Většina lidí si pod pojmem „anarchista“ v dnešní době představí nějakého člena organizace Antifa s černým šátkem, který se rád pere s „neonacisty“, odmítá soukromé vlastnictví, tíhne k ideám komunismu a považuje za správné prosazovat klidně i násilím jakousi rovnost mezi lidmi (ať už ekonomickou, sociální, případně jakoukoliv jinou); z toho důvodu bývá anarchismus často označován za extrémně levicový směr, což nedává příliš smysl, neboť dnes jsou většinou pravicové ideály spojovány s co nejmenšími státními zásahy, zatímco levicoví politici prosazují velký a silný stát, ergo by z tohoto pohledu měli anarchisté, kteří volají po bezstátní společnosti, představovat nejextrémnější možnou pravici. […]