Opět se tu mihlo výročí německé kapitulace, jež ukončila první světovou válku. V souvislosti s tím se přirozeně nabízí otázky, zda to mohlo dopadnout výrazně jinak a jak by to vypadalo. Tato otázka se týká nepřímo i nás, protože osud Rakousko-Uherska v oné válce bývá prezentován jako neoddělitelně spjatý s vývojem v Německu, což bývá i vnímáno jako jeden z hlavních důvodů, proč rozpad Rakousko-Uherska (a následný historický vývoj) byl tou lepší variantou.
Minulý text se věnoval doplnění historického kontextu do článku „Tenkrát osmadvacátého“ od Mariana Kechlibara a soustředil se na tři jím prezentované teze. Nicméně stranou zůstala jedna lehce spekulativní, ale tím atraktivnější teze zmíněná v článku.
Rád čtu články Mariana Kechlibara, oceňuji jeho výběr témat a vážím si jeho snahy o objektivitu a, pokud si někdy předplatím Echo, jeho texty budou hlavním důvodem. Přesto jsem se nad jeho nedávným článkem „Tenkrát osmadvacátého“ neubránil nutkání „povytáhnout obočí“ a podtrhávat „nesouhlasnou vlnovkou“.
SL: Ty jsi další vnouče, o kterém jsem nevěděl? To ale znamená, že jste se SAVEm příbuzný. To mě podrž.
Behemot: Měls doma někdy krysu a bludiště? Není to úplně blbý zvíře. Sem tam je i zábava to pozorovat. Druhá věc je, že jak si začneš něco ošklivit, kazíš si (...)
Barn : výborná trefa. Ano, je to neuvěřitelné, ale většina uřvaných, agresivních stoupenců rituálních vražd těch nejmenších ( obvykle zdravých, bílých ) dětí jsou mladé ženy. To ony chtějí, aby (...)
Téměř dobrý článek a úvaha, nebýt toho idiotského konce, kterým autor popírá svá předchozí tvrzení o významové rovnosti muže a ženy. Přesto, v úvodu trefil jeden důležitý podvod feminismu, který (...)
Hupert 9.5.2026 v 0:01 tvl proč to furt krmíš?