Skupina Rammstein nás opět poctila návštěvou a živým vystoupením.
Stalo se tak 3.12.2004 v T-Mobile Aréně. Turné souvisí s novým albem Reise, Reise a samozřejmě jsem u toho nemohl chybět.
Mimochodem, mnohým čtenářům neunikla jedna zjevná maličkost. Rammstein se pravděpodobně rozhodli uctít stěžejní postavičku filmu Falling Down Williama D-FENSe Fostera a na plakátu se objevili pánové v bílých košilích, s diagonálně pruhovanými kravatami, s kufříky, brokovnicemi, pistolemi a pálkou (zde je malá nesrovnalost, Bill při nakupování v čínském shopu používal uříznutou pálku baseballovou, na plakátu je pálka softballová, dřevěná pálka by asi barevně nezapadala do scény na plakátu tvořené chladnými barvami). Udělalo mi velkou radost, že na členy skupiny udělal W. D-F. dojem.
Pak se to prudce zlepšilo. Jevištní personál v D-FENSovském oblečení (bílá muš, bílá košile, kravaha…) se ještě jednou předvedl s brokovnicemi a spol. Pak se z mlhy objevilo pódium a já musel vyvalit oči. Vyvýšené pódium připomínalo siluetu lodi, na jejíž palubě stáli tři kytaristé, klávesák a v místě můstku bicí. Členové kapely se postupně přemisťovali dolů pomocí výtahu. Dole se nacházel ještě jakýsi průlez často používaný frontmanem Tillem Lindemannem. Bylo to výtvarně velmi zajímavé, snad jedinou výhradu mám k tomu, že vystupující v tmavých oblecích na tmavém pozadí poněkud zanikali. Výjimku tvořil mrtvolně bledý sóĺokytarista, který vypadal, jako že je již třetí týden po smrti.
Začínalo se Reise, Reise, následovala pochodová skladba Links a pak Rammstein střídali skladby z Reise a Mutter, sem tam něco staršího. Bylo zcela zřejmé, že rychlejší a více elektro kousky ze starších alb zajímají publikum daleko více než skladby z Reise. Nečekaně dobře se ujalo Los, kdy bubeník sestoupil dolů k duplicitním bicím a celý přednes tak získal poněkud klubový nádech. Radost mi udělala Du riechst so gut, moje oblíbená skladba, kterou Rammsteini při minulém vystoupení vynechali a na kterou nyní došlo. Zdaleka nejbizarnější podívanou jsme si pak mohli vychutnat při Mein Teil, kdy se Till pokoušel plamenometem zapálit Flakea Lorenze nacházejícího se v mosazném kotli a navlečeného do jakési naprosto úchylné masky se svítícíma očima. Po nějakém čase se mu podařilo dosáhnout toho, že byl Flake dostatečně vařenej, což se mělo projevovat tím, že z něj začala vystřelovat barevná světýlka. Till ho pak naháněl po jevišti s nožem v ruce. Místy mi tohle připadalo už zu viel a na úrovni Marylin Mansona. Na citovou strunu nám Rammsteini zahráli skladbou Ohne Dich, kombinace pomalého emotivního textu s brutálním Lidemannovým hlasem byla neopakovatelným zážitkem. Strhujícím přednesem skladby Amerika začal koncert gradovat. Ve finále jsme se dočkali Stripped, kdy se na okružní plavbu v nafukovacím člunu vydal sólokytarista (pozn. ex post: Rozborem fotek jsem zjistil, že v člunu seděl basák Riedel. Nějak jsem jeho celkem výrazný zjev zaměnil za Landerse).
Rammstein trochu ubrali na efektech. Na pódiu se byla spousta věcí, které se ještě daly zapálit. Například kytary, mikrofony a šňůry od nich, jejichž zapalování shledávám velmi atraktivní podívanou. Písně z nového alba asi nejsou s ohýnky tak silně kompatibilní. Ale i tak si pyromani z řad publika přišli na své. V každém případě minulý koncert byla vizuálně ještě divočejší podívaná. Při Du riechst so gut Till nerozmlátil stojan na mikrofon a při Du hast vynechal trik s vybouchnuvším mobilem, což mi tam poněkud chybělo. Stejně tak jsem postrádal píseň Amour z posledního alba. Měl jsem dojem, že Till měl jakési problémy s hlasem, intonačně náročné DRSG zaznělo v poněkud zploštělejší podobě. Vůbec jsem měl pocit, že legendární frontman, o kterém kdesi napsali, že působí dojmem dělníka z německé šroubárny, byl poněkud unaven.
Koncert byl jistě super zážitek. Je poznat, že se skupina dále snaží vylepšovat parametry svojí live show do čím dál dokonalejší podoby, ovšem bez laciného se podbízení publiku.
D-FENS weblog se rozhodl udělit cenu čtyř hoven coby protiváhu Českého Mattoni slavíka. Zvuk v T-Mobile aréně stál za první hovno. Občas, hlavně ke konci, zanikala slova zpěváka v jakémsi skřípotu nebo to znělo dutě, jako by skupina hrála uvnitř zašpuntované láhve. T-Mobile aréna sama stojí za druhé hovno. Koncert byl vyprodán asi dva měsíce před svým začátkem a kapacita haly byla tak spotřebována, není snad možné najít jiné prostory, než tento stadión budící dojem archaismu? Dále si myslím, že koncerty skupiny Rammstein jsou natolik výrazným multimediálním dílem, abych dokázal oželet pohled na dresy druhdy významných hráčů ledního hokeje zavěšené v nadživotní velikosti u stropu. Třetí hovno dostává publikum. Já chápu, že když jde řepák na koncert Chinasek, že tam bude hulit jointy. Jinak by to ani nepřežil ve zdraví. Taky chápu, že když jde do Horní Polomi na Kabát, že se tam bude chlastat pivo. To k tomu tak nějak patří, protože obojí je něco jako lidová veselice, která se může klidně každý měsíc opakovat v úplně stejném podání. Nedokážu pochopit, proč někdo musí lemtat pivo a soukat se mezi lidma s kelímkama v ruce, lejt jim smrdutý pivo na oblečení a na boty, jako mě třeba, foukat jim zasranej kouř ze spálenýho listí pod nos a necítit se přitom blbě na koncertě skupiny Rammstein, který sám představuje těžko opakovatelnou podívanou sám o sobě. Když už teda venkovský hovado musí do sebe furt nalejvat tu páchnoucí rezavou vodu, kterou čepují na stadiónech a říkají tomu pivo, třeba že náš drn bojí dehydratace, tak ať se vyleje v některým z útulných a čistých bufáčů v hale a neleze s těma zkurvenýma kelímkama na plochu!!! Měl jsem silné nutkání některým exemplářům jednu vrazit a asi jsem nebyl sám, hrozivý asi stodvacetikilový skinhead stojící vedle mě upřel na jednoho pivožrouta takový pohled, že čtvrt kelímku hned vybryndal a k násilí bylo neobyčejně blízko. Na druhou stranu je nutno připodotknout, že koncentrace diskotékových frikulínů v publiku byla minimální, nebo se maskovali za normální lidi. Čtvrté hovno: média. Což asi nikoho nepřekvapí. Nevím, jak často se stává, že by někdo vyprodal T-mobile arénu, ale asi to nebude každý týden. Více informací by neškodilo. Speciálně jsem poslouchal oba sobotní stěžejní zmrdohudební pořady (Eso a t-music na Primě), že bych se doslechl něco ze zákulisí koncertu případně live rozhovor se skupinou nebo další info, to ani omylem. Teď, když jsem se vrátil z psychiatrie a pod práškama je mi dobře, musím zodpovědně prohlásit, že tam nebylo o tomto megakoncertu ani paf.
Vlastně jediná zmínka byla v Esu, kde padlo, že Monika Absolonová se prý Rammsteinu bojí. Já se zase bojím Moniky Absolonové a jejího kdákavého hitu s originálním názvem „Mona Absolona“, ale Rammsteinu se nebojím a na další se už nyní těším – turné zavítá do Čech znovu v únoru 2005.
(Zatím nikdo nehlasoval)