SARS-CoV-2 - zpět na článek

Chřipka přeletí a můžeme se v klidu připravovat na příští kolo stavu nouze na přesrok. Životů moc neubde, živnostníci dostanou nakládačku, přitom lék už EXISTUJE, jen blbci si toho ještě nevšimli.

“ v minulosti v době epidemie se věřící hrnuli k Bohu, dnes ale naopak se podřizují tyranii světských vlád. Zapomínají, že právě víra je zdrojem spásy a záchrany.

Celá dlouhá staletí, když propukaly epidemie moru, cholery nebo tyfu, se katolíci vždycky chovali stejně: hrnuli se do kostelů, přistupovali ke svátostem a hledali záchranu u Boha. Byly organizovány různé pobožnosti, procesí a kající poutě v intenci zabránění neštěstí.“
Teď ale v Itálii došlo k zákazu sloužení mše sv. a udělování svátostí věřícím. Vede to v lidské mysli ke stereotypu obrazu kostelů „jako míst zvýšeného rizika, od nichž je lépe držet se dál, neboť jde o potenciální centra epidemie. Eucharistie tak přestává být chápána jako chléb Života a je podvědomě čím dál víc považována za možný zdroj nákazy. Jakoby Bůh v Nejsvětější svátosti nesl nákazu, dotyk smrti”

Podle řeholní sestry Rosaliny Ravasio: „[…] zdá se mi, že jsem v těchto týdnech svědkem – alespoň mám takový dojem – kapitulace víry tváří v tvář politické korektnosti! Uzavření kostelů a necelebrace s lidem dává pocit – chci říci téměř jistotu – že víra, Bůh, již nejsou schopni odpovědět na naše potřeby!“

Následně italský katolický publicista Riccardo Cascioli zpozoroval, že vůči strachu a otázkám týkajícím se spásy se italská hierarchie „odvrací a rezignuje z výrazného hlásání Krista jako jediného Spasitele. Itálie, celá Itálie poprvé v historii zamyká své kostely místo celebrace mše sv. Prý na měsíc, a to i v regionech, kde se případy infekce mohou spočítat na prstech jedné ruky”.
„myšlenka na mši svatou jako nejmocnější zbraň, která spolu s modlitbou a pokáním je schopna zastavit epidemii, nikoho ani nenapadne. Zapomínáme tak na dějiny Církve, která – zejména v Itálii – nám dala desítky svatyň postavených právě z vděčnosti Bohu za zastavení nebezpečných epidemií (v závorce řečeno: podstatně nebezpečnějších než ta nynější).“

Dále potom profesor kanonického práva (pracující též v Římské rotě) Fabio Adernò připomenul, že Církev má jeden jediný „konstitutivní“ cíl: spásu duší. Když se biskupové podřizují světským úřadům a zakazují věřícím účast na mši svaté, zříkají se mandátu, který jim svěřil Kristus, ve prospěch světského státu. Italský kanonista obvinil stát z dezerce před povinností naloženou mu samotným Kristem, aby poskytl věřícím dostatečné možnosti, jak dosáhnout spásy bez ohledu na okolnosti.“

A nejlepší nakonec –

Biskup Athanasius Schneider zase ostře kritizuje rozhodnutí jiných biskupských konferencí (francouzské, německé, britské, maltské…) o povinném podávání sv. přijímání na ruku z důvodů „hygienických“ předpisů. Poukazuje na to, že kvůli epidemii nesmí utrpět úcta ke svátostnému Spasiteli, nehledě k tomu, jak biskup Schneider píše, že podávání na ruku je z hygienického hlediska podstatně horší než podávání do úst, neboť právě na rukách je nejvíce bakterií a virů, ne v ústní dutině, zejména když se člověk chytá různých madel na eskalátorech a v dopravních prostředcích, nebo si nemyje pořádně ruce. To by měli vědět i naši biskupové, kteří nařizují z „hygienických důvodů“ podávání pouze na ruku.

Strach z epidemie koronaviru je ve skutečnosti velkou uměle zorganizovanou hysterií, což by bylo na jiný článek. Pro nepřátele Církve je to vítaná příležitost k omezení svátostí a k likvidaci praktikování víry.“

ehm, pardon, to nejlepší je až zde:

„Je vhodné všetkým tým, ktorí sa obávajú, že by sa mohli pri spoločných bohoslužbách nakaziť bozkávaním sv. ikon alebo prijímaním z jedného kalicha, zdôrazniť nasledovné: sv. Eucharistia nebola, nie je a nikdy nebude príčinou choroby a smrti, ale práve naopak – je ustavičným zdrojom nového života v Christovi, odpustenia hriechov a uzdravenia duše a tela.“

Ale třeba aj ta slivovica zabere.

Takový tyjátr s chcrchláním, a přitom taková blbost…