Nemohl jsem si to nechat ujít. Byl pátek 13. září 20 hodin a začal další díl veřejnoprávní tragikomedie Sanitky 2 v podání akční režie Filipa Renče. I tentokrát jsem se těšil na vtipné podání spousty bugů a stupidit z filmového zpracování bordelu v našem zdravotnictví a přiblížení podivných myšlenkových pochodů hlavních postav tohoto satirického seriálu. A opravdu mě autoři, producenti, ani režisér nezklamali.
Začalo to první veselou a vtipnou scénkou z posilovny. Zde mladý a nadějný doktůrek Jandera uvolňuje nahromaděný stres z práce a šukání v pracovní době boxováním. po příchodu otce boxuje ještě dvě minuty a pak se otci věnuje. Těžko říct, jestli se při natáčení nepodařilo jednoduchý dialog zvládnout najednou-přikláním se k názoru, že spíš ne. Protože v pozadí je vidět na stropě větrák. Při prvním záběru na mladého doktůrka se točí. Pak je záběr na otce a zpět na doktora – a větrák se netočí. a zase se střídají záběry a větrák se střídavě točí a netočí. Po osmém prohození záběrů, kdy se větrák opět přestal točit jsem dostal záchvat smíchu. Dialog mně už vůbec nezajímal – jen jsem tipoval, jestli se při příštím záběru větrák bude točit, nebo ne.
Další veselý kousek komedie nastává v okamžiku, kdy doktor vaří cosi, co se podobá zelenému hovnu a znechucený řidič sanitky si jde vycucnout trošku nafty. Otevře kufr žigula-to auto nejspíš uvidíme v nějakém dalším díle při nějaké bouračce-vytáhne dvacetilitrový kanystr a pomocí hadičky začne přečerpávat naftu ze zásahového vozidla. Soudruhovi Renčovi zřejmě z vysedávání v Matu drobet změknul mozek, nebo se šetřilo na odborných poradcích. Z tohodle auta tímto způsobem dostanete maximálně pět litrů a to musí mít plnou nádrž. To ovšem nejspíš nebyla – jak potvrdil řidič zběsilým mačkáním pumpy na hadičce. Tam by neuškodilo si přečíst návod k použití. Nicméně po úspěšném odčerpávání vzduchu z nádrže zásahového vozidla přijíždí na ekologickém vozidle sám ředitel záchranky a řidiči dává okamžitou výpověď. V tom okamžiku pípne pager, že se otci Veškrnové-Havlové udělalo šoufl. Ředitel nasedá místo řidiče do zásahového vozidla a vyrážejí na pomoc. Věta „snad dojedeme, nádrž je skoro prázdná“ přesně vystihuje stav našeho zdravotnictví. Mezitím vyráží i sanitka řízená Rudou, jak jsem si pojmenoval pana Vašuta podle jeho role hospodského z Doktorů z Počátků a začínají závody. Ředitel je do Prahy zřejmě převelen z nějaké moravské prdele, protože se neumí orientovat ani podle navigace. Sanitka řízená Rudou je na místě první a odváží starého Veškrnu do nemocnice.
Ten tam později infarktu podlehne, o čemž informuje Veškrnová-Havlová veseloplačtivým tónem druhý den doktora ze záchranky…
Pak je pohřeb a hostina, která je nejspíš přesnou kopií Vencova Odcházení do věčných lovišť. Jen tam chyběl jeho obraz letiště a všechny tři urny.
Ředitel záchranky se jde do nemocnice Veškrnové omluvit za bordel, který na záchrance panuje, načež je dlouhý záběr na dlouhou chodbu, kterou doktorka s dlouhým pláštěm odchází jako vrah z klipu Komunálního odpadu.
Příběh je také protkán multikulturním obohacením, kde stříká krev jako z vodotrysku. Cikán tam pěkně sluníčkově podřízne svojí přítelkyni v lese o rozloze spousty čtverečních kilometrů. tentokrát nikdo nebloudí, cikánka je zachráněna a cikán zadržen Rudou.
V tomto bohulibém díle jde taky hodně o šukání v pracovní době. Mladý doktor v klidu šuká ve výtahu operátorku Simonu, druhej doktor chce taky šukat, ale překazí mu to Fanda-řidič, takže se doktor stačí jen najíst.
Pak je tu ještě další prcání-tentokrát při teambuldingu-kde ředitel používá korektně slovo rom a zlý Ruda slovo cikán.
Moje hodnocení: Sračka par excellence. Jediná pozitivní postava je Ruda a pak jakýsi vydavatel nějakých novin. Pokud chcete zabít čas a zasmát se, tak je to opravdu oddychový seriál k pátečnímu večernímu lenošení….
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)