Dřív jsem to vůbec neřešil, až se před pár lety jeden můj kolega u piva vyjádřil v tom smyslu, že ženská, která :
– se jmenuje jinak než její chlap,
– má dvě příjmení (lhostejno, zda s pomlčkou nebo bez),
– anebo jí chybí -ová na konci,
bývá zpravidla vymaštěná kráva.
Tak jsem si toho začal víc všímat a musím říct, že jsem až dosud žádnou výjimku z Jardova pravidla nepotkal … :-)
FirkaJ
Dle Vašeho postu jste utrpěl více zkušeností v tomto směru spolu s kolegou Jardou. Můžete se prosím podělit, resp. více popsat onen charakterový či osobnostní rys blíže?
Enemy
Každý svobodný člověk má mít právo se jmenovat tak jak chce a ne si to nechat diktovat nějakým kulturním zvykem, pokud chce žena nechce mít přechýlené příjmení a na nějaký český jazyk a zvyklosti sere, je to její právo. Ne každej Čech je vyplacanej z toho že je Čech a je na to hrdej až za roh, že by si kvůli tomu nechal i od úředníka nadiktovat a jména svých dětí aby byla správně Česká, správně národní…
ygorek
Poznámka: diktátem kulturních zvyků kultury vzniká, zrušením diktátu zaniká. Je to normální proces a máme ho to pochybné potěšení sledovat online.
Člověk v evropské kultuře nemá právo jmenovat se jak chce.
Jistě, zásadně záleží na tom, co míníte slovem „právo“. Co třeba:“Právo je soubor obecně závazných pravidel chování, vytvořený státem v určité zvláštní formě, jde o státem vynutitelný souhrn právních norem. Právo je přesně stanovený systém právních norem, zajištěný státní mocí a zabezpečený státním donucením.“?
jizlivec
Pojem „právo“ lze chápat a používat v různých významech…
Uvedená definice je správně, ale nevztahuje se na sousloví „mít právo na něco“ – kde je pojem „právo“ ve smyslu „oprávnění“ či „legální možnost“…
Druhá věc je časté používání pojmu „právo“ (na něco) ve smyslu „nárok“ – ale to je na jinou debatu…
ygorek
Ano, přesně to jsem se pokusil použitím jedné z definic naznačit.
FirkaJ
Jedna kontrolní: Kde to právo ten každej bere? Nebo kde se to právo každého bere?
shane
No, to je otázka. Zastánci přirozeného práva tvrdí, že to právo prostě je. Zastánci pozitivního práva tvrdí, že ho vymyslel člověk.
Díky. Po přečtení hlavičky z prvního odkazu se mi udělalo nedobře.. a to jsem měl někde hluboko zasutý dojem či pocit že přirozené právo je něco fajn.. Další koncept/idea líbiví ale v reálu.. dost fpr… tedy do pekel vedoucí sofort..
Každopádně dnes své závity asi tolik nerozhýbu.. snad později.
grg
Každopádne tam chýba výklad, čo pod prirodzeným právom myslia urzovci. Presnejšie všetok obsah by sa mal nahradiť ankapovou teóriou prirodzeného práva, ale hnusní etatisti to nedovolili…
FirkaJ
A tak já nejsem k Urzovo konceptu nějak enormně kritický či zaujatý proti. Ba naopak se mi dost věcí líbilo/líbí. Jen to kromě některých dost krkolomných řešení věcí přesahujících pár lidí z hospody tu jednu drobnou chybku že by to prostě nefungovalo. Lidi zůstanou lidmi a na nich by to holt kleklo. Urza počítá s lidmi smýšlejícími jako on a takového matrijálu je holt pomálu.
Ale hlavní principy a tak jsou mi sympatické. Jako takové mentální cvíčo, proč ne. Realita, ehm no..
FirkaJ
P.S.: rozblikala se mi kontrolka… na tomhle jedou všichni ti co většině vnucují/si na většině vynucují své minoritní a často značně řekněme „kontroverzní“ ehm.. nároky dnes práva…
shane
Což je dost paradox, protože přirozené právo má ze své podstaty velmi blízko k právu zvykovému, protože se opírá o zažité místní zvyky a morálku, jenže zvykové právo se vyznačuje dlouhou setrvačností a konzervativností (proto se nehodí do rychle se vyvíjejících společenství kde se neustále objevují nové situace a jevy). Do konceptu evropského přirozeného práva proto jen těžko napasuješ třeba „sňatky“ homosexuálů, protože tu prostě nikdy nic takového nebyloa nemá to oporu v místních zvyklostech ani morálce. Těžko považovat za přirozené právo něco, co tu tisíce let neexistovalo a objevilo se teprve před pár desetiletíma.
Naopak pozitivní právo s tím problém nemá, jev nějaký právní rámec vyžaduje, bukvice už držet hubu nehodlaj, sotatním lidem to až tak nevadí, tak se to holt právně upraví a je vymalováno. nazdar bazar. Jenže tomu holt chybí to pozlátko něčeho Bohem daného nebo alespoň vrozeného a do genetické struktury vtištěného, protože pozitivní úprava zároveň implikujou, že když si to lid rozmyslí tak to zase obratem zruší a homosexuály jiným ediktem pošle na převýchovu nebo aspoň do kamenolomu, pokud z nich rovnou nezkusí vyrábět mejdlo spolu s Židama, který stejně nikdo nemá rád, protože už jednou zabili Ježíška a kdyby to udělali podruhý, tak kdo by nám pak nosil na Vánoce dárky, žejo.
takže proto ta snaha si to posichrovat tím přirozeným právem. Jenže my ostatní víme, že je jim to prd platný, prfootže když se chce všechno jde a i mejdlo bude, i máslo bude a i smetana a Dvořák budou.
Jan Mrcasik
FirkaJ: „právo“ je vždy negativně vymezené (co člověku někdo nesmí dělat), v opačném případě je to automaticky „nárok“ (co člověku někdo na svůj úkor musí splnit).
Toto je nutné mít na paměti vždy, když někdo začne blábolit o pozitivních „právech“.
shane
fskutečnosti to tak jednoduchý není a ve spoustě případů je to jen otázka formulace. Navíc je tu zase ta něšťastná otázka jazyková, kdy slovo „právo“ má několik významů které spolu souvisí jen volně.
Ve skutečnosti je to ale fuk, protože každej má jen ty práva který mu zákonodárci milostivě přiznají nějakým výnosem, přičemž rozsah těch práv obvykle závisí na tom, co si která skupina vybojuje. Zbytek už je jenom omáčka. We the People…, My z Boží milosti král…, Jménem republiky… Usnesením Nejvyššího sovětu…
pokud se nějaký právo přiznává dostatečně dlouhý časový úsek, začnou ho lidi považovat za nárok. Svoboda slova. Náboženská svoboda. Habeas Corpus. Rovnost před zákonem. Svoboda shromažďovací.
jizlivec
Zkusím si pozitivně vymezit třeba „právo na maso k obědu“…
Podle mě to znamená, že mě nelze postihovat, pokud si dám k obědu maso…
Může se ale stát, že mi něco omezuje možnosti, jak se k tomu masu dostat…
Teoreticky mi to právo zůstane, i když nebude možné ho prakticky realizovat…
Naproti tomu „nárok na maso k obědu“ znamená, že mi někdo musí tu možnost zajistit…
jizlivec
Zákon má ještě další vtipné ustanovení, které už ale nijak nesouvisí s přechylováním…
Každý nositel cizojazyčného jména si ho může změnit do české podoby a úřad mu v tom musí vyhovět…
Současně platí, že nelze dát dítěti jméno, které má jeho žijící sourozenec*…
Představme si rodiče, kteří postupně pojmenují své dcery Silva, Sylva, Silvie, Sylvie, Silvia a Sylvia…
Všechny děvčice pak přijdou s tím, že se chtějí jmenovat Lesana…
* Zákon dovoluje jedno nebo dvě jména (jedno človíček mít musí, tři a více nesmí) – není mi ale jasné, zda je povoleno dát dětem jména Jan Pavel a Jan Karel…
LWG
Jakkoliv neznám praxi, dovoluji si navrhnout tento výklad:
Lesana bych dovolil pouze první s odkazem na to, te Silva atd. jsou jména, která v našem prostředí zdomácněla na úroveň českých jmen (to jsem si jen tak domyslel) a pro konflikt s pravidlem „jedno jméno mezi sourozenci“, smysl zákona, bla bla… přiznám se, že pokud by děvčice žádaly v dospělém věku, byl bych s odkazem na účel zákona tolerantnější, pokud by žádaly zastoupeny rodiči, asi bych jako úředník hledal postup, jak celou věc postoupit nejbližší psychiatrické ordinaci…
Jan Pavel a Jan Karel mají zjevně stejné jméno, na rozdíl od Anna Marie, které se pokud vím z nějakých důvodů považuje za jedno jméno, jsou to dvě samostatná jména a tam zákon shodu vylučuje. Jistě, to ustanovení bylo psáno v době, kdy bylo možné jen jedno jméno a šlo by to ohnout podle účelu – rozlišitelnosti, ale pořád si myslím, že zákon to přímo zakazuje a není tam konflikt.
jizlivec
Ha – to zdomácnění by mohlo být dalším zdrojem zábavy…
Kdo a podle čeho by posuzoval míru zdomácnění?
Myslím, že většina obyvatelstva ani netuší, že třeba Jan, Ivan, Hanuš, Fjodor, Bohdan a veletucet dalších jsou vlastně jedno a totéž jméno – hebrejsky snad Jochánan (neručím za správnost přepisu do latinky)…
shane
Fjodor je z reckeho Teodor. S Jehochananem to nema společného nic, Teodor znamena Boží dar. Ivan, John, Sean, Ian, Shawn a podobny jsou na jiny koleji nez Fjodor, Božidara, Ted nebo Diettrich, i kdyz jsou vyznamove podobna. Ale to Bohumil, Bohuchval a Bohuslav taky.
jizlivec
Díky za upřesnění, hebrejsky fakt neumím a měl jsem pocit, že je to významově shodné…
shane
Ta podobnost se bude posuzovat podle to, jak to zni, tak ctyri varianty Silvie matrika nepovoli. Nepovoli ani Ivetu u Yvettu nebo Vilema a Wiléma nebo Václava a Vácslava stejne jako se bude cukat u jmen sice vyznamove odlisnych, ale podobne znejicich jako treba Bohumil a Bohumír, naopak s Janem a Ivanem nebude problem, ani s Vaclavem a Věnceslavem, i když jde vyznamove o stejna jmena.
Co se týče zmeny jmena na stejne jmeno jako ma zijici sourozenec, tak teoreticky by v tom nemusel byt problem, Janu Novaku je taky po kokot, sourozenci uz patrne pohromade neziji a pokud ano, tak jsou plnoleti, vedi co delaji a nějak si to zaridi. Rodicu co maji stejne jmeno jako potomek je taky spousta. Imho je smysl toho zakona o nestejnych jmenech sourozencu ochrana individuality tech deti. Dospeli at si delaji co chtějí, jsou plnoleti a svepravni.
A pokud jsou v tom nejake nejasnosti, tak od toho tu je soud.
shane
Ostatne, pokud bysme ja i bratr pojmenoval svoje děti stejne, tak s tím matrika taky nic neudela, to ze se bratranci jmenuji stejne nikoho netankuje.
jizlivec
NetanGuje…
shane
Vida, to jsem nevěděl. V jakym jazyce znamena tangovat dotykat se, proboha?
jizlivec
V češtině přece ;-)…
Latinsky tango, tangere, tetigi, tactum…
V geometrii tangenta = tečna…
shane
V životě jsem se s tim nesetkal (s tangentou samozrejme ano). To bude nejakej matfyzackej nerdí slang, ne? „kluci, včera v tramvaji jsem tangnul na ženskou. A živou!“ :)
ygorek
Nechcete spíše říci, že jste ji kontaktoval?
shane
He?
shane
A ted celou větou – Ne, nechtěl. Viz tema poddiskuze.
ygorek
Celou větou správně by to bylo: „Ano, chtěl.“
Vizte:
tango – dotýkat se, hmatat, stýkat se, zasáhnout
Rpzšířená shoda:
tactus – dotek
tactus – dotknutí
contactus – dotyk
tactus – dotýkání
corpuscula tactus – hmatové tělísko
morbo apoplectio tactus – mozkové krvácení
contactus – nákaza
intactus – nedotčený
intactus – neposkvrněný
contactus – styk
tactus – účinek
praetactus – uvedený
fulmine tactus – zabit bleskem
praetactus – zmíněný
České rčení „netanguje“ pochází z doby, kterou pan Hrabal popsal slovy: „…ve které bylo tolik českých mozků zaneřáděno antikou.“
shane
Nechtel. Nemohl jsem chtit pouzit neco, o cem jsem v ty dobe nemel ani anunk. Sorry, teď’s trochu prechytracil sam sebe.
misaka
No vidíš, já vůl celý život používal že mě to „netankuje“. Bez G.
A nemyslel jsem tím bitvu u Kurska.
Až teď vidím, o jaké rozkoše jsem přišel. A že jsem „intactus“.
jizlivec
V životě jste se s tím slovem nesetkal? Vždyť jste ho sám použil, byť v obvyklém nesprávném tvaru…
Češtinu jsem uvedl z toho důvodu, že běžně tvoří slova příponami („-ovat“) k původním cizojazyčným slovům…
V mnoha případech se i v hovorové řeči používá častěji ten zdomácnělý tvar než domácí (třeba „kondenzované“ vs. „zhuštěné“ mléko)…
Akorát se to zdomácňování někdy přežene, třeba „diskuze“ nebo dokonce „režizér“ (kde by se mělo nejen psát, ale i vyslovovat „S“)…
shane
Jedině ve frazi to me netan(g)uje. V zadnem jinem smyslu ne. Cimz neříkám ze to neexistuje. Proto me zajima, z jaky hantyrky to prislo. Protoze tang jako synonymum pro dotek jsem jaktezivte neslysel ani nevidel.
jizlivec
Tak to jsme se v tom hezky zamotali…
Protože já jsem to také v češtině v jiné souvislosti nepotkal…
Jedině v sousloví „to mě netanguje“ = „to se mě netýká“ – a právě a jenom o tom zde byla řeč…
jizlivec
Tak možná s tím ještě nějak souvisí tango – tam by ten dotyk byl…
Tak ono to už drahnou dobu probíhá a né že ne.
Dřív jsem to vůbec neřešil, až se před pár lety jeden můj kolega u piva vyjádřil v tom smyslu, že ženská, která :
– se jmenuje jinak než její chlap,
– má dvě příjmení (lhostejno, zda s pomlčkou nebo bez),
– anebo jí chybí -ová na konci,
bývá zpravidla vymaštěná kráva.
Tak jsem si toho začal víc všímat a musím říct, že jsem až dosud žádnou výjimku z Jardova pravidla nepotkal … :-)
Dle Vašeho postu jste utrpěl více zkušeností v tomto směru spolu s kolegou Jardou. Můžete se prosím podělit, resp. více popsat onen charakterový či osobnostní rys blíže?
Každý svobodný člověk má mít právo se jmenovat tak jak chce a ne si to nechat diktovat nějakým kulturním zvykem, pokud chce žena nechce mít přechýlené příjmení a na nějaký český jazyk a zvyklosti sere, je to její právo. Ne každej Čech je vyplacanej z toho že je Čech a je na to hrdej až za roh, že by si kvůli tomu nechal i od úředníka nadiktovat a jména svých dětí aby byla správně Česká, správně národní…
Poznámka: diktátem kulturních zvyků kultury vzniká, zrušením diktátu zaniká. Je to normální proces a máme ho to pochybné potěšení sledovat online.
Člověk v evropské kultuře nemá právo jmenovat se jak chce.
Jistě, zásadně záleží na tom, co míníte slovem „právo“. Co třeba:“Právo je soubor obecně závazných pravidel chování, vytvořený státem v určité zvláštní formě, jde o státem vynutitelný souhrn právních norem. Právo je přesně stanovený systém právních norem, zajištěný státní mocí a zabezpečený státním donucením.“?
Pojem „právo“ lze chápat a používat v různých významech…
Uvedená definice je správně, ale nevztahuje se na sousloví „mít právo na něco“ – kde je pojem „právo“ ve smyslu „oprávnění“ či „legální možnost“…
Druhá věc je časté používání pojmu „právo“ (na něco) ve smyslu „nárok“ – ale to je na jinou debatu…
Ano, přesně to jsem se pokusil použitím jedné z definic naznačit.
Jedna kontrolní: Kde to právo ten každej bere? Nebo kde se to právo každého bere?
No, to je otázka. Zastánci přirozeného práva tvrdí, že to právo prostě je. Zastánci pozitivního práva tvrdí, že ho vymyslel člověk.
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99irozen%C3%A9_pr%C3%A1vo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pozitivn%C3%AD_pr%C3%A1vo
Díky. Po přečtení hlavičky z prvního odkazu se mi udělalo nedobře.. a to jsem měl někde hluboko zasutý dojem či pocit že přirozené právo je něco fajn.. Další koncept/idea líbiví ale v reálu.. dost fpr… tedy do pekel vedoucí sofort..
Každopádně dnes své závity asi tolik nerozhýbu.. snad později.
Každopádne tam chýba výklad, čo pod prirodzeným právom myslia urzovci. Presnejšie všetok obsah by sa mal nahradiť ankapovou teóriou prirodzeného práva, ale hnusní etatisti to nedovolili…
A tak já nejsem k Urzovo konceptu nějak enormně kritický či zaujatý proti. Ba naopak se mi dost věcí líbilo/líbí. Jen to kromě některých dost krkolomných řešení věcí přesahujících pár lidí z hospody tu jednu drobnou chybku že by to prostě nefungovalo. Lidi zůstanou lidmi a na nich by to holt kleklo. Urza počítá s lidmi smýšlejícími jako on a takového matrijálu je holt pomálu.
Ale hlavní principy a tak jsou mi sympatické. Jako takové mentální cvíčo, proč ne. Realita, ehm no..
P.S.: rozblikala se mi kontrolka… na tomhle jedou všichni ti co většině vnucují/si na většině vynucují své minoritní a často značně řekněme „kontroverzní“ ehm.. nároky dnes práva…
Což je dost paradox, protože přirozené právo má ze své podstaty velmi blízko k právu zvykovému, protože se opírá o zažité místní zvyky a morálku, jenže zvykové právo se vyznačuje dlouhou setrvačností a konzervativností (proto se nehodí do rychle se vyvíjejících společenství kde se neustále objevují nové situace a jevy). Do konceptu evropského přirozeného práva proto jen těžko napasuješ třeba „sňatky“ homosexuálů, protože tu prostě nikdy nic takového nebyloa nemá to oporu v místních zvyklostech ani morálce. Těžko považovat za přirozené právo něco, co tu tisíce let neexistovalo a objevilo se teprve před pár desetiletíma.
Naopak pozitivní právo s tím problém nemá, jev nějaký právní rámec vyžaduje, bukvice už držet hubu nehodlaj, sotatním lidem to až tak nevadí, tak se to holt právně upraví a je vymalováno. nazdar bazar. Jenže tomu holt chybí to pozlátko něčeho Bohem daného nebo alespoň vrozeného a do genetické struktury vtištěného, protože pozitivní úprava zároveň implikujou, že když si to lid rozmyslí tak to zase obratem zruší a homosexuály jiným ediktem pošle na převýchovu nebo aspoň do kamenolomu, pokud z nich rovnou nezkusí vyrábět mejdlo spolu s Židama, který stejně nikdo nemá rád, protože už jednou zabili Ježíška a kdyby to udělali podruhý, tak kdo by nám pak nosil na Vánoce dárky, žejo.
takže proto ta snaha si to posichrovat tím přirozeným právem. Jenže my ostatní víme, že je jim to prd platný, prfootže když se chce všechno jde a i mejdlo bude, i máslo bude a i smetana a Dvořák budou.
FirkaJ: „právo“ je vždy negativně vymezené (co člověku někdo nesmí dělat), v opačném případě je to automaticky „nárok“ (co člověku někdo na svůj úkor musí splnit).
Toto je nutné mít na paměti vždy, když někdo začne blábolit o pozitivních „právech“.
fskutečnosti to tak jednoduchý není a ve spoustě případů je to jen otázka formulace. Navíc je tu zase ta něšťastná otázka jazyková, kdy slovo „právo“ má několik významů které spolu souvisí jen volně.
Ve skutečnosti je to ale fuk, protože každej má jen ty práva který mu zákonodárci milostivě přiznají nějakým výnosem, přičemž rozsah těch práv obvykle závisí na tom, co si která skupina vybojuje. Zbytek už je jenom omáčka. We the People…, My z Boží milosti král…, Jménem republiky… Usnesením Nejvyššího sovětu…
pokud se nějaký právo přiznává dostatečně dlouhý časový úsek, začnou ho lidi považovat za nárok. Svoboda slova. Náboženská svoboda. Habeas Corpus. Rovnost před zákonem. Svoboda shromažďovací.
Zkusím si pozitivně vymezit třeba „právo na maso k obědu“…
Podle mě to znamená, že mě nelze postihovat, pokud si dám k obědu maso…
Může se ale stát, že mi něco omezuje možnosti, jak se k tomu masu dostat…
Teoreticky mi to právo zůstane, i když nebude možné ho prakticky realizovat…
Naproti tomu „nárok na maso k obědu“ znamená, že mi někdo musí tu možnost zajistit…
Zákon má ještě další vtipné ustanovení, které už ale nijak nesouvisí s přechylováním…
Každý nositel cizojazyčného jména si ho může změnit do české podoby a úřad mu v tom musí vyhovět…
Současně platí, že nelze dát dítěti jméno, které má jeho žijící sourozenec*…
Představme si rodiče, kteří postupně pojmenují své dcery Silva, Sylva, Silvie, Sylvie, Silvia a Sylvia…
Všechny děvčice pak přijdou s tím, že se chtějí jmenovat Lesana…
* Zákon dovoluje jedno nebo dvě jména (jedno človíček mít musí, tři a více nesmí) – není mi ale jasné, zda je povoleno dát dětem jména Jan Pavel a Jan Karel…
Jakkoliv neznám praxi, dovoluji si navrhnout tento výklad:
Lesana bych dovolil pouze první s odkazem na to, te Silva atd. jsou jména, která v našem prostředí zdomácněla na úroveň českých jmen (to jsem si jen tak domyslel) a pro konflikt s pravidlem „jedno jméno mezi sourozenci“, smysl zákona, bla bla… přiznám se, že pokud by děvčice žádaly v dospělém věku, byl bych s odkazem na účel zákona tolerantnější, pokud by žádaly zastoupeny rodiči, asi bych jako úředník hledal postup, jak celou věc postoupit nejbližší psychiatrické ordinaci…
Jan Pavel a Jan Karel mají zjevně stejné jméno, na rozdíl od Anna Marie, které se pokud vím z nějakých důvodů považuje za jedno jméno, jsou to dvě samostatná jména a tam zákon shodu vylučuje. Jistě, to ustanovení bylo psáno v době, kdy bylo možné jen jedno jméno a šlo by to ohnout podle účelu – rozlišitelnosti, ale pořád si myslím, že zákon to přímo zakazuje a není tam konflikt.
Ha – to zdomácnění by mohlo být dalším zdrojem zábavy…
Kdo a podle čeho by posuzoval míru zdomácnění?
Myslím, že většina obyvatelstva ani netuší, že třeba Jan, Ivan, Hanuš, Fjodor, Bohdan a veletucet dalších jsou vlastně jedno a totéž jméno – hebrejsky snad Jochánan (neručím za správnost přepisu do latinky)…
Fjodor je z reckeho Teodor. S Jehochananem to nema společného nic, Teodor znamena Boží dar. Ivan, John, Sean, Ian, Shawn a podobny jsou na jiny koleji nez Fjodor, Božidara, Ted nebo Diettrich, i kdyz jsou vyznamove podobna. Ale to Bohumil, Bohuchval a Bohuslav taky.
Díky za upřesnění, hebrejsky fakt neumím a měl jsem pocit, že je to významově shodné…
Ta podobnost se bude posuzovat podle to, jak to zni, tak ctyri varianty Silvie matrika nepovoli. Nepovoli ani Ivetu u Yvettu nebo Vilema a Wiléma nebo Václava a Vácslava stejne jako se bude cukat u jmen sice vyznamove odlisnych, ale podobne znejicich jako treba Bohumil a Bohumír, naopak s Janem a Ivanem nebude problem, ani s Vaclavem a Věnceslavem, i když jde vyznamove o stejna jmena.
Co se týče zmeny jmena na stejne jmeno jako ma zijici sourozenec, tak teoreticky by v tom nemusel byt problem, Janu Novaku je taky po kokot, sourozenci uz patrne pohromade neziji a pokud ano, tak jsou plnoleti, vedi co delaji a nějak si to zaridi. Rodicu co maji stejne jmeno jako potomek je taky spousta. Imho je smysl toho zakona o nestejnych jmenech sourozencu ochrana individuality tech deti. Dospeli at si delaji co chtějí, jsou plnoleti a svepravni.
A pokud jsou v tom nejake nejasnosti, tak od toho tu je soud.
Ostatne, pokud bysme ja i bratr pojmenoval svoje děti stejne, tak s tím matrika taky nic neudela, to ze se bratranci jmenuji stejne nikoho netankuje.
NetanGuje…
Vida, to jsem nevěděl. V jakym jazyce znamena tangovat dotykat se, proboha?
V češtině přece ;-)…
Latinsky tango, tangere, tetigi, tactum…
V geometrii tangenta = tečna…
V životě jsem se s tim nesetkal (s tangentou samozrejme ano). To bude nejakej matfyzackej nerdí slang, ne? „kluci, včera v tramvaji jsem tangnul na ženskou. A živou!“ :)
Nechcete spíše říci, že jste ji kontaktoval?
He?
A ted celou větou – Ne, nechtěl. Viz tema poddiskuze.
Celou větou správně by to bylo: „Ano, chtěl.“
Vizte:
tango – dotýkat se, hmatat, stýkat se, zasáhnout
Rpzšířená shoda:
tactus – dotek
tactus – dotknutí
contactus – dotyk
tactus – dotýkání
corpuscula tactus – hmatové tělísko
morbo apoplectio tactus – mozkové krvácení
contactus – nákaza
intactus – nedotčený
intactus – neposkvrněný
contactus – styk
tactus – účinek
praetactus – uvedený
fulmine tactus – zabit bleskem
praetactus – zmíněný
České rčení „netanguje“ pochází z doby, kterou pan Hrabal popsal slovy: „…ve které bylo tolik českých mozků zaneřáděno antikou.“
Nechtel. Nemohl jsem chtit pouzit neco, o cem jsem v ty dobe nemel ani anunk. Sorry, teď’s trochu prechytracil sam sebe.
No vidíš, já vůl celý život používal že mě to „netankuje“. Bez G.
A nemyslel jsem tím bitvu u Kurska.
Až teď vidím, o jaké rozkoše jsem přišel. A že jsem „intactus“.
V životě jste se s tím slovem nesetkal? Vždyť jste ho sám použil, byť v obvyklém nesprávném tvaru…
Češtinu jsem uvedl z toho důvodu, že běžně tvoří slova příponami („-ovat“) k původním cizojazyčným slovům…
V mnoha případech se i v hovorové řeči používá častěji ten zdomácnělý tvar než domácí (třeba „kondenzované“ vs. „zhuštěné“ mléko)…
Akorát se to zdomácňování někdy přežene, třeba „diskuze“ nebo dokonce „režizér“ (kde by se mělo nejen psát, ale i vyslovovat „S“)…
Jedině ve frazi to me netan(g)uje. V zadnem jinem smyslu ne. Cimz neříkám ze to neexistuje. Proto me zajima, z jaky hantyrky to prislo. Protoze tang jako synonymum pro dotek jsem jaktezivte neslysel ani nevidel.
Tak to jsme se v tom hezky zamotali…
Protože já jsem to také v češtině v jiné souvislosti nepotkal…
Jedině v sousloví „to mě netanguje“ = „to se mě netýká“ – a právě a jenom o tom zde byla řeč…
Tak možná s tím ještě nějak souvisí tango – tam by ten dotyk byl…