Přejmenováním zachráníme životy! - zpět na článek

Pamatuju si začátky toho slavného Jablotronu.
Prvních pět roků to lepili, jak vlaštovky hnízdo a navíc ze sraček, mimo pár komponentů to lepili z toho skoro nejlevnějšího, co rejže dělaly pro rychlo-obrátkovou spotřebku ala použij a porouchaný zahoď.
Ale tlačili to tak, že během těch pěti roků byl ten jejich křičící pajdulák nalepený na kdejaké trafice.
Než se naučili dělat na 433MHz, tak to trvalo těch pět roků, možná i o nějaký další déle, než jim to trochu rozumně (myšleno spolehlivě) chodilo.
Pár věcí jsem od nich kdysi koupil (naštěstí mimo jejich hlavní sektor) a ani tehdy, ani dnes by to nebyly politické důvody, proč už bych to neudělal.
Pro nemalou skupinu techniků, byla tehdy a u mnohých dosud je, značka ESČ našeho EZÚ prostě posvátná.
Zneužití, resp. neoprávněné použití značky naší zkušebny, na klasicky omrdaném rejžovém šrotu, který by neprošel ani vrátnicí toho EZÚ, mi tehdy nepřišlo jako dobrý nápad a fér.

Pak jsem u několika úplně obyčejných lidí, žádných boháčů, co si nechali malé systémy nainstalovat do malých obchůdků s hadříky, šminkami, dětskými věcmi a do trafiky, zjistil jinou zajímavou věc.
Podruhé během asi 4 let, jim smluvní „technici“ Jablotronu už pozáručně měnili gelové zálohové akumulátory, co tehdy nebyly nijak levné.
Zjistil jsem u čtyř majitelů a poměrně přesně (Fluke 87-IV), že stálé dobíjení v ústředně i v siréně, je zcela záměrně nastavené pro klasický gelák na rovných 14V (noname LM317T) a k tomuto záměrnému nastavení, dokonce použili v ADJ drahý i přesný, 0,25% odpory z řady E96.
Připomenu jen, že pro trvalý udržování geláků v zálohovacím režimu, je u většiny výrobců, jako je třeba Panasonic, předepsáno 13,2 – 13,4V a proud v tomto udržovacím režimu nemá překročit 1/50 ampérhodinové kapacity. Pro gelový zálohovací akumulátor 12V/1,2Ah je to tedy asi 25mA. To je proud, který u takto malého akumulátoru ještě nevyvolá oteplení, bohatě stačí na udržení v plně nabitém stavu – a samozřejmě vyrovnává ztráty samovybíjením, které jsou u geláků o cosi vyšší, než u „mokrého“ auto-moto-stacionárního olova.

Proudově to neměli ani nijak omezené – nepočítám vlastní nadproudovku stáblu (1,5A) a vnitřní odpor 25VA síťového zdroje té ústředny.
V naprosto nepravidelných časových úsecích, byl gelový akumulátor 12V/1,2Ah zbytečně ničený proudem okolo 0,5A, což je asi čtyřnásobek normálního nabíjecího proudu (1/10 ampérhodinové kapacity).
Protože to bylo u čtyř mnou proměřených instalací a všude stejně, tak mi z toho vychází snaha, aby to ten zálohovací akumulátor, co tehdy stál v provedení od Panasonic okolo pěti stovek, poničilo nejpozději za rok a půl, maximálně dva. To přebíjení gelákovi pokroutí desky, postupně se z hřebínků odtrhávají, až v určitém momentu akumulátor zcela ztratí napětí, přerušením některé z propojek mezi šesti sekcemi akumulátoru.
Osobně takový přístup nazývám čirou zmrdovinou. To už je o jednu až dvě úrovně výš, než klasické „kurvítko“, jestliže si někdo dává práci s takovým „opatřením“, které nic nestojí, ale brzy zajistí servisu další práci. Nastavení těch 14V, odpory s tolerancí 0,25% a hodnotami z E96, vyjde finančně úplně stejně, jako nastavení těch předepsaných 13,2 – 13,4V.
Je to vyjebávka se zákazníkem, co bude cálovat akumulátory a práci smluvním servisákům – a on cálovat bude, protože alarm je v baráku od toho, aby fungoval spolehlivě a chránil, že.

Jinak – poškodit/ohrozit majetky i životy zákazníků tímto způsobem, jakým to pan miliardář udělal, to je na mezinárodní žalobu. Na místě těch postižených Rusů bych to udělal. A doufám, že to udělají.