi sračkami pobily hodně důchodců.
To sem nemáte dávat. My jsme se se svými žáky také obnažovali, ale bez chlastu a drog, ve vší počestnosti. Dělalo se to kvůlivá srandě a nějakému kolektivnímu stmelení či (...)
To se jednoho dne bude psát o EU. Ostatně, už se to o ní psát začíná.
.... ono je to problém a neproblém .... pokud odmala posloucháte anglické písničky a koukáte na anglické filmy, ani vás nenapadne, že se to nějak píše a čte jinak. I (...)