Velká část mužských řečí o ženách není žádná analýza žen, ale jen obrana zraněného ega. Moderní muž často netouží po ženě jako po bytosti, nýbrž po potvrzení sebe sama skrze ni — a když jeho projekce selže, rodí se resentiment, machismus i pseudointelektuální misogynie.

Dobrý den, Žirafa se hlásí podruhé (a naposledy) o incel problému. Původně jsem neměl v plánu psát pokračování tak krátce po prvním dílu, ale web D-FENS vyhlásil tvrdou deadline a mě by přišlo nefér nereagovat na některé věcné komentáře a doplnit pár chybějících informací, které čtenáři nejčastěji požadovali od mé osoby.

Chlap musí mrdat. Čím víc holek ošuká, tím je mu na světě líp. Žena je tohoto pravý opak. Čím méně sexu má, tím se cítí hodnotnější. (Čest výjimkám.)

Dlouho jsem zvažovala, jestli vůbec napsat další článek, nakonec jsem ale rozhodla adresovat pár opakujících se motivů v komentářích a doplnit pár drobností.

Tý jo, když jsem si přečetl článek o „Incelovi“, tak jsem si říkal, co to vlastně znamená a kdo tohle může dobrovolně podstupovat?

Není zapálenějšího zaměstnance, než je pan Křeček. Je to abstinent a nekuřák, zkrátka slušný občan. Tak si snad zaslouží špetku toho uznání, ne? Je nositel silného hrdého ducha. Je blond. Svalovec. Má modré oči. Je vegetarián. Má práci, která ho naplňuje. Žije skromně, i když může honit karieru, nemá to za potřebí.

Drahý incele, pokud toto čteš, pak redakce shledala, že tento článek má smysl. Od posledně jsem se zbavil komoušský chřipky a zároveň mi došla medovina. Navíc kamarád u prvního článku poznal můj rukopis a řek mi, že sem na tebe byl až moc zlej.

Série článků z červené knihovny tu pokračuje (a asi nějaký čas bude), tak se také přidám. Články byly všelijaké, ale ta diskuze je občas docela konstruktivní a i já si poslechnu rád rady zkušenějších a naopak shrnu pár mých poznatků.

Milý Žirafo, bylo vcelku odvážné svěřit ses problémy na tento web, a podle odpovědí jsi dostal spoustu rad a spoustu kritiky. S dovolením se přidám, ale pokusím se zdržet rozkazů typu „udělej tohle“ a nadávek.