Mám jednu takovou posedlost. Mám rád baroko, protože ho považuji za vrchol architektury v dějinách Evropy. A k tomu jsem fascinován životním příběhem člověka, kterého někdo nazývá Giovani Santini, někdo Jan Blažej Santini–Aichel.
Mladý Jan Blažej měl těžký start do života. Narodil se totiž tělesně postižený, což byl na konci sedmnáctého století pro běžného jedince prakticky jednoznačný ortel. Mladý Jan Blažej se ale nevzdal. V kontextu své doby nemůžeme tvrdit, že udělal na osud fakáče, ale naopak s pokorou a vírou se snažil využít ty schopnosti, které po svém otci kameníkovi zdědil. Velmi brzo vybrousil svou prostorovou představivost v oboru malířství, a na své tovaryšské cestě po Itálii už zcela propadl architektuře.
Musíme si uvědomit, že tehdy se profese prolínaly jinak než dnes, a plány staveb měly co dělat s uměním, symbolikou a matematikou, zvlášť pokud šlo o stavby sakrální. Současně měl mladý Jan Blažej i velkou kliku, když byl pověřen opatem Snopkem dostavbou pobořeného sedleckého chrámu Nanebevzetí panny Marie. Jan Blažej, který se už tehdy podepisoval jako Santini, svou první obrovskou realizací ohromil investora, který mu mezi cisterciáckými opaty udělal patrně obrovskou reklamu. Jestli v té době měl někdo prachy, tak právě tento řád. A přestavby pobořených částí klášterních komplexů byly na pořadu dne. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že šlo o jakousi formu prelátského snobství. Ale právě díky tomuto snobství dnes můžeme zírat na výsledky jednoho téměř zapomenutého génia.
Že se mladý, tehdy ještě ne třicetiletý Santini opravdu stal oblíbencem kléru a bohatým mužem, dokazuje i fakt, že si tou dobou pořídil v dnešní Nerudově ulici v Praze dům, který okázale přestavěl. I přes svůj handicap se dvakrát oženil a zplodil několik dětí. Mluvil a psal několika jazyky, byl nesporně i velmi dobrý matematik, statik a znalec materiálů, a jeho prostorová představivost vyráží dech.
Vyjdete-li za vrata zahrady ve žďárském klášteře, zjeví se před vámi poutní kostel na Zelené hoře v celé kráse, a k tomu i jeho dokonale symetrický odraz v rybníku. Pak vám nejspíš průvodce sdělí, že rybník byl vybudován právě a jen za tímto účelem. Celý poutní kostel (jakož i mnohé další Santiniho stavby) byl s trošku nadsázky vyprojektován pomocí kružítka. A to nejen půdorysně, ale i v třetím rozměru: Špičky věží kostela a ambitu tečovaly pomyslnou kružnici opsanou nad obrysem kostela. A to vše pomocí techniky dostupné na přelomu 17. a 18. století. O práci se světlem, symbolikou a matematikou v samotném poutním kostele nemá cenu vyprávět, to se prostě musí vidět.
Další, velmi ambiciózní a bohužel nedokončený projekt byla stavba kláštera a chrámu v Plasích. Tady i cisterciáckému řádu nakonec došly prachy, ale dokončená budova konventu, založená v bažinách na dubových pilotech stejně jako benátské stavby, budí svou rozlehlostí respekt. Když dělníci asi tak před stopadesáti lety stavěli novou silnici do Plas, narazili na jakési potrubí a několik trubek přerušili. Nevěděli, že potrubí slouží k autoregulačnímu udržení vodní hladiny pod plaským klášterem, a je jen shoda náhod, že se celá stavba díky tomu nezřítila.
No a teď proč to píšu na tenhle blog. Především proto, že by nás Santini mohl inspirovat jako člověk. Nevzdal se. Nežehral na osud. Nenatáhl ruku a nežil na úkor své dobře zajištěné rodiny, ale začal rozvíjet svůj talent. A využil ho dokonale, bez zdravotní pojišťovny, neziskovky či veřejné sbírky na kriplkáru. A v tom je asi ta největší myšlenka: Nevzdávejme to. Berme každou situaci jako výchozí bod a neztrácejme síly vzpomínkami na doby, kdy bylo líp a nadávkami na ty, co nás dostali do horší situace. To nepomůže. Dejme energii do toho, co chceme, aby bylo.
Proto si každý rok dám do plánu nějakou tu Tour de Santini, abych si vyčistil hlavu a zůstal paf, ačkoli jsem pouhý amatérský čumil. No a pokud někoho mé neodborné plácání zaujalo, nechť si zadá do prohlížeče santini.cz. Tam vám Santiniho představí profíci z oboru.
08.01.2023 Pako
(163x známkováno, průměr: 1,12 z 5)