Samochód się zepsuł - zpět na článek

Příští volby do PS vyhraje nejspíš ten, kdo slíbí exekuce nějak řešit.
Ne státní dluh, ale exekuce. Jestli to půjde tímhle tempem, tak koncem příštího roku je spolehlivě 10-12% obyvatelstva země v exekuci.
Je to hrozný.

Já si třeba netroufám odhadovat, kolik lidí do exekuce spadlo vlastní vinou, nebo kolik % lidí s tím prostě vymrdává a žije s „odkloněným“ majetkem. Určitě to bude kraj od kraje různé, ale řekl bych, že nejvíc bude těch, které do toho víceméně vmanévroval lichvář sám – nezaplatitelným úrokem. Dalo by se snadno říci – jejich blbost. U některých určitě, ale své také dělá „tlak okolí“ a rodiny, třeba když jeden pracující v rodině ztratí práci. Pak stačí si „přechodně“ půjčit u toho největšího šmejda na trhu a už Vás z toho nikdo nevyseká, jak tak čtu. Ta spirála se prostě roztočí a nezabrzdí ji ani pád na držku.
Tak se podle mě i u slušného člověka stane, že vytluče klín klínem, aby např. udržel rodinu v základním chodu, pokud okolní rodina sama nemá jak pomoci.

V případě těch lidí z Fiatu se prostě sešlo tolik mizerných skutečností, že to zprvu vypadalo jako smyšlené. Podle mě ale není.
1./Pán je sice z děcáku, dobře. Asi už se za cca 15 let cosi naučil a pracuje jako kalič. Netuším, kolik kalič vydělává. Každopádně to nebude moc lehká práce a v příjemném prostředí.
Že pán nemá ponětí o tom, jak funguje motor auta, jak dlouho asi vydrží lednička na akumulátor? Kolik kilometrů ujede na starší, nedobíjející se akumulátor bez vypnutého serva, se zapnutými světly a nabíjením mobilů? Že věřil tomu prodávajícímu auta, že má platnou TK, tak je v pořádku? Asi pána ještě nikdo v životě ničím větším nepodrazil, tak nemá tu zkušenost. Takových lidí je mnoho. Přesto všecko se oba snaží skromnými prostředky ještě nějak opravovat domeček, co koupili. A že ten nebyl za ty peníze v nejlepším stavu, je asi jasné.
2./Paní je invalidní a je lhostejno, z jakého důvodu, prostě je. Exekutor nepochybně sahá pochopitelně na všechno, na plat pána i na důchod paní a tím zřejmě splácejí tu půjčku na chatrný domek za 300.000, který si pořídili. Nepochybuju, že v něm mají jen to nejnutnější, všechen „nadstandard“ už jim exekuce asi už zabavila, nebo aspoň olepila k nepoužití a mají to dennodenně na očích. Psychický tlak jak sviňa, den za dnem.
Už ta skutečnost, že kluk si vzal invalidní holku => holka si vzala kluka z děcáku, plus přes všecky finanční potíže upřímně potěšit děti výletem aspoň k Baltu nasvědčuje, že to asi nebudou špatní lidé.
Chov husí a kachen pro zábavu a zaměstnání dětí nechme stranou, to s tím nemá co dělat. Že je nejedí či neprodávají – asi tam nějaký důvod je. Třeba „tati, přeci bys nezabíjel tak krásný naše kachničky, my bysme je nemohly sníst“ a je vymalováno.
3./Jejich děti, ačkoli vůbec za nic z toho nemohou, toto všechno od spolužáků dostávají na menším městě několikrát denně sežrat. Dnešní školní děti umí být až neskutečně zlé a kruté, často takové stydící se děcko se stane i terčem všelijaké šikany a nikdo se jich nezastane, nikdo s nimi moc nekamarádí, „protože jsou to prostě megasocky“.
Těch dětí je mi líto nejvíc, protože za nic z toho nemohou, odnášejí to asi nejvíc, včetně toho, že žádné velké vzory šikovnosti a sociální erudice doma nemají.

Zde musím důrazně podotknout, že toto jsem já ve škole nepoznal. Rodiče většiny dětí ve třídě tehdy měli všichni ±hovno a já mezi takové děti patřil také. Maximálně měl někdo „lepší“ tričko, když byl kreativní, šikovný se šablonou i fixírkou – barvy ve spray ještě nebyly ani v plánu.
Pouze dítka lékařů, zelinářů, automechaniků a policajtů mívala něco o dost lepšího, včetně džínů, triček a svetrů z Tuzexu, už od asi sedmičky. Ale ani těm se nějak moc nezávidělo, přešlo se to prostým konstatováním „nojo, Vaši si to můžou dovolit“. Ani ty doktorská děcka neměla potřebu se někomu vysmívat či někoho urážet, že džíny nemá a proto je socka. To slovo tehdy vůbec neexistovalo, nikdo nebyl sociální případ v dnešním smyslu. Všech těch nositelů džín a triček z Tuzexu či Západu nebylo moc, byli by i snadným terčem té „chudé“ většiny, přesto je ale nikdo neurážel a kamarádili jsme se.
Přestože bylo těch pár děcek z pár velmi dobře situovaných rodin, tak zároveň ale byla velmi slušně vychovaná.
Já si svoje první Levisky /a ještě jedny pro svou první holku/, koupil v Tuzexu sám, za svoje těžce vydělaný peníze a vysomrovaný bony, až na začátku prvního pololetí devítky. Tehdy stály Levisky jenom 140 bonů, později už víc.
Za peníze, vydělané svozem kartonů a papíru z několika obchodů, kde se jich rádi zbavili, do Sběrných Surovin – a to po celý školní rok osmičky i o prázdninách, papíru mraky všude.
Dřeli jsme s dvěma spolužáky po sobotních dopolednech jako hovada, zatímco ostatní lítali po venku. Semtam nás sice nazvali „papíráci“, ale jen do momentu, než jsme po prázdninách přišli do školy v perfektně, odborně vypraných a „sjetých“ Leviskách. A bylo po přezdívkách, dva další se přidali, když viděli výsledek. Odpadu bylo všude dost, nic jsme nemuseli krást, železo nám nechávali v dílnách JZD na extra hromadě a byli rádi, že se o to někdo postará.
Přefoukaný dvoukoláky, naložený do dvou metrů výšky, převázaný a vážící vždy přes metrák. Za papír tehdy dávali jen 50 haléřů a bylo jedno, jaký to je. Po obědě jsme padli mrtví do pelechu aspoň na dvě hoďky, abychom byli na sobotní večer k použití, holky nečekaly :D
Bony mi po slušné prosbě prodal soused z ulice, tirák, za sousedských 4,50. Ani v devítce jsme s tím nepřestali a přidali železo za kačku kilo – jenže to já už skládal peníze na něco úplně jiného.

Takže i doma byl asi tlak dětí na rodiče ala „vemte nás už prosím k nějakému moři, ať nevypadáme jako úplný socky“. Prostě to dneska tak je, dokonce už ve školkách – má ex-sqvav jedné školce řediteluje a řeší i rvačky na toto téma! Ségra ještě občas chodí učit-vypomáhat na základku a tohle všechno vidí, co se tam dnes děje. Ta dnešní děcka jsou schopná jiné děcko doslova zadupat do země, přitom za úplnou prkotinu /ne v jejich světě/, třeba za starší mobil či za to, že jim rodiče nedovolí se poflakovat po sociálních sítích a psát tam pičoviny, či se tam exhibovat.
Já bych ty lidi vůbec nezatracoval. Jsou v exekuci proto, že si vzali úvěr na samostatné bydlení a úvěr je nad jejich síly – tak spadli do exekuce.
Nejvíc jsem háklivý na sebevědomá tvrzení „tohle by se mně stát nemohlo“. Při stejné konstelaci jako u té rodiny, velmi snadno.
Ale na druhou stranu nevíme úplně všecko, jak ta rodina funguje. Je klidně možný, že pán měl původně lépe placenou práci, o kterou přišel, musel jít jinam, za méně a už nemuseli být schopni splácet.
Znám pár mnohem horších lidí. Oba blbí jak bečky kytu, přitom ale neskutečně vychcaní a totální asociálové, neštítící se vůbec ničeho. Ti naštěstí žádné děti nemají.

Mně to poslední dobou připadá, jako by lichváři schválně dávali půjčky nemajetným lidem, resp. vědí předem, že ten člověk to není schopný splatit a zároveň mají prověřený i to, jestli má nějaký majetek. Přijde mi to od těch neprovařenějších lichvářů z televize jako podnikatelský záměr.
Naši lidi prostě nejsou na takový brutální reklamní tlak stavěný, ani na to z minula nebyli připravení. Televize a ostatní média jim to vykreslují v sytých barvičkách a ještě neopomenou dodat, že je furt málo lidí, takže práci prej najde úplně každý. Což je samozřejmě blbost.