Už si vážně nebudu hrát s tou křišťálovou koulí. Když jsem psal o tom, že Zeman bude muset hacknout ČSSD(b) a vytvořit si tam mocenskou základnu, myslel jsem, že aspoň týden dva posečká. Jenže dědek z Vysočiny byl kurevsky rychlej.
Existuje ještě jedna teorie, která moje složité úvahy na téma mocenských bází odsouvá zcela do pozadí. Daleko pravděpodobnější je, že došlo k odchylce od manuálu na corporate design socdemáka a v důsledku toho se celá strana zhroutila. Například si někdo vzal kravatu nebo svoji fotografii převedl z lidové stupnice CMYK do buržoazní RGB. Nějaké Divné? Čtěte dále.
Návod na realizaci správného layotu sociálního demokrata naleznete na serveru Česká pozice zde a má 19 stran. Pro srovnání, úplný program strany má 33 stran, takže problematika správného vystajlování socdemáka je přinejmenším zpoloviny tak důležitá. Dokument obsahuje celkem 16 fotografií Bohuslava Sobotky v různých pozicích. Obsahuje 21x slovo „lídr“, zatímco slovo „vize“ je tam jen třikrát. Lídrem je zván nejen Sobotka, případně další lídři, ale lídrem je i samotná strana.
Strana je hned v úvodu definována jako „značka“:
ČSSD je značka. Ano, stejně jako vůz, sportovní boty nebo oblek od návrháře. Volič je klientem značky. Aby si ji zvolil, musí se ztotožnit s jejími hodnotami, přijmout je za své. Proto je jednotný styl komunikace představitelů značky – tedy i váš – tak důležitý.
Původně jsem se domníval, že politická strana je nikoli cíl, ale prostředek, kterým prosazují její členové svoje myšlenky. Ale to bych nesměl žít v systému zastupitelské demokracie, kde jsou politické strany agenturami na uplatňování sociálního marketingu. Vraťte mi Bártu, ten alespoň nebyl zapšklej a nosil do sněmovny květiny.
Na úvod konstatuje lídr značky:
Jednotný vizuální a komunikační styl jsou jasným znakem celistvosti strany, podporují naši pozici lídra, který se opírá o fakta a ví, kam směřuje. To je jeden z důvodů, proč by měli voliči věřit, že ČSSD představuje v současném nejednotném a nestabilním světě jistou a jednotnou cestu vpřed ke zdravému, sociálně spravedlivému státu. Dalším je jednotný výraz a styl komunikace, jasný znak jednoty.
Prorocká to slova.
Jaká je vlastně ČSSD? I na to znají autoři manuálu odpověď:
ČSSD je demokratická v nejlepším slova smyslu, otevřená, partnerská, diskutující, naslouchající, empatická, s vysokým morálním kreditem – vlastnosti, které jsou blízké našemu evropskému prostoru a mentalitě většiny lidí.
Ve světle posledních událostí to zní mimořádně komicky. Představitelé partnerské, emaptické atd. strany si nemohou rozpomenout, zda byli u Zemana nebo ne a proč vlastně. Ano, tihle skutečně zavedou fungující stát. Budeme zírat.
Co musí takový lídr u značky ČSSD splňovat?
1. Lídr každopádně není pokrytec: „Věřím tomu, co prezentuji.“ (strana 4)
2. Nechává prostor obsahu: Obsah je důležitý, kandidát mu nechává prostor. Je nositelem obsahu, ale neupřednostňuje sám sebe. Portrét lídra tohoto typu je barevný – vyznívá v něm charakter a vynikne plastičnost obličeje s jeho rysy. Otázka je, zda plastické rysy kandidáta zůstanou zachovány i tehdy, když vytáhne hlavu ze stísněného prostoru hradního análního otvoru.
3. Lídr je ovšem dynamický: „Je vhodné podpořit „chuť a schopnosti něco dělat“ zapojením širších gest rukou, více v náznaku pohybu.“. To je dokresleno portrétem lídra značky Sobotky s napřaženou rukou, jako by chtěl neviditelné transparentní lídryni omakávat horní část těla.
4. „Mírný podhled a zdvižená hlava podporují vnímání lídra s vizí.“ To není návod na výrobu sochy Lenina svépomocí, ale návod na držení těla vstříc voličskému ksindlu.
Nejhodnotnější částí sociálnědemokratického manuálu na stajlování lídra je ovšem návod na oblékání. Lídry, kteří přijali poslání apoštolů fungujícího sociálního státu, vybavila strana na jejich misi řadou užitečných rad. Například je-li lídrova košile zmačkaná, tak ji má lídr vyměnit za vyžehlenou, což je nepochybně dobrý nápad. Aby se předešlo možným omylům na straně některých lídrů z méně rozvinutých regionů, v dalším vydání manuálu bude dobré připomenout, že mezi stavy „zmačkaná“ a „vyžehlená“ je dobré košili uvést do mezistavu „vypraná“. Výměnu spodního prádla prozatím vedení strany ponechalo na uvážení jednotlivých členů, ale předpokládám, že příští volby se ani v této oblasti neponechá nic náhodě. Další doporučení se dotýkají volby obleku, kdy nové vedení není až tak radikální, jako předchozí lídr značky, který nepřišel do Prahy oblečen jako od táboráku a ohledně oblékání disponoval vybraným vkusem. Oblek nesmí být černý, patrně by ve starších segmentech voličů značky evokoval příchod havranů. Lídr hipster má také smůlu, protože jsou zapovězeny silnější obroučky brýlí, které údajně vyvolávají negativní konotace. Při pohledu na volební výsledek Strany zelených se zdá, že v tomto bodě manuál funguje.
Sobotkova stranická módní policie zásadně stíhá dvojici deliktů. První představuje kravata. Kravatu manuál doporučuje lídrovi úplně vynechat, dokonce se hovoří o jejím odstranění: : „Kravata symbolizuje všechny negativní rysy současného establishmentu. Košile bez kravaty působí více neformálně, přirozeně, jako pracovní verze ve významu „jdeme něco dělat, nebudeme jen sedět v křesle“.“ Druhým zásadním deliktem jsou masivní šperky, které strana mající za každým slovem výraz „sociální“ lídrovi důrazně zapovídá. Jsou dovoleny určité výjimky: „Serióznost zvyšuje viditelnost snubního prstenu, kvalitní hodinky.“
Bonus: Rychlým střídáním stran 12 a 13 prezentace vytvoříte zábavnou animaci.
Je to zábavné? Ovšem, je to zábavné. Ukazuje to na pravou podstatu „systémových“ stran. ČSSD, kterou její voliči preferují pro její lidovost a předvídatelnost, se ve skutečnosti v ničem neliší od jiných „marketingových projektů“. Lídr, značka, vize, to je přece prima slovník, trochu to připomíná opomenutou vystřiženou scénu z filmu Šmejdi.
Na závěr bych si dovolil požádat voliče sociální demokracie, aby si v rámci povolební autoremedury sami nafackovali.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)