Opět se tu mihlo výročí německé kapitulace, jež ukončila první světovou válku. V souvislosti s tím se přirozeně nabízí otázky, zda to mohlo dopadnout výrazně jinak a jak by to vypadalo. Tato otázka se týká nepřímo i nás, protože osud Rakousko-Uherska v oné válce bývá prezentován jako neoddělitelně spjatý s vývojem v Německu, což bývá i vnímáno jako jeden z hlavních důvodů, proč rozpad Rakousko-Uherska (a následný historický vývoj) byl tou lepší variantou.
Minulý text se věnoval doplnění historického kontextu do článku „Tenkrát osmadvacátého“ od Mariana Kechlibara a soustředil se na tři jím prezentované teze. Nicméně stranou zůstala jedna lehce spekulativní, ale tím atraktivnější teze zmíněná v článku.
Rád čtu články Mariana Kechlibara, oceňuji jeho výběr témat a vážím si jeho snahy o objektivitu a, pokud si někdy předplatím Echo, jeho texty budou hlavním důvodem. Přesto jsem se nad jeho nedávným článkem „Tenkrát osmadvacátého“ neubránil nutkání „povytáhnout obočí“ a podtrhávat „nesouhlasnou vlnovkou“.
Den mobility Od 16 do 20 hodin? Nechcete to raději nazvat Jdem na večeři nebo tak?
Náš mladej se od mala učil používat InDesign místo Wordu a dodnes v něm udělá vše podstatně rychleji, než ve Wordu. Je to čistě věc zvyku.
Ale nemá pořád konkurenci. Můžete pár programů nahradit, ale kompletní balík, který tak nějak spolupracuje (něřešíme, že co program, to jiné klávesové zkratky, názvosloví a podobné "drobnosti") a v mnoha (...)
Ja cakam ze svetlo do situacie konecne zas vnesie pan Smazal.
těch příkladů je mraky, ten útes se probírá už pár let, pak rostoucí ledovce, rostoucí led na antarktidě atd. akorát mainstrým drží basu s politikou, je to nežádoucí