Policie ČR pomáhá, chrání a nově také myslí - zpět na článek

Před více než rokem jsem si kvůli takovým to situacím pořídil kameru do auta a když na to loni v létě přišlo, měl jsem vypnuté nahrávání zvuku. Díky tomu tak nemám zachycenou jednu z nejabsurdnějších hlášek v dějinách policie.
Jel jsem takhle jedno pozdní odpoledne na pohodu z kanceláře, žádný spěch, coural jsem se za linkovým autobusem, který pak odbočil na nádraží. Pár desítek metrů za nádražím se podívám do zrcátka a za mnou nalepený blikající modrý maják. Říkal jsem si, že asi někam spěchají, tak jsem hodil blinkr a uhnul ke straně. Stříbrná oktávka s majákem však zastavila za mnou a ze strany spolujezdce se ke mně vydala blonďatá policistka, která vypadala sotva na 20 let. Hlavou mi šrotovalo co jsem mohl kde provést, jediné co mě napadlo bylo to, že jsem nejspíše nedal někomu přednost na přechodu u nádraží. Řekla si o doklady, ty jsem jí podal, se slovy: „Nějaký problém?“ Odpověď byla: „Nebyl jste připoutaný“ a odešla. Do mě vjel tak strašný vztek – to jako kurva do píči nemají nic lepšího na práci, než mě honit se zapnutým majákem po městě jako nějakého ganstera kvůli takové hovadině? Vrátila se v dobré náladě, její drsně vyhlížející kolega v černých brýlích stále čekal v autě a mile a přátelsky mi začala říkat: „Tak pane řidiči, můžu Vám dát pokutu až 2000,- Kč, ale….“ doříct jsem jí to už nenechal, protože mi bylo trapně i za ní a tuhle jejich vyjednávací taktiku. Abych to zkrátil, rozhovor proběhl doslova takto: já s tím ale nesouhlasím – s čím nesouhlasíte? – že bych cokoli provedl – ale to nemůžete, mi to máme na kameře – prostě s tím nesouhlasím – mně je to jedno, sepíšu na vás oznámení – sepiště. Vztekle odešla, s kolegou seděli 5-10 minut v autě, pak se vrátila opět usměvavá a vracejíce mi doklady mi doslova řekla (a pozor, teď to přijde): „Pane řidiči, rozhodli jsme se, že to pro tentokrát nebudeme řešit, ale abyste věděl, chtěla jsem na Vás být hodná a 2000,- pokutu bych vám nedala. Kdybyste neodporoval a nehádal se, dala bych vám to jen za 500,-. Zmohl jsem se jen na prosté „Aha“. A pak ještě rozverně dodala, že stejně ví, že jsem připoutaný nebyl. Nechtěl jsem tu intimní chvilku důvěry kazit, tak jsem se k ní naklonil a říkám: „Tak hele, upřímnost za upřímnost, já se nepřipoutávám už asi 20 let. Nikdy! Nashle.“ Zavřel jsem okénko a jel jsem spokojený a pobavený dál. No vždyť nejsou pokaždé tak špatní a je s nimi legrace :).

PS: Zvuk u kamery vypínám kvůli tomu, že trávím denně tak dvě hodiny v autě a rád přemýšlím nahlas a ne vždy úplně tak jako košér a mám obavy, že by to případný záznam, který by pro mě mohl být důležitý, mohlo naprosto znehodnotit. Zapnout to pak nejde úplně jednoduše, když to člověk nemá nacvičené. To je trošku problém.